Na fotce vidíte roh betonového objektu v lese u Zemské brány v Orlických horách. Mech pokrývá stropní desku, pod ní jsou dvě střílny a vpravo zeje vchod do tmy. Řopík by měl strop a čelní stěnu silnou 80 nebo 120 centimetrů a hájili by ho tři až sedm mužů. Tohle je pěchotní srub s posádkou řádově desítek mužů.
Podle OpenStreetMap tu stojí srub R-S 54 Na potoku se stropem 150 a čelní stěnou 175 centimetrů. Odolnost 2 ho řadí k nejlehčím srubům, je to druhý nejnižší ze šesti stupňů, a přesto je silnější než zesílený řopík. O jeho osudu rozhodla Mnichovská dohoda, podle níž v první polovině října 1938 připadlo pohraničí Německu bez boje.
Obsah článku
Čím se pěchotní srub liší od řopíku?
Řopík je lidový název lehkého opevnění vzor 37. Přezdívka vznikla ve třicátých letech ze zkratky ŘOP, tedy Ředitelství opevňovacích prací, které stavbu řídilo. Hájili ho tři až sedm mužů s jedním či dvěma kulomety, normální provedení odolávalo střelám ráže 105 milimetrů, zesílené 155 milimetrům.
Pěchotní sruby patřily k těžkému opevnění a tvořily souvislou linii, v níž se palebné vějíře sousedních srubů kryly. K tomu měly stálou posádku, technické zázemí a mnohem silnější beton. Řopíků se dokončilo téměř deset tisíc z plánovaných 15 463, těžkých objektů jen 262 z plánovaných 1 276.
| Parametr | Řopík (lehké opevnění vz. 37) | Pěchotní srub (těžké opevnění) |
|---|---|---|
| Posádka | 3 až 7 mužů | desítky mužů (stovky až u celé tvrze) |
| Výzbroj | 1 až 2 kulomety, lehké nebo těžké | těžké kulomety, ve vhodném terénu protitankové kanóny, v členitém terénu i minomet |
| Strop | 80 nebo 120 cm | 100 až 350 cm, R-S 54 má 150 cm |
| Čelní stěna | 80 nebo 120 cm | 120 až 350 cm, R-S 54 má 175 cm |
| Stupně odolnosti | dva, normální a zesílené | šest, od 1 po IV, R-S 54 má druhý nejnižší |
| Postaveno | téměř 10 000 z 15 463 plánovaných | 262 z 1 276 plánovaných |
Co znamená označení R-S 54?
Písmeno R odkazuje na Rokytnici v Orlických horách, sídlo ženijního skupinového velitelství X, které vzniklo 1. dubna 1937. S znamená srub a 54 je pořadové číslo. Krycí název objektu, obvykle podle místa, zní Na potoku.
Wikipedie uvádí, že srub je jednopodlažní a má odolnost 2. Beton se lil 22. až 26. listopadu 1937 a pancéřové zvony osadili na přelomu ledna a února 1938. Jedno patro se u srubů stavělo výjimečně, obvykle kvůli vysoké hladině podzemní vody.
Jedenáct srubů od R-S 54 po R-S 64 bylo 12. ledna 1937 zadáno firmě Hráský & Jenč z Mladé Boleslavi za asi 5,2 milionu korun, tedy v průměru za zhruba 480 tisíc na srub. Stavba všech měla trvat nejvýš 200 dní.
Proč se opevňovalo v Orlických horách?
Důvodem bylo ohrožení ze strany Německa. Za Divokou Orlicí začínalo Kladsko, které od roku 1742 patřilo Prusku, takže řeka tvořila hranici s Německem. Zemská brána je průlomové údolí, kterým Divoká Orlice proráží hlavní hřeben Orlických hor, a tudy vedla přirozená cesta do vnitrozemí Čech. Srub R-S 54 stojí na pravém břehu řeky a toto údolí brání.
Těžké opevnění vznikalo na nejohroženějších úsecích hranice od Odry po Labe. Linie v Orlických horách se u Zemské brány napojovala na úsek z Králík, protože na druhém břehu končil podúsek 7./III. Jedlina, a po hřebeni měla pokračovat na severozápad k Náchodu. Velitelství v Rokytnici řídilo mezi Divokou Orlicí a Komářím vrchem stavbu všech 40 zamýšlených objektů.
Největší pevností okolí je dělostřelecká tvrz Hanička. Podle jejích stránek má šest povrchových objektů, plánovaná posádka měla 426 mužů a stavba stála asi 28 milionů korun, tedy zhruba pětkrát víc než jedenáct srubů dohromady. Tvrz u Bartošovic na Zadním vrchu se kvůli mírně zvlněnému terénu stavět nezačala a rozšířili místo ní Haničku.
Co se tu stalo po Mnichovu?
V září 1938 sruby podúseku obsadila část II. praporu hraničářského pluku 19. Stavba pokračovala i při mobilizaci, poslední těžký objekt, srub N-S 53, se betonoval do 1. října. Po Mnichovské dohodě z 30. září připadla většina území s opevněním Německu, Československu zůstaly prakticky jen objekty kolem Náchoda a vnitrozemská příčka s opevněním Prahy.
Haničku předalo vojsko 10. října 1938 dopoledne bez boje zástupcům německé armády a většinu zařízení z ní předtím odvezlo do vnitrozemí. Němci v roce 1940 některé objekty ostřelovali a zkoušeli kvalitu betonu. Zabraný materiál z opevnění, od zbraní a střílen po zvony a výtahy, byl do konce roku 1940 odhadnut na více než 50 milionů říšských marek.
Na našem snímku si levá střílna drží kovový rám a pravá je poškozená, trčí z ní výztuž. Pancéřování sruby ztrácely i po válce, Kovošrot v letech 1954 až 1958 bez povolení vytrhával zvony v lesích kolem Haničky a odstřely objekty poškodily víc než šest let okupace.
Hanička po válce sloužila armádě, od roku 1979 ji ministerstvo vnitra tajně přestavovalo na protiatomový kryt a veřejnosti se znovu otevřela v roce 1995. Z deseti srubů sousedního úseku má původní zvony jediný, R-S 74 Na holém.
Prodává stát řopíky a za kolik?
Ministerstvo obrany řopíky prodává od roku 2010, od roku 2005 je předtím převádělo bezúplatně. Podle Newstreamu z března 2024 se v letech 2018 až 2023 prodalo 259 řopíků. Ročník 2023, tedy 51 kusů, vynesl podle mluvčí Simony Cigánkové zhruba 3,6 milionu korun, v průměru asi 70 tisíc na kus, ročník 2021 asi 5,2 milionu a 2022 asi 5 milionů.
Cena řopíku se pohybuje od nižších desítek tisíc po statisíce korun podle stavu, lokality a pozemku. V aukcích Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) stoupla v Mydlovarech z 23 na asi 87 tisíc po 36 příhozech, ve Rtyni v Podkrkonoší ze 117 na 206 tisíc po 68 příhozech.
Pěchotní srub v Kateřinkách u Opavy nabízelo ministerstvo v roce 2019 od 219 tisíc korun. Objekty prodává ve výběrových řízeních, u těch, které vyřadí později, přebírá prodej ÚZSVM. Zdroje se liší v tom, zda se prodává i s pozemkem. Ministerstvo v roce 2019 uvedlo, že většinou ano, podle Newstreamu stála většina řopíků z roku 2023 na cizím pozemku.
Stojí-li stavba na cizím pozemku, má jeho vlastník předkupní právo a kupující si musí podle ministerstva vypořádat věcné břemeno. Databázi kupců z řad běžné veřejnosti ministerstvo nevede, což Jakub Fajnor z jeho tiskového oddělení vysvětlil Novinkám 3. 8. 2019 slovy „žádnou databází kupců bohužel nedisponujeme“.
Zadarmo dostávají objekty obce a muzea, třeba městu Chrastava přibylo sedm řopíků. Kdo si objekt jen pronajme, stanoví účel sám, ale nájemní smlouva trvá nejvýš osm let a investice do oprav se nenahrazují.
Jak srub navštívit a kam na prohlídku?
Zemská brána je přírodní rezervace o rozloze 91,5 hektaru v CHKO Orlické hory a Pašerácká lávka je od srubu asi půl kilometru. O okolí píšeme v článku o Zemské bráně. Vchod do srubu vede do tmy a v bunkrech v údolí zimuje několik druhů netopýrů, proto dovnitř bez souhlasu majitele nechoďte.
Tvrz Hanička je od srubu asi 8 kilometrů vzdušnou čarou, po silnici dál. Příjezd k muzeu je zakázán, od záchytného parkoviště na Panském Poli se jde pěšky nejméně 20 minut. Prohlídka trvá 60 minut, v podzemí je 5 až 8 °C, vstupné stojí 140 Kč a děti od šesti let a studenti platí 100 Kč.
V září a říjnu je podle webu hanicka.cz otevřeno v sobotu od 9.30 do 15.00 a v neděli a o svátcích od 9.30 do 14.00, v pondělí zavřeno. V listopadu a dubnu jen po domluvě pro skupiny, od 1. prosince do 31. března je tvrz kvůli zimovištím netopýrů zavřená.
Muzea opevnění jsou také v srubech R-S 72 Nízká a R-S 87 Průsek. Naučná stezka Opevnění Rokytnicka začíná na Panském poli, vede k Anenskému vrchu, měří asi 4,5 kilometru a má 14 zastavení. Další výlety najdete v přehledech 50 tipů, kam na výlet v České republice a nejkrásnějších míst v ČR.
