Zodpovědnost, ano známe to všichni. Slýchávali jsme to od malička. Chovej se zodpovědně, nebo tohle není zodpovědné, kdo by to neznal? Jenže, když se něco stane, máme tendenci hledat viníka a nějak se nám ta zodpovědnost za naše činy přebírat nechce. Ono je vždycky příjemnější, když za to nemůžeme právě my. Jenže kdo se ztrácí ve výmluvách a neustále hází své nezdary na ostatní, ten v životě stagnuje.
Obsah článku
Zodpovědnost není to samé, jako provést něco špatného
Zodpovědnost je poměrně široký pojem. Dá se na ni nahlížet z pohledu právního, morálního nebo také etického. My ji známe především z pohledu právního, kdy se jedná o situacích, které vznikly vinou někoho. Soud řeší ono známé kdo, za co může. A možná právě odtamtud se zodpovědnosti tolik bojíme.
Zodpovědnost je často brána negativně. Lidé mají pocit, že když jsou za něco zodpovědní, tak je to špatně. Jednak to znamená víc povinností a jednak dostanete pořádně co proto, když se něco pokazí. Jenže ono to není tak jednoznačné. Mít zodpovědnost znamená především umět si přiznat, že to, co se nám děje, je naše práce. Že si za ty věci v životě můžeme tak nějak sami.
“Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí.“
George Bernard Shaw
Možná je to dáno i dětstvím, kdy starší sourozenci dostávají naloženo od rodičů v rámci svých mladších bratrů a sester. “Jsi za něj teď zodpovědný, tak ho pěkně hlídej!” Kdo by to neznal? Bylo to těžké už tenkrát, vědět, že co se stane a nestane, bude následně vaše vina. A když se to pokazí, dostanete za vyučenou vy a ne mladší sestřička, co vás neposlechla.
Vědět, že jsem strůjcem svého štěstí není snadné, ale přináší to úspěch
Vždycky, když přijde na lámání chleba, každý má pocit, že musí ukázat prstem na někoho jiného. Hlavně, aby to nezůstalo na mě, protože pak bych to možná mohl změnit. Lidé se bojí přebírat zodpovědnost sami za sebe, protože je to mnohem těžší, než jen lamentovat nad tím, jak se vám kvůli rodičům, škole a náhodě nedaří. Vždycky je přeci mnohem snazší říct, že jste s tím nemohli nic udělat.
Když se nám děje něco negativního potřebujeme říct, že za to někdo může. Nemůžeme najít partnera, protože nás matka vedla k feminismu. Nebo se nám nedaří v práci, protože nemáme konexe jako kamarád. Jenže ono je to ve skutečnosti tak, že nemáme partnera, protože jsme třeba nepřístupné, nebo nemáme tak dobrou práci, protože se zkrátka tolik nesnažíme.
Jenže tohle si nedokáže říct každý. Raději bude ukazovat na tzv. nepřízeň osudu, než aby si přiznal, že proto, abychom něco dokázali nebo jen změnili situaci, prostě musíme na sobě makat. Je jednoduché říkat, že za náš nezdar může něco, co jsme nemohli ovlivnit. Je to jistý druh alibismu. A ten má náš mozek bohužel rád, protože mu poskytuje úlevu právě ze zodpovědnosti.
Negativní dopad toho, když odmítáme být odpovědní sami sobě
To, že si nedokážeme uvědomit vlastní zodpovědnost sami za sebe, má bohužel také negativní dopady. Často se stává, že lidé, kteří trpí úzkostmi a depresemi, mívají problém právě s tímto faktem. Nedaří se jim, jsou frustrovaní a nemají dost sil na to, aby svou situaci změnili, protože neustále dokola opakují, že za jejich problémy může někdo jiný. Špatná výchova, nešťastné dětství, agresivní partner apod.
Problém v jejich situaci je ale ten, že se z ní nedokážou dostat sami. A to právě proto, že věří, že za ni mohou ostatní. Kdyby si dokázali v ten moment přiznat, že za svůj život jsou zodpovědní právě oni, pak by věděli, že si musí pomoct jen oni sami. Takoví lidé často jen proplouvají nenaplněným životem a slyšíte od nich jen stížnosti, většinou na minulost. Nikdy se tak nemohou posunout dál.
Zodpovědnost x odpovědnost
Jaký je v nich rozdíl? Odpovědný je ten, kdo za něco ručí a zodpovědný je pak ten člověk, který za to nese případné následky. Zodpovědnost lze také chápat jako jistou vlastnost. Člověk, který se chová zodpovědně, se stará například dobře o své děti apod. Člověk, který je nezodpovědný, dělá hlouposti a z toho vyplývají problémy. Odpovědnost pak také můžeme mít za konkrétní věc. Například za uhlídání objektu.
Můžeme si slova připodobnit například takto: “Jsem zodpovědný rodič, a proto nepustím své dítě ven samotné”. Nebo například: “Jsem odpovědný za dokončení tohoto projektu”. Můžeme si také říct, že jelikož jsem zodpovědný, dostal jsem důležitou funkci, a tím pádem odpovídám za realizaci zadaného projektu. Ovšem obě slova bývají často zaměňována.
Přebírám zodpovědnost!
Pokud se chcete cítit dobře, měli byste si tohle rozhodně říct: “Přebírám zodpovědnost”. Za sebe, za své činy, za své myšlenky, za věci, které se mi v životě dějí. Protože tak to je. Právě jste se dozvěděli pravdu o tom, že není nic jako náhoda a štěstí nebo neštěstí, když se jedná o vaše činy. Je snadné říct, že jste nedostali to místo, protože jste měli smůlu.
Jenže ten, kdo chce mít svůj život pevně ve svých rukou, řekne, že to místo nedostal, protože zkrátka nebyl tak dobře připravený, nebo jeho znalosti neodpovídaly požadavkům, nebo tam prostě jen byl někdo vhodnější. Náhoda nemůže za obezitu, za špatné výkony, za nevyrovnané vztahy apod. Tohle všechno jsou věci, které dokážeme ovlivnit my sami.
Samozřejmě že jsou věci, které ovlivnit nemůžeme, ale také hodně záleží na tom, jak se k nim pak postavíme. Když budeme neustále přisuzovat všechno náhodě, pak nikdy nebudeme zcela zodpovědní za svůj život a nikdy tak nebudeme držet pomyslné otěže našich životů. Kdo by se chtěl cítit ovládán náhodou? Úspěšní lidé přebírají zodpovědnost za to, co dělají a kam směřují.
Jak převzít zodpovědnost za svůj život?
Kde začít? S drobnostmi. Ostatně tak, jako je tomu u všeho. Pomalu, takovým tempem, které vám vyhovuje, ale určitě prostě začít. S čímkoli. Můžete zkusit začít s takovými maličkostmi, jako když zmoknete. Zkuste tentokrát nenadávat na počasí, ale uvědomte si, že jste se mohli podívat na předpověď a vzít si deštník. Nebo neříkejte, že se nestíháte najíst, a proto přibíráte, zkuste si jídlo připravit dopředu.
Jsou to možná maličkosti, ale ty vedou k dobrým návykům a ty pak k velkým věcem. Nemusíte hned bědovat nad svou neschopností a vyčítat si, že jste si zničili život. Na to pozor. Převzít zodpovědnost neznamená nadávat si za vše, co se vám děje. Je to pouze realistický a praktický přístup k událostem ve vašem životě. Tím, že přebíráte zodpovědnost za svůj život, přebíráte nad ním kontrolu.
“Pamatujte na úctu k sobě, úctu k druhým a odpovědnost za vaše konání.“
Dalajláma
A to je přeci dobře, že? Chceme mít kontrolu nad svým životem. Na druhé straně, pokud věříme, že za to, jak žijeme, může někdo nebo něco jiného, pak rovnou můžeme sedět na židli a čekat na povýšení z důvodů dobré nálady našeho šéfa. Kdo popírá odpovědnost za sebe, pak nedělá nic proto, aby se mu dařilo, aby něco zlepšil nebo změnil. Takový člověk jen čeká a běduje, že to ještě není.
Převzít zodpovědnost nad svým životem možná není jednoduché. Něco to stojí, jako všechno. Chce to si přiznat některé věci, být trochu odvážnější a možná vystoupit ze své komfortní zóny. A samozřejmě potřebujete být aktivní a zapracovat na svém způsobu myšlení. Věřit sám sobě a v tom, že pokud pro sebe něco uděláte, bude to mít pozitivní výsledky. Ať už hned, nebo později. Vždy se dostaví.
Převezměte kontrolu nad svým životem například těmito způsoby
- Začněte u sebe. Je dobré si uvědomit, že pánem svého osudu jste pouze vy sami, nikdo jiný. Možná to v dětství nebylo nejlepší, ale dávno už jste dospělí a je pouze na vás, jak budete žít.
- Buďte pevní v tom, co děláte a říkáte. Pokud si dáváte předsevzetí a slibujete sobě nebo ostatním, vždy se snažte to dodržet. Tím dáváte najevo svému já, že jste skutečně odpovědní za své činy právě vy.
- Neřešte minulost. Babrat se v minulosti a hledat tam viníky je ztráta času. Oni už jsou pryč a pro vás to byly cenné lekce, stejně tak, jako když vaše chyby vás učí. Posuňte se dál.
- Žádný alibismus. Je to stejné, jako myslet si, že za vaším neštěstím stojí vaši rodiče. Buďte k sobě upřímní a přeberte zodpovědnost. Ono se nic špatného nestane, naopak, vaše já posílí.
- Neodkládejte své plány s tím, že bude lepší příležitost nebo doba. Nebude. Vždycky se dá najít důvod, proč něco neudělat. Jestli máte něco v plánu udělejte to, ať už se to podaří nebo ne, vy budete vědět, že jste nad tím převzali kontrolu.
- Neříkejte, že něco je nemožné. Samozřejmě, že něco zkrátka nejde, ale pokud zůstanete na tomto bodě, nikdy se nikam nedostanete. Pokud se vám nedaří dveřmi, zkuste to oknem. Vytvořte si vlastní podmínky pro váš úspěch.
Jak si přestat stěžovat
Možná už jste si zvykli na to, že hlavním způsobem vaší komunikace je stěžování si. Ačkoliv jste se rozhodli převzít zodpovědnost za svůj život, možná stále ještě většina toho, co říkáte, jsou stížnosti na svět okolo. Věnujte pozornost tomu, co říkáte! Nejen, že tím ovlivňujete lidi okolo sebe, ale můžete pak sklouznout zpět ke starému způsobu života.
Jsme to, co jíme, ale jsme i to, co říkáme. Jak si tedy přestat stěžovat?
1. Naučte se přijímat změny
Velkým krokem k tomu, abyste se naučili přestat si stěžovat, je přijmout fakt, že život někdy neprobíhá tak, jak byste si přáli.
Čím dříve se s tím smíříte, tím rychleji můžete upravit své myšlení. Takže až vám příště nevyjde plán, nedostanete práci, kterou si zasloužíte, odstěhuje se váš nejlepší přítel nebo se vám porouchá auto, nestěžujte si na to. Přijměte to a jděte dál.
2. Přemýšlejte o tom, jak ovlivňujete ostatní
Vzpomeňte si, jak se cítíte, když slyšíte někoho si stěžovat. Vždycky mějte na paměti, jak se cítí ostatní lidé, když jste to vy, kdo si stěžuje. Neměli byste v lidech zanechat pocit vyčerpání jen z toho, že s vámi mluví.
3. Buďte vděční
Ať už vám život přichystá cokoli, určitě vždycky budete schopni najít ve svém životě věci, za které můžete být vděční. Jistě, v období stresu se to může zdát obtížnější, ale pokud si najdete chvilku času, vždy budete schopni přijít s nějakým seznamem. Možná jste vděční za svou rodinu, domácí zvířata, dobré zdraví, za to, že máte dostatek jídla, abyste se najedli. Ať už jsou důvody jakékoliv, sepište si seznam pokaždé, když máte pocit, že si potřebujete postěžovat.
4. Nestýkejte se s negativními lidmi
Znáte rčení, že vrána k vráně sedá, no a totéž se dá říct i o stěžování si. Lidé mají tendenci napodobovat lidi, se kterými tráví nejvíce času, takže je logické, že pokud trávíte hodně času v blízkosti stěžujících si lidí, nebude trvat dlouho a nevědomky se stanete jedním z nich.
5. Cvičení
Určitě jste stokrát slyšeli, že cvičení a udržování aktivity je skvělé pro vaše duševní i fyzické zdraví, a je to tak, protože je to pravda. Je to významný krok k tomu, abyste se naučili přestat si stěžovat, a díky cvičení zaznamenáte značné změny. Aktivity, jako je běh, box a aerobik, jsou dobrou volbou, jak se zbavit nahromaděné energie, kterou můžete pociťovat v době stresu, uvolněte ji spíše v tělocvičně než při rozhovoru.
Jóga je vynikající volbou pro udržení vaší mysli v klidu, vědomá cvičení, která se zaměřují na dosažení vnitřního klidu a míru, vám pomohou upravit způsob reakce na situaci, která by ve vás obvykle vyvolala okamžité stížnosti.
6. Přestaňte soudit ostatní
Když si stěžujeme, většinou je to proto, abychom si stěžovali na druhé lidi. A stěžujeme si na druhé lidi, protože si myslíme, že to, jak se chovají, co dělají nebo co říkají, je špatně. Ale to neznamená, že je to špatně, je to špatně jen podle našeho názoru. Pokud rychle odsuzujete slova a činy druhých lidí, pak jste pravděpodobně také někdo, kdo je připraven si na daného člověka hlasitě stěžovat.
S velkou mocí přichází velká zodpovědnost
Říká se, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost a je to pravda. Je to odvrácená tvář toho, mít moc. Pokud totiž můžete o něčem rozhodovat, a tím spíše o lidech, pak vaše činy ovlivňují životy ostatních. Nejde jen o státy a politiku. Tam jsou dopady nejzásadnější. Jde ale také o manažery, majitele podniků nebo rodiče.
Tito lidé mají také velkou moc. Moc změnit, zlepšit, zhoršit, zásadně ovlivnit. Často si to mnozí neuvědomují, že pokud mají ve svých rukách moc cokoli ovlivnit, pak mají ve svých rukách životy ostatních. To, jak se chová prezident státu, má za následek pověst všech lidí, kteří v něm žijí. To, jaká rozhodnutí činíte jako majitelé korporací, má za následek rozpočty rodin apod.
