Chcete napsat bestseller? Nebo velmi kvalitní knihu? Nejde totiž o synonymum. Jste podnikatel? Napsání knihy či e-booku je super krok! Jak napsat knihu?
💡 Tip: Přečtěte si o zajímavých knihách, které doporučujeme, nebo o nejlepších seberozvojových knihách.
Obsah článku
Jak napsat knihu? Mé první kroky
Pokud vás ve škole bavila čeština, pravděpodobně máte blízko ke čtení a psaní. Jak vytvořit román, sbírku básní, fejetonů, povídek či pohádek? Nejprve je nutné si ujasnit několik základních kritérií. Nebojte se jít za svým snem nebo nutkáním. Dodat si odvahy mít chuť na sobě pracovat je pro začátek nejzásadnější.
Kdo bude cílová skupina?
Dobrá, jste tedy natěšení a nemůžete už ovládnout tu nezkrotnou touhu psát. Nejprve si ovšem ujasněte, pro koho má kniha být určena. Jinými slovy se rozhodněte, kdo bude cílovou skupinou.
Dalším faktorem při psaní může být váš autorský záměr. Co chcete knihou říct čtenářům? Jaké úmysly s ní máte? Rádi byste jejím prostřednictvím vzkázali lidem nějaké moudro, ponaučení? Je dílo určené k oddechu a relaxu? Na tyto otázky si odpovězte. A podle toho vyberte styl a jazykové prostředky. Jinak se píše kniha pro děti, jinak pro mládež a jinak pro dospělé. V důchodu vás baví odlišná literatura než v mládí. Něco jiného čtou ženy, něco jiného muži.
Vyberte si žánr
Pokud chcete psát román, doporučuji vybrat si takový žánr, který rádi čtete. Nepouštějte se do tvorby vámi neoblíbeného typu literatury jen třeba proto, že se o něj čtenáři perou. Musíte psát to, co máte sami rádi. Jinak vás proces kreace nebude bavit a čtenář to pozná. Neunikne mu, že dílo nezískalo dostatečně mnoho autorovy lásky.
Jestliže se chcete pustit do nějaké poezie, zkuste se zamyslet nad tím, co vše můžete čtenářům nabídnout. Bude to taková všehochuť, nebo půjde čistě o pochmurné balady či milostné romance? Chcete napsat básničky pro děti? Co takhle zvolit tématem například zvířátka?
Vytvořte kostru příběhu
Román musí mít začátek, prostředek a konec. Sepište si obyčejnou osnovu, abyste věděli, jak půjdou jednotlivé scény za sebou. Nezapomeňte na „překlenovací události”, které jsou mostem mezi dějstvími.
Sepište si informace o postavách
Vybudujte si základní seznam hrdinů. Buď si to napište do zvláštního dokumentu na počítači, nebo třeba do autorského deníku či obdobného sešitu.
Vrhněte se na rešerše
V knihách, na internetu, v archivech, ale i kontaktováním konkrétních osob všelijakých povolání můžete docílit kýženého výsledku: získáte informace potřebné při psaní zrovna té knihy, kterou chcete vytvořit. Díky tomu nenapíšete do textu nic nelogického.
Pište ideálně každý den. Pokud opravdu nemáte čas, chrlte písmena třeba jen 3 minuty denně. Časem se zlepšíte a budete psát automaticky. Vytvořte si denní rutinu či návyk s jasným spouštěčem. Musíte si k svému dílu pravidelně sedat.
Používejte nástěnku s jednotlivými etapami knihy
V případě, že píšete román (nebo novelu), nalepte si na skříň nástěnku a špendlíkem připevněte jednotlivé časové úseky a zásadní scény. Když jdete psát, vezměte si vždy jeden lísteček z nástěnky a začněte tvořit tuto část příběhu. Pokud jste v časovém presu, jen si rychle napište na papír, co vás k tomu napadá, a vraťte lísteček zpět tam, kde byl. Příště, až budete mít čas, si rychle přečtěte své poznámky a pusťte se do ostrého psaní.
Sežeňte si beta čtenáře
Vaším prvním čtenářem, určeným pro vyjádření svého názoru a postřehů při čtení vašeho rukopisu, by ideálně neměl být nikdo z rodiny, známý, kamarád ani učitel. Musí to být někdo, kdo vás osobně nezná a nebude si dělat starosti s tím, že tolik potřebná konstruktivní kritika by vás mohla citově zasáhnout. Dobře míněné upozornění na nedostatky od „bety” vede k tomu, že neduhy odstraníte a příště se jim vyvarujete.
Beta čtenářovi to můžete dávat číst průběžně během procesu, ale stačí, když tak učiníte až po dokončení knihy. Tři „bety” by měly stačit. Čím více lidem to dáte přečíst, tím více názorů se sejde, což ještě více prohloubí vaši bezradnost, protože nebudete vědět, co si z toho vzít.
Napište anotaci a medailonek
Na obálkách knih pro upoutání pozornosti a sebeprezentaci autora bývají anotace a medailonek. Anotace je krátké shrnutí děje, ale nesmí vyzradit důležité zápletky. Buď si ji píše autor sám, nebo to za něj udělá nakladatelství. Anotace začíná nastíněním situace před spouštěčem, zmiňuje konflikt a záměrně ve čtenáři vyvolává otázky. Slibuje tajemno, dobrodružství… Do medailonku spisovatel píše informace o sobě, je to vlastně takový vlastní životopis (krátká autobiografie). Pokud chcete vystupovat anonymně, můžete ovšem použít pseudonym.
Psaní knihy je vzrušující a naplňující zážitek. Máte-li takové touhy a nutkání, oddejte se jim v plném zápalu. Výsledkem bude výtvor, který má přesah a trvanlivost.
Jak vydat knihu?
O tom, jak svůj rukopis dostat do tiskárny, zase někdy příště v samostatném článku. Vydání knihy s sebou nese svá specifika, musíte se umět rozhodnout, jakým způsobem to uděláte. Jde totiž především o to, pro koho knihu píšete a jak moc to myslíte vážně.
Několik rad na závěr
Věřím, že tento článek může pomoci nadšeným pisálkům, aby napsali dobrou knihu. Pokud máte velkou představivost, zkuste třeba žánr fantasy – ale musíte k němu mít dobrý vztah, rádi jej číst. V samotném procesu se obklopte stejně naladěnými lidmi. Pište co nejvíce, staňte se třeba copywriterem, a „házejte” jeden článek za druhým. Psaní je mimo jiné skvělým tréninkem mozku. Přeji vám, ať si splníte sny a nemusíte psát jen do šuplíku.
