Domů » Věra N. (67 let): Po bratrovi jsem zdědila chalupu. Za týden přišel dopis od exekutora

Věra N. (67 let): Po bratrovi jsem zdědila chalupu. Za týden přišel dopis od exekutora

autor Sandra.J
0 komentář
Dřevěná stodola a starý dům na louce na kraji lesa

Obálka s razítkem exekutorského úřadu ležela na rohožce

Věra ji zahlédla už ze zahrady, bílý obdélník napůl schovaný pod dveřmi, a první, co si pomyslela, bylo, že jde o reklamní leták. Teprve u stolu, s brýlemi na nose, přečetla razítko v levém horním rohu. Exekutorský úřad, spisová značka, jméno jejího bratra Zdeňka.

Ruce se jí lehce třásly, když obálku otvírala. Bylo to přesně týden po tom, co ji notářka pozvala k prvnímu jednání a řekla jí, že je jako jediná žijící příbuzná jediná dědička. Věra si tehdy myslela, že nejhorší má za sebou, pohřeb, matriku, prázdný dům. Teď v ruce držela dopis, který tvrdil něco úplně jiného.

Bratr žil sám a nikomu se nesvěřoval

Zdeněk byl o čtyři roky starší a po smrti rodičů zůstal v rodné chalupě na kraji vesnice sám. Nikdy se neoženil, děti neměl, a s Věrou se poslední léta vídali jen o Vánocích, pokud vůbec. Telefonovali si zřídka, on nerad mluvil o sobě a ona se po čase přestala ptát.

Zemřel na podzim, našla ho sousedka, která mu nosila noviny. Notářka Věře vysvětlila, že bratr nezanechal závěť, takže se dědictví řeší ze zákona, a protože rodiče už nežili a Zdeněk neměl potomky, chalupa i všechno ostatní připadalo jen jí. Přesně jak se dědictví dělí ze zákona, jí notářka ukázala na papíře, a Věře to tehdy přišlo jednoduché.

Starý kamenný dům na venkově se zarostlým dvorem
Ilustrační obrázek

Teprve později si vzpomněla, že Zdeněk jí jednou po telefonu zmínil střechu, že ji nechal spravit a splácí to pomalu. Tehdy to vyznělo jako běžná starost staršího muže o dům. Teprve s dopisem v ruce jí došlo, co za tou větou možná bylo.

Dluh byl vyšší, než za kolik by se chalupa prodala

V dopise stálo, že exekutorský úřad vede proti Zdeňkovi řízení pro nesplacenou půjčku na opravu střechy a že po jeho smrti přibírá do řízení jeho dědice. Částka na posledním řádku Věru doslova posadila, přes 340 000 korun s úroky a náklady řízení.

Chalupu si nechala předběžně odhadnout známý z vesnice, který dělá odhady nemovitostí, a vyšlo mu kolem 260 000 korun, dům byl starý a střecha, kterou měl Zdeněk spravenou, potřebovala podle odhadce další práci. Věra tak měla zdědit víc dluhu, než kolik by za chalupu kdy dostala.

Noc nespala, počítala na papíře, kolik by jí zbylo z penze, kdyby exekutor sáhl i na její vlastní byt. Napadlo ji dědictví hned odmítnout, jenže by tím přišla i o jediné, co po bratrovi zůstalo, fotky, dědovy nástroje v dílně, zahradu, kterou jako dítě znala po kořenech.

Notářka napočítala, kolik dní lhůty zbývá

Zavolala notářce, u které dědictví probíhalo, a čekala, že uslyší, že je pozdě. Notářka ji ale uklidnila. Spolu s poučením o právu dědictví odmítnout dostala Věra po prvním jednání i písemné poučení o právu vyhradit si soupis pozůstalosti, a lhůta na obě rozhodnutí běžela stejně, jeden měsíc od doručení poučení. Ten papír tehdy jen založila mezi ostatní listiny z pohřbu, aniž by ho pořádně četla, a notářka jí po telefonu spočítala, že do konce lhůty zbývá dvaadvacet dní.

Výhrada soupisu znamenala, že by za Zdeňkovy dluhy ručila jen do výše toho, co z dědictví skutečně dostane, ne víc. Notářka jí vysvětlila, že bez téhle výhrady by jako dědička odpovídala za celý dluh v plné výši, klidně i ze svého. S výhradou by naopak nemusela řešit, jestli má exekutorovi platit z vlastní penze, protože víc, než kolik chalupa a zbytek dědictví vynese, by po ní nemohl chtít.

Věra výhradu podala během téhož týdne, dřív než lhůta doběhla. Notářka pak sepsala soupis veškerého majetku, chalupu, pozemek, staré nářadí v dílně i malý vklad na spořitelní knížce, a přesně podle toho se později počítalo, kolik z dluhu Věra skutečně uhradí.

Co dělat, když s dědictvím přijdou dluhy

Zůstavitelovy dluhy přecházejí na dědice jako součást dědictví vedle majetku, a zákon dědici dává dva nástroje, jak si rozsah odpovědnosti ohlídat. Prvním je odmítnutí dědictví podle § 1487 občanského zákoníku, s lhůtou jeden měsíc od chvíle, kdy soud dědice o tomto právu vyrozuměl, u dědice s bydlištěm v cizině tři měsíce. Po odmítnutí se na dědice hledí, jako by dědictví nikdy nenabyl, a dluhy ho tak nezatíží, ale ztratí i majetek.

Druhým nástrojem je výhrada soupisu pozůstalosti podle § 1675 občanského zákoníku, uplatnitelná ve stejné měsíční lhůtě. Kdo si soupis vyhradí, hradí podle § 1706 dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Kdo výhradu neuplatní, odpovídá podle § 1704 za dluhy zůstavitele v plném rozsahu, i kdyby to znamenalo platit víc, než kolik z dědictví získal. Víc o tom, jaká práva a lhůty dědici obecně má, shrnuje náš přehled o dědictví, závěti a odmítnutí.

Když zůstavitel měl v okamžiku smrti rozjetou exekuci, řízení jeho smrtí nekončí. Exekutor dědice do řízení přibere usnesením a dál postupuje proti němu, jen v mezích toho, co dědic skutečně zdědil a k čemu se jeho odpovědnost podle soupisu nebo bez něj váže. Podobně to platí i u exekuce na důchod, kam dědic nemusí vůbec přijít, pokud šlo o dluh, ne o jeho vlastní pohledávku.

Komu po zůstaviteli zůstane víc dluhů po zemřelém, než kolik má dědictví hodnotu, a přesto chce majetek, třeba rodinnou nemovitost, udržet, má víc cest. Dluh může doplatit z vlastních úspor, prodejem části pozemku nebo jiného majetku, a kdo takovou rezervu nemá, může zvážit i půjčku se zástavou té nemovitosti, kterou věřitele vyplatí a dál splácí jen jednu splátku.

Dluh vyšší než chalupa? Spočítejte si splátkuKdyž dluh po zůstaviteli převyšuje hodnotu zděděné nemovitosti, řešením může být půjčka se zástavou nemovitosti na vyplacení věřitele. Spočítejte si splátku předem.Spočítat splátku ›

Jestli se podobný dopis objeví dřív, než dědické řízení skončí, stojí za to si i s notářem nebo notářkou předem ověřit, kolik stojí dědické řízení a jak se v něm výhrada soupisu uplatňuje, protože lhůta se nedá prodloužit o moc víc, než o kolik notář uzná vážný důvod.

Chalupa zůstala jí, dluh ne

Z výtěžku vkladu a části zahrady, kterou prodala sousedům, kteří si ji dlouho přáli, dluh i s úroky doplatila do posledního haléře. Chalupu si ponechala a o rok později do ní jezdila na víkendy, i když sama a bez bratra.

Dílnu po Zdeňkovi nechala tak, jak byla, jen nářadí přerovnala a jedno kladivo si odnesla domů na poličku. Podobnou otázku, co se s domem po smrti blízkého skutečně dá a nedá dělat, řešila i Marie K., které tchyně odkázala dům, jen místo dluhu u ní čekala podmínka v dopise.

Volně inspirováno životem.

Přidat komentář →

Další zajímavé články