Chyby a problémy jsou cenné lekce. Nebojte se jich.

Mám problém! Konec světa? Ne, jen další způsob, jak se něco naučit. Jak získat cenné informace a zkušenosti. Kdo neměl někdy nějaký problém? Kdo nedělá v životě chyby? Všichni to známe. Jenže ne každý chápe, že to není něco, z čeho bychom se měli hroutit. Jde o to, jak se k tomu postavíme. I dělání chyb má své přínosy, ze kterých lze těžit.

Udělal jsem chybu

A co to vlastně znamená udělat chybu? Udělat něco špatně? Technicky vzato je chyba jistým odchýlením se od nějaké normy nebo pravidla. V matematice pak rozdíl mezi výsledkem, ke kterému jsme došli, a mezi tím, který je správný. Ovšem zapomněli jsme na to, kdo nastavuje pravidla a kdo řekl, že právě ta jsou správná. To, že obecně platí, že je něco dobře, ještě neznamená, že to vnímáme stejně.

V naší generaci jsme naučeni tomu, že chyby se prostě nedělají. Když jsme měli chybu v úkolu, dostali jsme vynadáno, v tom lepším případě. V tom horším “na zadek”. Nikdo nám tehdy neřekl:” To je v pořádku Honzíku, chybami se člověk učí. Pro příště si to tak aspoň lépe zapamatuješ.”. Jenže právě tahle věta pro nás mohla být zásadní. V dnešní době vládne přehnaný perfekcionalismus a kdo je jen trochu flegmatik, je odsouzen za nezodpovědnost.

Zajímavost: Věděli jste, že spousta vynálezů a skvělých věcí, byla objevena díky chybám a omylům? Např. Coca-Cola byla objevena chybným smícháním ingrediencí v laboratoři.

Chyby patří k životu. Ví to i celá řada úspěšných lidí, kteří berou chyby jako vzdělávací příležitosti. Dobře vědí, že každá chyba je cennou lekcí. Je veliký rozdíl mezi tím, co nám někdo říká a mezi tím, co sami prožíváme. Když říkáme malému dítěti, aby nesahalo na rozpálenou plotnu, protože to pálí, nebude si to pamatovat tak dobře, jako když se skutečně spálí. V tu chvíli, kdy se s brekotem vrací k mamince, zažívá skutečně cennou lekci, díky níž chybu nikdy nezopakuje.

Mám se hroutit, když jsem udělal chybu?

Dělání chyb je jako celoživotní učení se něčemu. Když uděláte chybu, učíte se z ní. Učíte se co nedělat, nebo co dělat jinak. Učíte se čemu se vyhnout a čemu nebo komu se dá věřit. Chyby z nás dělají zkušené. Děláte chyby? Pak budujete svou praxi. Vědomím přijímáním chyb jako lekcí, si vytváříte silnou osobnost. Takovou osobnost, která dokáže brát výtky a připomínky, jako informace otevírající prostor ke zlepšení apod.

Většina lidí má z dělání chyb strach, protože společnost nám dává najevo, že jsme hlupáci, když chybujeme. Dostáváme “spršku” negací při špatně vyplněné tabulce, při chybě v počtu kopií, při gramatických chybách v emailu atd. Kdo by se necítil jako hlupák, když je “jediný, kdo nepochopil, jak se to má vyplnit!”? Jenže takový postoj se dá přijmout hned několika způsoby. Jednak si můžeme uvědomit, že dotyčný/á má nějaký vlastní problém. Nebo si říct: “Aha, asi bych se měl víc soustředit.”

V chybách se dá najít mnohem víc, než důvod proč se zase nemít rád a cítit se mizerně. Jsou to momenty, kdy dostáváme signál o tom, že třeba jen nevnímáme. Možná jsme unavení a je čas trochu zpomalit. Možná právě tahle práce není pro nás. Možná tohle není člověk, ke kterému se hodíme. Možná je jiný způsob snazší. Možná tahle cesta je kratší. Hledejme v chybách inspiraci a ne ponížení nebo důvod k vnitřní kritice.

Budiž problém

Problém! Dalo by se říct, že toto slovo se stalo jakýmsi zaklínadlem dnešní doby. Jakmile někdo slyší, že má problém, už se mu ježí kůže a polévá studený pot. “Ježišmarjá, co budeme dělat? A my to budeme muset řešit? Budeme o tom muset mluvit?”. Chyby a problémy spolu jdou ruku v ruce a tvoří jakýsi “čertův kříž”. Udělal jsem chybu, mám problém! Problém je něco špatného.

Takto se stavíme k situacím, které neznáme. Nebo které vznikly ve chvíli, kdy jsme na ně nebyli připraveni. Problém je pro nás něco, co je nežádoucí, nepříjemné. Jenže háček je nejspíš už v samotné definici problému, která tvrdí, že je to (mimo jiné) stav, který je třeba vyřešit. Toto začarované slovo je pro mnohé něco jako křeč. Spousta lidí má potíže s tím, že musí něco řešit a tato nutnost často činí z obyčejné situace problém.

Něco řešit je přeci “práce navíc”. Je to něco, co nás obtěžuje. Jenže řešení problémů je pouhé hledání cesty, variant, způsobu, jak z jedné situace udělat jinou. Problém není nic špatného, čeho bychom se měli bát. Je to pouze stav, který se snažíme konkrétními prostředky změnit na zcela jiný stav. Teoreticky by se tak dalo říct, že nic není problém, dokud z toho ten problém neuděláme.

Mám se z problému stresovat?

Opět zde záleží na úhlu pohledu. Každý utváří prostředí, ve kterém žije. A vzhledem k tomu, jak uspěchaná a nervózní je dnešní doba, měli bychom si střežit svůj vnitřní klid a rovnováhu. Stres na nás číhá na každém rohu. Přijímat chyby jako lekce je tedy jedním ze způsobů, jak stres zvládat. Nehledě na to nepřeberné množství informací, kterému každý den čelíme. Dostáváme rady, instrukce jací máme být, co máme dělat a co ne.

Čelíme návodům na správnou životosprávu, na organizaci práce, na asertivní přístup. Máme relaxovat, aktivně žít, sbírat zážitky, být zodpovědní a to všechno ve stejnou chvíli. Jak chceme být v takovém režimu zcela dokonalí a bez chyb? Udělat chybu je v dnešní době snazší než kdy jindy. Umět se k tomu postavit a přijmout to jako pozitivum je tedy něco jako eso v rukávu. Přijměte chybu jako součást běžného života a případné výtky vás příště nerozhodí.

7 Tipů: Jak přistupovat k chybám a problémům

1. Chyba je způsob, jak se dozvědět kde mám prostor pro zlepšení
2. Dělání chyb je účinnější než přijímání rad
3. Problém je jen určitá situace, ze které udělám jinou situaci
4. Nic není problém, dokud ho z toho neudělám
5. Co je pro jiného špatně, nemusí být špatně pro mě
6. Chyby dělá každý. Nikdo není neomylný. Je to zcela přirozené
7. Úspěšní lidé berou chyby jako vzdělávací lekce

Chyby a problémy jsou běžnou součástí našich životů. Chybovat je lidské a snažit se žít bez chyb je víc než náročné. Není to přirozené. V dospělosti často zapomínáme, že jsme bývali dětmi, které se učí nejlépe právě ze svých chyb. Za to, kým jsme nyní, vděčíme tomu, jaké pády jsme si dovolili jako děti. Díky tomu víme co je dnes dobré a co ne. Kdo řekl, že se máme přestat učit? Kdy se z cenných lekcí stalo něco, z čeho máme strach?

Běžte a dělejte chyby. Berte je s radostí a vděčností, že “zítra” budete zase o něco moudřejší.