Sympatická Veronika Stupková se věnuje propagaci na Instagramu, fitness a zdravé stravě. Prozradila nám svoji dlouho cestu k úspěchu a také, jak se vypořádává s kritikou, pokud se objeví. Kdo je jejím největším vzorem? Jakého zlozvyku by se ráda zbavila? Dočtete se v rozhovoru.
Obsah článku
Jak by ses představila člověku, který se s tebou setkává poprvé?
Pracuji jako lékařka v oboru stomatologie se zaměřením na estetickou stomatologii a dentoalveolární chirurgii. Pro zajímavost, mám vystudovanou i právnickou fakultu včetně doktorátu, ale nyní se tomuto oboru nevěnuji.
Ostatní lidé mě spíše ale znají pod přezdívkou @dr.prettyfox z Instagramu, kde už mám za těch pár let, co jsem na něm aktivní, slušnou základnu fanoušků.
Na Instagramu prezentuji sebe jako osobu, co miluje fitness, cestování a propaguje své oblíbené značky (ambassador fitness oblečení, doplňků stravy, atd.). Instagram beru jako zábavu. Takže by se dalo říci, že se stal mým koníčkem, ze kterého mám díky spolupracím výhody.
Tip Žij Úspěšně: Chcete si také vybudovat základnu fanoušků na této sociální síti. Přečtěte si také článek Jak získat sledující na Instagramu.
Jak bys popsala svoji cestu k úspěchu? Byly nějaké pády, překážky?
Cesta k úspěchu bývá všeobecně docela dlouhá, pokud člověk nemá mega štěstí na určité věci. Takže zatímco se jiní v mém věku bavili a žili si takový ten normální život, já seděla doma a učila se do školy.
Taková poznámka – na medicíně se připravuješ do školy každý den, kvůli zkoušení na rozdíl od ostatních vysokých škol. A taky je toho učiva mnohem, mnohem více :-).
Po dokončení studia to taky nebyla žádná hitparáda, práce v nemocnici za nic moc peníze a plno služeb, nočních, víkendy, nevíkendy, Vánoce, Nevánoce. Do toho mě napadla myšlenka, že bych si chtěla ještě dodělat nějakou VŠ a napadla mě práva, že by mě to bavilo a hodilo by se to do života.
Takže jsem se pak učila asi 2 měsíce při práci na přijímačky, vyšlo to. A já s novým školním rokem nastoupila na práva a zároveň pracovala v nemocnici na zkrácený úvazek. Za což bych chtěla poděkovat bývalému přednostovi kliniky prof. Jindřichu Pazderovi, že mi to bylo vůbec umožněno a taky patří díky mé rodině, kde mám skvělé zázemí a podporu.
Cesta to byla dlouhá, učení při nočních vysilující, stresující, ale vše se zadařilo ve výsledku na výbornou.
Po dokončení práv jsem se trošku hledala, kam tedy zakotvit, trošku jsem nabrala čas při psaní rigorozní práce a pak se rozhodla, že půjdu směrem lékařským, nastoupila jsem na soukromou kliniku, abych se posunula dál. A do toho všeho jsem se začala věnovat více Instagramu, kde jsem vycítila příležitost.
V té době to v Česku teprve začínalo a já se inspirovala zahraničím. Zakousla jsem se do toho pomalu, jak do studia :-). A teď sklízím po pár letech ovoce.
Setkala ses někdy s kritikou? Jak s ní pracuješ?
S kritikou jsem se určitě setkala, hlavně co se týče studia na právech. Většinou to bylo ve smyslu: To nemůžeš zvládnout, když děláš doktorku a máš i noční služby a do toho studovat druhou nejtěžší školu, a že mám dělat jednu věc a nesedět takzvaně na dvou židlích.
Ale přesně tohle mi vždy pomohlo nadechnout se a jít si za tím a ukázat tak, že to jde. I když člověk potí krev a slzy, nebo jak se to říká. Ale naštěstí v mém okolí jsem měla převážně lidi, co mě plně podporovali a věřili mi a to je hrozně důležité.
S kritikou na Instagramu jsem se kupodivu moc nesetkala, určitě ne kvůli fotkám nebo stylu propagace. Ale pokud by se objevila a od víc lidí, zamyslela bych se, zda nedělám něco špatně.
Ono sociální sítě, to je kapitola sama pro sebe. Lidi jsou anonymní, rádi kritizují z fake profilů a člověk to musí tak nějak brát. Také si myslím, že když už má člověk více sledujících na profilu, měl by mít soudnost a přemýšlet trochu nad obsahem, co sdílí.
Naštěstí té kritiky moc není, respektive si ani nepamatuji kdy, ale jak jsem napsala výše, kdyby byla, tak se zamyslím, zda je oprávněná a něco bych změnila. Taky hodně mých sledujících ví, že si často dělám z něčeho srandu a nemyslím to vážně, protože člověk by se neměl brát vážně, takže jsou s tím v pohodě. Nebo si to alespoň myslím.
Jaký máš nejoblíbenější citát?
Mám jich víc, ale všechny jsou takové ty klasické, co vás motivují, když se úplně nedaří. Patří mezi ně:
Co tě nezabije, to tě posílí.
Na všem zlém hledej to dobré.
Nikdy to nevzdávej.
Ráno začínám kvalitní snídaní, bohužel jsem spáč a o víkendech často přímo obědvám. Šlo by to určitě změnit, ale asi nechci :-).
A zlozvykem, se kterým bojuji, je zejména to, že často ponocuji a chodím spát pozdě. S tím zápasím celý život, a jelikož jsem se za dob studií učila ráda v noci a taky měla noční služby pár let, tak mě čeká ještě dlouhá cesta ke změně. Ale zlepšuji to a pracuji na tom.
Jinak mám spíše týdenní rituály. Třeba to, že si párkrát v týdnu zajdu do fitka. Je to pro mě neskutečnej relax, baví mě to.
Jaké máš nejoblíbenější aplikace?
Tak v mém případě je to určitě jasné. Moje nejoblíbenější appka je určitě Instagram. Dále používám hodně aplikaci kalorické tabulky, protože co si budeme, ale postavu dělá jídlo a pak teprve cvičení. Pak ještě používám hodně aplikaci na internetové bankovnictví, mail a messenger.
Považuješ někoho za svůj vzor?
Pro mě byli vždy mým největším vzorem moji rodiče, za což jim moc děkuji.
Co bys vzkázala svému mladšímu já?
Možná, abych měla více pokory, vděčnosti a radovala se i z maličkostí. Některé věci prostě mladý člověk bere jako samozřejmost, přitom samozřejmostí vůbec nejsou.
Jinak bych svému mladšímu já nevzkazovala nic, ať si pěkně nabije pusu, vyžere si to, poučí (to především) a jde dál. Bez toho to, myslím, ani nejde.
Máš nějakou oblíbenou knihu?
Moje oblíbená kniha je určitě My děti ze stanice ZOO.
