Lukáš Velehradský je kouč, který se věnuje druidství, šamanismu a spojení s přírodou a živly. Ale především spojení sám se sebou a provází muže v jejich cestě k tomu, aby našli svou podstatu a sílu. Podělil se s námi nejen o svou cestu, ale také o to, co ho baví a naplňuje a kam se chce ubírat do budoucna.
Obsah článku
1. Mohl byste nám napřed představit co to je mužská spiritualita a jak se liší od té ženské?
Rozdíl mezi mužskou a ženskou spiritualitou vychází z toho, jak odlišně vnímáme a prožíváme život. Ženy díky své cykličnosti vnímají svět cyklicky, proměnlivě, kdežto mužský život je lineární. Ne, že by se muž nevyvíjel a neproměňoval, ale je to přímá cesta. Je to životní cesta vývoje z jednoho archetypu do druhého, z role do role, z dětství do síly, do zkušenosti, do moudrosti.
Když se mluví o mužské spiritualitě, tak se často přirovnává k cestě hrdiny. Mladý kluk se vydá do světa, překonává překážky a získává zkušenosti, aby se na konci své cesty stal králem. Nicméně, podle mě, tam cesta nekončí, ale teprve opravdu začíná… Rozhodně ale stojí za to se na tu cestu vydat, protože přináší spoustu odpovědí, i na otázky, o kterých jsem nevěděl, že se na ně potřebuji zeptat. Stejně tak, jako mladý hrdina na začátku mýtu vůbec netuší, co ho po cestě čeká.
Mužská spirituální cesta je cesta hledání sama sebe, své vnitřní podstaty a z ní vycházející síly. Je to také o uvědomění si, že je to něco, co nelze prostě najít a mít to. Kdybych si myslel, že jsem sám sebe našel, že toto něco, jsem já, tak bych ustrnul, v tu chvíli bych sám sebe zase ztratil. Je to tak trochu dobrodružná výprava, která má směřování, ale nemá cíl, kterého bych mohl dosáhnout.
2. Jak vedla vaše cesta k druidství a šamanismu?
Od dětství mě fascinovalo vše mystické a tajemné. Doma jsme měli pár knížek, encyklopedií záhad a nevysvětlitelných událostí a těmi jsem jako dítě dlouhé hodiny listoval a přemýšlel o tom, co je možné, co je skutečné a co ne. Táhlo mě to ke keltské kultuře, symbolice a mýtům, tak jsem začal dělat historický šerm a keltský reenactment a living history.
Postupně jsem ale zjistil, že to, co mě k tomu táhlo nebylo ani tak o té kultuře, jako spíš o přístupu ke spiritualitě. Keltská přírodní spiritualita, druidství, je totiž hodně spojené s přírodou, krajinou, živly a přírodními bytostmi a hlavně je to cesta nacházení harmonie, souladu a propojení.
A tak jsem se začal do hloubky zajímat o druidství, četl knížky, začal dělat rituály, potom jsem prošel prvním druidským výcvikem, kurzy práce s energií krajiny, a vedlo mě to i do dalších směrů. Vyrobil jsem si svůj první šamanský buben, naučil se šamansky cestovat, stal se lektorem jógy, prošel dvouletým výcvikem energetického léčení a prostě se rozvíjel dál ve všech propojených oblastech… a hlavně se věnoval vlastní praxi.
Byla to postupná cesta objevování, zkoušení a učení se. Několikrát se mi stalo, že jsem si uvědomil, že to, jak jsem do určité doby věci vnímal a dělal vlastně není úplně v souladu a musel svůj přístup přehodnotit a začít svým způsobem od začátku. Ale to je asi nedílnou součástí každé cesty za poznáním.
3. Jaké jsou vaše cíle a projekty do budoucna?
Určitě chci pokračovat v už rozjetých projektech – Spojeni s přírodou, v rámci kterého vedeme online i živé kurzy o přírodní spiritualitě, o rituálech kola roku, o síle slunce, měsíce, živlů, o energii krajiny… Dál chci také pokračovat ve vedení druidského výcviku, výrobě šamanských bubnů, pořádání rituálů potní chýše…
V poslední době mě ale víc a víc volá individuální provázení, ať už formou přechodových rituálů spojených s potní chýší, šamanské a energetické práce, práce s přesvědčeními… Některé věci totiž na skupinových kurzech nejsou úplně možné, a přitom jsou důležité nebo potřebné a individuální práce potom dělá opravdové divy.
4. Co pro vás byly přelomové mezníky v životě a v kariéře, díky kterým jste se dostal na svou současnou cestu?
Moje cesta začala ještě před tím, než jsem vůbec věděl, co dělám… jednoho dne, o letních prázdninách ještě na střední škole jsem se vydal sám na pět dní na vision quest, stanovat na vrcholek jednoho kopce do lesa. V té době jsem nevěděl jak na to, a co tam vlastně budu dělat, ale cítil jsem, že něco takového potřebuji zažít. Nakonec jsem z toho sice žádný hluboký prožitek neměl, prostě pár dní strávených v lese, ale i tak to vnímám jako začátek své cesty. Teď už vím, že se tam odehrálo víc, než jsem byl v té době schopen pochopit.
Kromě toho byla moje cesta k tomu, co dělám, spíš postupným vývojem, než že by se v mém životě odehrál nějaký významný přelom nebo spouštěč. Tak nějak to ve mně bylo vždy, jen jsem se k tomu musel prokopat. Každopádně ale tím, co mě hodně posunulo, abych se tomu, co dělám, začal věnovat profesionálně, byl vstup do online prostoru a vytvoření prvního online kurzu. Díky tomu jsem totiž o věcech začal přemýšlet jinak, z mnoha jiných úhlů pohledu, abych to, co jsem tak nějak tušil a cítil, dokázal pojmenovat a smysluplně předat dalším lidem.
5. Jaký je podle vás klíčový faktor úspěchu?
Neustále na sobě pracovat, rozvíjet se, studovat, jít stále víc do hloubky v tom, co dělám. Neustrnout, nemyslet si, že teď už vím, co a jak. A hlavně nezapomínat na sebe, na svou vlastní praxi a spiritualitu, na svůj vlastní seberozvoj.
6. Co byste vzkázal svému mladšímu já?
Vlastně asi nic… Když se dívám zpětně na svůj život, tak vidím, že všechno mělo svůj smysl tak, jak se odehrálo, a všechno mě nějakým způsobem vedlo k tomu, kdo teď jsem a co teď vím, umím a dělám. Možná bych sám sebe podpořil v náročných životních situacích, ale jinak bych si žádné moudré rady nedával. Stejně bych je totiž nejspíš neposlechl.
7. Kterou část své práce máte nejraději a co byste naopak nejraději předal někomu jinému?
Nejvíc mě baví dvě věci. První je, když vedu semináře, předávám své zkušenosti, dělám individuální konzultace, šamanské léčení nebo provázím přechodovými rituály… A druhá, když můžu v klidu, bez tlaku času a okolností tvořit, vyrábět, dávat do hromady kurzy, psát články, vyrábět šamanské bubny a další rituální pomůcky.
Co bych nejraději nechal na někom jiném, je v podstatě všechno ostatní kolem – organizace, propagace a další věci, aby to všechno fungovalo jsou pro mě poměrně vyčerpávající a zatěžující. Mám totiž pocit, že mě odvádějí od té opravdové práce, která má viditelné výsledky, ať už nějaký rituální předmět, text, video, nebo změnu v životě účastníka kurzu nebo rituálu.
8. Jaké tři věci by muži měli ve svém životě dělat?
Otevřít se vnímavosti a citlivosti… vůči ostatním i sobě. Uvědomit si, že je rozdíl mezi tím být silný a být tvrdý.
Poznat sami sebe – zjistit co jsou jejich silné a slabé stránky, jaké mají schopnosti a dovednosti, co je baví a naplňuje… a jestli to, co a jak dělají, je opravdu v souladu s jejich vnitřními hodnotami.
Stát se „králem“ – rozvíjet v sobě vlastnosti, které si s tímto archetypem spojujeme – vnitřní síla, životní moudrost, spravedlnost, štědrost, vstřícnost…
9. Koho byste doporučil sledovat na sociálních sítích? Kdo je pro vás inspirací a prezentuje zajímavé myšlenky?
Je spoustu inspirativních autorů a učitelů, někteří v online prostoru ale nejsou nijak aktivní… mezi ty, co mě nejčastěji zaujmou, když na mě na sítích vyskočí, třeba Alberto Villoldo nebo Dan Millman.
10. Co si myslíte, že je ta hlavní věc, která by se měla učit už od malička?
Že je v pořádku být sám sebou… jak zjistit kdo jsem a jak zůstat sám sebou navzdory vnějším tlakům.
A z mého oboru také vnímat přírodu na všech úrovních na jakých je možné ji vnímat. Vytvořit si vztah k matce zemi a otci oblohy. Naslouchat hlasu přírodních bytostí a dalších neviditelných průvodců a učitelů, kteří se v přírodě a ve světě kolem nás vyskytují. Vnímat sílu živlů a přijímat dary, které nám nabízí. Jak využívat sílu přechodových rituálů…
Stručné odpovědi:
- Nejoblíbenější citát?
„Nekráčej přede mnou, možná tě nebudu následovat. Nekráčej za mnou, možná tě nebudu vést. Kráčej vedle mě a buď mým přítelem.“ Albert Camus
- Nejoblíbenější autor?
Nemám jednoho oblíbeného… každý hlas je jako dílek do mozaiky poznání. Z klasických autorů to byl Sartre a Camus. Jinak třeba Emma Restall Orr, Philip Carr-Gomm, Alberto Villoldo, Sandra Ingerman, Bill Plotkin…
- Kniha, která vás v životě nejvíce inspirovala?
V dětství mě hodně ovlivnila kniha úplně z jiného soudku: Battlefield Earth od autora L. Ron Hubbard. Je to obyčejný sci-fi román, ale inspiroval mě přístupem, myšlenkou, že vše, čemu nerozumíme, má své vysvětlení.
- Nejoblíbenější aplikace?
Na technické vychytávky moc nejsem, tak třeba Zen meditation timer… můžu si nastavit po jak dlouhé době se vždy ozve gong, používám to když si sám cvičím jógu, aby se mi krátká sestava příliš neprotáhla.
- Koníček, u kterého si nejlépe odpočinete?
Toulání se v přírodě.
