Co je ambivalentní vztah a 6 situací, podle kterých ho poznáte

2,6K

Ambivalentní vztah není jen otázkou lásky či nenávisti, spíše jde o křižovatku protichůdných emocí a myšlenek, která může vést k psychologickým konfliktům a nerozhodnosti. V článku vysvětlujeme, co přesně ambivalentní vztah znamená, jak se projevuje a jaké má příčiny.

Najdete tu i souvislost s úzkostnou vazbou a s chováním typu hot and cold, signály, kdy už nejde o smíšené pocity, ale o manipulaci, a konkrétní kroky, jak s ambivalencí ve vztahu naložit.

Stručná odpověď. Ambivalentní vztah je vztah, ve kterém k partnerovi cítíte zároveň lásku i odpor, touhu po blízkosti i nedůvěru, a často si nejste jistá, jestli v něm chcete zůstat. Pojem ambivalence zavedl švýcarský psychiatr Eugen Bleuler v roce 1910 pro současné protichůdné pocity, myšlenky nebo touhy.

Smíšené pocity samy o sobě nejsou porucha ani důvod k rozchodu, dá se s nimi pracovat rozhovorem, hranicemi a případně terapií. Pokud vás ale partner ponižuje, kontroluje nebo vám vyhrožuje, nejde už jen o smíšené pocity, ale o násilí, a rozporuplné city k takovému partnerovi jsou v násilném vztahu běžné.

Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112, jinak nonstop linku 116 006 (Bílý kruh bezpečí, pro všechny oběti) nebo 116 016 (ROSA, pro ženy), ideálně z telefonu, ke kterému partner nemá přístup.

Co znamená ambivalence a odkud se slovo vzalo

Ambivalence znamená, že k jedné věci nebo osobě cítíte zároveň dvě protichůdné věci. Ambivalentní je tedy rozporuplný, rozpolcený nebo dvojznačný. Ambivalentní postoj k práci máte, když vás baví i vyčerpává, ambivalentní pocity k partnerovi, když ho máte ráda a zároveň vás zraňuje.

Termín pochází z psychiatrie. Švýcarský psychiatr Eugen Bleuler ho poprvé použil v roce 1910 v článcích o schizofrenii a téhož roku v přednášce v Bernu rozlišil tři podoby. Volní ambivalence znamená, že se nedokážete rozhodnout, co udělat, rozumová, že pro každý názor vidíte stejně silné protiargumenty, a citová, že k téže osobě cítíte protichůdné emoce.

Pojem od Bleulera brzy převzal Sigmund Freud a použil ho pro trvalé soužití lásky a nenávisti vůči stejnému člověku. Dnes psychologie mluví o ambivalenci i u zcela zdravých lidí. Podle přehledu psycholožky Julianne Holt-Lunstadové a psychologa Berta Uchina vnímají lidé ambivalentně zhruba polovinu důležitých lidí ve svém okolí.

Smíšené pocity jsou tedy běžné. Problém nastává, až když rozpor trvá dlouho, bere vám klid a ochromuje vaše rozhodování.

Ambivalentní vztah

Ambivalentní vztah je termín používaný k popisu vztahu, ve kterém se vyskytují protichůdné nebo rozporuplné pocity a myšlenky. Tento pojem se často vztahuje k emocionálně náročným vztahům, kde se jedinec nachází mezi láskou a nenávistí, touhou a odporem vůči svému partnerovi nebo někomu jinému. Ambivalence vytváří složitý vztahový dynamismus a může mít různé příčiny a důsledky.

Projevy ambivalentního vztahu

Hlavním znakem ambivalentního vztahu jsou střídavé emoce, kdy můžeme prožívat silné láskyplné emoce a zároveň pocity odporu nebo vzteku vůči druhému. Tyto pocity se mohou střídat nebo se vyskytovat současně, což vytváří psychologický konflikt.

Tato ambivalence vede k nerozhodnosti a nejistotě ohledně budoucnosti vztahu. Lidé nejsou schopni jasně určit, jak se cítí, a často se pohybují mezi extrémy.

Ambivalence může být spojena s obavami z intimity a blízkosti. Osoba cítí touhu po spojení, ale zároveň i strach z možných zranění nebo ztráty autonomie.

Jak ambivalence vypadá v běžných dnech

Ambivalence se většinou neukáže v jedné velké hádce, ale v drobných situacích, které se opakují. Pokud se v několika z nich poznáváte, neznamená to, že je váš vztah špatný. Je to signál, že stojí za to o něm mluvit.

• Těšíte se, až partnera uvidíte, a po hodině spolu máte chuť odejít.
• Plánujete společnou dovolenou a zároveň v duchu počítáte, jestli spolu ještě budete.
• Když se partner ozve, uleví se vám, když se neozve, zaplaví vás úzkost nebo vztek.
• Kamarádkám o něm vyprávíte střídavě jako o nejlepším člověku a jako o největší chybě.
• Po hádce jste rozhodnutá odejít, po usmíření si nedokážete představit život bez něj.
• Po blízkosti toužíte, ale když přijde, cítíte se stísněně a hledáte důvody k odstupu.

Ambivalence může být na jedné straně, ale i na obou. Někdy jeden z partnerů touží po blízkosti a druhý se jí brání, pak se role prohodí. Výsledkem je vztah, ve kterém nikdo z vás neví, na čem je.

Příčiny ambivalentního vztahu

Ambivalentní styl vztahu bývá podle teorie vazby spojován s raným zážitkem dostupného, ale nespolehlivého rodiče. Někdy byl dostatečně chápající a vstřícný, jindy jednal čistě podle svých potřeb, bez ohledu na vás. Víc o tom v části o úzkostné vazbě níže.

Kořeny ambivalentních vztahů jsou hluboko zakotveny v osobnostních, emocionálních nebo vztahových faktorech. Zde jsou některé z hlavních příčin ambivalentních vztahů.

• Nedostatek důvěry. Předchozí zkušenosti se zklamáním nebo zradou mohou vést k narušení důvěry v dalších vztazích. Osoba může toužit po spojení, ale zároveň cítit obavy z opětovného zranění.
• Nízká sebeúcta. Nedostatek sebedůvěry a sebeúcty může vytvářet ambivalentní pocity ve vztazích. Osoba může mít problémy s přijímáním lásky nebo podporou, protože nevěří, že si to skutečně zaslouží.
• Komunikační problémy. Neefektivní komunikace vede k nedorozuměním a konfliktům, což vyvolává ambivalentní pocity. Nedostatek jasné komunikace může ztížit porozumění potřebám a očekáváním v rámci vztahu.
• Strach z intimity. Ambivalence může vzniknout z obav o ztrátu autonomie a nezávislosti v důsledku intimního spojení s druhým člověkem.
• Opakující se vzorce ve vztazích. Někteří jedinci mohou najít opakující se vzorce ambivalence ve svých vztazích. Tato opakování bývají spojena s nevyřešenými problémy z minulosti.
• Nerealistická očekávání. Očekávání, která nejsou v souladu s realitou, mohou také přispět k ambivalentním pocitům. Pokud jedinec očekává dokonalost nebo úplnou shodu ve vztahu, bude obtížné zvládnout rozpory a rozdíly.
• Nedostatečné porozumění emocím. Nedostatek schopnosti identifikovat a vyjádřit vlastní emocionální potřeby a pocity může vytvářet ambivalenci. Partneři se cítí zmatení a nerozumí si navzájem.

Pracovat na porozumění těmto faktorům a aktivně hledat způsoby, jak vytvářet zdravější vzorce vztahů, může vést k pozitivním změnám. V některých případech je užitečné vyhledat podporu odborníka.

Řešení ambivalentních vztahů

Tyto kroky platí pro vztahy bez strachu a násilí, jinak čtěte část o manipulaci níže. Pokud se partnera bojíte, přednost má vaše bezpečí.

Řešení ambivalentních vztahů vyžaduje čas, úsilí a hlubokou reflexi. Identifikace vlastních emocí, potřeb a hodnot je klíčovým prvním krokem. Osvojení si schopnosti rozpoznat a vyjádřit své pocity umožňuje lepší porozumění vlastnímu vnitřnímu světu.

• Otevřená komunikace je základním prvkem zdravého vztahu. Otevřený dialog umožňuje partnerům sdílet své pocity, myšlenky a očekávání. Důraz na aktivní naslouchání a respektování pohledů druhé osoby je klíčový.

• Práce na důvěře je v partnerském vztahu velmi důležitá. Posilování důvěry vyžaduje čas a konzistentní chování. Konstruktivní jednání a transparentnost pomáhají obnovit narušenou důvěru.

• Konflikty jsou nevyhnutelnou součástí každého vztahu. Důležité je naučit se s nimi zdravě a konstruktivně pracovat. Hledání společných řešení a respektování rozdílů může vést k lepšímu porozumění.

• Zaměření na pozitivní stránky vztahu a ocenění dobrých momentů pomáhá posílit spojení mezi partnery. Aktivní hledání a vyjadřování vděčnosti zvyšují pocit spokojenosti.

• Posílení individuální síly a nezávislosti může přispět ke zdravějšímu vztahu. Každý partner by měl mít prostor pro osobní růst a rozvoj, což přináší sílu do vztahu.

• Přehodnocení nerealistických očekávání a přijetí reality vztahu může snížit konflikty a ambivalentní pocity. Realistická očekávání mohou vést k většímu porozumění a akceptaci vzájemných rozdílů.

V některých případech je vhodné obrátit se na pomoc odborníka. Profesionál může poskytnout nástroje a perspektivu, která podporuje rozvoj zdravějších vztahů.

Každý vztah je jedinečný, a co funguje pro jeden pár, nemusí nutně fungovat pro jiný. Klíčové je být otevřený změnám, aktivně pracovat na rozvoji vztahu a respektovat individuální potřeby a hranice obou partnerů.

Ambivalentní a úzkostná vazba

Odkud se ambivalence ve vztazích bere, vysvětluje teorie vazby. Založil ji britský psychiatr John Bowlby a rozpracoval ji v trilogii Attachment and Loss, jejíž první díl vyšel v roce 1969. Podle teorie si člověk z raných zkušeností s pečujícími osobami vytváří vnitřní představu, co může od blízkých lidí čekat.

Psycholožka Mary Ainsworthová v 60. a 70. letech pozorovala, jak se malé děti chovají, když od nich rodič na chvíli odejde a pak se vrátí. Část dětí byla po návratu rodiče přilnavá a těžko se utišovala. Tento vzorec dostal název úzkostně ambivalentní, nebo také rezistentní vazba, a souvisí s péčí, která je nepředvídatelná, jednou vstřícná a jindy ne.

Co zjistili Hazanová a Shaver

Psychologové Cindy Hazanová a Phillip Shaver v roce 1987 v časopise Journal of Personality and Social Psychology přenesli teorii vazby na partnerskou lásku. Jejich dotazník byl první, kterým se vazba měřila v partnerských vztazích dospělých. Respondenti v něm vybírali ze tří krátkých popisů ten, který na ně sedí nejvíc.

Úzkostně ambivalentní popis zněl v překladu takto. „Zdá se mi, že ostatní nestojí o takovou blízkost jako já. Často se bojím, že mě partner doopravdy nemiluje nebo se mnou nebude chtít zůstat. Chci s druhým člověkem úplně splynout a tahle touha lidi někdy odrazuje.“

Lidé s tímto stylem popisovali lásku jako posedlost s touhou po opětování a splynutí, s citovými výkyvy, žárlivostí a silnou sexuální přitažlivostí. Podle autorů je zastoupení tří stylů u dospělých zhruba stejné jako u malých dětí.

Vazba popisuje vzorec, ne diagnózu, a nehodí se jako nálepka na partnera ani na vás. Neznamená ani, že je ambivalentní vztah vaše vina. Podle metaanalýzy psychologa R. Chrise Fraleyho z roku 2002 je jistota vazby od narození do 19 let jen středně stabilní, raná zkušenost tedy vliv má, ale vzorec se může měnit.

Pokud se v úzkostném popisu poznáváte a trápí vás to, pomůže rozhovor s odborníkem. Jak takový rozhovor probíhá, popisuje článek na co se ptá psycholog a co z toho vyplývá.

Ambivalence a hot and cold chování

Hot and cold, česky horko a chlad, je označení pro chování, kdy partner střídá vřelost a odstup. Jeden týden píše každý den, plánuje společnou budoucnost a je pozorný, další týden se neozývá, odpovídá jednoslovně a ruší schůzky. Takové chování může mít kdokoli bez ohledu na pohlaví.

Za střídáním nemusí být zlý úmysl. Může jít o vlastní ambivalenci, kdy partner sám neví, co chce, nebo o strach z blízkosti. Někdy jde o vědomou hru, třeba o předstíraný nezájem jako balicí taktiku. Zvenku se tyto důvody rozlišují těžko a nemusíte je rozlišit, abyste se rozhodla, co chcete vy.

Pro vás má hot and cold podobný dopad, ať je důvod jakýkoli. Žijete v nejistotě, čekáte na zprávy a z každé reakce čtete, na čem jste. Jak číst ticho v chatu, rozebíráme v článku je online a nepíše, co to obvykle znamená.

Vztahy na střídačku

Krajní podobou jsou vztahy, ve kterých se partneři opakovaně rozcházejí a znovu k sobě vracejí. Dlouhodobě je zkoumá americká komunikační vědkyně René M. Daileyová. Podle jejích studií mají tyto vztahy nižší spokojenost a víc nejistoty než vztahy bez rozchodů.

Studie Vennumové a kolegů z roku 2014 v časopise Journal of Social and Personal Relationships zkoumala 323 nesezdaných párů, které spolu žily, a 752 manželských párů. Rozchod a návrat někdy zažilo 37 % nesezdaných a 23 % manželských párů. Tyto páry měly víc nejistoty ohledně budoucnosti vztahu a byly méně spokojené.

Pokud se ve vašem vztahu opakuje stejný cyklus, zkuste si ho sepsat. Co předcházelo odstupu, co návratu a co se mezi tím změnilo. Když se nemění nic, je to cenná informace pro vaše rozhodnutí. Pokud zájem partnera slábne postupně a dlouhodobě, přečtěte si, co dělat, když partner ztrácí zájem.

Kdy už nejde o ambivalenci, ale o manipulaci

Ambivalence je vnitřní rozpor, se kterým člověk sám zápasí. Manipulace je jednání, kterým si někdo zajišťuje moc nad druhým. Hranice mezi nimi není vždy ostrá, ale některé signály ukazují spíš na manipulaci nebo kontrolu než na smíšené pocity.

Pokud vás partner ponižuje, kontroluje nebo vám vyhrožuje, nejde už jen o smíšené pocity, ale o násilí, a rozporuplné city k takovému partnerovi jsou v násilném vztahu běžné.

• Chlad a mlčení přicházejí jako trest, když uděláte něco po svém.
• Partner zpochybňuje vaše vzpomínky a vnímání, až začnete pochybovat sama o sobě.
• Kontroluje váš telefon, peníze nebo to, s kým se vídáte.
• Postupně vás odřízne od rodiny a přátel.
• Vyhrožuje vám, dětem nebo sobě, pokud odejdete.
• Bojíte se jeho reakce a předem přemýšlíte, co ho rozzlobí.

Nejde o to partnerovi na dálku přisoudit diagnózu, ale vzít vážně, jak se vedle něj cítíte. Víc o typických postupech najdete v článcích o nejčastějších druzích manipulace ve vztahu, o větách a taktikách manipulátora a o gaslightingu.

Pokud se partnera bojíte, neřešte situaci rozhovorem o samotě ani párovou terapií. Odchod plánujte s odborníky a s ohledem na své bezpečí. Pomoc je dostupná nonstop, volejte ideálně z telefonu, ke kterému partner nemá přístup.

• 158 nebo 112. Při bezprostředním ohrožení volejte hned policii.
• 116 006. Linka Bílého kruhu bezpečí pro všechny oběti kriminality a domácího násilí. Funguje nonstop a zdarma.
• 116 016. Krizová linka ROSA, centra pro ženy, určená ženám, které zažívají domácí násilí. Funguje nonstop a zdarma.
• Intervenční centrum. Pomáhá lidem ohroženým domácím násilím. Nejbližší najdete v Registru poskytovatelů sociálních služeb na webu Ministerstva práce a sociálních věcí.
• 155 nebo 112 a 116 123. Při akutní výhrůžce sebevraždou volejte 155 nebo 112. Pro vlastní podporu je nonstop Linka první psychické pomoci 116 123.

Zavolat můžete i tehdy, když si nejste jistá, jestli o násilí jde. Nemusíte mít důkazy ani hotové rozhodnutí.

Ambivalence v dlouhém vztahu

V dlouhém vztahu ambivalence často nepřichází jako bouře, ale jako tiché rozpolcení. Partnera máte ráda, vážíte si toho, co spolu máte, a zároveň vás některé věci dlouhodobě zraňují nebo vyčerpávají.

Holt-Lunstadová a Uchino ve svém přehledu z roku 2019 v časopise Perspectives on Psychological Science uvádějí, že ve třech studiích s americkými páry vnímalo svého manžela nebo manželku aspoň zčásti ambivalentně 47 až 86 % lidí. Ambivalentní vztah v jejich pojetí znamená, že je v něm zároveň hodně dobrého i hodně špatného.

Na smíšených pocitech záleží i kvůli zdraví. Ve studii Uchina, Smithe a Bergové z roku 2014 v časopise Psychological Science měli manželé víc zvápenatělé věnčité tepny hlavně tehdy, když se oba navzájem vnímali jako zdroj ambivalence.

Studie Birminghamové a kolegů z roku 2015 zase zjistila vyšší krevní tlak během běžného dne u lidí, kteří partnera vnímali ambivalentně, a také u těch, kteří tak hodnotili vlastní chování. Jde o souvislost, ne o důkaz, že ambivalence nemoc přímo způsobuje.

Ambivalence v dlouhém vztahu neznamená, že vztah skončil. Pomůže pojmenovat, co vás těší a co zraňuje, a mluvit o tom dřív, než se z drobností stane zeď. Tipy najdete v článku 7 tipů, jak na harmonický vztah. Pokud zvažujete, jestli má smysl pokračovat, projděte si 15 znaků, jak poznat, že vztah nemá smysl.

Jak z ambivalentního vztahu ven

Z ambivalence nevede ven jediné správné rozhodnutí, ale vyjasnění. Cílem není přestat cítit rozpor, ale zjistit, co vám ve vztahu chybí a jestli to partner může a chce dát.

Pokud je ve vztahu strach nebo násilí, následující kroky neplatí a přednost má vaše bezpečí. V ostatních případech můžete postupovat ve třech krocích.

Rozhovor

Vyberte klidnou chvíli, ne večer po hádce. Mluvte o sobě a o konkrétní situaci, ne o povaze partnera. Věta „když se tři dny neozveš, jsem nejistá a nevím, na čem jsme“ otevře rozhovor lépe než „ty jsi prostě nespolehlivý“.

Zeptejte se, jak vztah vnímá partner, a poslouchejte, i když odpověď nebude příjemná. Další postup, jak mluvit o krizi, najdete v článku jak zachránit vztah a kdy to už nemá smysl.

Hranice

Hranice říkají, co ve vztahu přijímáte a co už ne. U hot and cold chování může hranice znít třeba „když zrušíš schůzku na poslední chvíli, další už navrhovat nebudu“. Důležité je, abyste ji dodržela, jinak ztrácí smysl.

Hranice nejsou trest ani vydírání, ale informace o vás. Pokud vám říkat ne dělá potíže, pomůže článek jak se naučit říkat ne a nastavit si vlastní hranice. Když máte pocit, že bez partnera nedokážete fungovat, přečtěte si o závislosti na partnerovi.

Terapie

Pokud se rozpor táhne měsíce a rozhovory nikam nevedou, pomůže odborník. Individuální terapie pomáhá pochopit vlastní vzorce, včetně těch z dětství, párová terapie to, kde se vy dva zasekáváte. Jaké formy existují, popisuje článek o psychoterapii.

Manželské a rodinné poradny poskytují podle zákona o sociálních službách odborné sociální poradenství, které je bez úhrady. Párová terapie ani poradna ale nejsou vhodné, pokud je ve vztahu násilí nebo strach, v takovém případě se obraťte na linky uvedené výše.

Tip. Zaujal vás článek? Přečtěte si také Kdy navštívit psychologa a co vás u něj čeká