Celostní koučka Šárka Chapman pomáhá ženám k vyššímu seběvědomí v osobním i pracovním životě. Miluje práci s podvědomím a zdůrazňuje, že základem zdravého sebevědomí je práce s vnitřním dítětem a přeformátování limitujícího přesvědčení, protože právě vnitřní dítě je to, co nás častokrát drží zpátky a nedovolí nám žít život tak, jak bychom si přáli.
Obsah článku
Co je vnitřní dítě?
Vnitřní dítě je aspekt nás samých z doby, kdy jsme byli dětmi. Tehdy jsme si vytvořili spoustu vzpomínek, zažili různé situace, vytvářeli emoční vazby s rodiči a blízkými. Tak vzniklo naše vnímání světa a vztah k němu. Hodně těchto zážitků máme ale uložených v podvědomí a z něj také jednáme a reagujeme. Ovlivňují nás pocity z dětství. Proto se mluví o zraněném vnitřním dítěti, které je potřeba uzdravit, protože ono na podvědomé úrovni řídí náš život v dospělosti. Pro mě je práce s vnitřním dítětem naprostým základem seberozvoje.
Kdy se vnitřní dítě utváří a co všechno ovlivňuje v dospělosti?
Utváření vnitřního dítěte začíná už v prenatálním období a končí přibližně v 21 letech. V každém tomto období zažíváme situace, které specificky ovlivňují náš pohled na svět. Jak sami sebe vnímáme, ovlivňují třeba už okolnosti, za jakých nás rodiče počali. Zda rodiče chtěli holčičku, ale narodil se kluk. Někteří z nás se tak rodí už se zátěží, že nenaplňují představy rodičů. Tyto prožitky si nemusíme pamatovat, stačí, jak jsme se u toho cítili. A tím si pak vytváříme vlastní pravidla vnímání světa. Když rodiče své dítě bezpodmínečně milují a přijímají, mohou se pak naplno projevit jeho dary a potenciál.
Jak moc ovlivňují vnitřní dítě rodiče a výchova?
Rodiče jsou obvykle nejbližší osoby, které nás učí vidět svět tak, jako ho vidí oni sami. Kolikrát jsme slyšeli: “Tohle můžeš, tohle nesmíš, protože…” Typickým příkladem jsou peníze a hojnost. Dítě vnímá už ve velmi útlém věku, jak se v rodině mluví o penězích. Ví, zda je rodina majetná a co si může nebo nemůže finančně dovolit. Dalším častým tématem je citlivost. Dítě se vzteká, rodič ho chce umlčet, odmítá jeho pláč a nevědomě znevažuje jeho emoce: “Ale prosím tě, nemáš proč brečet. Kluci nepláčou.” A dítě si zafixuje, že projevovat emoce není v pořádku a bezpečné. Tehdy vzniká zranění a z něj limitující přesvědčení. To si nese podvědomě i do dospělosti a stává se z něj člověk, který odmítá citlivost u sebe i u svého okolí. To, co v sobě nemáme vyřešené, poznáme snadno tak, že nás to irituje na druhých.
Jak teda vnitřní dítě uzdravit a kde začít?
Nejprve je potřeba si uvědomit ten okamžik, kdy nám nějaká událost zahraje takzvaně na strunku. Když nám někdo něco řekne a my se naštveme nebo to s námi jakkoli emočně pohne. To je to zrdcadlo: “Aha, toto mě štve/bolí, proč?” V 90 % případů to není o konkrétní situaci, ale o našem podvědomí a celistvosti. Například zmíněná citlivost. Je nám nepříjemné, když před námi někdo pláče. Nebo když nám někdo připadá pomalý až líný. Nevypovídá to nic o něm, ale naopak o nás. Nemáme zpracovanou svou citlivost a jedeme příliš rychle a na výkon.
Potom je potřeba začít pracovat na svých limitující přesvědčeních, která vznikla právě na základě našeho zranění. Limitující přesvědčení je myšlenka, která nám brání dosáhnout v životě naší vize a potenciálu a jde ruku v ruce se zraněním vnitřního dítěte. Může to být například přesvědčení: “Nejsem dost dobrá, úspěch si musím vydřít,” nebo “Podnikatelé a boháči jsou podvodníci.” Pokud limitující přesvědčení odhalíme, můžeme ho začít přeformátovávat.
Jaké bylo vaše limitující přesvědčení?
Jedním z těch mých zásadních limitujících přesvědčením byla věta: “Nemůžeš mít všechno.” Když jsem si tohle zvědomila a začala na tom pracovat, můj život se začal měnit od základů.
Jak s tím uzdravováním začít prakticky?
Technik je hned několik. Já velmi ráda používám energetické cesty, což si můžete představit jako vizualizaci. Svým hlasem vás provázím cestou do vašeho podvědomí, kde se setkáváte s vnitřním dítětem a komunikujete s ním. Ptáte se na jeho potřeby a pocity. Dalším mým oblíbeným a velmi jednoduchým způsobem je dopřát mu to, po čem touží, a radovat se z věcí, které jsme dělali jako děti. A mohou to být skutečně maličkosti. Zajdeme si sami do cukrárny nebo si dopřejeme to, po čem jsme jako děti toužili. Třeba velkou sadu pastelek nebo plyšového medvěda. Ať to zní bláznivě sebevíc. Pointa je v dosycení potřeby, kterou nám v dětství nenaplnili.
Co všechno nám práce s vnitřním dítětem změní v životě k lepšímu?
Pootevřou se vám dveře do světa hravosti, spontánnosti i k vašim vnitřním darům, které řada dospělých stále hledá. Rozproudíte kreativitu a inspiraci. Skutečně porozumíte sami sobě, zlepší se vám mezilidské vztahy. Získáte větší sebeúctu, protože vnitřní dítě je častým kritikem, tím vnitřním hlasem, který nás neustále za něco hodnotí. Lépe porozumíte svým dětem a budete si více užívat mateřství. Práce s vnitřním dítětem je celoživotní cesta. A když se na ni vydáte a překonáte prvotní diskomfort, věřte, že budete chtít pokračovat.
