Domů » Silní antisystémoví lídři jako možné narušení demokracie

Silní antisystémoví lídři jako možné narušení demokracie

od Patrik

narušení demokracie

Demokracie se stala v průběhu 19. a 20. století nejpopulárnějším zřízením na světě. Většina lidí se dnes shodne, že demokracie je nejlepší formou vlády.

O čem je demokracie?

Demokracie hledá shodu ve společenských otázkách a dalším směřování společnosti. Demokracie hledá konsenzus. Demokracie se zdá býti spravedlivá, protože si lidé rozhodují o dalším směřování společnosti. Demokracie však může být také tyranií většiny.

„Pokud se dva vlci a jedna ovečka budou rozhodovat, co si dají k večeři, jak to asi dopadne?“

V novodobých demokraciích jsou však nastavené mechanismy, které by bezprostřední šikaně většiny měly zamezit. Když sociálně demokratická vláda bude nastavovat podmínky pro živnostníky, tak se určitě živnostníci budou cítit šikanováni. Naopak když pravicová vláda nezvýší důchody v příznivé ekonomické situaci, tak se budou cítit šikanováni důchodci.

Takže zjednodušeně demokracie je o spravedlivém nastavení společnosti pro všechny skrze volené zástupce (v případě zastupitelské demokracie).

Silný lídr jako možné narušení demokracie

Silný lídr, osobnost se do demokracie příliš nehodí, protože se snaží překřičet ostatní a prosadit si svůj názor. Silní lídři vždy demokracii narušovali. Hitler křičel a přesvědčil davy, že demokracie zabijí Německo a je neužitečná. Stalin, Pinochet, Mussolini také křičeli a zároveň reagovali na neuspokojivý stav společnosti. Stalin bojoval proti demokratizaci monarchie zavedením diktatury a teroru.

Demokracie nefunguje správně, když zvolí do čela země komunistu, řekl si Pinochet. Místo čekání a dialogu volil převrat. Pro Chile to možná bylo dobře, to se již dnes nedozvíme.

Může být Anrej Babiš a Tomio Okamura ohrožení demokracie v České republice?

To jistě uvidíme v tomto volebním období. Antisytémové strany nebývale opanovaly volby v České republice. Antisytémové strany dokázaly nastolit atmosféru nefungující demokracie a zkorumpovaných politických stran. Jistě nějaké problémy zde byly, ale země šlape a jde nebývale kupředu.

Demokracie nás nebaví

Skepse k politice a politickým procesům je značná. Parlament je žvanírna a nehájí naše zájmy je častý pohled mnoha občanů České republiky. K volbám chodí pouze 60% občanů a ti zkouší politické strany velice náhodně – vysoká volatelita.

Andrej Babiš to přeci bude řídit jako firmu. Z ředitelské židle bude dávat jasné příkazy a vše bude mnohem efektivnější. K čemu blábolení politiků – jednobarevná vláda s odborníky bude efektivnější.

Babišovo jmění se blíží 100 miliardám korun a jeho moc je ještě větší. Andrej Babiš může vést zemi lépe než ostatní politici, ale riziko je obrovské. Andrej Babiš musí být dokonale hlídán, protože minimálně přiblížení k Itálii za Berlusconiho jsme v těchto volbách udělali výrazné.

Oligarchie vznikala v antickém Řecku nebo severoitalských městech nenápadně, když se však etablovala, tak se obyčejným lidem nežilo dobře. Proto byly instituce typu ostrakizace tedy vyloučení jedince z kolektivu. Takovou páku v České republice nemáme, tak musíme doufat, že to Andrej Babiš myslí dobře a být ostražití.

Tomio Okamura

Pokud by mohl Andrej Babiš připomínat oligarchu z antiky, tak Tomio Okamura připomíná demagoga a diktátora. Jestli budeme v Čechách jednou tak slabomyslní, že udělíme Tomio Okamurovi mandát v podobě například 125 křesel, tak zažijeme nedozírné následky. Možnou paralelu nám mohl ukázat Alberto Fujimori v Peru.

Články, které stojí za přečtení: