Domů » Proč řešíte vlastní reputaci a pověst?

Proč řešíte vlastní reputaci a pověst?

od Anna Malá

Reputace nebo-li pověst, proč ji řešíme? Každý z nás už to někdy slyšel, nebo možná sám řekl: „Ale co to mu řeknou lidé?“. A je to vážně tak moc důležité? Opravdu potřebujeme vědět, co si o nás myslí ostatní? Skutečně nás učiní šťastnými, když si o nás budou ostatní myslet jen to dobré? Záleží na názoru těch druhých nebo je podstatné co si o sobě myslíme my sami?

Renomé, Reputace, Pověst: Co si o mě ostatní myslí?

Všichni to známe, všichni řešíme co si o nás druzí myslí a jak na ostatní působíme. Řešíme jak vypadáme, jestli si o nás ostatní neřeknou, že jsme tlustí, nebo máme neupravené nehty, nebo jsme zvolili nevhodné oblečení. Po setkáních přemítáme nad tím, zda jsme neřekli něco nevhodného, nebo nebyli „trapní“. Když odevzdáváme práci říkáme si jestli je dobrá, aby si šéf a kolegové nemysleli, že jsme úplní „looseři“.

A to je ta slušná a odlehčená verze. Dnešní svět dokáže být krutý a společnost velmi kritická. A ke svému hodnocení dokáže přistupovat s ohromnou kreativitou za použití velmi nehezkých označení našich maličkostí. Začíná to už velmi brzy, děti slyší doma hromadu názorů založených na předsudcích a vlastních obavách a nejistotách rodičů. Jsou vlastně již od útlého věku podněcováni k tomu, aby řešili ostatní.

Stejně tak jsou vedeni k tomu, aby dbali na to jak vypadají: „Podívej se, jak vypadáš, no to si bude paní učitelka říkat, jaké si prasátko.“. Jsou vedeni k tomu, že se mají stydět, za to co dělají, učíme je studu a pocitu vlastní „trapnosti“: „Nedělej ze sebe kašpara, budou se ti smát.“. Takových nevědomě daných rad slýcháváme od mala mnoho. Jak asi budeme přistupovat ke své vlastní reputaci a k tomu, co si o nás ostatní myslí? Jistě budeme obezřetní a přemýšlet pomalu nad každým krokem.

Renomé: Mít dobré jméno

Renomé, co to znamená když se řekne renomé? Slovník vám odpoví, že to znamená mít tzv. dobré jméno, dobrou pověst nebo také věhlas. Ve světě naší společnosti by se dalo říct, že je to naše vizitka. Něco, co o nás ostatním říká jací jsme ještě před tím, než nás sami poznají. Jsou to výsledky našich činů, nebo také lži a pomluvy jiných lidí, kteří nám dělají nechtěnou „reklamu“.

Renomé se během své významnosti zasloužilo o mnoho úspěchů. Mít dobré jméno mnohdy stačí k tomu, aby se podařilo uzavřít dobrý obchod, abyste se někam dostali, aby vás pozvali na báječnou a váženou akci. Je to jakýsi obrázek o vás, který vám otevírá dveře dřív, než se k nim vůbec přiblížíte. Jistě jste se už někdy v životě setkali s podobnou situací jak je tato: „A co se o něm říká? Že je dobrý obchodník? Pak ho pozveme.“. Dobré jméno může opravdu posloužit.

Nevýhodou ovšem je, že takové renomé může být i uměle vytvořeno. Stačí dobře vědět, jak se kde před kým projevit a máte půlku cesty za sebou. To jaký je daný člověk ve skutečnosti může být pravým opakem. Další nemilou věcí je fakt, že stejně jako vám renomé dobře poslouží, vás může velmi poškodit. Stačí malá chyba a renomé se obrátí v pomyslnou „stopku“ všemu, za čím jste na své cestě za úspěchem, šli.

Reputace: Vaše reputace vás předchází

O reputaci vám slovník řekne, že to znamená vaší vážnost, dobrou pověst. Opět je to cosi, co o vás vytváří jakousi představu těm ostatním, kteří vás tolik neznají. Vaše reputace je něco, co vás předchází, jak se říká. Máte-li dobrou reputaci, pak se vám příležitosti nevyhýbají, máte-li ji nevalnou, raději se nikam nehrňte a pracujte na její změně. Zde to platí stejně jako u renomé. Firma má dobré renomé? Ano, pak od ní jistě v klidu objednáte.

Reputace dokáže s našimi životy pořádně zamíchat. Protože žijeme ve světě, kdy je sledováno vše, co sledovat lze i to co nelze, musíme být obezřetní. Dalo by se říct, že platí: „Vše co řeknete, bude použito proti Vám.“. Ale i také vše co uděláte, vše co máte na sobě, vše co si myslíte. Projevit svůj názor znamená k něčemu se „hlásit“ a i to podléhá drobnohledu a z nenápadného člověka, který se nevměšuje je rázem aktivista, který provokuje svými výroky.

Pověst: Každý má svou vizitku

Pověst je, dle slovníku, příběh, který má historický podklad a nechybí v něm nějaká ta nadpřirozená bytost. V realitě je to ovšem nástroj, který dokáže vyhrávat i porážet. Každý má nějakou pověst. O sousedovi se říká, že je to pořádný cholerik, jeho pověst je rychlejší než on. Dříve než mu otevřete dveře „víte“, že ho nechcete rozčílit. O kolegovi se říká, že je neschopný. Co na tom, že má vystudované dvě vysoké školy, je skvělý přítel a má rád zvířata? O něj pomoct chtít „prostě nebudete“.

Pověst, to co se o nás říká, dokáže výrazně zamávat s našimi životy. Nejlepším příklad toho jsou celebrity. Je téměř jedno, jací lidé ve skutečnosti jsou, ale jejich pověst jim vydělává peníze, přináší fanoušky a hrne nové nabídky. Nebo naprosto opačně. Pověst si dokážeme vytvořit sami a stejně tak, nám ji mohou pomoci dotvořit ostatní. Když bude dobrá, pak jsme všude vítáni, když je špatná, už „na nás koukají přes prsty“.

Je důležité co si o nás myslí ostatní?

Renomé, reputace, pověst, dobré jméno, všechna tato slova znamenají to samé. Jsou to výrazy pro obraz, který jsme o sobě vytvořili my sami i ti ostatní. Je to pravdivý i lživý obraz. Je tedy ve své podstatě dost matoucí. Ovšem stále je to něco, na co všichni pohlížejí a přikládají tomu důležitost i význam pro svá rozhodnutí. Je mnoho lidí, kteří se na základě reputace jiného člověk rozhodnou s ním nenavázat přátelství nebo vztah.

Je to ale správně? Jsou zde dva úhly pohledu:

  • Mám řešit co si o mě ostatní myslí?
  • Mám přihlížet k tomu co jsem o někom slyšel?

Mám řešit co si o mě statní myslí?

V jisté míře by se dalo říct, že by nás nemělo trápit, co si o nás ostatní myslí. Pokud bychom na to neustále pohlíželi, nebyli bychom schopni se ani obléci, aby to náhodou nebylo špatně. Některé ženy neumí a nechtějí nosit podpatky, ale i tak by je nosily, aby se o nich náhodou neřeklo, že v práci nemají vhodnou obuv. Někdo by pil pouze čaj, i kdyby na něj měl alergii, protože by si o něm jinak kolegové mohli myslet, kdoví vlastně co.

Nemohli bychom dělat jen to, co máme rádi, nemohli bychom pít a jíst co nám chutná. Kupovat si oblečení, které je nám pohodlné. Báli bychom se mluvit, zpívat, tančit. Takový život by nebyl pohodlný ani dobrý. Stále lpět na názoru ostatních a řešit co si o nás myslí je nežádoucí a nezdravé. Omezuje vás to v tom, co chcete dělat, protože se cítíte hloupě apod. Tudy ovšem cesta k úspěchu nevede. Úspěšní lidé se nebojí o to, co si o nich jiní řeknou.

Na druhé straně, budu-li se chovat velmi neslušně, agresivně a vulgárně, i to se o mě ostatní dozvědí. Pak už je na vás, zda chcete zapadat do společnosti, nebo ne. Pokud chcete být její součástí, pak vás musí alespoň v jisté míře zajímat, jakým dojmem působíte. Na základě toho jste společností přijímáni. Pokud jste samotář, co je rád sám, pak vás tohle skutečně nemusí zajímat.

Mám přihlížet k tomu co jsem o někom slyšel?

To je druhá stránka pohledu na reputaci. Máme přikládat velkou míru tomu, co o někom slyšíme? Máme se na základě toho rozhodnout, zda se s takovým člověkem budeme bavit? Kdo z vás někdy neslyšel: „S ním si nic nezačínej, říká se o něm, že je to pěkný proutník.“. Jste si jistí, že na základě této zprávy chcete rozhodovat o svém budoucím partnerovi? Je jistě tenká míra mezi tím, kdy o nás naše pověst říká pravdu a kdy je to pouze výsledek pomluv závistivých lidí.

Jiný úhel pohled se ovšem nabízí ve světě obchodu a služeb. Chceme-li si objednat zboží z internetu nebo zajít k novému kadeřníkovi, pak nás zajímají reference. Reference jsou taková vstupní data pro vytvoření reputace. Dobré reference = dobrá reputace. Zde je jistě dobré znát názor jiných zákazníků. Ale i zde platí hranice mezi pravdou a umělými informacemi. Co vadí jinému, nemusí vadit vám a také je dnes zcela běžné platit za tvorbu referencí.

reputace-a-pověst

Reputace: Proč ji tolik řešíme?

Proč tedy řešíme vlastní reputaci? Proč nám záleží na tom, abychom měli dobrou pověst? Protože žijeme v kosmopolitním „world wide“ světě. Všichni „vědí“ o všech a všechno. Ať už je naše renomé dobré či nikoli, ať už je naše pověst založena na našich činech nebo lžích jiných lidí, je to naše „nálepka“. Jde s námi ruku v ruce vstříc všem našim příležitostem. Proto nás zajímá jaká naše reputace je.

„Dřív se má člověk starat o čisté svědomí než o dobrou pověst“

Velleius Paterculus Gaius, římský historik

Reputace je naším nástrojem. Je-li dobrý a umíme s ním pracovat, pak vyhráváme konkurzy, získáváme nové přátele a partnery a všichni se s námi chtějí znát. Je-li špatný a nestaráme se o něj, pak jsme na kraji společnosti, nežádoucí, nevhodní, sobečtí, pokrytečtí atd. Je tedy dobré mít na paměti, že bychom se měli starat o svou reputaci, nicméně je také pravdou, že by na tom neměl záviset celé naše bytí. Taková snaha by mohla vést k frustraci.

Nejdůležitější by mělo být co si o sobě myslíme my sami. Jakou reputaci máte sami před sebou? Všichni jsme lidé a všichni máme své priority a hodnoty. Žijeme ale také ve světě, který má své standardy a pokud žijeme v souladu s našimi hodnotami a také s těmito společenskými standardy, pak je jistě naše reputace v pořádku. Můžeme-li se sami sobě podívat do očí, postavit se před zrcadlo a vidět se v dobrém světle, pak před okolím naše pověst obstojí.

Články, které stojí za přečtení: