Domů » Patologický lhář: Jak ho poznat a co chce?

Patologický lhář: Jak ho poznat a co chce?

od Dominika Veselá

Všichni občas lžeme, ale to, co dokáže předvést patologický lhář, se vymyká všem představám o „občasném překroucení pravdy“. Je obrovský rozdíl mezi člověkem, který si čas od času přikrášlí pravdu, aby byl zajímavější, a jedincem, jehož patologické lhaní se vztahuje na nejbanálnější situace v každodenním životě.

Typický patologický lhář si dokáže vybájit:

  • Kolik peněz utratil za oběd v restauraci,
  • Kolik zaplatil za oblečení,
  • Kdy naposledy koupal svého psa,
  • Jestli z kufru auta vyhodil pytel s odpadky,
  • Zda vyzvedl oblečení z čistírny před nebo po pracovní době.

Nedůležité banality, říkáte si? Pro patologického lháře nikoli. On žije v přesvědčení, že každá jedna věta má strategický dopad na jeho život. A proto si vymýšlí. Každou minutu každého dne uvažuje, jak se z konkrétních situací vylhat.

🎓 Zajímavost: Patologický lhář nestojí pevně nohama na zemi a doopravdy věří nepravdám, které říká. Nejčastěji se ke lžím uchyluje proto, aby si zvedl pochroumané sebevědomí.

Věnujte 5 minut tomuto článku a zjistěte, jak se dostat patologickému lháři do hlavy. Toužíte po tom dozvědět se, jak usvědčit lháře? Poradím vám, jak na to.

Co se honí hlavou patologickému lháři? Zjistěte to v méně než tříminutovém videu.

💡 Tip: Patologický lhář by měl začít četbou knih o seberozvoji a sebepoznání. Musí si nejprve připustit problém, a teprve pak jej řešit.

Fabulantovo vzdělávací okénko – Pochopme podstatu patologické lhavosti!

Nebojte se, neunudím vás k smrti holými fakty! Řekněme si pár šťavnatých drbů o lhaní, v něčem se možná uvidíte i vy sami.

🗣️ Psychologové vás uvedou do obrazu těmito slovy: Patologické lhaní neboli mýtománie je chronická nutkavost říkat nepravdu i v triviálních situacích, kdy tzv. o nic nejde. Na rozdíl od milosrdné lži, která má za úkol ochránit příjemcovy city a neublížit mu, chronická lhavost zřejmě vzniká bez zjevného důvodu. Právě proto je velice obtížné lháře ze lži usvědčit a nalézt vhodný způsob chování, když na někoho takového narazíte.

Patologičtí lháři tedy mohou a nemusí mít snadno odhalitelné důvody ke lžím, někteří odborníci ale hovoří o jakémsi „puzení“. Vedle známých příčin chronického lhaní, jako je:

  1. Touha vyjít ze situace jako hrdina,
  2. Touha získat sympatie okolí,
  3. Touha zasloužit si soucit okolí,
  4. Touha nebýt pokárán za chybu,

existují i méně probádané příčiny, a to čistě neurologické. Podle psychiatrů se k patologické lhavosti mohou uchýlit ti, co:

  1. Utrpěli poškození mozku např. při nehodě,
  2. Onemocněli klíšťovou encefalitidou,
  3. Trpí antisociální psychologickou poruchou (tzv. sociopati),
  4. Vykazují abnormality v hladině kortisolu.
O patologickém lhaní existuje spousta vzdělávacích videí. Všechna jsou snadno pochopitelná.

Všechny cesty vedou k lháři aneb „Jaké další pojmy se lží souvisí?“

Patologický lhář je odborný termín, fakticky zanesený v učebnicích psychologie. O tématu „pravda a lež“ naleznete nejrůznější další pojmy, a všechny neznamenají to samé. Proto se jim teď podíváme na zoubek a vysvětlíme si je.

Zabere to jen několik minut, slibuji!

Pseudologia phantastica neboli Bájná lhavost

Bájná nebo bájivá lhavost má nejblíže k pojmu mýtománie, tedy patologickému lhaní jako takovému. Platí o ní většina výše zmíněných odrážek, přičemž nejméně jednu věc mají oba termíny společnou:

Člověk trpící bájnou lhavostí nechce (na rozdíl od podvodníků) nikomu ublížit nebo uškodit. Pouze trpí utkvělou představou, že jeho život je natolik nezajímavý a jeho osobnost tak nudná, že si prostě musí stereotypní události v životě přikrášlit.

🗣️ Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSC, říká: Zhruba u 40 % jedinců trpících bájivou lhavostí existuje na pozadí jakási EEG abnormalita, tj. úraz hlavy nebo infekce centrální nervové soustavy. Někteří si své lži uvědomují, jiní nikoli. Jejich výklady bývají fantasmagorické a až neuvěřitelně oslňující. Takřka u všech lze pozorovat habituaci lhaní, tzn. víru, že jejich výmysly jsou ve skutečnosti pravdivé.

Pseudologiu fantasticu lze jen stěží diagnostikovat, protože může (ale nemusí) být součástí jiných poruch, jako je:

  • Antisociální porucha = jedinec lhaním manipuluje jinou osobou (tj. sociopat),
  • Hraniční porucha = jedinec demonstruje utrpení a nepochopení, kterého se mu od druhých dostává,
  • Narcistická porucha = jedinec glorifikuje vlastní osobu,
  • Histrionská porucha = jedinec se rád předvádí, jen aby upoutal pozornost okolí.

🎓 Zajímavost: Farmakoterapie je u bájné lhavosti naprosto neúčinná. V případě, že se „zdravá osoba“ setká s bájivým lhářem, měla by sama podstoupit psychoterapii, kde se naučí lháři „věřit co možná nejméně a uvědomit si, že za to ve své podstatě nemůže“.

Münchhausenův syndrom neboli Syndrom barona Prášila

Neméně zajímavou složkou patologické lhavosti je tzv. syndrom barona Prášila. O co se jedná? Jedinci trpící touto duševní poruchou se systematicky chovají, jako kdyby měli nějakou fyzickou nemoc, ačkoli žádnou netrpí.

🎓 Zajímavost: Nemoc byla pojmenovaná podle barona Prášila, německého důstojníka 18. století, který byl známý tím, že si přikrášloval své příběhy a zveličoval zdravotní neduhy.

Většina příznaků Münchhausenova syndromu souvisí s fyzickými poruchami – jedinci si dokáží přivodit i horečku, žaludeční potíže, nebo bolesti na hrudi. Podle psychologů si „trpící vymýšlejí nebo přibarvují různé zdravotní problémy, jen aby na sebe strhli pozornost (a soucit) okolí, tj. samozřejmě rodiny, ale např. i zdravotnického personálu.“. Vedle toho jsou schopni i daleko vážnějších prohřešků, např. si sami ublíží, nebo záměrně zkreslí výsledky testů (třeba kontaminují odebranou moč špínou).

Možné varovné signály Münchhausenova syndromu:

  1. Nekonzistentní anamnéza,
  2. Nejasné příznaky nemocí (které se navíc po zahájení léčby záhadně zhoršují),
  3. Předvídatelné relapsy po dokončení poslední léčby,
  4. Rozsáhlé znalosti z lékařského prostředí (a učebnicové popisy terminologií),
  5. Přítomnost mnoha jizev (ze zbytečných chirurgických zákroků),
  6. Vymýšlení nových příznaků při negativních výsledcích testů,
  7. Přítomnost příznaků pouze v momentě, kdy je „pacient“ v obležení jiných lidí,
  8. Dychtivost podstoupit i nepříjemná vyšetření (a operace),
  9. Neochota pacienta seznámit lékaře se členy rodiny,
  10. Problémy se sebereflexí a identitou.
Lidé trpící Münchhausenovým syndromem si doslova užívá pobyt v nemocničních zařízeních.

Münchhausenův syndrom v zastoupení

Je nezbytné zmínit i zvláštní typ syndromu barona Prášila, a to je Münchhausenův syndrom v zastoupení. Jedná se o psychologicko-pediatrickou poruchu, kdy pečující osoba (nejčastěji matka) zveličuje, vymýšlí si, nebo dokonce vyvolává obtíže u svého dítěte, jen aby pro něj získala co nejvíce pozornosti a péče.

Mezi typické příznaky Münchhausenova syndromu v zastoupení patří:

  • Nemoc u dítěte je chronická, vzácná a především dlouhotrvající,
  • Symptomy u dítěte mizí, jakmile rodiče (nebo rodič) zmizí z dohledu,
  • Rodič je nepřirozeně napojený na dítě a má znalosti z oblasti medicíny,
  • Rodič systematicky vyžaduje další vyšetření pro dítě,
  • Příznaky choroby jsou podezřelé a nepřiměřeně „se zhoršují“ po negativních výsledcích testů.

🎓 Zajímavost: U Münchhausenova syndromu v zastoupení jde o seriózní poškozování dítěte, které mnohdy končí i tragicky, tj. smrtí dítěte!

Jaké chování definuje patologického lháře? Touha po obdivu a/nebo soucitu!

Neurovědci z Bostonu zkoumali, co se děje v mozku během chronického lhaní. Přišli s výsledkem, že „čím více nepravd člověk řekne, tím snazší pro něj bude každá další lež.

Následující charakteristiky patologického lhaní byly vypozorovány odborníky na behaviorální psychologii a dají se tedy brát za jakýsi „manuál“ chování chronického lháře.

Zdá se, že lži nepřinášejí specifickou výhodu!

Většina lidí se uchyluje ke lži tehdy, chce-li se vyhnout nepříjemnostem, či ušetřit city blízké osoby (tzv. milosrdná lež). Patologický lhář ale vypráví příběhy a nepravdy, které pro něho mnohdy nemají žádnou „hmatatelnou“ výhodu.

🗣️ Psychiatři dodávají: Přátelé a rodina lháře jsou velice frustrovaní, protože jejich blízká osoba zjevně lže, aniž by z toho něco měla.

Příběhy jsou dramatické a plné překvapivých podrobností!

Výmysly, kterým patologičtí lháři oslňují okolí, jsou dramatické, květnaté, komplikované a plné nejrůznějších podrobností (jako např. barva oblečení kolemjdoucích, barva auta, počasí, nebo vzhled obchodu).

🎓 Zajímavost: Patologičtí lháři bývají zatíženi na barvu. Uslyšíte-li někoho vyprávět příběh, kde se nápadně často zmiňuje zbarvení různých podružných předmětů, zbystřete!

I když je líčení často přehnané, bývá chronický lhář velmi přesvědčivý!

Lhář by nemohl být dobrým lhářem, kdyby neuměl okolí přesvědčit o pravdivosti svých tvrzení! Kromě toho mu nechybí určitá „podšitost“, kdy zkouší, kam až může zajít. Do jaké míry jsou mu posluchači ochotni uvěřit.

💡 Tip: Štěstí není samozřejmá věc. Náš článek vám odhalí 11 tipů, jak být šťastný.

Mnohdy je vůle okolí důvěřovat lháři neobyčejně silná.

🗣️ Psychologové dodávají: Akceptor lhářova vyprávění má vzadu v mozku varovný hlásek, který jej upozorňuje, že něco je špatně. Tento „skřítek“ ale mluví příliš potichu, proto jej tak často neslyšíme. Anebo jej slyšet nechceme. Tak jako tak polovina viny padá na naši hlavu, protože kdyby lhář neměl „obecenstvo“, neměl by komu a proč lhát.

Patologický lhář se obvykle prezentuje jako hrdina nebo oběť!

Chroničtí lháři většinou volí dvě varianty příběhu:

  1. Popíšou situaci tak, aby z ní vyšli jako hrdinové (tedy ti, co všechno vyřešili, přispěchali na pomoc, podali pomocnou ruku a vymysleli řešení),
  2. Popíšou situaci tak, aby z ní vyznělo, že se stali obětí (tedy tak, že oni za nic nemohou, vše je komplot, někdo to pokazil a oni se svezli).

Patologičtí lháři jsou mistrnými umělci – jsou komunikativní, umějí lidmi manipulovat. Nechybí jim originalita a kreativita, s níž své smyšlenky vymýšlejí. Navíc jsou ultrarychlí myslitelé, kteří při lži nedělají žádné pauzy, nekoktají a nevyhýbají se očnímu kontaktu.

Patologický lhář chce vypadat jako hrdina, nebo oběť.
Patologičtí lháři se rádi prezentují jako hrdinové, nebo oběti.

💡 Tip: Využijte informací v našem článku a sestavte si žebříček hodnot a životních cílů!

Věří svým vlastním lžím!

Sebeklam je pro notorické lháře typický. Jsou schopni lež opakovat tak dlouho, až dojdou k přesvědčení, že vlastně říkali pravdu.

🗣️ Psychiatři doplňují: Notorikova lež většinou spadá někam mezi pravdu a nepravdu, případně mezi sebeklam a lež.

🎓 Zajímavost: Když patologickému lháři položíte otázku, bude hodně mluvit, ale konkrétní odpovědi se nedočkáte.

Užitečná vsuvka – Co jsou tzv. bílé lži a čím se liší od notorických lží?

Většina lidí čas od času neříká pravdu. Studie odhalily, že průměrný člověk řekne za den 1,65 lži. V drtivé většině případů se ale jedná o tzv. bílé lži.

Co je definuje?

  1. Jsou příležitostné,
  2. Jsou neškodné,
  3. Nejsou proneseny s úmyslem ublížit,
  4. Naopak se snaží šetřit příjemcovy city,
  5. Jedinec se jimi pokouší dostat z problému.

Krásné příklady bílých lží:

  • „Šéfe, dnes mě hrozně bolí hlava. Na tu schůzku nepřijdu!“
  • „Ano, ten telefonní účet už jsem zaplatil/a!“
  • „Píchl/a jsem na cestě do práce kolo, proto jdu o půlhodinu později!“

Oproti tomu lži notorických lhářů:

  1. Jsou časté a „nutkavé“,
  2. Jsou řečené bez zjevné příčiny, nebo vidiny zisku,
  3. Jsou řečené pro to, aby ten, co je pronáší, vypadal jako hrdina nebo oběť,
  4. Nepřestanou ani po tom, co je okolí „prokoukne“,

Příklady patologických lží:

  • Tvorba falešné historie (lhář např. tvrdí, že navštívil krajiny, kde nikdy v životě nebyl),
  • Lhář tvrdí, že trpí vážnou chorobou (ačkoli žádnou nemá),
  • Lhář lže, aby zapůsobil na okolí (např. tvrdí, že je spřízněn se slavnou osobností).
Paní doktorka Tracey Marksová vám vysvětlí rozdíl mezi normální a patologickou lží.

💡 Tip: Chronická lhavost patří mezi negativní vlastnosti. Pomozte lháři rozvíjet jeho pozitivní stránky!

Jak se patologickému lháři dostat do hlavy a poznat, o co mu jde? Buďte tichým pozorovatelem!

Na internetu narazíte na diskuse týkající se tématu „jak usvědčit psychopata“, což je ale pro patologické lháře dost vážná (a mnohdy přehnaná) nálepka.

💡 Tip: Je váš šéf psychopat? Zjistěte to v našem článku!

Většina notorických lhářů je jen velmi nešťastná a trápí se myšlenkou, že jejich život nestojí za nic. Děsí je představa, že někdo „nakoukne pod pokličku jejich nezajímavého bytí“ a zjistí, že jsou k ničemu. Proto nutkavě fantazírují a vymýšlející si příběhy, které by jejich nudu oživily.

🗣️ Psychologové radí: Pokud vám počínání patologického lháře přímo neubližuje a nepřivádí vás do nepříjemných situací (např. s lékaři, učiteli vašich dětí, nadřízenými), nevylévejte si na něm zlost. Lhář sám o sobě je dost potrestaný sebeklamem, zoufalstvím, neštěstím a problémy s vlastní identitou.

Uvědomte si jednu věc – patologický lhář nikdy ve svém životě nemá klid. Neustále musí být ve střehu, zatěžuje si hlavu vymýšlením fantasmagorických příběhů a nejen to – musí se také velice snažit, aby byly pro posluchače atraktivní a dalo se jim věřit. Pořádná fuška, pokud se mě ptáte na názor.

Webová stránka healthline.com nabízí několik rad, jak se chovat při rozhovoru s patologickým lhářem:

  1. Neztrácejte nervy = nenechejte se ovládnout hněvem,
  2. Očekávejte zapírání = lhář se logicky bude pokoušet jednu lež zakrýt druhou,
  3. Nebuďte šokovaní, když přijde obvinění = lhář se pokusí „vybruslit“ ze situace tím, že tzv. hodí vinu na vás,
  4. Neustále si připomínejte, že lež nikdy není namířena proti vám = patologický lhář lže, protože k tomu má nutkavou potřebu, často podloženou biologicky; nejde o averzi vůči vám,
  5. Podporujte = patologická lhavost je oficiálně uznávaná choroba, pokuste se tedy lhářům nevyčítat, že jsou nemocní, opravdové přátelství trpícímu pomáhá srovnat se s realitou,
  6. Nezapojujte se = když lháře přistihnete při lži, nepodrobujte ho ponižujícímu výslechu, ani jej příliš přísně nekonfrontujte; raději opusťte místnost s poznámkou, že v této konverzaci nehodláte pokračovat,
  7. Navrhněte návštěvu lékaře = bez výsměchu a popichování nabídněte lháři možnost navštěvovat psychologa nebo psychiatra; slibte pochopení a podporu a trpělivě snášejte počáteční lhářovu neochotu se léčit. Zmiňte, že smysluplný rozhovor s odborníkem mnohému pomůže.

Proč je odhalení patologického lháře obtížné, neřkuli nemožné?

Chronické lhaní doprovází řada přidružených aspektů. Mezi ty hlavní patří:

  • Malingering neboli simulování – zveličování příznaků, vymýšlení událostí, které se nikdy nestaly, např.:
    • Falešná obvinění ze sexuálního zneužití,
    • Simulace příznaků vážných chorob (často s přispěním znalostí získaných z internetu),
    • Sebepoškozování (ve snaze dosáhnout uznání invalidity).
  • Ganserův syndrom – trpící vědomě jedná tak, jako kdyby trpěla závažnou duševní poruchou (např. schizofrenií); cílem je upoutat na sebe pozornost a získat útěchu, soucit a péči, která je tradičně věnována skutečně nemocným osobám.

🎓 Zajímavost: Lidé s Ganserovým syndromem jsou ochotni podstoupit i velmi bolestivá vyšetření, jen aby si vysloužili starostlivost.

  • Konfabulace – pravé vzpomínky jsou u jedince nahrazeny naprosto absurdními, barvitými domněnkami. Tzv. náhrada „nudných“ vzpomínek za ty mnohem oslnivější.

Tyto jevy společně tvoří jakousi bariéru, přes kterou se mnohdy ani zkušení psychiatři nemají šanci dostat.

🗣️ MUDr. Charles Dike navíc dodává: Na rozdíl od podvodníků nejde u patologických lhářů o úmyslné lži, které mají za úkol ublížit, ale spíše o pevnou víru, která je nepravdivá. U notorických lhářů často pozorujeme poruchu vnímání rozdílu mezi fakty a fikcí.

💡 Tip: Patologický lhář potřebuje k řešení svého problému nalézt správnou vnitřní motivaci. Pomozte mu s hledáním!

K výše zmíněnému připojme ještě skutečnost, že existuje podstatný rozdíl mezi kompulzivním a patologickým lhaním. Jaký?

Kompulzivní lhář

Kompulzivní (nutkaví) lháři mají tendence přikrášlovat své vyprávění. Sdělují příběhy tak, jak si myslí, že mají být slyšeny.

Když se kompulzivního lháře na něco zeptáte, nejspíš odpoví nějak takto: „Víš, děláš moc dobře, že se mě ptáš na názor! Věděl jsi, že se se mnou radí i prezident republiky?“

Nutkaví lháři jsou ve svém „řemesle“ opravdu dobří, nicméně stále mají mlhavé povědomí o tom, že to, co říkají, není tak úplně pravda.

Patologický lhář

Ten jde ještě mnohem dál.

🗣️ Psychiatři vysvětlují: Patologický lhář pokračuje v lhaní i ve chvíli, kdy mu dojde, že víte, že lže.

U patologických lhářů je ještě mnohem obtížnější odhalit jejich počínání, protože z jakéhosi důvodu lžou bez vidiny zisku. Mají k tomu zkrátka předpoklady, alespoň to vyplývá ze studie British Journal of Psychiatry, kdy lékaři dlouhodobě skenovali mozky patologických lhářů, aby nakonec přišli na to, že vykazují nárůst bílé hmoty v prefrontální mozkové kůře. Ta jim zřejmě pomáhá v kognitivní schopnosti lhát, a to navíc obdivuhodnou rychlostí.

💡 Tip: Společné bydlení s partnerem – patologickým lhářem může být složité. Přesvědčte se, že jste připraveni!

Kompulzivní a patologické lhaní je někdy jedno a to samé.

Jaký je tedy závěr článku? Odhalení přichází v poslední kapitole!

Patologického lháře nelze efektivně odhalit, ani vyléčit – Nezbývá, než se přizpůsobit!

Terapeutická sezení, schůzky s psychiatrem, vyšetření somatických funkcí, EEG – to všechno může patologický lhář absolvovat, s větším či menším úspěchem.

Přizná-li sám sobě i okolí, že se jej tato porucha týká, má z poloviny vyhráno. Konečně je připraven začít s ní bojovat. Ne se jí zbavit, protože to skoro není možné, ale naučit se s ní pracovat. Do procesu se musejí zapojit i blízcí trpícího, protože na jejich reakcích závisí vývoj lhářova chování.

Neposkytnu vám prověřený návod, jak patologického lháře odhalit, takový ani neexistuje. Mohu vám však dát seznam několika „rozpoznávacích znaků“, které by vám potencionálního lháře měly pomoci usvědčit:

  1. Chronické lhaní se u nich rozvíjí už v dětství (kdy jakoukoli nepříjemnost raději „přikryjí“ lží), jsou v něm mistři, které jen tak nepřevezete,
  2. Jedná se o zlozvyk, nikoli manipulaci. (Nejsou to sociopati.),
  3. Kontrolujte, zda je vyprávění dotyčného vždy konzistentní. (Nemění příběh před různými návštěvami?),
  4. Vypozorujte frekvenci lhaní. (Patologický lhář lže nepřetržitě, zkoušejte ho banálními dotazy, např. Co bylo včera k obědu?),
  5. Sledujte, jak se dotyčný chová, když do usvědčíte ze lži. (Zaujímá obranný postoj? Rychle překrývá první lež druhou? Přejde do protiútoku?).
  6. Zkuste lháře pochválit a povzbudit. (Vypozorujete-li radost v jeho očích a tendenci trochu se v lhaní krotit, máte hned jasno).

🎓 Zajímavost: Vztek a agrese po usvědčení ze lži není namířená proti osobě, která „objev“ učinila. Je pouze biologickým důsledkem „nepovedeného manévru“, který se dá přirovnat k zahnání kořisti do kouta predátorem. Poslední možností záchrany je pro lháře protiútok, v opačném případě si připadá jako „jehně, co jde dobrovolně na porážku“.

💡 Tip: Důležité je, aby patologický lhář měl své rutinní návyky, které mu pomohou soustředit se na něco jiného než na lhaní.

Články, které stojí za přečtení: