Máte pocit, že některá jídla na světě jsou prostě nepoživatelná? Možná vás překvapí, kam až může gastronomie zajít! Existují pokrmy, které vypadají jako scéna z hororu, voní jako týden zapomenuté odpadky a chutnají tak, že je lepší nevědět, z čeho jsou vyrobené. Ano, dnes se podíváme na nejhnusnější jídla na světě – taková, která dokážou překvapit i ty nejotrlejší gurmány.
Představte si sýry plné larev, shnilé ryby nebo jídlo, které se na talíři stále hýbe. Kultura stolování se v různých částech světa liší, a zatímco my si dáváme svíčkovou, jinde si pochutnávají na zkvašeném žraločím mase nebo ptačích embryích. Pokud jste si právě nachystali svačinu, možná by bylo lepší ji odložit – tenhle seznam nejnechutnějších jídel na světě není pro slabé žaludky!
Obsah článku
Kritéria pro nejhnusnější jídla na světě
Než se vrhneme na samotný žebříček, pojďme si ujasnit, podle čeho jsme jednotlivé „speciality“ vybírali. Protože přiznejme si – někteří lidé mají trauma už jen z rozinek ve vánočce, ale to ještě neznamená, že si zaslouží místo v našem seznamu. Aby se nějaké jídlo dostalo mezi elitu nechutnosti, muselo splnit alespoň jedno z následujících kritérií:
- Neobvyklé ingredience – Pokud v receptuře figurují živé larvy, hniloba nebo části zvířat, které běžně končí v koši, máme důvod zpozornět.
- Extrémní vůně nebo chuť – Některá jídla mají tak intenzivní odér, že jejich přeprava je zakázána v hromadné dopravě. Jiná chutnají, jako by někdo zkombinoval amoniak s plesnivou ponožkou.
- Psychologický odpor – Jíst jídlo, které se ještě hýbe? Nebo vajíčko, které už dávno není jen vajíčkem? Pokud konzumace vyžaduje přemlouvání sebe sama, máme vítěze.
Nejhnusnější jídla na světě
A teď k hlavnímu chodu! Seznamte se s deseti pokrmy, které dokážou zaskočit i ty nejotrlejší jedlíky. Některé extrémně smrdí, jiné vypadají, jako by už prošly několika fázemi rozkladu, a u některých je lepší neřešit, co v nich vlastně plave.
1. Surströmming (Švédsko) – rybí konzerva, kterou raději neotvírejte v bytě
Švédové vzali obyčejného sleďe, nechali ho zkvasit v sudu a pak ho nacpali do plechovek, kde vesele fermentuje dál. Výsledek? Smrad tak silný, že některé aerolinky zakázaly přepravu této pochoutky na palubě. Pokud máte pocit, že už jste zažili něco horšího, zkuste si tu plechovku otevřít doma – a rovnou si připravte výpověď z nájmu.
Internet je plný videí, kde se lidé snaží surströmming ochutnat, ale většina pokusů končí dávicím reflexem. Americký youtuber popsal svou zkušenost takto:
„Otevřel jsem plechovku na dvorku. Můj pes utekl. Moje přítelkyně začala kašlat. A já? Sotva jsem se přiblížil, žaludek se mi obrátil naruby. Ta vůně je jako shnilé ryby smíchané s čističem na toalety. Nikdy víc.“
Švédové však tvrdí, že se správnými přílohami (chlebem, cibulí a bramborami) může být surströmming skutečně chutný. Klíčem k úspěchu je prý otevírat ho venku a dýchat jen minimálně.
Tento švédský poklad si oblíbila jen malá část populace – ročně se ho vyrobí pouze 600 tisíc plechovek, což znamená, že si ho dopřeje spíše hrstka odvážlivců.
2. Casu Marzu (Sardinie, Itálie) – když sýr potřebuje trochu života
Máte rádi sýr? A co když vám v něm žijí larvy? Casu Marzu je tradiční sardinský sýr, ve kterém larvy much rozkládají tuk, čímž vytvářejí jeho unikátní konzistenci. Háček? Když do něj kousnete, larvy vám mohou doslova skočit do obličeje. A pokud je nerozkousnete dostatečně rychle, pokračují ve své cestě vaším trávicím traktem.
Britský cestovatel popsal svou zkušenost takto:
„Byl jsem připravený na zápach i na chuť, ale jakmile jsem viděl, jak se larvy pohybují, dostal jsem husí kůži. Přemohl jsem se a kousek snědl, ale upřímně? Už nikdy víc.“
Casu Marzu je v Evropské unii zakázaný, ale Sardinci ho vyrábějí dál. Cena? Klidně 100 eur za malý kousek!
3. Hákarl (Island) – žralok, který měl radši zůstat v moři
Islandský národní poklad vzniká tak, že se žralok zakopá do země, kde několik měsíců hnije. Výsledkem je maso s vůní čpavku, které vám spolehlivě vyčistí dutiny. Místní ho milují, turisté se ho snaží vyplivnout, než jim ochromí chuťové buňky.
Známý šéfkuchař Gordon Ramsay ho jednou ochutnal v televizním pořadu a okamžitě ho vyplivl. Naopak Anthony Bourdain, legendární cestovatelský gurmán, prohlásil, že hákarl je „nejhorší věc, kterou kdy vložil do úst“.
Místní ho však jedí s nadšením – často ve společnosti islandské pálenky Brennivín, která má neutralizovat jeho intenzivní chuť. Zdá se, že tajemství úspěchu spočívá v kombinaci správného nápoje a pevného odhodlání. Pravděpodobně je pálenky, tak silná, že už necítíte nic.
4. Balut (Filipíny) – vajíčko s překvapením
Na první pohled vypadá jako obyčejné kachní vejce. Jenže uvnitř nečeká žloutek, ale téměř vyvinuté embryo. S peříčky, zobáčkem a kostmi. Místní ho jedí na ulici jako my párek v rohlíku, ale většina cizinců se při prvním soustu musí hodně přemáhat.
Na Filipínách se prodá kolem 500 milionů kusů ročně – tedy přibližně 1,3 milionu balutů denně!
5. Stoleté vejce (Čína) – vejce, které si dalo pár měsíců pauzu
Vajíčko, které dozrávalo několik měsíců v jílu, vápně a popelem obalené směsi, aby získalo svou charakteristickou tmavě zelenou barvu a vůni, která připomíná shnilou síru. V Číně ho považují za pochoutku, ale většina lidí ze Západu má problém jen s pohledem na něj.
6. Kiviak (Grónsko) – kdyby ptačí mumie mohly mluvit…
Grónští Inuité vzali stovky malých ptáků, nacpali je do tulení kůže a nechali je několik měsíců fermentovat. Výsledkem je intenzivně páchnoucí hmota, kterou místní slavnostně konzumují v zimě. Pokud vás někdy přepadne chuť na naložené ptactvo, víte, kam vyrazit.
7. Stinkheads (Aljaška, USA) – když se losos rozhodne doopravdy zasmrádnout
Hlava lososa zakopaná v zemi a ponechaná na několik týdnů svému osudu. Výsledek? Mazlavá, silně zapáchající hmota, kterou místní považují za delikatesu. Turisté? Ti obvykle končí v bezpečné vzdálenosti se zacpaným nosem.
8. Durian (Jihovýchodní Asie) – král ovoce, nebo puch, který vás skolí?
Tropické ovoce, jehož vůně připomíná shnilou cibuli, česnek a propocené ponožky v jednom. V některých zemích je zákaz jeho konzumace na veřejnosti, protože dokáže spolehlivě vyklidit místnost. Ale prý chutná skvěle… pokud se přes ten zápach dostanete.
Přestože ho mnozí považují za nechutný, v jihovýchodní Asii se ho ročně sní přes 600 tisíc tun.
9. Ttongsul (Jižní Korea) – když alkohol není dostatečně silný
Léčivý nápoj vyráběný z fermentovaných lidských exkrementů. Ano, čtete správně. Tento „tradiční lék“ měl údajně pomáhat s hojením ran a posilovat imunitu. Naštěstí už se dnes téměř nevyrábí, ale dříve byl běžnou součástí korejské lidové medicíny.
10. Sannakji (Jižní Korea) – když jídlo bojuje zpátky
Živá chobotnice nakrájená na kousky, které se stále hýbou na talíři. Problém? Chapadla se mohou přisát k vašemu jazyku nebo dokonce k hrdlu. Proto se doporučuje důkladně žvýkat, než vám jídlo provede něco, co jste nečekali.
Máte odvahu něco z toho ochutnat? Nebo už vám stačilo jen čtení?
Psychologie odporu k jídlu
Představte si, že před vámi stojí talíř s něčím, co voní po čpavku, vypadá jako vědecký experiment a ještě se to hýbe. Vaše první reakce? Instinktivní odpor. Ale proč? Co nás nutí odvrátit pohled, zacpat si nos a odmítavě kroutit hlavou, zatímco někdo jiný si stejnou věc s radostí dává k obědu?
1. Evoluční obranný mechanismus
Lidský mozek je nastaven tak, aby nás chránil před potenciálně nebezpečnými potravinami. Silný zápach hniloby nebo čpavku signalizuje, že něco prošlo takovou fermentací (nebo rozkladem), že by nám to mohlo způsobit vážné zdravotní problémy. Naši předci se díky tomuto instinktu vyhýbali zkaženému jídlu – a my tento pud máme d
Například fermentované žraločí maso hákarl nebo nechvalně proslulý surströmming patří mezi nejhnusnější jídla na světě právě kvůli své intenzivní vůni, která mnoha lidem připomíná něco nejedlého či dokonce jedovatého.
2. Kulturní rozdíly ve vnímání jídla
To, co nám připadá nechutné, může být pro jinou kulturu naprostá delikatesa. Zatímco ve Skandinávii lidé milují shnilého sleďe, v jihovýchodní Asii si pochutnávají na fermentovaných vejcích a smažených cvrčcích. Stejně tak některá česká jídla mohou připadat odporná lidem z jiných koutů světa – třeba olomoucké syrečky nebo tlačenka nejsou v zahraničí zrovna hit.
3. Textura a vzhled – jíme i očima
Mozek vyhodnocuje nejen chuť a vůni, ale i vizuální stránku jídla. Slizké, mazlavé nebo pohybující se pokrmy v nás mohou vyvolávat instinktivní odpor. Představa, že si dáme do úst jídlo, které se ještě hýbe, jako například korejská sannakji (živá chobotnice), může být pro mnohé naprosto nepřijatelná. Stejně tak lidé často odmítají jíst pokrmy s neobvyklou barvou nebo podezřelým leskem – třeba stoleté vejce, které je černé, rosolovité a voní po síře.
4. Vliv výchovy a zvyků
Každý z nás vyrůstal s určitými stravovacími návyky. Pokud jsme nikdy neochutnali extrémně fermentované potraviny nebo pokrmy s výrazným zápachem, je pravděpodobné, že nám v dospělosti nebudou chutnat. Lidé mají tendenci preferovat známé chutě a vyhýbat se těm, které nejsou součástí jejich běžného jídelníčku. Proto nám mohou nejhnusnější jídla na světě připadat tak odpudivá.
5. Fenomén „hraničních delikates“ – proč je někteří lidé vyhledávají?
Přestože většina lidí se nejhnusnějším jídlům spíše vyhýbá, existují dobrodruzi, kteří je cíleně vyhledávají. Proč? Možná kvůli adrenalinu, touze vyzkoušet něco extrémního nebo prostě chtějí otestovat hranice svého žaludku. Často za tím stojí i snaha poznat jinou kulturu nebo se pochlubit jedinečným zážitkem – protože říct „snědl jsem shnilého žraloka a přežil jsem“ zní rozhodně zajímavěji než „měl jsem k obědu špagety“.
Ať už vás odpuzují zapáchající ryby, sýry plné larev nebo pokrmy s pochybnou konzistencí, jedno je jisté – odpor k jídlu není jen o chuti, ale i o našem mozku, kultuře a zkušenostech. A kdo ví, třeba jednou překonáte své předsudky a ochutnáte něco, co jste si nikdy netroufli!
A co vy? Troufli byste si na některé z těchto jídel?
Jak vidíte, nejhnusnější jídla na světě nejsou jen otázkou chuti, ale také silných žaludků, kulturních zvyklostí a někdy i extrémní odvahy. Některá z nich jsou tak nechvalně proslulá, že se stala virálním fenoménem na internetu. Pro někoho jsou pochoutkou, pro jiného noční můrou – ale ať už si o nich myslíme cokoli, jedno jim upřít nelze: jsou součástí kulturního dědictví a pro místní obyvatele mají často hlubší význam než jen chuťový zážitek.
Co myslíte – dali byste si shnilého žraloka, nebo vám stačilo jen o něm číst? A pokud máte tip na ještě horší gastronomický zážitek, sem s ním! Možná právě vaše noční můra patří na náš seznam!
