Domů » 5 tipů: Jak na domácí vzdělávání s dětmi?

5 tipů: Jak na domácí vzdělávání s dětmi?

od Alena Teclová
Publikováno Aktualizováno

Někteří se vrhly do domácího vzdělávání zcela nedobrovolně v návaznosti na celosvětovou situaci, jiní se pro něho rozhodli ze své vlastní vůle a přesvědčení. Vzdělávání je totiž obecně stále častěji diskutováno v souvislosti s (ne)vhodností vzdělávacího systému. O tom ale tentokrát řeč nebude, zaměříme se totiž na několik tipů, které vám domácí vzdělávání mohou výrazně usnadnit.

Jak vyřídit žádost o individuální vzdělávání?

V první řadě vás čeká návštěva pedagogicko-psychologické poradny, kde s psychologem proberete své důvody pro individuální vzdělávací plán. Na základě pohovoru vám vystaví doklad se svým vyjádřením. Ovšem to, zda bude pozitivní, nebo negativní, nehraje příliš velkou roli. Vždy totiž záleží na rozhodnutí ředitele školy, kam své dítě přihlásíte.

Ještě před samotným zápisem je důležitý výběr vhodné školy. Doporučuji volit takovou, kde mají s žáky na domácím vzdělávání zkušenosti. Usnadní vám to samotné schválení žádosti, ale také pravidelné přezkušování. Pokud chcete, aby mělo konkrétní podobu, nezbývá, než se ptát a zjišťovat si informace od zaměstnanců školy i ostatních rodičů.

Domácí vzdělávání vs. domácí škola

Stejně jako existuje celá řada přístupů ke vzdělávání ve školách, je tomu tak i v domácím prostředí. Způsob vybíráte podle svých preferencí, ale i podle samotných dětí. Každé vyžaduje trochu jiný přístup.

Jaký je ale rozdíl mezi domácím vzdělávání a domácí školou? Domácí vzdělávání bývá mnohem svobodnější. Děti si většinou volí způsob, jakým se budou učit, stejně tak i čas, který výuce věnují. Stále častěji se tak můžete setkat s přístupem, kdy se děti cíleně neučí vůbec, ale přesto mají vynikající výsledky.

Oproti tomu je domácí škola velmi podobná institucionálnímu přístupu. Rodiče obvykle stanoví přesnou dobu výuky, zastanou roli učitele a žáci se učí velmi podobně jako právě ve škole. Tento způsob volí rodiče zejména pro děti, kteří dříve školu navštěvovaly, ale například ze zdravotních důvodů musely docházku ukončit.

Domácí vzdělávání si můžete usnadnit

Pokud se tedy rozhodnete pro domácí vzdělávání, dříve či později, ale obvykle ještě před nástupem do školy, začnete přemýšlet, jestli to nebude až příliš náročné.

Zde máte proto několik tipů, které vám mohou alespoň v začátcích všechno usnadnit.

  • Motivujte,
  • snažte se učit při běžných činnostech,
  • pokud volíte cílené učení, udělejte ho zábavné,
  • učte se praxí,
  • dítě nepřetěžujte. 
Domácí vzdělávání

1. Motivace je důležitá

Teď ale rozhodně nemám na mysli příslib sladkosti po splnění nějakého úkolu. Taková motivace je vnější a nemá se smysluplným vzděláváním nic společného. Důležitá je naopak ta vnitřní, která musí vycházet od dítěte. Chce si sám přečíst oblíbený komiks? Pak ale musí pravidelně trénovat čtení. Chce se stát geologem? K tomu je potřeba naučit se i takové části přírodopisu, které ho třeba tolik nezajímají.

Jsou ale předměty, které některé děti vůbec nezaujmou a ať děláte cokoliv, žádný přínos v nich nespatří. Motivace k jejich učení je těžká a nejspíš se nic nestane, když jim s ní trochu pomůžete. Hlavně v případě, kdy se dítě chce vzdělávat doma. V České republice totiž žák nemůže opakovat ročník v domácím prostředí. Pokud propadne, bude muset chtě nechtě nenávratně do školy. Věřím, že u většiny právě tato skutečnost jako motivace rozhodně poslouží.

2. Učte se při běžných činnostech

Hlavně u menších dětí platí, že se budou učit tak dlouho, dokud si toho nevšimnou. Při běžných činnostech se vám nabízí celá škála možností, které procvičovat. Zvážit potřebné množství surovin při pečení koláče a přečíst recept, napsat nákupní seznam, zaplatit v obchodě, vyzkoušet si zahradnické práce a mnoho dalšího… To všechno jsou činnosti, při kterých zvládnete celé učivo první a druhé třídy. Když k tomu přidáte ještě výlet do muzea, výrobu herbáře nebo například celoroční pozorování ptáků, vzdělávací plán dokonce přesáhnete.

Právě takovému vzdělávání se říká unschooling a můžete si o něm přečíst třeba zde.

3. Učení musí bavit

Jenže musí bavit i vás, pokud z vás má být dobrý učitel, nebo průvodce, chcete-li. Standardizované učebnice sice splní svůj účel, ale příliš nezaujmou. Co ale děti naopak obvykle baví, je příprava vlastních. V prvních dvou letech opravdu žádné potřebovat nebudete, později se ale přidají vyjmenovaná slova, násobilka a na druhém stupni úplně nové předměty. K tomu jsou pomůcky nanejvýš vhodné. Je taky zcela přirozené, že i vy objevíte nějaké mezery ve znalostech a budete potřebovat nějaký tahák.

Najděte si způsob, který pro vás všechny bude ten správný. Jak ho poznáte? Velice jednoduše, a to tak, že prakticky ani nezjistíte, že se učíte, a přesto bude dítě získávat stále nové znalosti. Každý má ten svůj způsob, který není univerzální, nikdo vám ho nemůže předložit jako hotovou věc. Nejjednodušší cestou k jeho pochopení je zkoušení a ptaní se dětí.

4. Od praxe k teorii

Ve škole to funguje obráceně, protože možnosti pro neustálé experimentování zkrátka nejsou. Doma je to ale jinak. Místo studování složitě znějících teorií vyrazte ven a vyzkoušejte si v praxi všechno, co jde. Na louce najdete množství květin, jejichž názvy si tímto zapamatujete mnohem snadněji než z obrázků v učebnici, fyzikální pokusy zase zabaví celou rodinu.

Čím víc zážitků a zkušeností tímto způsobem dítě získá, tím více jevů bude schopno vysvětlit. Sice to nebude doslova naučená definice, ale důležitější je, že bude vědět, o čem mluví.

5. Dítě nepřetěžujte

Platí to při jakémkoli způsobu učení. Jakmile uvidíte, že je toho už zkrátka příliš, zvolněte. Po akčním týdnu plném zážitků a dalších společných aktivit děti uvítají klidný den, kdy budou mít čas plně se věnovat svým vlastním zájmům, odpočívat a klidně se i trochu nudit. Není na tom nic špatného, naopak.

Články, které stojí za přečtení: