Domů » Dýško a spropitné: Kdy vzniklo, jak vysoké v ČR i ve světě

Dýško a spropitné: Kdy vzniklo, jak vysoké v ČR i ve světě

od Radu
Publikováno Aktualizováno

Ať už obědváte v michelinské restauraci, postáváte u stánku s pořádným hamburgerem nebo jste si jen večer zašli sednou do hospody na skleničku vína, je pravděpodobné, že při placení necháte servírce nebo číšníkovi nějaké peníze navíc. Dýško se v gastronomickém odvětví stalo již téměř automatickou záležitostí jako vyjádření zákazníkovy spokojenosti s obsluhou i s připraveným pokrmem, a to nejen u nás, ale jednoduše po celém světě.

V tomto článku se na dýško neboli spropitné podíváme podrobněji. Možná, že vás překvapí jeho historie, která sahá až do 18. století, nebo že výška dýška se v různých zemích může velmi lišit.

💡 Tip: Pokud vás láká cestování, ale nemáte na něj dostatek financí, vyzkoušejte low cost cestování, které nezatíží vaši peněženku. Přečtěte si naše tipy!

Co je dýško?

Snad není nikdo, kdo by se v životě nesetkal se spropitným, dýškem, tringeltem, tuzérem a podobně. Jedná se o dobrovolnou platbu navíc k ceně za nějakou službu, nejčastěji v restauracích, kavárnách, barech, ale také v hotelech, kadeřnictvích nebo i třeba v supermarketu. Platící člověk pomocí dýška vyjadřuje obdarovanému svou spokojenost s poskytnutou službou.

Výše dýška se může v jednotlivých zemích lišit, obecně se ale považuje za ideální 10 % z celkové částky.

Dýško můžete zaplatit několika způsoby. Při platbě v hotovosti můžete peníze dát přímo obsluze nebo je nechat na stole. Časté je také zahrnutí dýška do platby kartou. V mnoha podnicích se v současnosti rozmohly také malé kasičky, které se nacházejí u hlavní pokladny, kam můžete dýško dát.

Historie spropitného

Pokud bychom s chtěli podívat na úplný začátek této tradice, pak bychom museli zamířit do osmnáctého století v Anglii. V angličtině se pro spropitné dodnes běžně používá slovo „tip“, které slangově vzniklo ze slov „to give“.

Nejprve dávali dýško výhradně bohatí muži z vyšších vrstev, kteří si pomocí těchto peněz navíc kupovali loajalitu a ochotu číšníků. Později se tento zvyk začal rozšiřovat i do dalších společenských vrstev, a také do skoro celého světa. Například slovo tringelt, které se u nás běžně používá, má svůj původ v němčině.

💡 Tip: Jestliže pořád přemýšlíte nad tím, co uvařit k obědu, inspirujte se některým z našich netradičních receptů.

Spropitné: slušnost nebo povinnost?

Je potřeba zmínit, že spropitné je pouze slušností ale nikoliv povinností. Nikdo vás nemůže nutit odměnit servírku za to, že vám přinesla dobrou kávu. Ona sama dostává svůj běžný plat, stejně jako kdokoliv jiný. Pozor si však dávejte v zahraničí, neboť v některých zemích se dýško automaticky započítává k ceně a jeho zaplacení je tedy povinné.

K dýšku existuje několik možných přístupů. Jsou lidé, kteří dýško dávají pouze jako odměnu za velmi dobré služby. Potom jsou lidé, kteří dýško nedávají vůbec, a nakonec jsou i tací, kteří jej dávají vždy. Postupem času se z dávání dýška stala konvence a nadstandartní výkon zákazníci odměňují výší dýška.

Dýško v Česku

Zatímco v jiných státech jsou pravidla pro dávání dýška poměrně striktně daná, v Česku nic takového neexistuje. Okolo 70 % Čechů dává v restauracích navíc jen pár desítek korun a třetina běžně zaokrouhluje jen na jednotky korun.

Klasických 10 % z útraty potom platí jen asi pětina lidí. Pro mnohé je možnost obdarovat číšníka vysokou částkou také šance, jak se před někým významným předvést. Například udělat dojem na dívku na prvním rande.

V posledních letech se v českých podnicích rozšiřuje možnost platit kartou, kde si často můžete rovněž zvolit i výši dýška. Stačí na to obsluhu upozornit. Na rozdíl od jiných států se spropitné v Česku nejčastěji dává číšníkovi či barmanovi přímo u placení. Výjimkou můžou být například dražší restaurace, kde se často přebírají zvyky třeba z Itálie.

💡 Tip: Sváteční večeře si žádá i sváteční oblečení. Správný uzel na kravatě dokáže váš outfit krásně ozvláštnit.

Dýško ve světě

V Evropě se za ideální dýško považuje již zmíněných 10 % a v případě, že peníze obsluze nedáte, budou si myslet, že něco nebylo v pořádku.

V evropských zemích vám účet nejčastěji donesou v deskách, do kterých vložíte peníze. Zbytek vám donesou zpět a vy zde můžete nechat libovolné dýško. Po tom, co v deskách necháte spropitné, odejděte klidně od stolu.

V USA se doporučuje nechat číšníkovi okolo 15 – 20 % z částky na účtence. Některé podniky jej navíc automaticky započítávají k celkové částce. Stejná částka platí také pro státy blízkého východu.

V Jižní Americe bývá spropitné často již předem zahrnuto do celkové částky. Je však běžné nechat ještě nějaké extra peníze navíc.

Jsou také státy, kde není běžné dávat dýško vůbec. Příkladem je třeba Japonsko, kde je běžné dát peníze navíc maximálně řidiči taxi.

💡 Tip: Pozor si také dávejte například v Itálii na takzvané coperto. Jedná se o předem danou částku, která se pohybuje mezi jedním až pěti eury, a slouží pro nejrůznější výdaje spojené s provozem dané restaurace. Není to tedy dýško, ačkoliv by se to mohlo tak jevit.

Diskriminace díky spropitnému

I když je dýško pěkný zvyk, který má druhého člověka potěšit, může také sloužit jako zdroj diskriminace. Je nepřekvapivé, že nevyšší peníze navíc dostanou mladé, krásné servírky. Lidé z jiných kategoriích se tak mohou cítit diskriminovaní. Často se proto v mnoha podnicích zavádí společné kasičky a dýško se následně spravedlivě rozpočítá mezi všechny zaměstnance.

Jsou také podniky, kde si zaměstnanci dýško nemohou nechávat vůbec. V Česku jsou to typicky supermarkety.

💡 Tip: Víte, jak nastartovat lymfatický systém? Vyzkoušejte některý z našich tipů! Nebo si přečtěte, jak snadno zjistit, zda je někdo z vašeho okolí v exekuci.

Články, které stojí za přečtení: