,Neber si to tak osobně’, ,Nebuď taková citlivka’, ,Moc to prožíváš’, ,Přestaň hysterčit’. Znějí vám tyhle výrazy v hlavě jako nějaký gong nostalgie? Možná jste je mnohokrát zaslechli v životě i vy a se svým hlubokým prožíváním světa se občas cítili jako nějaký mimozemšťan. Možná se za oponou skrývá hypersenzitivita.
Hypersenzitivita neboli vysoká citlivost se dostává do podvědomí lidí za posledních zhruba deset let. Mnohem déle se tu však vyskytuje, pravděpodobně pak od počátku lidstva. V současnosti tímto charakterovým rysem disponuje až 15% veškerého obyvatelstva planety Země. Je však potřeba aktuálního výzkumu pro přesnější data.
Záměrně volím slova jako disponuje a nikoliv trpí. Vysoká citlivost totiž není další diagnóza, kterou vám změří psychiatr. Je to něco jako superschopnost, se kterou se však v současné době někdy těžko funguje. Následující řádky nabídnou hlubší vhled do světa hypersenzitivních jedinců a podíváme se také na to, jak se jim žije ve společnosti.
Obsah článku
Co je hypersenzitivita?
Hypersenzitivita se definuje jako velmi citlivý nervový systém vůči nadměrné stimulaci a vzrušení. Takové vzruchy neboli stimuly mohou přicházet v podobě hlučného prostředí, přelidněného prostoru, ,nasávání’ lidských emocí, přemíry vizuálních vjemů či informací a podobně.
Tito lidé velmi výrazně vnímají svět kolem sebe, mají bohatý vnitřní život, bujnou představivost, oplývají silnou intuicí a jsou empatičtí vůči svému okolí. Na druhou stranu mohou být výše zmíněnými vjemy snadno přehlceni a vyčerpáni, mít citlivou psychiku a často o sobě pochybovat.
Den v životě hypersenzitivního člověka
Představme si vysoce citlivého člověka jako takový chodící sken. Když opouští dveře svého příbytku, cestou do práce mu neuniknou ani ty nejjemnější nuance okolí. Vlkhost a vůně vzduchu, kvalita světla odrážejícího se na městských budovách, míra hluku či tenze prostředí, ve kterém se právě nachází.
Když překročí práh pracovní kanceláře, většinou dokáže bryskně odhadnout, jaká v ten den panuje ve firmě nálada. Jestli bude pohodový nebo naopak stresový den. Nasává do sebe emoce a energii ostatních lidí jako nějaká mořská houba. Navíc podle řeči těla vedoucího ihned pozná, že dnes není zrovna ve své kůži, i když se to šéf snaží všemožně skrýt.
Během pracovní doby si dá šálek kávy na probuzení. Ten druhý však raději oželí, vysoká citlivost na kofein by mohla způsobit úzkost a roztěkanost. Během psaní reportů a účasti na schůzkách si dává pravidelné pauzy, prochází se po kanceláři, jde se provětrat ven na čerstvý vzduch – dlouhé sezení u počítače mu nedělá dobře.
Práci skončí o 2 hodiny dřív s tím, že zbytek odpracuje na home office. Dnes je již zcela přesycen interakcí s kolegy a vjemů z kanceláře a není s to se tam nadále soustředit. Šéf s tím nemá problém, ostatně dobře zná kvality a míru svědomitosti svého zaměstnance.
Cestou z práce to vezme přes lesopark, kde hlubokými nádechy a výdechy ventiluje dění celého dne. Velmi silně vnímá kvalitu vzduchu kolem sebe, šumění listů a saturovanou zelenou, která uklidňuje jeho mysl.
💡 Tip: Přečtěte si, jak zvládat úzkost z práce.
Vysoká citlivost jako široká škála
V předchozí části textu jsem zmínila příklad, jak by mohl vypadat den takového člověka. Je ale nutno zdůraznit, že hypersenzitivita je škála a nikoliv škatulka. To znamená, že i hypersenzitivní lidé se budou projevovat s různou variabilitou a intenzitou reakcí. Co je však všechny spojuje je již zmiňovaná snadná vzrušivost nervového systému a nízký práh na smyslové podněty.
Můžete mít například člověka, který je ve společnosti jako ryba ve vodě a často je tzv. bavičem davu. Ten samý člověk se však po několika hodinách socializace může tak vyčerpat, že další dva dny dobíjí sociální baterku v klidu domova, kdy nechce téměř nikoho vidět a na váš brunch druhý den prostě nedorazí. Vy o takovém jeho režimu nemusíte mít ani tušení.
Další příklad je člověk, který s vámi jde na kafe. Sednete si ke stolu a hned se zdá, že je něco špatně. Lustr v místnosti svítí příliš intenzivně a vaši konverzaci neustále přerušuje diskuze dvou lidí od vedlejšího stolu, kterou váš společník není schopen nevnímat – vlastně už vnímá jen to. Přesunete se tedy do nejklidnějšího koutu kavárny, kde svítí rozptýlené světlo z okna vnitrobloku.
A vida, zde konečně dojde k jádru hovoru. Váš společník je vynikající posluchač, který jakoby se vám vžil do kůže. Některé souvislosti odhadne tak přesně, že se sami sebe ptáte, jak to může sakra vědět? Intuice, prý. Přinesou kávu a následuje dlouhé nasátí linoucí se vůně a poetický popis právě usrknutého doušku kávy, který je pro něj naprostým epickým vrcholem celého odpoledne.
Život na maximum
Hypersenzitivní člověk zkrátka a jednoduše vnímá všechno na maximum. Takovým lidem nepomůže, když jim řeknete, aby se tzv. ,hodili do klidu’. Jejich nervový systém reaguje prostě jinak a potřebuje situaci zpracovat vlastním způsobem.
Jedno z úskalí vysoce citlivých jsou časté pochybnosti o sobě samých, velmi silný vnitřní kritik a s ním spojené nasazení extrémních nároků. Často mají pocit, že si lásku druhých musejí zasloužit a je pro ně těžké přijímat se takoví, jací jsou. Proto se obvykle honí za představou jisté dokonalosti. Všichni asi tušíme, že tahle cesta vede jedině do záhuby, ostatně ,dokonalost’ je jedna z největších fantazií lidské mysli.
Aby se tito lidé drželi v rovnováze, je pro ně stěžejní uvědomění a nastavení si vlastních hranic. Co už je na mě moc, která situace je pro mě riziková, kdy potřebuji podporu ostatních lidí kolem mě? Proč se akce nezúčastním a bude pro mě lepší zůstat v klidu domova a načerpat odpočinek? Proč tě teď nemohu vyslechnout, když cítím, že můj kalich již přetekl a nemám kapacitu tě právě teď podržet.
Doporučené zdroje
S termínem ,vysoce citlivý člověk’, v angličtině ,highly sensitive person (HSP)’ přišla americká psycholožka Elaine Aron, která na toto téma také napsala stejnojmennou knihu. Právě Aronová popisuje v knize mnoho jevů, které jsem výše zmínila a pokud se ve škále vysoké citlivosti shledáváte, velmi doporučuji si knihu přečíst. V češtině vyšla pod názvem ,Vysoce citliví lidé’. Kniha poskytne hluboký vhled do tématiky a může se stát takovou vaší druhou rukou.
Aronová např. upozorňuje na to, že se jedná o neutrální rys, který se stane výhodným či nevýhodným podle vzniklého kontextu. Mluví o tom, že tito lidé často inklinují k přírodě, která jim nabízí již zmiňovaný klid a přijímající energii. Vybízí čtenáře, aby se nebáli se svou citlivostí jít tzv. do světa, který podobné lidi velmi potřebuje. Podle jejich slov jsou vysoce citliví nezřídka filozofy, mysliteli či spirituálními lídry společnosti (ačkoliv mohou svůj dar předávat skrz nejrůznější profese a uplatnění).
,Těch lidí je hodně a nemluví se o tom’, říká Petr Bouška, redaktor magazínu Balanc na radiu Wave. Bouška dále dodává, že epizoda o vysoké citlivosti měla obrovskou sledovanost. Hostkou této epizody byla psycholožka Michaela Vlasáková Charyparová, podle jejíž slov je výzkum Aronové zastaralý a nepřesný a je potřeba udělat výzkum aktualizovaný. Institut sociálního zdraví při univerzitě Palackého v Olomouci se právě na takový výzkum zaměřuje a podle ní je metodologicky velmi dobře postavený.
Hypersenzitivní ve vztazích
Vztahy mohou pro tyto lidi představovat náročné pole působnosti. Vysoká schopnost vcítit se do druhého mnohdy představuje jakousi výhodu, avšak neustálý sken partnera se stává náročným jak pro ně samotné, tak pro drahou polovičku. Často se potýkají s nepochopením či podrážděním partnera, kvůli zdánlivým ,maličkostem’ jako pouštění hudby během dne či potřeby samoty. Velmi těžce pak snášejí rozchody, které mohou zpracovávat i několik let.
Jak už zde zaznělo, hypersenzitivní potřebují hodně prostoru pro načerpání energie a vstřebání smyslových vjemů či emocí. Nemálo z nich proto volí single život, který jim poskytuje větší klid a prostor pro regeneraci. Zároveň se z těch samých důvodů mohou cítit poněkud osamělí, proto mohou zvolit např. soužití s domácím mazlíčkem – se zvířaty to mají podobně jako s přírodou a mívají k nim velmi blízko.
Pracovní uplatnění vysoce citlivých
Máme-li si znovu shrnout přednosti těchto lidí, jako je bohatý vnitřní život, bujná fantazie, empatie, schopnost si všímat velmi jemných detailů atd., v práci, kde budou moci tyto přednosti využít, bude takovým lidem dobře. Nabízejí se profese uměleckého zaměření, spisovatelé, hudebníci, grafici apod. Dále pak profese učitelské či pomáhající (zdravotnictví).
Psycholožka Charyparová dodává ,Konkrétně pomáhající profese skýtají dobrou příležitost pro uplatnění lidí s vysokou citlivostí, kteří jsou empatičtí, nicméně je tady riziko vzhledem k přetížení, protože lidi s vysokou citlivostí, jak často popisují, bývají ovlivňováni náladami druhých lidí. Taky popisují, že je zejména negativní emoce druhých lidí vyčerpávají.’
Čili z toho plyne, že na práci s lidmi jsou tito lidé mnohdy ,jako dělaní’. Musí si však dávat velký pozor na vyhoření. Aronová ve své knize zmiňuje, že některým hypersenzitivním nemusí vůbec vyhovovat nasazení hlavního pracovního poměru a budou preferovat zkrácený úvazek, třebaže na úkor blahobytu. Mnoho z nich pak bude volit vlastní živnost, která jim nabízí větší volnost tvořit si práci dle vlastní kapacity a možností.
Hypersenzitivita, zdraví a sebepéče
Jak jsou na tom vysoce citliví se zdravím? Co by měli zahrnout do svého každodenního života jako součást péče o sebe sama? Vzhledem k jejich citlivosti mnoho z nich dochází na psychoterapii, kde se jim otevírá prostor pro reflexi a porozumění vlastního prožívání. To vše bez posudků a s vedením odborníka.
Obecně tito lidé potřebují více klidu a pohody, aby si všechny získané vjemy mohli ve své hlavě i srdci dostatečně uspořádat (k tomuto poslouží pobyt v přírodě, meditace, či jakýkoliv preferovaný relax, který není přesycen podněty). Když je toho na ně moc, mohou onemocnět – často se to pak projevuje na rozhašené psychice a chronických potížích v těle, jako jsou záněty či opakované infekce.
Pojem ,duševní hygiena’ by měl být těmto lidem vlastní jako jejich druhé jméno. Zdravá strava, pravidelný pohyb a relaxace, pobyt v přírodě, kreativní vyjádření, obklopení se těmi správnými lidmi a schopnost říct si o pomoc, abych vyjmenovala jen zlomek. Každý bude vědět nejlíp, co na něj funguje. Velkou opatrnost bych přikládala stimulantům všeho druhu, které na ně působí výrazně silněji.
💡 Tip: Nevíte kde se sebepéčí začít? Inspirací vám může být náš článek 10 pravidel duševní hygieny a zdraví.
Závěr
Ať už vnímáte vlastní citlivost jakkoliv, pevně doufám, že vám předchozí řádky nabídly větší porozumění této vlastnosti, a to včetně zdrojů, na které se můžete obrátit. Možná jste se v textu našli a začnete vnímat citlivost jako jistý talent zbystřeného vnímání světa, se kterým se dá pracovat. Nebo možná znáte někoho takového z vašeho okolí a článek vám pomohl se do těchto lidí více vcítit. Osobně věřím, že do budoucna o tomto tématu uslyšíme mnohem víc.
