Sebehodnocení nebo také sebekritika není nic špatného, pokud ji umíme správně použít. Kritika se může stát praktickým nástrojem, který nás posouvá. Je-li ale špatně uchopena, může mít za následek pravý opak, nehledě na ztrátu sebedůvěry a vytvoření extrémních komplexů, které jsou zbytečné. Kritizujte, resp. posuzujte sami sebe i ostatní, ale tak aby to bylo ku prospěchu.
Obsah článku
Sebereflexe: Kritika jako věcné hodnocení
Sebereflexí se snažíme najít své slabé a silné stránky, abychom je mohli vhodně zlepšit, potlačit, využít tak aby nám sloužili. Při vlastním posuzování, resp. hodnocení se nesnažíme najít to nejhorší na sobě, abychom se mohli schoulit pod peřinu s totálně zničeným sebevědomím. Když se prakticky hodnotíme, pak hledáme cesty k úspěchu a sebe-zlepšení. O sebereflexi jsme blíže psali v článku: Sebereflexe Vás posune blíže k vytouženému úspěchu!
Kritika, o které se dočtete například, že znamená umění rozlišovat a posuzovat, je taková sebereflexe. Je to moment, kdy se dokážete pozastavit sami nad sebou, nebo nad tím co právě děláte, abyste konstruktivně vyhodnotili, zda je to správné a směřuje vás to tam, kde chcete být. Jenže ve většině případů je kritika bohužel zaměňována se sebe-ničivými posudky, které vás sráží na dno svého vědomí.
Sebereflexe musí být věcná a konstruktivní. Má nám říct, co máme k dispozici a čeho tím můžeme dosáhnout. Díky sebereflexi se máme umět podívat pravdě do očí. Má nás naučit neopírat se o krásné lži, díky kterým se na chvíli cítíme dobře, avšak za čas zjistíme, že se stejně nevyhneme nevyhnutelnému. Můžeme si nalhávat, že nám nejde zhubnout, protože metabolismus už není co býval, ale pivo a párek v ruce nám říkají, že bychom se měli naučit sebereflexi.
Sebehodnocení v zaměstnání
Dnes se často setkáme i se sebehodnocením v zaměstnání či práci. Jednoduše zaměstnavatel chce vidět váš pohled. Jak by měl o sebehodnocení vypadat?
- Rozhodně by mělo být konkrétní.
- Mělo by poukazovat na vaše úspěchy.
- Vyzdvihovat práci, kterou si myslíte, že nikdo nevidí.
- Neobviňujte ostatní, ale ani se je nesnažte krýt.
- Nebuďte arogantní.
- Popište výsledky a přínos.
- Poukažte i na to, co chcete zlepšit a že k tomu máte chuť.
- Nelžete ani v malých prokazatelných věcech. Ztratíte tak důvěru.
Sebekritika versus kritika ostatních
Většina lidí vidí kritiku jako něco špatného a otravného. Každý kdo dostává “nechtěné rady” se cítí pod návalem kritiky. “Ona mě pořád kritizuje!”, říkáme si, když nám matka nebo babička říkají, co je podle nich nejlepší v kuchyni. “On mě musí neustále srážet a kritizovat!”, říkáme si v případě otce, který říká, abychom si vybrali lepší práci, byt, partnera apod. Všichni takový pocit známe. Jenže za těmito slovy se často skrývají dobře míněné rady. Mnoho lidí tyto rady a třeba také konstruktivní kritiku neumí podat.
“Degenerujeme, pokud nasloucháme pouze pochlebovačům a nejsme otevření konstruktivní kritice!!
Lenka Žáčková
Není v podstatě rozdíl mezi tím, zda se kritizujeme sami nebo zda nás hodnotí ostatní. Je-li kritika brána špatným způsobem, ať už tím, kdo ji dává nebo tím kdo ji dostává, vede pouze ke zlosti, frustraci, nepříjemným situacím a nedůvěře. Kritika dostala své špatné jméno také díky svému oboru v rámci hodnocení různých literárních děl, uměleckých výtvorů, filmů, hereckých výkonů atd. Bohužel i zde je často špatně pochopeno, že kritika přináší hodnotící pohled na věc. Právě konstruktivní kritika Vás může někam posunout. Určitě se nezlepšíte tak, že Vám stále jen někdo bude pochlebovat.
Kritika tu byla je a bude, přijímejte ji jako dobře mířenou radu
Samozřejmě, že jsou lidé, kteří pouze kritizují, jenže oni vlastně pouze haní. Je dobré si uvědomit, že takoví lidé nepoužívají kritiku v pravém slova smyslu. Jen pod jejím názvem používají přesně ta slova, která nás mají srazit na kolena. Takovým lidem se nevyhneme. Jsou tu ale také ti, kteří skutečně kritizují, resp. posuzují a dávají nám konstruktivní hodnocení, abychom se sami mohli podívat na to, co nás například brzdí.
Na druhé straně bychom měli ocenit dobrou kritiku, protože málokdo umí být zcela upřímný a dokáže říct i něco, co se nám nelíbí. Říká se, že podle toho se pozná dobrý přítel. Takový nám umí říct popravdě, jak nás vidí, takže se nebojí dobře míněné, leč ne pěkně znějící, kritiky. Velmi často se také stává, že nejdříve nás kritika roznítí, ale po čase nám dojde, že dotyčný měl pravdu a kdybychom to unesli, mohli jsme se zachovat jinak, lépe, apod.
“Sebereflexe, sebehodnocení, sebepojetí, sebekritika, tento způsob kritického myšlení má mnoho jmen, jedno mají ale společné. Vždy by měl být konstruktivní!”
Ve skutečnosti se to se sebehodnocením má tak, že největší kritikové býváme sami sobě. Bohužel však právě v tom ne zcela dobrém směru. Vidíme se ošklivější než jsme, tlustější, línější, méně schopní, slabší, neúspěšní, dokážeme se natolik podhodnotit, že ani ten největší kritik, ze kterého mají strach i nejlepší herci, by se vedle nás styděl. Častokrát zapomínáme, že pochvalu potřebujeme slyšet právě sami od sebe.
Sebehodnocení jako nástroj moci
Málokdo si uvědomuje, že sebehodnocení je nesmírně silný nástroj. Zaměňujeme-li sebehodnocení s neustálým hledáním chyb na sobě samých, pak směřujeme ke stavu psychiky, ze kterého se velmi těžko vrací zpět. I hodnocení sám sebe má svá pravidla a pokud si nevíte rady, jak na to, pak dokonce najdete mnoho návodů na internetu i v knihách. Sebehodnocení je důležitá a podstatná část seberozvoje.
Pokud jste se dali na cestu seberozvoje, pak byste si techniku vyhodnocování svého “arzenálu” měli osvojit. Sebehodnocením totiž vytváříte jakýsi přehled o tom kdo a jací jste. Co můžete, co nemůžete, kde jsou vaše předpoklady, co vše máte od sebe k dispozici, proto to označení “arzenál”. Je to konstruktivní posudek vašich schopností, nedostatků, předností, chyb atd. Nezapomeňte však, že dělat chyby je zcela v pořádku. Každý přeci máme to dobré i to ne zcela dobré.
Jak napsat sebereflexi i sebehodnocení?
K získání výstupu ze sebereflexe máme k dispozici více způsobů. Záleží na tom, co každý upřednostňuje a co mu vyhovuje. Sebereflexi provádíme prakticky už tím, že o sobě přemýšlíme. Kdo jsme, jací jsme? Sebereflexi provádíme také rozhovory sami se sebou, na to je vhodné mít klid a prostor, aby vás nikdo nerušil. Ne každému to ale přijde příjemné a proto je tu ještě jeden způsob, a tím je napsat si sebereflexi. Tím, že ji napíšete získáte i ucelený výstup, ke kterému se můžete vrátit.
Nejlepším způsobem jak psát sebereflexi jsou různé otázky, které vás přiblíží k tomu, co v sobě právě řešíte např:
- Kdo jsem?
- Jaký jsem člověk? (můžete použít hodnocení dobrý, zlý, přátelský, otevřený apod.)
- Kým chci být? Kým rozhodně nechci být?
- Co je pro mě v životě důležité (zde můžete použít hodnotící škálu, dostane lepší přehled o svých prioritách)
- Kým jsem obklopen?
- Jaké mám vztahy?
- Jak se mi daří v práci, jak mě lidé berou?
- Jaké nejčastější problémy mám?
- Jaké chyby děláme nejčastěji?
- Jaké jsou mé obavy, strachy?
Když začnete prakticky s jakoukoli otázku sami o sobě a budete se psaní poctivě věnovat, uvidíte, že samotné myšlenky vás navedou na otázky, na které potřebujete znát odpověď. Často si myslíme, že víme jaké jsou naše přednosti a nedostatky, ale mnohdy zjistíme, že to tak není. Že to byl možná jen utvořený obraz na základě zkušeností, které máme, ale to co dokážeme ve skutečnosti mnohokrát objevujeme až když se na to zaměříme.
Nebojte se chyb, učte se z nich. Poznejte sami sebe a nebojte se toho, kým jste a kým můžete být. Naučte se hodnotit se bez ohledu na to, zda je to dobré nebo špatné, výsledkem bude informace, která vám poslouží se posunout v tom, co děláte. Zkuste se na kritiku dívat tak, že nikdo není dobrý nebo špatný, každý má své dispozice a buď je umí využít nebo ne. A až vás příště někdo bude kritizovat, berte to tak, že vám prostě jen dává pohled na věc, kterého můžete využít.
