Sebevědomá žena osobnostně roste díky vzestupům i pádům

Sebevědomá žena podle celostní koučky Šárky Chapman neskrývá to, kým ve skutečnosti je. Nenosí masky a ani si nehraje na hrdinku. Ví, že součástí cesty k vyššímu sebevědomí jsou i propady a nepříznivé situace, se kterými se umí vypořádat. Ženské sebevědomí podle ní také úzce souvisí s tématem první ženy v rodové linii a vědomím toho, co začínáme a co naopak ukončujeme.

Co si představíte, když se řekne sebevědomá žena?

Představuju si ženu, u níž nezáleží na tom, jak vypadá a jaké má fyzické předpoklady, ale vnímám, co z ní vyzařuje. Sebevědomá žena, tak jak ji vidím já, přestala skrývat své vnitřní světlo ze strachu, aby to někoho neurazilo, nenaštvalo nebo nebylo příliš. Sebevědomá žena si dovoluje zářit.

Je rozdíl mezi sebevědomím a sebehodnotou, nesplývá to občas lidem?

Často určitě splývá a doporučuji každému si to sám pro sebe prozkoumat. 

Sebehodnota odráží to, jak si vážíme samy sebe. Jak jsme si vědomé své vlastní hodnoty. Ale záleží i na tom, odkud přichází to, z čeho si ji stavíme. Můžeme ji proto rozdělit na horizontální a vertikální. Ta horizontální znamená, že svoji hodnotu odvozujeme od názoru a reakcí okolí. Asi si to umíme představit, protože jsme v tom vyrostly. Pochvaly a uznání v podobě puntíků a samolepek od učitelů za dobré známky nebo pochvala od rodičů. A přestože jsme už dospělé ženy, tak stále přikládáme váhu pochvale od šéfa, lajkům na sociálních sítích, uznání od rodiny a přátel, zkrátka vnější motivaci. Ta skutečná, trvalá sebehodnota, je vertikální, protože vychází z nás samých, z toho, jak jsme na sebe napojené. Krásně to znázorňují naše čakry, naše energetická centra. Tak, abychom byly propojené se Zemí, se sebou samými, se srdcem, ale i se Zdrojem. 

Tato vertikální sebehodnota znamená skutečné sebepřijetí a vědomí, že jsem v pořádku taková, jaká jsem. Mám se ráda, i když se mi nedaří, i když dělám chyby nebo mě sousedka nezdraví. Říkám svůj názor, s láskou a respektem, ale nebojím se ho projevit. A stejně tak se nebojím rozzářit své vnitřní světlo. 

A to sebevědomí? Sebevědomí je doslova vědomí si sebe samé. Kým jsem? Co ke mně patří? Jaké jsou mé světlé stránky ale i stíny? Sebevědomí neznamená “jsem ve všem skvělá”, ale jsem si toho vědomá. Sebe-vědomá žena si je vědomá sebe sama a přijímá to, kým je, nestydí se a neschovává se.

Pracujete s označením první žena v rodové linii, jak to souvisí se sebevědomím?

Podle mě to spolu úzce souvisí, protože první žena v rodové linii musí mít dost sebevědomí a kuráže na to, dělat věci jinak než ženy z předchozích generací. S úctou a respektem k předchozím generacím, které měly jiné podmínky, ale ty se pro nás změnily a my se tak potřebujeme rozhodnout, co už nám neslouží, a proto to opustíme, a co naopak začneme. V čem budeme první a tím otevřeme cestu dalším generacím. 

Když s klientkami pracuji na tématu první ženy v rodové linii, jdeme v energetických cestách hluboko do podvědomí, protože tam se nacházejí odpovědi na naše chování a reakce. Při práci s podvědomím nahlížíme do svého nitra a další prací na sobě měníme vzorce a paradigma, které žijeme. První žena v rodové linii si dovoluje žít kvalitnější život. Protože aby byla první, musí být v některých věcech také poslední. Například pokud chce být první ženou, která bude mít opravdu harmonické, respektující a naplněné manželství, tak si možná potřebuju dovolit být tou poslední ženou ve svém rodě, která akceptovala nešťastné manželství, a rozvede se. Nebo přestane věřit v chiméru jistoty práce v korporátu a půjde si svou cestou podnikatelky. To sebevědomí tkví v odvaze žít po svém a následovat svou intuici. 

Dnes už mají ženy mnohem víc příležitostí a možností než předchozí generace, s tím ale asi přicházejí i vyšší nároky, které jsou na nás kladeny, je to tak? 

Příležitosti mohou v některých případech přinášet i větší nároky. Třeba když má k dispozici auto, je svobodnější v tom jezdit si, kam chce a potřebuje. Může se pak ale nedobrovolně stát taxikářkou svým dětem, které vozí sem a tam na kroužky a do školy. Těch příkladů je spousta. Důležité je uvědomit si, jestli příležitosti, které máme, slouží nám a ne my jim. Zároveň si myslím, že se kolektivně posouváme od domnělé dokonalosti k větší autenticitě. V reklamách vystupují plus size modelky, mění se obsah a forma s jakou vystupujeme na sociálních sítích a jak komunikujeme mezi sebou. 

Sebevědomá žena ví, že na jejím hlase a názoru záleží a že to, co dělá a říká, má velký vliv na okolí v němž se pohybuje. 

Mluvíte o sobě jako o vysoce citlivé ženě, co to přesně znamená a jak vás to ovlivňuje v životě?

Vysoká citlivost se týká přibližně 25 procent naší populace. Já jsem ji u sebe objevila relativně pozdě, až po pětatřicítce. Zjednodušeně řečeno takový člověk cítí hlouběji a intenzivněji, než ostatní. Jsme citlivější na to, co se kolem nás děje, na teplotu, zvuky, pachy i emoce. Svoji vysokou citlivost beru jako dar, který kultivuju a který mi pomáhá při energetickém koučinku a při mojí práci celostní koučky. Tato schopnost mi umožňuje naladit se a napojit se na druhé lidi a na svou intuici. Na druhou stranu přináší vysoká citlivost snadno zahlcení, a proto se raději vyhýbám davům a hlučným místům.

A jak souvisí vysoká citlivost se sebevědomím? 

Pojem “vysoce citliví lidé” se rozšířil až poměrně nedávno a tak spousta vysoce citlivých dospělých o tomto svém aspektu dlouho netušila. Stejně tak jejich rodiče. Vysoká citlivost se totiž projevuje už od narození a spousta rodičů z neznalosti neví, jak s ní pracovat. Proto nechápou dětské přehnané reakce a emocionálnost. Od útlého věku jim říkají, že jsou moc citliví a moc si věci berou a podsouvají jim, že všechno moc prožívají. Dítě se pak může zatvrdit a být takové vůči sobě i svému okolí, popře sebe samo, jen aby druhé svou citlivostí a přirozeností neobtěžovalo. A protože všichni toužíme po lásce a přijetí, nosí tuto masku značnou část svého života. Objevení vysoké citlivosti tak může přinést úlevu a s tím postupně i mnohem větší sebevědomí – vím, kým jsem. 

Jak můžu své sebevědomí kultivovat? Existuje nějaká každodenní praxe, jak na to? 

U mě je na prvním místě práce s vnitřním dítětem. Protože s největší pravděpodobností dostalo naše sebevědomí na frak v dětství. V určitém momentu odmítli rodiče, učitelé nebo vrstevníci to, jací jsme.

Je potřeba vracet se zpátky za svou vnitřní holčičkou a přijmout ji se vším, co k ní patří. Je to dlouhodobý proces, přináší ale obrovské výsledky v tom, jak vnímáme svoje dary, sebe sama, své tělo, svůj hlas i sebevyjádření. A jak se ta dlouhodobá práce projeví? Třeba tak, že stejné komentáře od rodičů nebo okolí v nás nevyvolají stejnou reakci. Najednou se nás to nedotýká. 

Dále doporučuji sledovat právě to, co se nás dotýká a proč nás to bolí. Proč mě nějaký komentář zasáhl? A je jedno, jestli to byl komentář rodičů nebo anonym na sociálních sítích. To, jak prožíváme to, co se nám děje, ovlivňuje pohled na sebe sama a svět kolem nás. A často si pak bereme věci osobně a identifikujeme se třeba s tím, když nás někdo zkritizuje. A s tímhle dokážeme postupně krásně pracovat a postupně nám je v životě lépe a lépe. Lehčeji. 

Víte, co si málokdo uvědomuje? Že přirozenou součástí cesty za vyšším sebevědomím jsou také propady a takový ten pocit zmaru, že je všechno špatně a nic nemá cenu. Tento stav bytí je obrovsky důležitý, umožňuje nám zhodnotit a podívat se na to, co jsme už dokázali a jakou cestu jsme ušli a třeba přehodnotit, kudy chceme vlastně jít. Je důležité nechtít po sobě jen ten výkon, ale dopřát si i chvíle odpočinku, kontemplace a integrace prožitků.

Být sebevědomá neznamená, že mám všechno v malíku a neustále se mi daří, ale že vím, jak se i s nepříznivými situacemi vypořádat. A že si vážím toho, kým jsem právě teď.