30 let v basketbalu, 20 let v týmu dospělých, kapitán chomutovských Levhartů Pavel Malý věnuje sportu své srdce i nadšení. Jaký má úspěšný basketbalista, který 2x vyhrál cenu sportovce regionu, přístup ke sportu a k sebe-disciplíně? Jaký měl pocit s vítězství v kategorii a co je pro něj ve sportu důležité?
Obsah článku
1. Jak hodnotíte svou kariéru v basketbalu za 30 let?
Když od někoho slyšíte, že je to 30 let, nejdříve si řeknete: “To je vážně dlouhá doba”. Ale ve sportu se člověk pořád vyvíjí a každý rok je v podstatě jiný, takže se to v celkovém zhodnocení nezdá tak dlouhé. Myslím, že jsem se vždycky snažil dělat to, co mě baví a nelámal jsem věci přes koleno. Když to nešlo, tak to nešlo.
2. Celou kariéru jste převážně věrný Chomutovu, čím to je?
To je těžká otázka. Chomutov má dobré zázemí. Chvíli jsem hrál za Louny nebo Most, ale v Chomutově se vždycky sešel dobrý tým a má dobré prostředí. Vzhledem k tomu, že se nevěnuji pouze basketbalu, je pro mě časově lepší mít tréninky doma.
3. Co je pro vás důležité ve sportu, aby člověk dosáhl úspěchu?
Podle mě je důležité se tomu, co děláte věnovat na 100 %. Jako je to téměř u všeho, pokud něco děláte napůl, pak můžete očekávat poloviční výsledek. Nejde jen o disciplínu, makat na sobě, musíte do toho zahrnout i správnou životosprávu. Nevynechávat a obcházet regeneraci apod. Všechno je důležité, je třeba to brát kompletně. Musíte tomu všechno podřídit.
4.Vždy jste se věnoval basketbalu, byly chvíle kdy jste to chtěl vzdát?
Byly! Vlastně jsem čtyřikrát skončil. Necítil jsem to v tu chvíli. Přestalo mě to naplňovat a nebylo to to, co jsme od sportu očekával. Nicméně jsem se čtyřikrát vrátil. Sport a basketbal jako takový mi pak začal chybět. Chodím sice pravidelně cvičit a věnuji se i jiným sportům, ale jsem týmový hráč. Baví mě hrát s partu, je to pro mě dnes víc zábava než povinnost.
To je úsměvná otázka. Nejsem ten typ, co srší disciplínou a nějakými pravidelnostmi. Nemám ale rád vynechávání tréninků a vymlouvání se na únavu nebo něco takového. Snažím se chodit na tréninky a do posilovny pravidelně. Samozřejmě, že s ostatními povinnostmi, které mám mi to ne vždy vychází, ale snaha je. Rituály žádné nemám. Vždycky se snažím dělat to, co umím.
6. Co je pro vás důležité v disciplíně?
Je to určitě ta pravidelnost a nesnažit se nacházet výmluvy. Tělo zkrátka bývá unavené, někdy se vám nechce, ale vždycky se vyplatí se přinutit. Pocit po tréninku je vždycky dobrý. Disciplína je dobrá věc, ale nikdy by se nemělo zapomínat na komplexnost a vyváženost. Ten kdo chce být dobrý musí vědět, že musí dát svému tělo šanci nabrat síly a dát mu to, co potřebuje.
7. jaký je váš plán do budoucna?
Řekněme, že už 2 roky říkám, že skončím. Nakonec to ale vždycky nějak “zapomenu”. Asi se mi ještě nechce vypadnout z toho aktivního sportu. Člověka to drží v dobré kondici. Mám ale také rodinu a svou práci, takže to budu muset nějak vyvážit. Zatím se chystám trénovat hráče U10 v Chomutově.
8. Budete trénovat malé hráče, jaké to je?
Vyzkoušel jsem si kluky vést na pár turnajích a byla to zajímavá zkušenost. Děti jsou v tomhle úplně jiné. Ještě nejsou tak zaměřeni na taktiku, prahnout po vítězství a jdou za míčem. Snažím se ze sebe vydat to nejlepší a mají neskutečnou zásobu energie. Občas je to o hlasivky, ale je pěkné vidět jejich “progress”.
9. Jaké rady byste dal mladým začínající hráčům?
Jak jsem již říkal, aby do toho šli naplno. Pokud se chtějí někam dostat a dělat to pořádně, tak do toho musí jít pořádně. Dát tomu všechno a podřídit tomu svůj čas, energii, stravu, tréninky, odpočinek, regeneraci. Měli by to také dělat s radostí. Nic nuceného se nejspíš nedá dělat věčně. Navíc dnes je ten basketbal úplně jiný než když jsem začínal já.
10. Dvakrát po sobě jste získal cenu sportovce regionu, v roce 2019 a v roce 2020. Co to pro vás znamená?
Jsem za to rád. Je to takové, jak bych to řekl, pro mě ocenění za to mé celoživotní věnování se sportu. Když to člověk dělá od mala, tak je to potěšující, mám z toho dobrý pocit.
Přečtěte si také rozhovor o sportovním sázením s Lucazzem.
