David Goggins je jedním z nejslavnějších vysloužilých příslušníků Navy SEAL na světě. Jako vysloužilý veterán války v Iráku, vynikající vytrvalostní sportovec a jeden z mála lidí v historii, kteří absolvovali elitní výcvik jako příslušník Navy SEAL, armádní ranger a řídící taktického letectva, se stal vyhledávaným řečníkem na TEDx a dalších významných akcích.
David Goggins je také autorem bestselleru “Can’t Hurt Me”, na které navázal o čtyři roky později další knihou “Never Finished”. Ani jedna kniha není zatím dostupná v češtině.
Davidovi se podařilo ovlivnit a inspirovat již miliony lidí po celém světě, aby přijali sebekázeň – stali se lepší a silnější verzí sebe sama. A jak to tak bývá, když v USA pomůžete spoustě lidí, tak se vám to vrátí a vyděláte spoustu peněz.
Jak to začalo?
Začátky Davida Gogginse byly náročné, začínal doma. V osmi letech prošel pod rukama násilnickým a panovačným otcem, rozvodem rodiny a na vlastní kůži vyzkoušel chudobu. Tyto nepříznivé okolnosti měli nejspíše za následek problémy s pamětí, pozorností a koktavost.
David měl tedy klasický nelehké dospívání, které mnoho lidí zlomí a spadnou do drog. David však toužil po novém začátku poté, co se s matkou a bratrem přestěhoval do Indiany. Toužil po místě, kde by se cítil bezpečně. Přišla ale další rána. V nové škole se nezapsal dobře. Koktal a neuměl téměř číst. To ve spojení s jeho barvou kůže, která v této části USA nebyla tak běžná, byl problém. Tyto útrapy Davida však nezlomily, naopak ho v dlouhodobém horizontu posílily.
Jakmile Goggins dokončil školu, zkusil to v armádě. Bohužel po neúspěšném pokusu vstoupit do letectva jako člen elitního záchranného týmu kvůli srpkovité anémii nebyl přijat. Navzdory diagnóze se odmítal vzdát.
Nakonec se dostal k letectvu, ale jako člen jiné jednotky. Tentokrát prošel výběrovým řízením a stal se součástí taktické řídicí skupiny amerického letectva. Po pětileté službě však od letectva odešel. Stal se deratizátorem, jedl tuny nezdravého jídla a hodně přibral.
Jednoho dne se David podíval na dokument o příslušnících Navy SEALS a našel něco, co ho inspirovalo. Chtěl získat psychickou a fyzickou odolnost účastníků programu.
David ve svých knihách a přednáškách hodně ukazuje psychickou i fyzickou cestu, kterou si prošel při přípravě do Navy SEALS. Popisuje, jak bojoval s jídlem i s motivací. Nakonec se dokázal nastartovat k neuvěřitelné 3 měsíční proměně, kdy první den neuběhl ani půl kilometru, avšak na konci měl o 45 kilo méně a běhal v pohodě přespolní běhy. Tato obrovská transformace se mohla povést jen díky extrémnímu režimu i určité fyziologické vybavenosti Davida.
Cíl, pohyb a smysl vám doplní energii.
David Goggins se pevně držel svého závazku a nastoupil do výcviku Navy SEAL. Navzdory obrovskému pokroku a růstu v programu se potýkal zejména s nechvalně známým “pekelným týdnem”, intenzivním týdenním výcvikem, kdy jsou kandidáti SEAL nuceni k pohybu s minimem spánku a jídla.
Přestože poprvé tento vyčerpávající týden neabsolvoval kvůli zápalu plic a podruhé kvůli zranění po stresové zlomenině, v témže roce úspěšně absolvoval dva “pekelné týdny”. To rozbilo jeho omezující přesvědčení o jeho výkonnostních schopnostech a dále podpořilo jeho pokrok.
To byl pro Gogginse okamžik, kdy si uvědomil, že k udržení silné fyzické odolnosti potřebuje získat silnou psychickou odolnost. Od tohoto okamžiku se věnoval tréninku těla i mysli. Jeho kariéra v armádě trvala dvě desetiletí a za své úsilí obdržel ocenění “Top Enlisted Man”.
Z života v armádě
Jedním z nejnáročnějších okamžiků v Gogginsově životě byla havárie vrtulníku, v němž bylo několik Gogginsových blízkých přátel, během operace Red Wings v roce 2005.
Tuto zničující tragédii využil jako inspiraci, která ho hnala dál. Začal běhat podobně jako Forrest Gump. Získal peníze běháním na dlouhé vzdálenosti a výtěžek věnoval nadaci Special Operations Warrior Foundation, která poskytuje vzdělávací stipendia studentům, kteří přišli o rodiče v sektoru speciálních operací. Na charitativní účely vybral více než 2 miliony dolarů, což ho dostalo do hledáčků objektivů.
Běh se stal pro Davida vášní i nástrojem, kterým mohl poukazovat na různé problémy. David se stal ultramaratoncem! Badwater 135 je vyčerpávající běh na 135 mil, který začíná v Údolí smrti, 282 metrů pod hladinou moře, a končí v nadmořské výšce 8 374 metrů.
Jeho kvalifikačním závodem byl jednodenní běh na 100 mil v San Diegu, který zvládl za 19 hodin bez větší přípravy. Po jeho dokončení strávil celý rok usilovným tréninkem na extrémní závod Badwater 135, jak jen to šlo. Obsadil neuvěřitelné páté místo a dokončil ho za 30 hodin.
David také překonal nebo spíše bojuje s mnoha zdravotními neduhy. Když Davida v roce 2010 vyšetřil lékař na běžné prohlídce, zjistil u něj vrozenou vadu zvanou defekt síňové přepážky. Kvůli díře mezi dvěma síněmi sportovcova srdce nebyl orgán schopen pracovat na maximální výkon. Potýkal se také s postupující svalovou slabostí a ochabováním.
Přečtěte si také o síle zvyku nebo o intuitivním stravování.
Co předává David lidem?
Mentalita day one, week one – Každý den žije tak, jako by to byl první den jeho nové práce. Podle něj, přestože toto myšlení lidem vadí, funguje a nutí ho ukázat se naplno a něco si z daného dne odnést.
Naučil se také, že se nikdy nesmí spokojit se svými úspěchy. Zůstal hladový po dalším posouvání a věří, že pokud si člověk neustále neklade výzvy, nikdy nebude v životě spokojený.
David Goggins tvrdí, že každý den je příležitostí k úspěchu, a pokud o něj neusiloval, necítí se naplněný. Jeho disciplína je vnitřně motivovaná a neotřesitelná žádnými vnějšími měřítky. Snaží se mít svá měřítka vyšší než ostatní, aby dosáhl toho, co ostatní považují za nemožné.
Jednou z nejdůležitějších věcí, které se David Goggins během let tréninku a soutěžení naučil, je důležitost psychické odolnosti. Tuto lekci si osvojil hned na začátku, když vstoupil do Navy SEALs, ale zůstala mu po celý život. Tato dovednost se hodí v životě i podnikání. Goggins věří, že síla mysli je to, co odlišuje úspěšné od méně úspěšných.
David se snaží lidi jednoduše inspirovat a nadchnout, aby se snažili svůj život naplnit a nečekali jen doma se založenýma rukama. Jednoduchá rada Davida na závěr zní – zbavte se lenosti a přestaňte se vymlouvat na svůj životní úděl.
