Marcela Levinská Borecká je výtečnou malířkou, která se se svými obrazy dostala i na zahraniční veletrhy. K malování se dostala až v dospělosti a je skvělou ukázkou toho, že úspěch může přijít i v oblasti, ve které byste to v mládí nečekali. V rozhovoru se s námi podělila o to, co ji inspiruje a baví, ale také o to, jak na ni působí dnešní doba.
Obsah článku
Jaká byla vaše cesta k umění a k malířství?
K malířství jako profesi jsem se dostala oklikou. Vystudovala jsem totiž ekonomii na VŠE v Praze. Ve skutečnosti jsem do svých 33 let vůbec netušila, že budu někdy dělat mozaiky a profesionálně se živit malováním obrazů. Ve škole jsem měla ráda hodiny kreslení hlavně proto, že nás při nich nikdo nezkoušel.
Od malička jsem měla mnoho zájmů: balet, umělecká gymnastika, jazzgymnastika, divadlo pro děti s živými herci, později také s loutkami, zpěv, jazzdance, step. Jsem i absolventkou Lidové školy umění ve hře na kytaru, obor klasická kytara.
Tolik zájmů, ale žádný základ pro budoucí solidní profesi, a tak se stalo, že při rozhodování o VŠ studiu, padla volba na ekonomii – obzvláště vhodný obor pro uplatnění „holky“ v reálném životě za hluboké totality.
Co pro vás byly přelomové mezníky v životě a v kariéře?
Rok 1989, rok osvobození naší republiky od komunismu, byl významný i pro mne. Kolega v práci – Tunisan – mne seznámil s technikou mozaiky. Okamžitě jsem věděla, že právě to chci dělat. Materiál na první mozaiky jsem štípala obyčejnými štípacími kleštěmi na menší kostičky s rukama ponořenýma do igelitové tašky, aby se střepy příliš nerozlétávaly do okolí. V kuchyni před televizí jsem totiž s napětím sledovala převrat a šťastný vývoj listopadových událostí.
Nikdy jsem nenavštěvovala žádné kurzy kreslení (to až mnohem později). Jen pro radost vznikaly v určitých „vlnách“ skupinky perokreseb nejprve na motivy orientálních měst, určitě pod dojmem z četby Pohádek Tisíce a jedné noci zpracovaných pro děti.
Soubor perokreseb na pražské motivy vznikl až o 10 let později. Zkusila jsem ještě jeden experiment, tentokrát s olejovými barvami, které mi daroval kamarád před odchodem na vojnu. Tehdy v 18 letech, před mým vstupem na VŠE, jsem namalovala 3 obrazy podle reprodukcí z kalendáře (Gauguin, Janeček, Špála). A pak najednou, po 16 letech, jsem si dokázala, že umím nejen nakreslit, ale také do mozaiky převézt obličej a figuru.
Dnes se věnuji především malbě akrylovými barvami.
Jaký je váš největší úspěch a jaké jsou vaše cíle do budoucna?
Zatím se mi povedlo virtuálně vystavovat na veletrzích v USA. V době covidu, kdy byly veškeré světové výstavy ve fyzické podobě zastaveny, mne oslovila společnost Redwood Art Group s nabídkou zúčastnit se veletrhu ve virtuální podobě. Nakonec z toho byla účast na 3 veletrzích. Do budoucna bych ráda vystavovala na veletrzích i osobně.
Jaké jsou vaše nejnovější projekty?
Momentálně připravuji nové webové stránky, pracuji na nových obrazech a přemýšlím o vhodném prostoru a době, kdy uspořádat další výstavu.
Jaký je podle vás klíčový faktor úspěchu?
Vytrvalost, píle, trpělivost a víra. A chce to ještě navíc i značnou dávku odvahy až drzosti, když máte představit výsledky svého snažení veřejnosti. Měla jsem také velké štěstí na spoustu přátel a laskavých lidí, kteří mi při mém hledání a tápání pomáhali.
Co vám jde snadno od ruky a s čím naopak bojujete?
Když bych měla mluvit o své profesi, tak se mi snadno začíná nový obraz. Pak přichází chvíle nejistoty a pochybností, která se může protáhnout i na několik týdnů. Takže vlastně bojuji s dokončením obrazu. Ale je to různé, někdy se obraz „vyloupne“ za pár dní. Nejlepší je pochybnosti přehlížet a obraz tzv. vysedět. A i když tyhle fáze znám a vím, že se opakují, dovedou mne docela nepříjemně zaskočit.
Kdo je pro vás inspirací a prezentuje zajímavé myšlenky?
Fascinují mne staré civilizace a stále přicházející informace o nových archeologických nalezištích například v Jižní Americe, ale i jinde ve světě. Takže na YouTube sleduji občas nové příspěvky, které zveřejňuje např. Klaus Dona, Michael Tellinger, Vladimir Kudin, Graham Hancock, Brian Foerster a další.
Jaké denní rituály doporučujete?
Doporučila bych každému si pravidelně po ránu zacvičit třeba jen 5 – 10 minut a pak si dát studenou sprchu. Sama to dělám nepravidelně, a to jen v některých obdobích, kdy mám víc energie, takže bych to měla doporučit i sobě.
Co byste vzkázala svému mladšímu já?
Méně se kritizuj a více se raduj ze života.
Jaká investice (časová a finanční) si myslíte, že vás v životě posunula nejdál?
I za totality jsem se snažila naučit cizí jazyky, i když výhled, že někdy použiji např. angličtinu nebo francouzštinu, byl skoro nulový. A přece ta šance přišla. Mohla jsem pak dělat průvodce pro cestovní kancelář Adventura a China Tours a vidět kus světa, který se pro mne stal velkou inspirací pro mou práci.
Jsem absolvent 2 cyklů klasické hry na kytaru v LŠU a nikdy mne ani ve snu nenapadlo, že by se mi to mohlo hodit i jako zdroj obživy. A teď sama učím hru na kytaru a velkou radost mi dělá vedení kroužku zpívání s kytarou lidových písní se skupinkou, která vznikla při Kulturním centru na Praze 4. Pohání mne to objevovat a učit se písně nové. Mnohokrát společně žasneme nad krásou textů (i moudrostí) a melodií a vždy se rozcházíme s pocitem příjemného startu do nového dne.
Docela se někdy divím, jak se mi nakonec zúročily aktivity z mého dětství a mládí, podobné to mám totiž i s vedením kurzů pilates a zdravotní tělesné výchovy.
Jaké jsou hlavní trendy vašeho oboru?
Trendy? Asi bych mohla mluvit o digitalizaci a velkém nástupu nových technologií i do oblasti výtvarného umění, v mém případě malířství. Mně toto propojení není blízké, ale samozřejmě záleží na tom, jak a k jakým účelům je využité. Pokud je vedeno snahou a úsilím ukázat za každou cenu něco nového a neobvyklého, tak to považuji za samoúčelné. Pořád si myslím, že v díle sochaře, malíře, skláře, kováře je nejpodstatnější a nejzajímavější práce jeho vlastníma rukama.
Jakým způsobem vás ovlivnila současná doba?
Současná postcovidová doba a na ni navazující šílená agrese na Ukrajinu umělcům život rozhodně zkomplikovaly, tedy soudím podle sebe, ale myslím, že se to vztahuje na velkou většinu umělců. Chápu to, jsou nutnější a pro život důležitější jiné potřeby, koho by napadlo, že 1000 km od nás budou lidé utíkat do krytů, aby si zachránili holé životy. Mluvit o úspěchu mi dnes proto dost dobře nejde, to šlo tak možná před 10 – 12 lety.
Stručné odpovědi:
Nejoblíbenější citát?
Nikoho z blízkých lidí v životě neber jako samozřejmost.
Nejoblíbenější autor?
Je jich mnoho, nemohu říci jen jedno jméno. Richard Bach, Jack Schaefer, O´ Henry, Ernest Hemingway, Jack London, Arnold Elliott, Ambroise Vollard.
Kniha, která vás v životě nejvíce inspirovala?
Spíš mohu říci, která mne inspiruje momentálně. Je to kniha Tajemství jednoduché cesty od Mabel Katz, která je o starodávném havajském učení ho´oponopono.
Nejoblíbenější aplikace?
SkyView.
Koníček, u kterého si nejlépe odpočinete?
Plavání v moři a povalování se na písku na sluníčku.
