Domů » Jak jsem žila měsíc v pralese a proč mi to změnilo život?

Jak jsem žila měsíc v pralese a proč mi to změnilo život?

od Daniela Adamová

Mnoho lidí miluje cestování a neobvyklé zážitky. Hlásím se k nim také, a proto mě nabídka strávit měsíc v divočině bez signálu, elektřiny i vody naprosto nadchla. Navíc se mělo jednat o dobrovolničení a poznávání přírody, což už je pro mě jen třešinkou na nejkrásnějším dortu světa. Jak probíhal měsíc v pravém pralese na druhé straně světa a proč je od té doby můj život naprosto jiný? Nechte se vtáhnout do vyprávění o dobrovolnictví na Sumatře mezi opicemi, krokodýly a tygry.

Pobyt v pralese: jak, kde, kdy?

Nejprve se vrhneme na základní informace, abych vás uvedla do situace. Zavzpomínáme tedy na dobu, kdy byl svět ještě v pořádku a Asie normálně přístupná cestovatelům všeho druhu.

V zimě roku 2019 jsem se shodou okolností dostala na stránky organizace Prales dětem, která pořádá dobrovolnické pobyty v různých zemích světa. Jedná se o společnost, která se zabývá ochranou opravdové divoké přírody a vezme vás na místa, kam byste se jako běžný smrtelník jen tak nedostali.

Vybrala jsem si tedy termín dobrovolnického pobytu na Sumatře (Indonésie) v květnu až červnu a zaplatila si měsíční náklady na pobyt v pralese. Také jsem si objednala letenky a začala plánovat cestu. Dostat se přímo na místo byla pro mě v tu dobu docela výzva, jelikož jsem musela absolvovat 4 lety, cestu vlakem a autobusem a ještě se dopravit přímo na místo. Trvalo to necelé dva dny, ano jen ta cesta.

Zabalila jsem si své věci jen do příručního zavazadla a se svým 25 litrovým batohem představovala nejvíce minimalistického cestovatele tehdejší skupiny. Pokud se chcete do podobné situace vrhnout také, doporučuji si zabalit:

  • Prodyšná trika, legíny, kraťasy, plavky, spodní prádlo
  • Jednu mikinu
  • Čelovku
  • Kosmetiku: vše přírodní a netoxické, abyste neznečišťovali divokou přírodu, šampon, prášek na praní, mýdlo, opalovací krém, kartáček a pastu na zuby
  • Pevnější boty
  • Šátek na hlavu
  • Deku na přikrytí, stačí tenká
  • Čtečku knih, powerbanky, telefon
  • Proteinové tyčinky nebo kaše v pytlíku, láhev na vodu

Podrobný seznam vám dodají zkušení organizátoři celého pobytu.

Zajímavosti ze života v pralese

A jak to celé probíhalo? Struktura pobytu v pralese byla jasně daná již na začátku. Nejdříve jsme polovinu měsíce trávili v divoké přírodě uprostřed sumaterského pralesa a poté jsme se přesouvali na ostrovy do deštného pralesa.

Náplní dobrovolnické práce byla především ochrana divokých a ohrožených druhů zvířat. Přispěli jsme tedy prací v dobrovolnických táborech (opravou schodů a zázemí tábora), prosekáváním úzkých stezek v pralese, aby zde měli zajištěný snadný přístup rangerové, kteří odhalovali pytláky a na ostrovech jsme se také zabývali sběrem odpadu, čištěním pláží a ochranou želv před pytláky.

Jak probíhal den v pralese?

  • Ráno okolo 6 hodiny probíhala dobrovolná obchůzka rezervace za účelem pozorování probouzejících se zvířat (v tu dobu jsou velmi aktivní).
  • Společná snídaně.
  • 3 hodiny práce (v pralese sekání stezek, na ostrovech sběr odpadu apod.)
  • Společný oběd a odpočinek.
  • Další 3 hodiny práce.
  • Večerní procházka okolo rezervace (opět dobrovolná).
  • Trávení času s ostatními nebo odpočinek (hrály se karty, četli jsme si knihy nebo se koupali v moři).
  • Společná večeře.

Každý den byl stejný, ale přesto úplně jiný. Nikdy jste nevěděli, co vás čeká.

Sumatra
Takové výhledy si musel člověk opravdu zasloužit.

Práce to byla náročná a fyzicky vyčerpávající, i přestože trvala pouhých 6 hodin denně. Avšak vysoká vlhkost, teplo a kopcovitý terén si vybíral své.

Skvělou zkušenost také podporovalo úplné odpojení od běžné společnosti. Nebyl zde signál, natož internet, takže spojení s běžným světem se nám povedlo vždy pouze jednou za čas. Člověk tedy měl čas pouze sám na sebe, u monotónního prosekávání křovin si snadno vyčistil hlavu a takový měsíční informační detox je něco naprosto blahodárného.

Také základní potřeby života byly dost omezené. Vařilo se pouze na plynu (elektřina nikde nebyla) a to třikrát denně. Zásoby na celých 14 dní jsme si donesli hned na začátku a museli jsme s nimi tedy náležitě hospodařit. Jednalo se o plně veganskou stravu plnou luštěnin, ovesných vloček, rýže, zeleniny a občasných pochoutek v podobě ovoce nebo ořechů.

Zdroj vody pro nás byla nádherná čistá řeka, kde jsme pili, myli nádobí i sebe a prali. A to bylo vše, co jsme potřebovali: trochu jídla, zdroj vody a místo ke spaní. Nic víc, nic míň.

Pozorování volně žijících zvířat

Odměnou za práci se nám stávalo občasné setkání s divočinou. Jelikož jsme byli opravdu uprostřed pravého pralesa, museli jsme se chovat tiše a nevyrušovat pravé obyvatele tohoto království: tygry, opice všech druhů, orangutany, ptáky, hmyz, krokodýly, hady, želvy a další.

Největším štěstím se na tomto pobytu může stát setkání s ohroženými orangutany a popřípadě tygry (ti jsou však velmi plaší). Ani jeden z těchto zážitků se během mého turnusu bohužel nepoštěstil, ale jiným skupinám se podařil.

I přesto bylo však neskutečným zážitkem pozorovat nejrůznější ptáky, hmyz, malé opičky nebo krokodýla ve volné přírodě. Věřte, že se jedná o úplně něco jiného než návštěvu ZOO – mnohem vzácnější a zaslouženější. Naší skupině se navíc poštěstilo, že jsme mohli pozorovat kladení vajec od mořských želv, které v tu dobu zrovna probíhá na ostrovech, kde jsme čistili pláže.

💡 Tip: Pokud se na takové dobrodružství necítíte, ale životní prostředí vám není lhostejné, můžete si přes neziskovou organizaci Prales dětem zakoupit kus vlastního pralesa, aby nedošlo k jeho osídlení a těžbě.

Prales
Práce v pralese s mačetou a prosekávání stezek.

Život na vlásku

Prales není tak úplně ráj na zemi. Právě proto, že zde chybí jakékoliv prvky socializace a zároveň se nacházíte uprostřed divočiny, je to občas opravdu náročné.

Nemoci nebo zranění se zde řeší poměrně nesnadno, přitom každý z nás alespoň něco malého prožil. Střevní potíže a zimnice jsou poměrně běžné, protože se jedná o neobvyklé prostředí, se kterým si náš organismus nemusí úplně dobře poradit. Není totiž zvyklý na takové vlhko a horko.

Dále se zde nachází zvířata, která vás mohou ohrozit – vždy pouze v sebeobraně nebo nedopatřením. Zažili jsme také velmi nepříjemné bouřky a další živelné vlivy. Vše vás pouze zocelí a nikomu se nic nestalo. Jen počítejte s tím, že se nejedná o dovolenou all inclusive, ale práci v tvrdých podmínkách.

Proč už nikdy nebude život po pralese stejný?

Do života v pralese jsem zůstala beznadějně zamilovaná, a to hned z několika důvodů. Jednalo se o naprosté odpoutání od běžného života, které představovalo nádhernou seberozvojovou zkušenost. Člověk si zde uvědomí skutečné hodnoty života a na čem (nebo na kom) mu skutečně záleží.

Odpočinete si od technologií, práce, informací, lidí… Setkáte se s novými a inspirativními lidmi. Zažijete to, co nikde na světě nezažijete a ještě si zlepšíte karmu díky dobrovolnické a záslužné práci. Příroda, zvířata i celý systém pobytu je naprosto nádherný.

Z tohoto měsíčního pobytu jednoduše čerpám ještě dnes a vím zcela jistě, že mne v životě hodně posunul.

Základna v pralese
Základní tábor v sumaterském pralese.

Momentálně se kvůli situaci nekonají pobyty na Sumatře, ale neziskovka Prales dětem neusnula na vavřínech a rozšířila své aktivity do exotické Kostariky (ale také v Česku a na Slovensku). Pokud vás tedy láká poznávání nových míst neobvyklým a zajímavým způsobem, může se pro vás dobrovolničení stát jednou z možností. Ze srdce doporučuji tuto zkušenost alespoň jednou za život zažít všem.

Články, které stojí za přečtení: