Domů » Co je whistleblowing + 3 nejznámější whistlebloweři

Co je whistleblowing + 3 nejznámější whistlebloweři

od Aneta

Whistleblower, v češtině oznamovatel, je člověk, který se rozhodne oznámit nelegální, neetické či nelegitimní praktiky, které probíhají ve firmě či podniku, kde pracuje. Zpravidla se jedná o případy ve velkých korporátech či ve státní správě. Whistleblowing znamená velké dilema mezi loajalitou k lidem, se kterými pracujete, a citem pro spravedlnost.

Jak whistleblowing vzniká a jací jsou whistlebloweři?

Whistleblowing vzniká v případě, že zaměstnanec vnitřně nesouhlasí s praktikami společnosti, kde pracuje, a má pocit, že se nemůže dovolat spravedlnosti jiným způsobem. Ačkoliv to ovšem může znít vznešeně, jedná se o značně riskantní krok, který může značně zkomplikovat jeho život.

Za whistleblowing hrozí i tresty odnětí svobody

Oznamovatelé podstupují značná rizika pro sebe, včetně ztráty příjmu a pracovních příležitostí, a dokonce i uvěznění. Například australská vláda schválila zákony proti whistleblowingu, podle kterých hrozí 10 let vězení těm, kteří zveřejní informace, které vláda považuje za tajné. 

Přesto je tento fenomén na vzestupu

Navzdory značným rizikům, které whistleblowing často přináší, je whistleblowing na vzestupu. V roce 1980 oznámilo nekalé praktiky 26 % federálních zaměstnanců, kteří zpozorovali nějaké provinění. V roce 1983 tak učinilo 40 % a 48 % v roce 1992. Nedávno americká Komise pro cenné papíry a burzu oznámila konzistentní vzestupnou trajektorii případů oznamování od roku 2012 do roku 2017.

Oznamovatelé jdou do médií až poté, co situaci řeší s nadřízenými

Prozkoumání více než 50 případů whistleblowing ukázalo, že když se informátoři poprvé dozvěděli o protiprávním jednání, obvykle oznámili své obavy svým přímým nadřízeným. Když jejich nadřízení nereagovali, oznámili problém lidem výše v organizačním řetězci. Pokud ani oni nereagovali adekvátně, whistlebloweři pak oznámili protiprávní jednání příslušným regulačním orgánům nebo médiím.

Pro whistleblowery je důležitější spravedlnost než loajalita

Většina vědců se shoduje na existenci at alespoň pár společných charakterových rysů:

  • Whistlebloweři mají vysoké ideály, pevné zásady a cítí silnou povinnost něco podniknout, a nejsou ochotní ohrozit své hodnoty mlčením. Mají určitou „červenou čáru“, kterou nepřekročí, a ze svých hodnot odmítají slevovat.
  • Na žebříčku jejich hodnot se umisťuje spravedlnost výše než loajalita.
  • Informátoři mají nejen silnější smysl pro oddanost svým hodnotám, ale významná je i jejich vnitřní motivace dostát svým závazkům, i když jsou pod tlakem.
  • Ideologické přesvědčení, ať už založené na profesionálních hodnotách nebo náboženském přesvědčení, také představuje sdílený osobnostní rys mezi oznamovateli.
  • Whistlebloweři mají silný smysl pro širší komunitu (komunitu všech lidí spíše než komunitu pracovní), který je vede k tomu, aby něco podnikli.
  • Oznamovatelé mají vyšší než průměrnou potřebu kontrolovat své prostředí a věřit, že absence kontrol by mohla ohrozit pokrok v organizaci.
whistleblowing: spravedlnost nebo loajalita?

Zákonná ochrana pro oznamovatele v ČR a v EU

Whistleblowing nicméně neřeší pouze psychologové, ale i politici, kteří si uvědomují důležitost ochrany lidí, kteří našli odvahu vystoupit proti praktikám, které nepovažují za správné, navzdory tomu, že to může ohrozit jejich osobní životní cíle. V Evropské unii a v České republice od jara 2022 vstupuje v platnost zákon o ochraně oznamovatelů, který má zajistit, aby oznamovatelé měli šanci řešit problémy nejprve v rámci firmy a až poté veřejně. Zároveň tento zákon má přinést ochranu soukromí pro oznamovatele a ochranu před odvetnými kroky ze strany podniku.

Jaké jsou příběhy tří nejznámější lidí, kteří měli odvahu zveřejnit praktiky svých zaměstnavatelů, se kterými nesouhlasili?

Francis Haugenová a Facebook

🗣️ Francis Haugenová: Věc, která opravdu bolí většinu whistleblowerů, je, že žijí s tajemstvími, která ovlivňují životy jiných lidí. A oni mají pocit, že je nemají jak vyřešit.

Začátkem léta 2021 zveřejnila Francis Haugenová Kongresu a Komisi pro cenné papíry desítky tisíc stránek interních dokumentů Facebooku. Dokumenty se staly základem řady článků ve Wall Street Journal, které v září vyvolaly skandál. Bylo zveřejněno, že Facebook ví o tom, jak přispívá ke škodám na duševním zdraví dospívajících, jak přispívá k šíření dezinformací na svých platformách, anebo o tom, jak je otevřeně využíváno jejích služeb obchodníky s lidmi. 

Dokumenty vykreslují obraz společnosti, která si je často vědoma škod, ke kterým přispívá, ale buď nechce, nebo není schopna proti nim zakročit. Toto odhalení vytvořilo základ pro osm nových stížností oznamovatelů u Komise pro cenné papíry a přiměla zákonodárce po celém světě, aby zesílili své výzvy k regulaci této společnosti.

Ačkoli mnoho zasvěcených již dříve o těchto tématech mluvilo, nikdo neopustil společnost s tak širokým materiálem, který zveřejnila Haugenová. Nikdo nebyl tak efektivní jako Haugenová při upoutání pozornosti veřejnosti na negativní dopady Facebooku. 

Christopher Wylie a Cambridge Analytica 

🗣️ Christopher Wylie: Věci, na kterých jsem pracoval a které měly původně sloužit na obranu našich demokracií, byly zcela převráceny tak, aby na demokracii zaútočily.

V březnu 2018 Christopher Wylie odhalil veřejnosti fungování společnosti Cambridge Analytica. Ta pracovala pro Trumpovu prezidentskou kampaň a později na britském referendu o vystoupení z EU. Wyllie také odhalil vazby této společnosti na Rusko.

Wylie rok a půl působil jako ředitel výzkumu Cambridge Analytica. Sledoval při tom, jak jeho podnik využívá data z Facebooku a dalších online zdrojů k cílení na uživatele pro dezinformační kampaně. Pro Trumpovu kampaň nelegálně získala informace z Facebooku o 87 milionech lidí a použila je k vytvoření psychologických profilů voličů, které potom ovlivňovala.

Cambridge Analytica shromáždila informace od desítek milionů uživatelů Facebooku a poté data použila k cílení na lidi náchylné k dezinformacím, rasistickému myšlení a konspiračním teoriím. Wylie varuje, že tyto taktiky jsou i nadále hrozbou pro demokracii, která by se rozhodně neměla podceňovat.

whistleblowing: byl Brexit ovlivněný?

💡 Tip: Pokud vás zaujaly příběhy whistleblowerů, podívejte se i na tyto psychologické filmy a filmy k zamyšlení. Nabídnou množství nových podnětů, jak se dívat na svět okolo.

Edward Snowden a NSA

🗣️ Edward Snowden: Když se člověk rozhodne oznámit nekalé praktiky ať už ve státní organizaci či v korporátu, musí se smířit s tím, že může přijít o všechno. Může přijít o své peníze, ztratit svobodu, odcizit si všechny lidi, kterým na něm záleží.

Edward Snowden v roce 2013 odhalil existenci tajných rozsáhlých programů shromažďování informací prováděných americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA). Mezi tajemstvími NSA, která Snowden prozradil, patří soudní příkaz, který přinutil telekomunikační společnost Verizon předat metadata (jako jsou volaná čísla a délka hovorů) milionů svých předplatitelů. Snowden také odhalil existenci programu pro těžbu dat, který údajně poskytl NSA přímý přístup k serverům společností jako Google, Facebook, Microsoft a Apple.

V rozhovoru pro South China Morning Post tvrdil, že NSA se nabourávala do čínských počítačů od roku 2009. Mezi nejzávažnější aféry zveřejněné Snowdenem patřily špionážní aktivity NSA, které se dotkly předních evropských politiků. Odposlouchávány byly jejich telefonní hovory a textové zprávy.

Ačkoli americký president Barack Obama kritizoval Snowdenovy metody. Nakonec se rozhodnul světovému rozhořčení naslouchat a v srpnu 2013 oznámil vytvoření nezávislého panelu, který by prozkoumal sledovací praktiky vlády USA. Tento panel doporučil pozastavit hromadné shromažďování telefonních záznamů a doporučil větší dohled nad citlivými programy, jako jsou programy zaměřené na přátelské zahraniční vůdce. Obama jednal na základě řady těchto návrhů a doporučil kongresovou revizi dalších. 

Články, které stojí za přečtení: