Každý z nás má své sny a cíle, to v čem se lišíme je, jak rychle a jakým způsobem těchto cílů dosahujeme. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, základním stavebním kamenem veškerého našeho jednání a úspěchu je vnitřní a vnější motivace.
Psychologie motivace je extrémně komplexní a složitý celek. Pokud máme dostatek správné motivace dosahujeme svých cílů rychle (často tomu říkáme cílevědomost či ambice). Pokud jí naopak máme nedostatek, nebo dokonce trpíme syndromem vyhoření, dosahujeme cílů jen těžko. Správná míra motivace může znamenat rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. V tomto článku si ujasníme, jak motivace funguje, poradíme, kde ji najít a napovíme, čeho díky ní můžete v životě dosáhnout.
Obsah článku
Motivace a propojení vnější i vnitřní motivace
Motivace je jedním ze základních pojmů psychologie a naprosto je nezbytná k tomu, abychom vůbec mohli něco dělat. Vyjadřuje rozdíl mezi tím, co si člověk přeje prožívat a tím, co v současnosti prožívá. Představuje nedostatky v bytí člověka a funguje jako prostředek k odstranění těchto nedostatků. Je to hnací síla, díky které můžeme dosahovat svých cílů. Na druhou stranu je motivace také hnacím koněm našich životů. Pokud nemáme žádný cíl a chybí nám motivace, tak nevidíme v životě smysl a snáze propadáme trudomyslnosti nebo depresím.
Motiv
Mezi hlavní pojmy v oblasti motivace patří „motiv“. Motivem jsou myšleny určité vnitřní pohnutky k jednání nebo důvody vedoucí k aktivitám a rozhodnutím. Například emoce, hodnoty či ideály. S pojmem motiv je spojený také pojem cíl. Cílem je vnitřní spokojenost a dosažení žádaného psychického či fyzického stavu. Motivy můžeme rozdělit na energizující a řídící.
- Řídící motivy udávají směr. Představují konkrétní způsob a postup, jak věci dosáhneme.
- Energizující motivy nám zase dodávají potřebnou energii k jednání. Motivem rozumíme vždy vnitřní potřebu, motivovat se tedy můžeme pouze sami.
Stimul
Druhým důležitým pojmem v oblasti motivace je “stimul”. Stimulace je naopak to, s čím nám může pomoci naše okolí. Stimuly jsou různé vnější podněty, často vyvolané aktivním jednáním dalšího člověka. Obvykle předchází našim motivům. Stimuly můžeme dále rozdělit na impulsy a incentivy.
- Impulsy představují změny v těle nebo mysli člověka. Jsou to vnitřní podněty, například bolest břicha (impuls), vyvolá potřebu (motiv), díky které navštívíme lékaře.
- Incentivy jsou naopak vnější podněty, které se naučeně či vrozeně vztahují k impulsům. Jsou to také aktivátory motivů, jedná se většinou o odměny či tresty. Například pochvala za splněný úkol.
Ve chvíli kdy porozumíme základním pojmům motivace, je už jednodušší s ní správně pracovat. Jedním ze zábavných způsobů, jak zvýšit svou motivaci může být vytvoření motivační nástěnky. Zde promítneme své sny, které se díky nástěnce promění v jasnou vizi, od které je už jen krůček ke konkrétnímu cíli a sebemotivaci.
Vnitřní vs. vnější motivace
Jak už základní pojmy napověděly, motivaci můžeme rozdělit na dva druhy. Existuje motivace vnitřní a vnější. Vnitřní motivace je ta, která vychází z vlastních potřeb, vnější motivaci naopak přináší vnější stimuly.
Vnější motivace
Vnější motivace je naopak stav, kdy člověk jedná pod vlivem vnějších činitelů. Nejčastějšími faktory motivace jsou zde odměna a trest. Tento druh motivace nebývá tak silný jako předchozí, ale rozhodně nemůže být opomíjen. Pokud člověku chybí vnitřní motivace k učení, nezbývá než využít vnější motivace.
Všichni s tím máme mnoho zkušeností již z dětství, celé školství je postaveno na odměnách a trestech. Při správném vedení, kdy je použita kombinace lákavé vize a pozitivní odměny, může vnější motivace dokonce přerůst ve vnitřní motivaci. V takovém případě tu máme někoho, kdo funguje jako inspirace tomu druhému, který přijímá jeho vize a získává silný základ pro svou vnitřní motivaci.
Vnitřní motivace
Vnitřní motivace vychází přímo z potřeb člověka. Jeho cílem je vlastní spokojenost. Faktory motivace zde mohou být základní životní potřeby, potřeba jistoty a bezpečí, ale i potřeba smyslu života. Vnitřní potřeby jsou často velice silným motivátorem, který pramení z touhy po osobním růstu. Stejně tak touha po seberealizaci může působit jako silný vnitřní motivátor. Pokud máme pocit, že po nás v naší práci zůstane nějaký otisk, dodává nám to pocit uspokojení a podporuje to v nás touhu po dalším “zářezu”.
Pokud je například žák vnitřně motivovaný, vydrží studovat roky a motivace k učení není žádný problém. I firmy s moderní psychologií vědí, že při motivaci zaměstnanců je třeba nezapomínat na jejich vnitřní motivaci. Snaha vyvolat pocity sounáležitosti a nalezení smyslu vykonávané práce by měly být součástí každé firemní kultury.
Čistou formu sebemotivace můžeme pozorovat u founderů-zakladatelů stratupů a jiných podnikání, kteří pracují mnohem více než ostatní, jelikož si toto podnikání vybrali, věří mu a hlavně je to baví. Tito lidé jsou stoprocentně přesvědčeni o své práci a oboru, v kterém podnikají. Vkládají do své práce stoprocent své energie a jsou schopni ji dávat tak dlouho, dokud ze své práce pociťují naplnění a uspokojení.
Úspěch přináší propojení vnější a vnitřní motivace
Ideálním stavem je, když působí oba druhy motivace zároveň. Učivo nás zajímá, studium nás naplňuje a zároveň jsme za učení i odměňováni. Propojení vnitřní a vnější pozitivní motivace vytvoří synergický efekt, díky kterému dojde k vnitřnímu uspokojení a k nalezení smyslu života.
Přitom pracujeme s vizí toho, jak by měla vypadat naše budoucnost nebo náš život jako celek. Vize může být vyvolaná jak vlastní vnitřní motivací (sníme o pohodlném životě bez dluhů) nebo vnější motivací (učitelé nám slibují, že když se budeme dobře učit, lépe seženeme dobrou práci). Obojí se v jistém bodě slévá do ucelené touhy po osobním růstu.
Teorie motivace
Nejznámější motivační teorií je jistě Maslowova teorie potřeb. Maslow potřeby dělí do pěti základních kategorií a řadí je do pomyslné pyramidy, od nejnižších až po ty nejvyšší. Klíčem k úspěchu je podle teorie potřeb nejprve naplnit potřeby základní, až následně postupovat k těm vyšším.
Potřeby jsou také často jednoduše děleny do biologických a sociálních. Zde řadíme například potřebu jíst, spát či dýchat čistý vzduch a touhu po přátelství, lásce a uznání.
Ještě zajímavější teorií motivace je Herzbergerova dvoufaktorová teorie. Jedná se o teorii, která ukazuje, že největší úspěch přináší propojení vnější a vnitřní motivace. Herzberger ve své dvoufaktorové teorii vysvětluje, jak důležité je naplnění jak vnitřní, tak i vnější motivace. Faktory motivace zde rozděluje do dvou skupin.
- Hygienické faktory (dissatisfaktory), které představují především vnější podmínky. Patří sem pracovní podmínky, plat, jistota zaměstnání nebo vztahy na pracovišti. Tyto faktory samy o sobě nemotivují, jejich absence ovšem demotivuje. Hygienické faktory zde představují vnější motivaci.
- Motivační faktory (satisfaktory), které podle Herzberga představují vnitřní motivaci. Tyto faktory motivace vedou k vnitřní spokojenosti. Patří mezi ně například odpovědnost, uznání, autonomie či zajímavost práce. Motivační faktory mají vést k posílení motivace, ale jejich absence vede rovněž k demotivaci.
I z Herzbergerovy dvoufaktorové teorie tedy vyplývá, že pokud chceme dosáhnout maximální motivace, je důležitá kombinace vnitřní a vnější motivace. Díky ní můžeme začít pracovat na jednotlivých krocích a dosáhnout tak vytyčených cílů.
Pozitivní motivace
Motivaci je také možné rozdělit na pozitivní motivaci a negativní motivaci. O pozitivní motivaci se jedná, pokud chtěné chování odměňujeme. O negativní motivaci se naopak jedná, když nechtěné chování trestáme. Je důležité si uvědomit, že člověk bude vždy pracovat lépe, pokud před ním bude něco, co si přeje, než když bude pracovat jen proto, aby se něčemu vyhnul.
Každý člověk pracuje pod trochu jinou motivací. Je dobré udělat si osobní SWOT analýzu, abyste zjistili, co je to pravé právě pro Vás. Ať už pracujeme s vnitřní nebo vnější motivací, je důležité, abychom se vždy snažili používat odměny místo trestů.
💡 Tip: Vyzkoušejte sami: pokud budete následující dvě hodiny pilně pracovat, můžete se potom za odměnu podívat na některý z těchto motivačních filmů.
Další projevy vnitřní a vnější motivace
1. Zodpovědnost
Míra vnitřní i vnější motivace často hodně vypovídá o míře vlastní zodpovědnosti. Motivovaný pracovník nemá problém plnit termíny zadaných úkolů či projektů. Odvádí kvalitní práci a přijímá za výsledky své práce plnou zodpovědnost. Naopak demotivovanému pracovníkovi dělá problém každý jednoduchý úkol, nedodržuje zadané termíny a nepřejímá za své jednání žádnou zodpovědnost. Ne nadarmo platí poučka, že zodpovědný člověk = úspěšný člověk.
2. Ambice
Zde hraje prim vnitřní motivace. Ambiciózní lidé většinou nemívají problém s dosahováním svých cílů, protože mají silně rozvinutou vnitřní motivaci. Přitom nezáleží na tom, zda jsou jejich ambice vnitřního charakteru (naplnění, uspokojení, smysl, …) nebo vnějšího charakteru (peníze, postavení, uznání, …). Výsledkem je silné vnitřní nutkání postupovat k vytyčeným cílům. Jejich vize a touha po osobním růstu je natolik silná, že je dokáže pohánět dlouhé roky a při správném přístupu nikdy nevyhasne. Neustále mají něco dalšího, čeho chtějí dosáhnout.
3. Smysl života
Jedná se jak o jeden z původců vnitřní motivace, tak i o její výsledek. Spoustu lidí k práci motivuje vidina vlastního smyslu života. Zároveň spatřujeme smysl života v dobře odvedené práci. Jedno nemůže existovat bez druhého. Jsou to dvě strany jedné mince, díky kterým získáváme pocit spokojenosti a naplnění. Každý přitom spatřuje smysl života v něčem jiném. Ať už je to vidina dobře placené práce, dostatečného času pro rodinu a koníčky nebo touha neomezeně cestovat, vše může zažehnout vnitřní motivaci jednotlivce a přimět ho k činu.
4. Zlepšování výkonu
Při dostatečně silné motivaci dochází k neustálému zlepšování. Člověk se své práci věnuje naplno a s chutí, protože sám chce. Díky tomu věnuje své činnosti dostatečné množství energie a času, neustále se vzdělává a zdokonaluje. Časem zvládá dotyčný svou práci v kratším čase, za použití menšího úsilí a jeho výsledky rostou vzhůru na křivce kvality. Zvyšuje svou efektivitu a s tím i svou konkurenceschopnost na trhu práce či v podnikání.
5. Odolnost
Teď nemyslíme fyzickou odolnost vůči nemocem, ale schopnost odolat lákadlům, které se nás snaží rozptýlit. Většina zapálených a úspěšných lidí má dobře propracovaný tzv. self-management. Netráví nekonečné chvíle skrolováním na sociálních sítích. To zároveň neznamená, že sociální sítě úplně bojkotují nebo si nikdy neodpočinou. Spíše si umí pro takové činnosti vyhradit určitý omezený čas a nedovolí, aby podobným způsobem marnili cenný čas, který mohou věnovat k práci nebo vlastnímu rozvoji.
6. Rozvoj osobnosti
Všechno výše popsané dohromady vede k jednomu žádanému výsledku – rozvoji osobnosti. Změna ani rozvoj osobnosti neexistuje bez předchozí inspirace, vize, určitého cíle a dostatečné míry motivace a ambice. Postupně se na to nabalí zodpovědnost za dobře odvedenou práci, neustálé vzdělávání a zvyšování své efektivity. Někde v průběhu se připojí odolnost vůči marnění času, protože ho zodpovědně využíváme k potřebné práci. Nakonec si uvědomíme, v čem tkví náš smysl života. Toto uvědomění v nás většinou zažehne novou vlnu vnitřní motivace a vzniká nekonečný kruh osobního rozvoje.
