Obálka s kulatým znakem Českého rozhlasu ležela na kuchyňské lince vedle chlebníku, přesně tam, kam jsem ji sama odložila. Čekala jsem ji od chvíle, co jsme s dcerou Hanou na poštu poslaly oznámení, a teď přišla odpověď. Dala jsem na sporák vodu na čaj a obálku jsem nechala ležet.
Obsah článku
Obálka od Českého rozhlasu ležela na kuchyňské lince tři dny
Tři dny jsem kolem ní chodila jako kolem něčeho rozbitého, pokaždé jsem ji jen přesunula o kousek, když jsem stírala linku. Bála jsem se, že nás bude Český rozhlas trestat za to, jak dlouho jsme čekaly, než jsme to nahlásily, a že v obálce bude doplatek nebo nějaká pokuta za zpoždění.
Čtvrtý den večer jsem si uvařila čaj, sedla si ke stolu pod lampou a konečně ji otevřela. Uvnitř byl popsaný papír, ne útržek jako ty obyčejné poukázky, které chodily celá léta. Přečetla jsem první řádky, odložila list na ubrus a dolila si čaj, i když byl pořád teplý.
Karlovo rádio hrálo od šesti ráno do večerky
Byli jsme spolu padesát jeden rok, v malém městě v podhůří Orlických hor, kam jsme se přestěhovali hned po svatbě. Karel dělal celý život v místní truhlárně, já jako zdravotní sestra na okresní poliklinice. Ráno si pouštěl zprávy, zatímco se holil, a rádio pak běželo v kuchyni skoro do večera, i když poslouchal jen on.
Platby v domácnosti si odjakživa hlídal on, poukázky SIPO chodily na jeho jméno a jednou za čas je zaplatil na poště cestou z truhlárny. Já věděla, kolik máme na kontě a kolik jde na nájem, ale rozhlasový ani televizní poplatek jsem v životě osobně neřešila.
Dva roky jsem platila poukázku s jeho jménem
Karel zemřel na jaře, uprostřed spousty papírování, které přišlo najednou, hlášení na správě sociálního zabezpečení, úpravy u banky, přepis smlouvy na energie. Drobná poukázka za rozhlasový poplatek mezi tím úplně zapadla, přišla jako obvykle na jeho jméno a já ji zaplatila, protože to tak bylo celý život.
Druhý rok jsem si už jeho jméno na poukázce všimla pokaždé, ale neuměla jsem se odhodlat cokoli měnit. Platila jsem stejně i televizní poplatek, který chodil zvlášť, a připadalo mi, že dokud ty dvě poukázky vypadají stejně jako dřív, zůstává doma aspoň kousek toho, jak to bylo s ním.
Hana ji uviděla sama, o dva roky později, když přijela na víkend a rovnala se mnou papíry na skříňce. Zvedla poukázku, přečetla si jméno a dlouho se na mě dívala, než se zeptala, proč to táta pořád platí.
Napsaly jsme to oznámení společně, dva roky pozdě
Sedly jsme ke stolu a Hana vytáhla z kabelky notes. Řekla, že zákon dává na ohlášení změny patnáct dní, a my jsme ho přetáhly o celé dva roky. Styděla jsem se, ale víc mě děsilo, co bude teď, jestli nás za to tolik zpoždění bude Český rozhlas nějak sankcionovat.
Sepsaly jsme oznámení o úmrtí s kopií úmrtního listu a k němu žádost o osvobození od poplatku, protože bez Karlova výdělku mi teď na účet chodí jen vdovský a starobní důchod. Jedno podání jsme poslaly Českému rozhlasu, druhé zvlášť České televizi, a pak jsme čekaly, až přijde odpověď.
Dopis nebyl o žádné pokutě
Český rozhlas psal, že evidenci podle našeho oznámení opravili, Karla vedou jako zemřelého plátce a já se podle doloženého příjmu stávám osobou osvobozenou od poplatku. Nic o doplatku, nic o sankci za to, jak pozdě jsme se přihlásily, jen věta, že osvobození platí od prvního dne příštího měsíce.
Ulevilo se mi, hned vedle té úlevy ale přišel stud. Dva roky jsem se bála přepsat jednu poukázku, přitom šlo jen o kus papíru, který s Karlem samotným nemá nic společného. Zavolala jsem Haně a dočetly jsme si to spolu po telefonu, věta po větě.
Co dělat v podobné situaci
Úmrtí plátce se podle § 8 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. oznamuje písemně do patnácti dnů ode dne, kdy změna nastala. Českému rozhlasu jde oznámení s kopií úmrtního listu poslat e-mailem na [email protected], datovou schránkou rnaadje nebo poštou na Vinohradská 1409/12, 120 99 Praha 2. Česká televize vyřizuje svůj poplatek zvlášť, na [email protected], datovou schránkou y7rjeuf nebo poštou na Na Hřebenech II 1132/4, 140 70 Praha 4. Kdo platil přes SIPO, může odhlášení nebo změnu plátce vyřídit i na pobočce České pošty s úmrtním listem a spojovacím číslem.
Samo úmrtí poplatek nezastaví, dokud v domácnosti zůstává rozhlasový nebo televizní přijímač, u rozhlasového poplatku se počítá i mobil, tablet nebo počítač připojený k internetu. Povinnost platit tak dál nese ten, kdo v bytě zůstal, jen se má formálně nahlásit jako nový plátce, podobně jako při přepisu dalších smluv po zemřelém nebo účtu v bance popsaném v textu o penězích na účtu zemřelého. Podle zákona č. 348/2005 Sb., ve znění novely č. 119/2025 Sb. účinné od 1. května 2025, platí domácnost 55 Kč měsíčně za rozhlasový poplatek a 150 Kč za televizní.
Osvobození kvůli nízkému příjmu dostane domácnost, jejíž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí nedosáhne 2,15násobku životního minima. Životní minimum jednotlivce je od 1. října 2026 podle zákona o životním a existenčním minimu ve znění zákona č. 152/2025 Sb. 5 500 Kč měsíčně, takže hranice pro osvobození samostatně žijícího seniora vychází na 11 825 Kč čistého příjmu měsíčně. Žádá se čestným prohlášením u obou institucí zvlášť a podle § 4 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. platí osvobození až od prvního dne měsíce po oznámení, ne zpětně za roky před podáním žádosti. Podrobný návod s částkami i zdravotním osvobozením dávají texty o poplatku za rozhlas pro důchodce a o poplatku za televizi pro důchodce. Skutečný přeplatek, třeba z omylem zdvojené platby, se nevrací automaticky, ale na žádost přes formulář na webu poplatek.rozhlas.cz.
Poslala jsem úmrtní list na obě adresy a přiložila i potvrzení o výši svého vdovského a starobního důchodu, podobně jako při žádosti popsané v návodu jak si zařídit a spočítat vdovský důchod. Zákaznická linka Českého rozhlasu mi pak telefonicky potvrdila, že od příštího měsíce nemusím platit rozhlasový poplatek, protože na osvobození mám nárok. Podobné potvrzení, zvlášť k televiznímu poplatku, přišlo o pár dní později i od České televize. Ty dva roky zpátky mi ale nikdo nevrátí, to na lince uznali hned.
Ten večer jsem si přesto rádio pustila jako vždycky, tentokrát jsem si k němu sedla a celý pořad poslouchala od začátku do konce.
Volně inspirováno životem.
