Gabriela Jiráčková: Mám jasné cíle a chci být do 5 let světově úspěšnou zpěvačkou

2,8K

V případě, že jste Gabrielu Jiráčkovou viděli jen na fotce, tak jste si mohli udělat jednoduchý závěr, ovšem První Česká Barbie není pro Gabrielu jen prvoplánová nálepka, ale je to její role, v níž používá své tělo jako umělecké dílo, které konceptuálně přesně zapadá do dlouhodobého hlavního záměru. Tím je pro Gabrielu především návrat do světového hudebního průmyslu.

Jak si přečtete v rozhovoru, tak již dnes se o Gabrielu zajímají zahraniční média a její cíle rozhodně dalece přesahují obálky tuzemských bulvárních plátků. Přesto i tento obraz má pro Gabrielu důležitou roli v její marketingové strategii. Místo vzhledem deklarované naivity Vás v následujícím rozhovoru překvapí mladá a velmi ambiciózní žena, která má své cíle a hodlá si je plnit!

Nelze se na to nezeptat úvodem. Jak ti tvá prsa otevírají či naopak zavírají dveře ve všedním i pracovním životě?

Samozřejmě vše, čím se člověk nějakým způsobem vymyká z průměru, je dvojsečná zbraň. Někomu ta odvaha být jiná, výrazná a sebevědomá imponuje, jiného můj vzhled naopak už z principu uráží. A nejde jen o prsa. Největší překážkou jsou spíše předsudky konkrétních lidí, zda mě pokrytecky odsoudí už podle označení “Barbie”, a nebo si naopak dokáží přiznat, že se jim líbím. (smích)

Vždy je to tedy více o úhlu pohledu a o tom, co dalšího si kdo o mě ještě zjistí, než o vzhledu samotném. Proto se i dnes více než kdy dřív snažím dbát na to, aby vedle mého vzhledu lidé vnímali i další mé kvality, úspěchy a cíle, které rozhodně dalece přesahují pouhou mou zálibu v úpravě vzhledu.

Gabrielu najdete na Instagramu jako @lolotabella.

Jaký si myslíš, že je klíčový faktor úspěchu z tvého pohledu?

Těch faktorů je samozřejmě vždy více. Ke každému úspěchu je zapotřebí prvotní myšlenka a plán, tak i znalosti, kapitál, ale například i přátelé a často i štěstí, což pregnantně vyjadřuje známé pořekadlo: “Být ve správný okamžik na správném místě”. 

Nepovažuji se zatím za natolik úspěšnou, abych mohla rozdávat nějaké univerzální rady, nicméně já osobně za naprosto nejpodstatnější pro jakékoliv lidské počínání považuji mít cíl – vizi – sen – touhu – chtíč. Zkrátka něco, co má každý, kdo se o něco snaží, hluboko v sobě a na co nemá vliv ani aktuální úroveň vlastních dovedností, ani vnější snahy okolí o demotivaci či “normalizaci”.

Zkrátka mít přesvědčení a víru, že to co dělám, je to, co chci. Je to dle mého názoru to nejdůležitější a nejnedotknutelnější, co člověka činí i v těžkých chvílích šťastným, co ukazuje další směr i v okamžicích nezdaru, pro co se každý další den těším probouzet a pracovat na tom. To je tím motorem houževnatosti, který člověku nedá oddechnout, dokud toho vytouženého cíle nedosáhne.

Napadá mě k tomu jako příměr i jeden známý citát Václava Havla: “Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.” To je za mě klíčový faktor. Úspěch se pak dříve či později dostaví zcela nevyhnutelně.

Můžeš nám prozradit, jaká pracovní zkušenost pro tebe byla nejzajímavější?

Jednoznačně natáčení s jednou z největších japonských televizí. Přes celý svět za mnou z Japonska přiletěl celý štáb včetně režiséra a tlumočnice jen aby natočil reportáž o té slavné První České Barbie! Divila jsem se. Až od tlumočnice jsem se totiž dozvěděla, že jsem v Japonsku známá jako nejslavnější evropská Barbie, a proto za mnou vyrazila taková delegace. Mohla bych se rozpovídat o celé řadě zážitků a postřehů, které člověk nemá šanci zažít při spolupráci s nikým jiným, ani s Němci, ani s Američany, ani s Rusy, jen s Japonci! Ona to však za mě už dávno udělala má oblíbená režisérka Sofia Coppola ve filmu “Ztraceno v překladu”.

V tom filmu je totiž naprosto vše! Jestli jste tedy někdo, stejně jako já dřív, nevěřili, že se nejedná jen o filmovou nadsázku, tak já jsem živoucím českým důkazem, že nikoli! (smích) Nicméně i tak si jednu “veselou historku z natáčení” neodpustím, a to o pověstné japonské přesnosti a dochvilnosti. Jsem zvyklá ještě z dětství z různých natáčení, například z účinkování ve filmu režiséra Karla Smyczka nebo ze Slovenského Národního Divadla z režie Juraje Jakubiska, že každému natáčení předchází detailní plán každého natáčecího dne s přesným časováním a harmonogramem. Běžně se plánuje s přesností na půlhodiny, výjimečně na čtvrthodiny. Ovšem Japonci?! Ti mi připravili podrobný plán na všechny 3 natáčecí dny s přesností po jednotlivých minutách! (smích)

Co je tvým cílem na budoucích 5 let?

Mám spoustu velkých plánů a cílů. Na tom hlavním pracuji dlouhodobě už 3 roky. Kromě své veřejně známé role První České Barbie se totiž věnuji především práci na svém návratu na hudební scénu. Přiznám se ale, že je to po tak dlouhé přestávce, kterou jsem si naordinovala ve 13ti letech, náročnější než jsem si myslela. Dělám teď všechno pečlivěji než dřív a především se věnuji všem částem byznysu osobně.

Dnes už si neumím představit, že bych se jako dřív spoléhala slepě jen na najaté managery, kteří svou zodpovědnost a nasazení většinou měřili jen optikou svého vlastního prospěchu. I proto je nyní mým managerem můj partner Maximilian, se kterým máme ty cíle společné! Jsem za něj velmi vděčná, jelikož právě díky němu a jeho zkušenostem dostalo mnoho mých snů konečně zřetelné obrysy, jako například i náš přesun do USA.

Bohužel, a nebo právě bohudík, nám však velkou část plánů včetně stěhování překazila pandemie koronaviru. Nakonec jsem za to ale ráda. Nejen že nejsme nyní uprostřed pandemií drceného showbyznysu v Los Angeles, ale naopak, právě díky tomu jsem se teď a tady v Bratislavě setkala se světoznámým skladatelem Tomi Popovičem, který se z Los Angeles po 15ti letech vrátil! Zkrátka:

“Když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře!” (smích)

Padli jsme si spolu do oka a právě s ním teď připravuji mé debutové singly… a když nám to půjde dobře, tak i celé album. Ve své tvorbě se zaměřuji na motivaci a inspiraci všech dívek a žen na celém světě, které o něčem sní, ale bojí se svým snům oddat. A já mám možnost jim ukázat, že i z malé holky ze středních Čech, které se v dětství všichni posmívali, se může stát někdo, o kom se píše po celém světě! Že vše je možné! Což i skvěle vystihuje právě motto k 60. výročí panenky Barbie:

“You can be anything!”

Co je tedy mým cílem? Chci být do 5ti let světově úspěšnou zpěvačkou, která jednou vyprodá Madison Square Garden!

Můžete být u toho a sledujte můj příběh “zpívající Barbie”, zda se mi to podaří!

Jaké máš nejsilnější stránky vs. nejslabší?

Takovou osobní SWOT analýzu si u sebe dělám prakticky neustále. Je důležité mít zdravou sebereflexi, ale zároveň i být vždy trochu nad věcí.

Za svou nejsilnější stránku jednoznačně považuji svoje zkušenosti jak profesní, tak i zkušenosti s lidmi jako takovými. Moje osobnost, byť na to asi moc nevypadám, musela vyzrát velmi brzy a velmi rychle. Je to tím, že jsem zpívala a hrála divadlo už od svých 7mi let a byla jsem tak už odmala spíše v kolektivu dospělých a přejímala jejich názory i chování. Zároveň jsem se, mimo jiné i kvůli tomu, musela už od malička bránit extrémní šikaně ve škole od mých vrstevníků, kteří mi mé názory, zájmy a úspěchy dávali náležitě “vyžrat”. 

Díky tomu je mi už dlouho naprosto přirozené byznys prostředí a pro něj potřebné odhodlání, cílevědomost a smysl pro zodpovědnost, jakož i schopnost ignorovat lidi nepřejícné – hatery – což se mi nyní velmi dobře hodí.

Mou nejslabší stránkou naopak je, jako to má asi téměř každý, prokrastinace. Vždy, když mě čeká nějaká nová činnost, kterou zatím ještě neznám a neumím, mám problém s ní začít. To je pro mě vždy to nejtěžší! Tedy, není to pro mě naštěstí dnes už žádná hrůza, naučila jsem se to už jakžtakž překonat. V jistém období mého života to však se mnou bylo na zabití… tuším, říká se tomu puberta (smích)

Jaké jsou tři hlavní trendy tvého oboru?

Pokud bych měla odpovědět jen jako První Česká Barbie, tedy v podstatě jako influencerka, jak mě zatím většina lidí vnímá, byly by to jednoznačně 2 hlavní trendy. Tím prvním je přesun tvorby z Instagramu pokřiveného politikou Facebooku na nové platformy v čele s TikTokem a na platformy s uzavřeným obsahem za účelem monetizace tvorby. 

S tím souvisí i druhý trend, jímž je též monetizace, avšak tentokrát formou uvedení vlastní značky produktů. Jako úspěšný příklad, z něhož si beru inspiraci, jsou rtěnky Kylie Jenner či fitness aplikace Pamely Reif. Naopak co si myslím k inspiraci moc není, je “merch” ve stylu obligátně provařených roušek či mikin z Číny za 80 CZK i včetně potisku nebo reklamní hrnky či propisky. (smích)

Jako zpěvačka a umělec, ale především jako člověk v dětství brutálně šikanovaný, musím zmínit ještě jeden trend, který je výsledkem doby, na který bychom bůhví jak hrdí být asi neměli. V současné době, a nesleduji to jen v hudbě, je i v mainstreamu trend silně alternativní až dekadentní, mířící na ty nejnižší lidské pudy, který nemá problém veřejně vyzdvihovat věci jako deprese, drogy či nezdravě přegenderovanou rovnoprávnost jako běžný způsob umělecké tvorby a ideálního světa.

Chci upozornit, že sama mám ráda i ženy, mám mnoho přátel mezi gayi i trans, které vždy ve všem plně podporuji, a ani já sama nezapadám do klasických “škatulek”. Ale podívám-li se na současnou prezentaci některých značek jako je např. Gucci nebo na obálky některých módních časopisů, které opěvují morbidní obezitu a některé ji dokonce označují přímo za zdravou, cítím z toho jen samoúčelnou snahu zaujmout za každou cenu. 

Ve výsledku totiž místo podpory a především respektu, kterého by se mělo dostat každému člověku, který je nějakým způsobem “jiný”, má tento formát propagace efekt jediný a to, že jsou právě tito lidé na obálkách a billboardech veřejně souzeni. A ti, kteří si do nich chtějí rýpnout nebo projevit nenávist, dostanou skrze tyto kampaně ideální možnost k jejich šikaně.

Koho bys doporučila sledovat na sociálních sítích? Kdo je pro tebe inspirací a prezentuje zajímavé myšlenky?

Nejsem typ člověka, který by někoho konkretního vyloženě “žral” a sjížděl mu každý den profily na všech sociálních sítích. V tom co dělám se musím inspirovat v mnoha směrech a u více lidí, proto mou oblíbenou platformou pro inspirace je TED. Nicméně v dětství jsem měla moc ráda Miley Cyrus v roli Hannah Montana. Ta se stala jednou z mála mých životních inspirací. Tenkrát jsem jako zpěvačka vyhrávala české i mezinárodní soutěže, aktivně vystupovala na různých prestižních akcích i pro ČT a STV, opakovaně ve Slovenském Národním Divadle, Laterně Magice, Lucerně, jednou jsem dokonce i zpívala americkou hymnu pro vítězku na mezinárodním turnaji v minigolfu.

A právě tou dobou Miley začala být velmi známá a já se v jejím příběhu tak trochu i sama viděla. Byla tak jedinou osobností, jejíž podobiznu jsem si tenkrát dokonce i vylepila na dveře! (smích) V současné době mám však dveře čisté, resp. jediný kdo v nich teď stává je můj přítel, manažer, architekt, investor, producent a filantrop v jedné osobě Maxmilian, který je pro mě už více než pět let jedinou inspirací a vzorem. Tedy na Instagramu sledujte jeho! 😉

Jakou investici do 1000 Kč považuješ jako nejlepší a jakou celkově?

Jako nejlepší investici do 1000 CZK považuji jednoznačně měsíční on-line kurz angličtiny na onlinejazyky.cz. Vyzkoušela jsem celou řadu různých platforem na angličtinu, ale tahle, v kombinaci s DuoLingem zdarma, je jednoznačně má nejlepší malá investice, kterou jsem kdy učinila a kterou si i nadále pravidelně dopřávám.

A je to vlastně i odpověď na druhou část otázky. Absolutně nejlepší je totiž podle mého názoru vždy, ale opravdu vždy, investice sám do sebe! Bez ohledu na to, kolik co v daný okamžik stojí, v celoživotním měřítku za sebevzdělávání dáváme včetně s tím spojených nákladů jednoznačně tu největší a nejzásadnější sumu. A podle toho bychom k tomu tedy měli i přistupovat. Vlastní hodnota je totiž to jediné, co vám nikdy nikdo nemůže vzít, nepodléhá módě a tedy nestárne, platí všude na světě a postupem času se bez výjimky jen a jen zvyšuje. 

Jaké máš denní rituály/návyky, které bys doporučila a jakých se naopak chceš zbavit?

Miluji čerstvý vzduch a tedy každé ráno otevřu okna nebo prostě jen vyběhnu před hotel, 5 minut opravdu z hluboka dýchám a užívám si to! Nevěřili byste, ale opravdu stačí jen tak málo k navození skoro až pocitu euforie a zcela to změní pohled na nadcházející den. Při snídani mám pak takový malý rituálek, že se ještě před tím, než se pustím do jídla, bavím googlením svého jména na internetu, kde všude a co se o mě za posledních 24 hodin zase psalo. (smích) 

Přes den pak při každé příležitosti sahám po iPhonu a opakuji si angličtinu a nebo si zapisuji nová slovíčka, co kde pochytím. Je to pro mě hodně důležité a potřebné, jelikož ještě do předminulého roku jsem se učila ruštinu a v angličtině toho teď musím tak moc dohánět! Večer v posteli před spaním se pak ještě každý den krátce pomodlím. Jsem věřící, nicméně ne nějak fanaticky, víra je pro mě spíše jakási komunikační rovina s mým vlastním duchovnem. Člověk by měl, bez ohledu na víru či nevíru, jít každý večer spát vyrovnaný a spokojený s čistou hlavou a smířenou duší.

Musím zaklepat, ale v současné době mě nic netrápí a není s čím bojovat. Např. k žádným závislostem jsem naštěstí nikdy neměla sklon, max. v dřívější době ke sladkému a hlavně čokoládě, což už se mi podařilo překonat.

Dřív jsem také měla ve zvyku chodit extrémně pozdě spát, ve 3-4 hodiny v noci, a z toho důvodu jsem pak i velmi dlouho spala, třeba i do 12 a více hodin. Byl to návyk z dob častého vystupování, kterého jsem se docela dlouho nemohla zbavit, a do budoucna mě to nejspíše opět čeká.

Jak tě zasáhla pandemie koronaviru? Myslíš, že přidala na tvé popularitě nebo naopak? Sleduješ svoji popularitu nějak kvantitativně nebo jen ranním projížděním Googlu?

Jak už jsem se zmínila, koronavirová opatření mě zasáhla naprosto zásadním způsobem. Loňská jarní karanténa přišla pouhé 3 týdny před tím, než jsme se měli s přítelem stěhovat do Los Angeles. Hranice se nám uzavřely doslova a do písmene přímo před nosem přesně v den, kdy jsem byla objednána v Bratislavě na předoperační vyšetření před mou druhou augmentací prsou.

Vše jsme měli před odletem vypočítané téměř na hodiny, abychom všechno stihli. Ráno jsme tehdy vyrazili z Prahy, ale než jsme dorazili na hranice, už bylo vše zataraseno a my jsme tak na Moravě v Luhačovicích, kudy jsme původně měli jen projíždět, “uvízli” prakticky dodnes. Nejen že nám teď už dávno propadly letenky, bydlení v LA, nasmlouvané kampaně, obchodní schůzky a nahrávání, ale ona se i zásadním způsobem změnilo politické a bezpečnostní klima ve Státech a bohužel značně právě v Kalifornii.

Neznamená to však, že bych hodila flintu do žita a alibisticky v práci na svém snu jakkoliv polevila! Naopak, vše co jsem chtěla dělat ve Státech, teď dělám zde, abych, jakmile se vše opět uvolní, byla připravena a nic mi neuniklo! Tedy pro mě osobně to není žádná hrůza, jen menší zdržení.

Co se týče mé popularity, předloni jsem měla najatou i jednu marketingovou agenturu, která mi monitoring v médiích prováděla. Sbírat však data celosvětově, když jsem v poměru 60/40 více známá ve světě než u nás, je celkem nákladná “zábava” a navíc jsem tehdy zjistila, že české firmy mé reálné dosahy ani příliš ocenit neumí. A tak jsem se prozatím vrátila zpět jen ke svému snídaňovému Googlu. (smích)

Nějaký zásadnější vliv na mou popularitu totiž bude mít až celosvětové vydání mých debutových singlů a alba, než nynější snížená frekvence přidávání postů na Instagram nebo nemožnost účastnit se společenských akcí a natáčení.

Stručně:

Pokud se Vám tento rozhovor líbil, tak si určitě také přečtěte o nastavení mysli s Jiřím Kastnerem nebo rozhovor s Martinou Markovou.