Dýško: Na kolik si přijdou v restauracích na spropitném?

2,5K

Podle průzkumů se zdá, že dýško, neboli spropitné v restauracích, rozděluje Čechy na dva tábory snad skoro stejně jako na pivaře a vinaře. Někteří s dáváním spropitného nemají sebemenší problém, jiní ocení práci číšníka jen občas a další zastávají názor, že číšníka dostatečně platí zaměstnavatel a dýško tedy není na místě. Jak je to doopravdy s dýškem v restauraci podle pravidel etikety? A na kolik si vlastně restaurace přijdou pomocí spropitného?

Kdy je vhodné nechat spropitné/dýško?

Obecně by v Česku mělo spropitné v restauraci činit 10 % z celkové útraty. Ne vždy je však vhodné opravdu desetinu ceny nechat navíc pro číšníka.

Jídlo bylo výborné, obsluha pozorná a milá, příbory a sklenice se třpytily čistotou? Pak je na místě nechat číšníkovi něco navíc, avšak tady přitlačte a k celkovému účtu připočítejte alespoň 15 %. Profesionální přístup restaurace byste měli ocenit a dát tak najevo, že jste byli nadmíru spokojeni.

Pak se však nabízí zmínit i o opaku. Pokud vám svíčková stihla vystydnout, protože jste dostali pozdě příbory, číšníci si surfují na mobilu, i přesto, že restaurace praská ve švech a ten knedlík už má očividně své nejlepší dny za sebou, dýško není nutné nechávat. Neočekávejte však, že se něco zlepší do příště.

Češi neberou malé spropitné, nebo vynechání dýška jako projev nespokojenosti zákazníka, jak by tomu mělo být. Číšníci si o vás většinou spíš pomyslí, že jste lakomí a pro korunu byste si nechali i vrtat koleno. S tím se raději smiřte, česká nátura už je taková. Pro odvážnější pak může být řešením, že při předávání peněz vysloví svou námitku nahlas, například: “Dávám vám jen tuhle dvacku, protože…”

Číšník, ten tvrdej chleba má…

Nejen, že se zanechání odměny navíc pro číšníka v podobě spropitného považuje za slušnost, ale ocenit slušné a milé chování bychom měli už pro jejich úděl. Ano, můžete namítnout, že každý si svoje povolání zvolil sám, ale přece jen nebýt lidí, kteří si zvolili právě toto povolání, kdo by vám to pivo natočil?

Jen málo profesí musí každý den začínat s představou, že je čeká celý den na nohách. K tomu připočtěme těžké talíře na rukách, několik sprostých nebo hrubých hostů denně, občas nějaké to méně poslušné dítě a nezapomeňme ani na jazykovou bariéru v podobě japonských turistů, kteří neumí anglicky.

Zabrat dostává jak číšníkova fyzička, tak psychika. Často jsou káráni za chyby ostatních (studené jídlo, přesolené jídlo…) a za všech okolností si musí ponechat klidný a milý úsměv na tváři. A to ještě nemluvíme o tom, že často pracují za minimální mzdu, kdy se vyloženě počítá s tím, že si na spropitném svůj plat dorovnají. Nemyslíte si, že si ocenění zaslouží?

Jiný kraj, jiný mrav

Obecně by se dalo tvrdit, že v Česku nám dávání dýšek dělá trochu problém (až 80 % lidí se uchyluje jen k takzvanému zaokrouhlování účtu), ale snažíme se zlepšovat. Jak to funguje se spropitným v jiných zemích?

Kdyby jste se odstěhovali například do Francie nebo Holandska nemusíte si s dýškem lámat hlavu. Spropitné si v těchto zemích zahrnují již do ceny jídla. Ve většině asijských zemí tento zvyk naopak vůbec neznají.

Pokud se vám našich 10 % zdá dost, nenavštěvujte raději Ameriku. V takovém New Yorku se minimální spropitné pohybuje okolo dvaceti procent. A to nejen v restauracích a barech, ale také v taxíku, kadeřnictví nebo při využití jiných služeb.

Spropitné jako třináctá komnata restaurací?

Pojďme si tedy odpovědět na základní otázku: Na kolik si restaurace přijdou díky spropitnému? Odpovědět není vůbec jednoduché, ovlivnit výdělek na spropitném dokáže mnoho faktorů:

• lokalita restaurace (centrum/předměstí, Praha/Šumperk)
• velikost restaurace
• počet a kvalita zaměstnanců (stará se o vás pohodlně pět číšníků, nebo dvě ulítané brigádnice?)
• úroveň restaurace (Michelinská hvězda/Pohlreichova hvězda/hospůdka bez titulu)
• stálost zákazníků (střídají se v restauraci každý den noví hosté, nebo ji navštěvuje pár stálých štamgastů?)

Jistě bychom ve výčtu mohli ještě pokračovat. Je pravdou, že všechny tyto faktory mají vliv i na celkový výdělek restaurace a ne pouze na spropitné. Vezměme si tedy průměrnou restauraci ve středně velkém městě s dobrou dostupností. Domácí kuchyně, která je dobrá, avšak ne výjimečná a milá, slušná obsluha k tomu.

V takové restauraci se průměrně za den může vystřídat zhruba 250 hostů – nejvíce z nich pak samozřejmě na oběd a večerní posezení. Kdyby každý host utratil v průměru 300 Kč (někteří za jídlo, jiní za večerní pivo/víno) a dodržel deseti procentní dýško, tedy 30 Kč, vydělá restaurace 7 500 Kč za den na spropitném. Rozdělme tyto peníze ještě tak do čtyř číšníků a každý z nich by si domů odnášel přes 1800 Kč denně.

Jenže toto je ideální případ, ne každý host dýško číšníkům poskytne. Průměrně se tedy dostáváme spíše na 1000 – 1500 Kč denně pro číšníka. Pak už záleží na systému jednotlivých restaurací – někde jdou dýška do společné sklenice, jinde si každý číšník odnáší peníze navíc podle svých zásluh.

Samozřejmě, že naprosto jiná dýška čekají na číšníky ve větších městech jako je Praha a Brno, na druhou stranu i podnikání v oblasti restaurací je zde náročnější a nároky na číšníka vyšší (nutnost ovládání jazyků apod.)

Platíte dýško kartou?

Češi si velmi oblíbili placení kartou a to včetně spropitného. Pokud platíte svoji útratu v restauraci pomocí karty máte dvě možnosti:

• zaplatit pouze útratu a dýško poskytnout v hotovosti
• požádat o navýšení ceny o spropitné před zadáním platby

Má to však menší háček. Placení dýška kartou přijde restauraci dráž, než hotovost. Jak je to možné? Z pohledu finančního úřadu by v tom neměl být žádný rozdíl, jenže… Realita občas neodpovídá tomuto předpokladu. Z každého dýška, převedeného z bankovního účtu pomocí karty musí majitel restaurace odvést daň státu. Více o placení spropitného přes kartu se můžete dočíst zde.

V případě platby dýška kartou také nemáte jistotu, že odměnu dostane právě ten číšník, který vás obsluhoval a kterého chcete odměnit. Máte tedy možnost, zeptat se, zda spropitné dostane právě on a ujistit se tak, že se mu vaše ocenění dostane. Zajímavé je, že mnoho číšníků potvrzuje platnost paretova pravidla v oblasti spropitného. To znamená, že 20 % zákazníků dává množství 80 % financí ze spropitného.

Máte zkušenosti s prací za barem nebo obsluhováním hostů? Podělte se s námi o vaše nejvyšší a také nejnižší dýško za den nebo jinou historkou z vašich pracovních dní.