Dluhy po zemřelém jako dědic platíte vy, ne širší rodina, která nedědí. Ze svého doplatíte jen tehdy, pokud jste si u soudu v zákonné lhůtě nevyhradili soupis pozůstalosti. S touto výhradou dluhy zaplatíte jen do výše toho, co zdědíte, bez ní je zaplatíte v plném rozsahu, i kdyby byly vyšší než celé dědictví.
Navazuje to na kroky hned po úmrtí blízkého, na nakládání s penězi na jeho bankovním účtu a na náklady pohřbu, kterým zákon mezi dluhy zůstavitele dává zvláštní postavení. Další souvislosti najdete v navazujících článcích, tenhle se věnuje jen otázce, kdo dluhy po zemřelém platí a do jaké výše.
Obsah článku
Jaké dluhy po zemřelém dědic platí
Smrtí dlužníka jeho dluhy nezanikají. Podle § 1701 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) přecházejí na dědice spolu s majetkem. Patří mezi ně nedoplatky na úvěrech a půjčkách, dluhy za energie, nájem, pokuty i další splatné pohledávky věřitelů.
Mezi dluhy zůstavitele počítá stejné ustanovení i přiměřené náklady spojené s pohřbem. Věřitel, který je požaduje, se tak uspokojuje stejně jako každý jiný dluh v dědickém řízení, ne mimo něj a ne hned po smrti.
Přehled dluhů dědic získá z podkladů, které notáři poskytnou banky, pojišťovny, úřady a Centrální evidence exekucí, kterou vede Exekutorská komora ČR. Teprve z tohoto přehledu je jasné, jestli se výhrada soupisu vyplatí, proto notář dědicům lhůtu na rozhodnutí oznamuje písemně hned na začátku řízení.
Výhrada soupisu omezí dluhy na hodnotu dědictví
Zůstavitel nemůže dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti nijak odebrat, stanoví to § 1674 občanského zákoníku. Dědic si ji podle § 1675 uplatní do jednoho měsíce ode dne, kdy ho o tomto právu vyrozuměl soud, obvykle písemně prostřednictvím notáře, který dědické řízení vede.
Kdo výhradu neuplatní, nebo soudu výslovně oznámí, že ji uplatňovat nebude, nemůže si ji podle § 1676 vyhradit dodatečně. Jde o jedno rozhodnutí na začátku řízení, ne o možnost, ke které se dá vrátit později, až budou dluhy jasnější.
Nejvyšší soud ČR v tiskové zprávě z 15. června 2026 k usnesení sp. zn. 24 Cdo 499/2026 řešil, že soupis pozůstalosti nejde nahradit společným prohlášením dědiců o majetku, pokud ho neučiní úplně všichni dědicové. Soud k tomu dodal, že „účelem soupisu pozůstalosti není pouze ochrana věřitelů“, ale i zjištění skutečného rozsahu majetku zůstavitele.
Soupis nemusí navrhovat jen dědic sám. Podle § 1685 ho soud nařídí i bez návrhu, třeba je-li mezi dědici nezletilý nebo člověk pod opatrovnictvím, je-li pobyt některého dědice neznámý nebo je-li tu jiný vážný důvod ke zvláštní opatrnosti. Odpovědnost na hodnotu dědictví to podle § 1706 omezí stejně jako vlastní výhrada, ale jen pokud jde o soupis nařízený v zájmu osoby pod zvláštní ochranou, tedy typicky nezletilého dědice nebo opatrovance. U ostatních důvodů nařízeného soupisu, třeba neznámého pobytu dědice, si odpovědnost na hodnotu dědictví musí každý dědic omezit vlastní výhradou zvlášť.
Bez výhrady soupisu hradí dědic všechny dluhy
Dědic, který výhradu soupisu neuplatnil, hradí podle § 1704 dluhy zůstavitele v plném rozsahu, tedy i nad hodnotu toho, co zdědil. Sepsání soupisu pozůstalosti na tom podle § 1705 nic nemění, pokud dědic výhradu předtím soudu neoznámil.
Má-li zůstavitel víc dědiců a nikdo z nich výhradu neuplatnil, odpovídají za dluhy společně a nerozdílně. Věřitel si tak smí vybrat, od kterého z nich bude vymáhat celou pohledávku, případně dědice nejdřív vyzve k písemnému uznání dluhu. Vyrovnání mezi dědici navzájem už zůstává jen na nich.
Příklad, dědictví 200 000 Kč a dluhy 350 000 Kč
Modelová situace, zůstavitel zanechá byt a úspory v hodnotě 200 000 Kč a dluhy za 350 000 Kč. Pokud výhradu soupisu v měsíční lhůtě nepodáte, musíte věřitelům zaplatit celých 350 000 Kč, i kdybyste na rozdíl 150 000 Kč museli sáhnout do vlastních úspor.
| Situace dědice | Kolik zaplatí věřitelům |
|---|---|
| S výhradou soupisu | 200 000 Kč, do hodnoty zděděného majetku |
| Bez výhrady soupisu | 350 000 Kč, celý dluh zůstavitele |
Pokud si výhradu soupisu uplatníte, zaplatíte podle § 1706 jen do výše 200 000 Kč, kolik notář v soupisu potvrdí jako hodnotu nabytého majetku. Rozdíl 150 000 Kč, který věřitelům nikdo nedoplatí, jde k jejich tíži, ne k vaší.
Odmítnutí dědictví a lhůta jeden měsíc
Dědic má podle § 1485 právo dědictví odmítnout výslovným prohlášením u soudu. Lhůta je stejná jako u výhrady soupisu, jeden měsíc ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o právu odmítnout dědictví a o důsledcích odmítnutí, u dědiců žijících v cizině tři měsíce.
Kdo dědictví odmítne, se na pozůstalost dívá, jako by dědicem nikdy nebyl, a dluhy po zemřelém ho tak nezatíží. Rozhodnutí ale padá dřív, než je jisté, jak vysoké dluhy vlastně jsou, proto se v praxi často kombinuje spíš s výhradou soupisu jako opatrnější volbou.
Odmítnutí dědictví se samo o sobě nepřenáší na děti dědice, který odmítl. Nemá-li zůstavitel jiného dědice ze zákona ani ze závěti, připadá dědictví jako odúmrť státu, a stát za dluhy zůstavitele odpovídá jen do výše nabytého majetku.
Dluhy manžela ve společném jmění a ručitelství
Dluh, který patřil jen zemřelému manželovi a netýkal se společné domácnosti ani majetku v SJM, je součástí dědictví a řeší se podle pravidel výše. Dluh, který patří do společného jmění, i když ho za trvání manželství převzal jen jeden z manželů, zůstává dál povinností pozůstalého manžela jako spoludlužníka, ne jen jako dědice, a smrtí druhého z manželů nezaniká.
Ručitelství smrtí dlužníka také nezaniká. Byl-li zemřelý za života ručitelem za dluh jiné osoby, povinnost plnit věřiteli přechází na jeho dědice stejně jako ostatní dluhy, tedy v mezích výhrady soupisu, pokud ji dědic uplatnil.
Zemře-li povinný v průběhu exekuce, exekutor podle § 107 občanského soudního řádu řízení přeruší. Pokračuje až s osobou, která správuje pozůstalost, a po skončení dědického řízení s dědici, kteří dědictví nabyli a dluhy po zůstaviteli zdědili.
Předlužené dědictví řeší likvidace pozůstalosti
Je-li jasné, že dluhy zůstavitele převyšují jeho majetek a dědicové o dědictví nestojí, soud podle § 195 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nařídí likvidaci pozůstalosti.
V likvidaci se majetek zůstavitele zpeněží a výtěžek se rozdělí mezi věřitele podle pořadí jejich pohledávek, přednostně se tak hradí i náklady pohřbu. Co na věřitele nezbude, se neplatí, dědic likvidací o dědictví přijde, ale za zbytek dluhů dál neodpovídá.
Likvidace je tak poslední záchrana pro dědice, kteří nevyužili ani výhradu soupisu, ani odmítnutí dědictví, a dluhy zůstavitele se ukázaly vyšší, než čekali. Majetek, který po úhradě věřitelů zbude, připadne státu jako při odúmrti.
