Izraelský historik a filozof Yuval Noah Harari ve svých knihách (Homo Deus, 21 lekcí pro 21. století) formuloval jednu z nejmrazivějších předpovědí naší doby. Bere to s lehkostí. Lidé jsou možná jen určitým dočasným mediem pro přenos inteligence.
„Nejdůležitější otázkou 21. století může být, co dělat se všemi těmi nadbytečnými lidmi.“
Harari netvrdí, že lidé zmizí. Tvrdí, že ztratí svou ekonomickou a vojenskou hodnotu. Vladaři středověku nebo Adolf Hitler potřebovali lidi. Lidé byli elementární. Nikoliv jen elitu, ale potřebovali celou masu. Čím více, tím lépe. V budoucnu mohou být lidé jen hlasy, pokud přetrvají demokratické systémy. Drtivá většina lidí vojensky i ekonomicky k ničemu.
S nástupem umělé inteligence (AI) a biotechnologií totiž stroje poprvé v historii neohrožují pouze naše fyzické schopnosti (jako při průmyslové revoluci), ale i ty kognitivní. V současnosti daleko více, než ty fyzické. Ekonomické předpovědi říkají, že zdokonalená AI nahradí až 75 % bílých límečků.
Pokud algoritmus dokáže lépe diagnostikovat rakovinu, řídit auto, psát kód nebo skládat hudbu, vzniká podle Harariho obrovská třída lidí, kteří nebudou jen nezaměstnaní, ale nezaměstnatelní.
Tato vize vzbuzuje úzkost, ale není jediným možným scénářem. Jak se k tomuto problému staví data a další světoví myslitelé?
Obsah článku
Co říkají aktuální data?
Pohled na tvrdá data se ukazuje, že transformace trhu práce už probíhá, nicméně apokalypsa se zatím nekoná. Ukazují spíše na masivní přesun než na absolutní konec práce:
- Goldman Sachs (2023): Zpráva banky odhaduje, že generativní umělá inteligence by mohla automatizovat až 300 milionů pracovních míst na plný úvazek po celém světě. Zároveň ale dodává, že to historicky vede k vytvoření zcela nových profesí a obrovskému skoku v produktivitě.
- Světové ekonomické fórum (WEF – Future of Jobs Report 2023): Očekává, že do roku 2027 zanikne 83 milionů pracovních míst, ale 69 milionů nových vznikne. To je čistá ztráta 14 milionů pracovních míst.
- Měnící se poptávka: Podle WEF dramaticky roste poptávka po specialistech na AI, datových analyticích, ale také po profesích vyžadujících empatii a mezilidský kontakt (péče o seniory, psychologie, vzdělávání), kde je strojová náhrada nejtěžší.
Z trochu jiného úhlu
Harariho vize je varováním, ale mnozí ekonomové, sociologové a filozofové nabízejí odlišné, často optimističtější či radikálnější pohledy.
1. Konec dřiny a Utopie pro realisty (Rutger Bregman)
Nizozemský historik Rutger Bregman vidí v automatizaci obrovskou příležitost. Pokud stroje udělají většinu práce, proč bychom to měli brát jako hrozbu?
V knize Utopie pro realisty navrhuje zavedení Nepodmíněného základního příjmu (UBI). Bregman tvrdí, že problémem není to, že by lidé byli „nadbyteční“, ale to, že naše společnost podmiňuje právo na důstojný život placenou prací. Pokud by byl základní příjem zaručen, lidé by mohli svůj čas věnovat umění, inovacím, komunitě nebo výchově dětí – činnostem, které dnes trh často finančně neohodnocuje.
2. Oklamání „Kusem práce“ (David Autor a Erik Brynjolfsson)
Ekonomové z MIT varují před tzv. klamem fixního množství práce (Lump of labor fallacy). Harari podle nich trochu zapomíná, že ekonomika není koláč, který se sní a nezbude nic.
- David Autor poukazuje na to, že technologie sice ničí úkoly, ale málokdy celá povolání. Lidé se stanou manažery strojů. AI nebude lékaře nahrazovat, ale lékaři s AI nahradí lékaře bez AI.
- Erik Brynjolfsson zdůrazňuje, že lidské touhy jsou nekonečné. Jakmile stroje uspokojí naše základní potřeby levněji, objevíme nové služby a produkty, které dnes ani neumíme pojmenovat (stejně jako si zemědělec v 19. století nedokázal představit povolání „správce sociálních sítí“).
3. Fenomén „Bullshit Jobs“ (David Graeber)
Zesnulý americký antropolog David Graeber přišel s radikální myšlenkou: velká část dnešních pracovních míst je už teď „k ničemu“. Ve své knize Bullshit Jobs (Práce na hovno) tvrdí, že miliony lidí (v administrativě, korporátním právu, telemarketingu) už dnes tajně cítí, že kdyby jejich práce zmizela, svět by to vůbec nepoznal.
Graeberův pohled mění Harariho otázku: Možná se nemáme děsit toho, že ztratíme práci. Možná je skutečnou výzvou najít smysl života jinde než v nesmyslné práci vytvořené jen proto, abychom byli zaměstnáni.
4. Vzestup pečovatelské ekonomiky (Kai-Fu Lee)
Bývalý šéf Google China a expert na AI Kai-Fu Lee ve své knize AI Superpowers souhlasí, že AI převezme rutinní kognitivní úkoly. Budoucnost lidstva ale vidí v empatii a lásce. Zatímco AI dokáže analyzovat data, nedokáže držet pacienta za ruku a dát mu naději. Domnívá se, že bychom měli masivně přesunout finanční prostředky do pečovatelských profesí, vzdělávání a zdravotnictví.
Krize zaměstnanosti, nebo krize smyslu?
Harariho otázka „co s nadbytečnými lidmi“ vychází z paradigmatu 20. století, které říká: Hodnota člověka = jeho ekonomická produktivita.
Pokud stroje převezmou produktivitu, musíme jako společnost přehodnotit rovnici. Není to nutně příběh o dystopii, kde masy lidí hladoví na okraji společnosti (ačkoli distribuce bohatství bude klíčový politický problém). Může to být příběh o tom, jak se lidstvo konečně osvobodí od nutnosti pracovat pro přežití a začne se ptát, jaký je skutečný smysl lidské existence. Otázka pro 21. století možná nezní „Co budeme dělat se zbytečnými lidmi?“, ale spíše „Kým chceme být, když už nemusíme jen pracovat?“
