Jistě už jste někdy zaslechli pojem know-how, ale možná si nejste úplně jistí, o co se vlastně ve skutečnosti jde. V dnešní době se jedná o často zmiňovaný a velmi oblíbený termín, který má ve světě businessu a ekonomiky své právoplatné místo. Pomalu žádné podnikání se bez něj neobejde.
Co tedy to zázračné slovíčko znamená, proč se mu přikládá tak velká váha a každému na něj tolik záleží? Je opravdu důležité, aby každý měl své jedinečné know-how? A jak si ho chránit, případně s ním obchodovat? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v následujících řádcích.
Obsah článku
Know-how: O co se jedná?
Nelze jednoznačně definovat pojem know-how. Vztahuje se však k určitým dovednostem, schopnostem a znalostem, kterými oplývají lidé či firmy. Konkrétně se jedná o způsoby, jakými dělají věci či praktikují své postupy. Pojí se také s jejich schopností úspěšně dosáhnout svých cílů či dokončit stanovený úkol. Doslovný překlad tohoto pojmu v češtině zní „vědět-jak“.
Ve spojitosti s lidmi se jedná o schopnost mozku vykonávat určitý úkol. V podnicích jsou to zase znalosti a dovednosti ohledně řízení veškerého chodu firmy. Často jde o různé techniky, které pomáhají dosáhnout úspěchu v podnikání a poskytnou podniku či podnikateli určitou konkurenční výhodu.
Konkurenční výhoda znamená mít něco navíc oproti svým konkurentům. Pokud má podnik čo živnostník konkurenční výhodu, vlastní něco, co se jeho spotřebitelům líbí a u ostatních firem to nenajdou.
Know-how je někdy těžké předat ostatním pracovníkům. Jedná se o znalosti, které mohou zahrnovat specifické vzorce, modely nebo techniky. Kromě toho zahrnuje také určité postupy. Zkrátka se jedná o souhrn veškerých vědomostí a zkušeností získaných z předchozí praxe. Například mechanici vykonávající svou činnost mnoho let mají velké know-how v automobilovém průmyslu.
Know-how jako obchodní tajemství
Podle Evropské unie (EU) termín know-how představuje technické či obchodní informace, v některých případech označované i jako obchodní tajemství. EU o tomto pojmu říká, že se jedná o tajný, podstatný a identifikovaný soubor nepatentovaných informací vycházejících z praxe.
Proč tajné? Něčí know-how jen tak snadno nezískáte a ani není všeobecně známé. Proto se také jedná o výše zmiňovanou konkurenční výhodu podnikatele či firmy. O tento celek nasbíraných znalostí a zkušeností po dlouhou řadu let se jeho držitel nechce s každým zadarmo rozdělit.
Podstatné je z toho důvodu, že takový souhrn důležitých informací patří mezi klíčové body k dosažení úspěchu firmy či podnikatele. Má svůj užitek a význam pro výrobu statků, služeb a bez něj by téměř jakékoliv podnikání nezvládlo zachovat a dále budovat své postavení na trhu.
Slovem „identifikovaný“ se rozumí, že je know-how popsáno dostatečně a srozumitelně, aby bylo možné ověřit, zda splňuje kritéria tajnosti a podstatnosti. Může být zaznamenáno například v dohodě o frančíze nebo pomocí jiné vhodné formy.
Know-how jako výrobní faktor
Výrobní faktory jsou základní stavební kameny používající se k vytváření produktů a služeb. Dělí se na primární (půda, práce), sekundární (kapitál) a doplňkové (přírodniny a nehmotný kapitál). K nehmotnému kapitálu patří prvky jako podnikatelské schopnosti, lidský kapitál a intelektuální kapitál včetně technologie a sociální kapitál.
Know-how se považuje za důležitý výrobní faktor (konkrétně se řadí k intelektuálnímu kapitálu), protože zahrnuje veškeré nashromážděné dovednosti a znalosti z předchozích letitých zkušeností. Jedná se o informace ze všech oblastí podniku (výroba, provoz, marketing, finance atd.) pomáhající k dosažení úspěchu.
Například takoví dlouholetí pracovníci mají již velké praktické znalosti a zkušenosti, které se nedají naučit pouze pomocí knihy nebo školy. Lidé s 40letou praxí již vybudovali slušné portfolio užitečných informací přispívajíc k celkovému know-how určitého podniku
Ochrana know-how
V každém podnikání patří know-how mezi hlavní a velmi důležité položky vlastnictví. Přece jen takový soubor cenných informací má vysokou hodnotu, a tak si ho také každý snaží pořádně střežit a chránit před nepříznivými zraky.
Ochrana know-how však závisí z velké části na samotném držiteli. Musí se především snažit, aby se nedostalo k jeho konkurenci, neboť by takto ztratil svou konkurenční výhodu na trhu. V zásadě ale neexistuje žádný právní dokument zaručující výhradní přivlastnění si takového typu duševního vlastnictví, neboť není dána jasná právní definici tohoto termínu.
Jak již bylo výše zmíněno, know-how zahrnuje prvky obchodního tajemství, tudíž ho lze chránit na podobný způsob. Ovšem většinou se celé know-how nemůže stát obchodním tajemstvím. Některé jeho části nelze označit za konkurenčně významné či ocenitelné. Obchodní tajemství můžeme tedy považovat pouze za určitou podmnožinu know-how.
Jaké tedy existují způsoby ochrany know-how?
- Obchodní tajemství. Ty části know-how, které se dají považovat za obchodní tajemství, lze ochraňovat stejným způsobem. Musí se však sepsat, identifikovat, nechat ocenit a v rámci společnosti nastavit postup, jak bude takový obsah utajován. Jestli pak někdo neoprávněně sdělí, zpřístupní nebo využije uvedené obchodní tajemství, dopouští se nekalé soutěže, což se řeší soudně.
- Dohoda o mlčenlivosti. Jedná se o soudně vymahatelnou domluvu mezi dvěma stranami o sdílení důvěrných informací. Jedná strana umožňuje využívání svého know-how druhé, ale se závazkem, že ho neoprávněně neposkytne třetím osobám.
- Konkurenční doložka. Pro zaměstnavatele jsou vždy největším rizikem jeho zaměstnanci. Znají totiž know-how firmy a při opuštění svého pracovního místa ho můžou trousit na veřejnosti. Řešení představuje podepsání tzv. konkurenční doložky, čímž se zaměstnanec zavazuje, že například nebude po sjednanou dobu (nesmí však přesáhnout 1 rok) vykonávat práci v konkurenčním prostředí. Za podepsání konkurenční doložky se zaměstnanci poskytuje určitá peněžní částka. A při porušení této dohody zaměstnanec zaplatí pokutu.
Nejspíše se najdou ještě další způsoby, jak chránit know-how. Záleží, o jaké know-how jde a jak ho lze považovat.
Obchodování s know-how
Každé know-how představuje předmět duševního vlastnictví s vysokou hodnotou, a proto se s ním také často obchoduje. Kromě jeho vlastníka ho totiž mohou využít i ostatní. Skvělé je, že se buduje mnohem jednodušeji, než třeba takový patent.
Držitel své know-how může ponechat k užívání někomu jinému za předem stanovených podmínek ve smlouvě. Nejhodnější je uzavřít licenční smlouvu. V případě vystavení výhradní licence nesmí poskytovatel po sjednanou dobu nabízet své know-how dalším osobám a pokud si strany výslovně neurčí, ani sám vlastník by ho neměl dále využívat. U nevýhradní licence je možné ho poskytovat neomezeně dál.
Když máte know-how, víte, jak něco udělat. Získáte ho mnoha způsoby, vždy záleží na konkrétním případě. Základem jsou však praktické zkušenosti. Ty se pak poskládají do celku cenných informací a poté se využívají k dosažení úspěchu.
