Žárlivost a její toxické důsledky

2,3K

Žárlivost patří mezi takové chování, kterému často říkáme, že je lidské. Pro lidi je typické žárlit. Žárlíme na partnera, na dítě, na přátele, kolegy, sousedy. Žárlíme prakticky na vše, co se dá. Jistá míra žárlivosti může být užitečná, ale když se to přežene, má toxické důsledky. Ničí vztahy, zdravý rozum, společenské chování. Často nás nutí překračovat své vlastní meze.

Chorobná žárlivost

Žárlivost ve vztahu je celkem běžná a také přirozená věc. Patří to k tomu. Někoho si pracně najdete, hýčkáte si vztah a tak je jasné, že nechcete, abyste o svou drahou polovičku přišli. Také váš pohled na daného člověka je jiný. Vidíte ho, nebo ji jako tu nejkrásnější a nejúžasnější osobu na světě a je přirozené, že vám ji nikdo nesmí vzít. Jenže takový přístup lze brát pouze s nadsázkou a v určité míře.

Pokud žárlivost přesahuje zdravé a soudné meze, bavíme se o tzv. patologickém chování. Můžete se dočíst, že se jí říká chorobná, patologická nebo chronická žárlivost. Všechny tyto pojmy mají jedno společné. Jedná se o stav mysli, způsob chování, které dotyčný nedokáže ovládat. V takové chvíli již přestává být soudný a nevidí partnera realisticky. Přisuzuje mu chování, ke kterému v podstatě ani nemusí dojít.

Říká se, že: Lidé považují žárlivost za důkaz lásky.

Je jedno jestli žárlíte na partnera nebo na kamarádku. Když se z žárlivosti stane nepřiměřené chování, zničí to vaše vztahy na všech úrovních. Nejčastěji se mluví o partnerské žárlivosti, kdy jeden z partnerů považuje toho druhého za svůj majetek. Myslí si, že vztahem vzniká právo vlastnit danou osobu a mít pod kontrolou veškeré její chování. V té chvíli se z vaší lásky stává toxický partner.

Partnerská žárlivost také vyvozuje předpoklady, které nejsou reálné. Člověk, který chorobně žárlí, se domnívá, že je partner mu nevěrný, že mu lže, že si na něj neudělá čas apod. Takové žárlivosti pak říkáme chorobná nebo patologická, protože má tzv. likvidační účinky. Ničí žárlivce samotné, jejich partnery a celkově vztahy kolem nich.

Patologická žárlivost: Čím je toxická?

Žárlivost může mít různé podoby a může nabývat různé intenzity. Není snadné určit, kde je hranice toho, jaké je normální chování, proto se ve výkladech o žárlivosti někteří autoři rozcházejí. Obecně lze ale říci, že i žárlivost lze členit. Může to být žárlivost partnerská, dětská, situační, sourozenecká atd. U všech typů platí, že známkou chorobné žárlivosti je, že vzniká samovolně bez podnětu partnera, nebo někoho jiného.

Zajímavost: O mužské žárlivosti se mluví častěji, protože většinou mívá horší následky. Muži se často uchylují k násilí.

Žárlivostí se zabývají autoři již velmi dlouho. Pro zajímavost zde uveďme možné příčiny žárlivosti dle Plzáka (Othelón, aneb manuál o žárlivosti, 1972):

• Dědičnost
• Vrozenost, povaha (Lidé jsou vrozeně nedůvěřiví a podezíraví)
• Partnerské situace (žárlí ten submisivní nebo ten dominantní)
• Biologické faktory (únava, nedostatek jídla, oslabení nervové soustavy)
• Uzavřené soužití v rodině (omezování vztahů vede k utvrzování žárlivosti)

Dnes již víme, že za tímto chováním nebo emočním stavem, stojí mnohem víc. Může na něj mít vliv menstruační cyklus ženy. Nemoc, malé sebevědomí nebo například špatná zkušenost s partnerem apod. Pokud se jeden z partnerů spálil v jiném vztahu, v tom novém je obezřetnější a to může někdy přerůst v nezdravé chování.

Také víme, že často se k žárlivosti ubírají ti, kteří mají malé sebevědomí. Tím, že nemají sebedůvěru, pořád pochybují nad věrností a city partnera. Vidí se jako ty, se kterými “by přeci nemohl/a být.”. A takové myšlenky pak vedou k tomu, že se více a více utvrzují ve své negaci. Často se pak uchylují k chování, které by dříve i sami odsoudili. Kontroly a sledování partnera apod.

Zajímavost: Zikmund Freud stanovil 3 typy žárlivosti: normální, projekční a bludnou.

Žárlíte? Udělejte si test

Jak se dá poznat, že jste nepřiměřeně žárliví? Touto problematikou se zabývají psychologové nebo terapeuti. Pokud se stane, že vám žárlivost přerůstá přes hlavu a začíná vám zasahovat do dobrého vtahu, pak je nejlepší to řešit právě s nimi. Pokud si sami chcete alespoň trochu ujasnit, zda jste patologicky žárliví, zkuste si položit následující otázky:

1. Váš partner/ka musí služebně mimo město na několik dní. Vadí vám to?
2. Zavoláte mu/jí klidně o půlnoci, abyste jste se přesvědčil/a, že je právě v hotelu?
3. Váš partner/ka má při sledování televize mobil v ruce a často se ozývá zvuk sms. Vyvozujete, že si píše s milencem/milenkou?
4. Kdyby váš partner/ka někomu pomohl/a, vadilo by vám to?
5. Když váš partner/ka vypráví o svých veselých zážitcích, jste z toho nervózní?
6. Váš partner/ka má mnoho přátel. Vadí vám to?
7. Na večírku vašeho partnera/partnerku někdo velmi rozesmál. Jste z toho nervózní?

Toto je příklad otázek, které vám mohou pomoci zjistit, zda začínáte být přehnaně žárliví nebo ne. Pokud jste ve většině odpověděli ano, pak by jste se možná měli zamyslet nad tím, jestli to s vaší závislostí na protějšku nepřeháníte. Lidé, kteří jsou chorobně žárliví, vnímají kontakt svého partnera se třetí osobou víc, než ti ostatní. Záminku nevěry vidí při každé příležitosti a neostýchají se volat např. o půlnoci do hotelu.

Žárlivost ve vztahu

Žárlivostí je více druhů, ale snad největší dopady má právě ta ve vztahu. Tam, kde jeden z partnerů žárlí víc než je zdravé, to většinou končí rozchodem, resp. rozvodem a nejhůře fyzickým násilím. Chorobní žárlivci žárlí bez podnětných důvodů. Vidí problémy a hrozby tam, kde většinou ani nejsou a vytvářejí velmi nepříjemné situace, které vedou k tomu nejhoršímu.

Jaké mohou být toxické důsledky chorobného žárlení?

• Podezíravost a kontrola pošty, emailu, telefonu toho druhého
• Vyvolávání hádek, potřeba dokazování lásky a ujišťování ve vztahu
• Potřeba mít vše pod kontrolou a dávat přehnanou péči, která ústí v dotěrnost
• Vynucování lásky a pozornosti
• Výčitky a triky (vymýšlení nových způsobů, jak dokázat partnerovu nevěru)
• Vytváření domněnek, paranoia
• Zakazování přátel a aktivit
• Omezování osobního prostoru (narušování komfortní zóny)
• Psychické vydírání partnera
• Fyzické násilí

Žárlivost má mnoho projevů, některé jsou více běžné, jako je třeba kontrola mobilu. Je to neetické, ale časté. Která z kamarádek nebo kamarádů by se vám kdy k něčemu podobnému nepřiznal/a? Jiné mají ale horší následky. Jsou to případy, kdy dochází k psychickému nebo fyzickému útoku na partnera. Dotyčný “podezřelý” pak v podstatě nemůže žít svobodný život, aniž by jakákoli jeho aktivita neměla následky.

Ve vztahu má žárlení své místo. Milujeme své partnery a nechceme je ztratit. Každý den na náš vztah číhají nástrahy v podobě starostí, zodpovědností, stereotypů, nebo krásnějších protějšků. Avšak obávat se a “neusnout na vavřínech” je v pořádku. Nicméně nesmí se stát, že druhý začíná mít pocit že s námi nemůže volně dýchat. Každý má právo na své soukromí a svůj osobní čas, a zvláště pak ve vztahu.

Mužská žárlivost, proč se o ní víc mluví?

Když se řekne žárlivost většina si představí muže, co nepouští svou partnerku ani na krok. Proč tomu ale tak je, že žárlivost přisuzujeme ve většině jim? Bývá to často tím, že muži bývají při žárlivosti o něco razantnější, než ženy. Bohužel dopady jejich chování mívají větší a horší následky než ty ženské. Také příčina žárlivosti mužů má jiný podtext.

Zatímco ženy žárlí ze strachu, nejistoty a obavy, že přijdou o svou lásku. Muži žárlí spíše majetnicky. Muž žárlí často z toho důvodu, že k ženě chová nutkavý pocit, že jí vlastní. Dotyčná se nesmí s nikým bavit, nikam chodit. Muž považuje za urážku, že by žena měla být s někým jiným. Také ego často hraje svou roli. A to je právě ta situace, kdy by muž nedokázal přijmout, že ženě by bylo lépe s jiným mužem.

Také projevy žárlivosti u mužů bývají jiné. Ženy prohlíží telefony, vyzvídají, vyčítají a dožadují se pozornosti. Muži se častěji uchylují k vyhrůžkám, psychickému vydírání a bohužel i k fyzickému násilí. Případů, kdy muž napadl ženu kvůli žárlení, je mnohem více než těch, kdy napadení ženou oznámil muž. Z toho důvodu je možné se domnívat, že právě to poukazuje na mužskou žárlivost více, než na tu ženskou.

Jak vyzrát na žárlení?

Jak se s ní ale poprat? Nejdříve je dobré si uvědomit, že náš přístup nebo domněnky možná nejsou zcela v pořádku. Když si uvědomíte, že problém existuje a přijmete tento fakt, je mnohem snazší se ho zbavit. Zkuste si proto odpovědět na otázky výše, nebo zkuste některý z jiných dostupných on-line testů. Pokud se vám ukáže, že opravdu jednáte přehnaně, pak se můžete pustit do boje s žárlivostí.

Jistě nezapomeňte na dobrou partnerskou komunikaci, která je základem zdravého vztahu. Pokud máte nějaké pochybnosti, řekněte je. Mluvte o svých obavách, ale vždy v klidu a přátelsky. Řekněte také, proč se dané věci domníváte. Možná právě tam najdete řešení. Nikdy se ale nesnažte jít hned do útoku a výčitek. Taková komunikace by vše jen zhoršila a vaše pochyby by to ještě utvrdilo.

Jistě také pomůže, když nebudete každou informaci a domněnku brát za fakt. Ne vždy jsou věci tak, jak vypadají. Proto se ptejte sami sebe, jestli právě to, že přišel pozdě, musí nutně znamenat, že je nevěrný. Vždyť důvodů pro pozdní příchod může být tolik. Práce od šéfa, dopravní nehoda, porouchané auto apod. Nehledejte vždy jako první to negativní, ale snažte se nejdřív vidět to pravděpodobné.

7 Tipů: Jak se nestát chorobným žárlivcem

• Respektujte osobní prostor toho druhého. Každý má právo na svůj soukromý čas. Ve vztahu toto platí dvojnásob. To, že chce mít chvíli klid, hned neznamená, že vás nemiluje.
• Respektujte soukromí partnera. Nekontrolujte, nepátrejte, nelezte nikomu do telefonu. Ať už tam najdete cokoli, ten, kdo se chová neeticky, budete ve finále i vy.
• Důvěřujte. Zde rozhodně neplatí ono známé: “Důvěřuj, ale prověřuj”. Do vztahu nepatří nedůvěra. Vážně chcete celý život být s někým, komu nevěříte? Je jedno jestli někomu nevěříte proto, jak se chová, nebo protože jste nedůvěřiví. Výsledek je stejný: Strávit život s někým komu nevěřím, není to pravé.

• Buďte realističtí. Za každou sms není milenka nebo milenec. Za každou služební cestou není “hotel se srdíčkem”. Copak vašemu protějšku nepíšou přátelé? Rodina? Copak nemůže zaspat, zapomenout atd? Nechte sci-fi jejich autorům.
• Nevytvářejte vnitřní monology. Snad nejhorší, co může podezíravý člověk udělat, je diskuse ve své vlastní hlavě. Hodiny a hodiny diskutujete o své domněnce, až nakonec dojdete k nejhoršímu a to vezmete za skutečné. Počkejte s diskusí na partnera a nejdřív si v klidu promluvte o vaší obavě a zbavte se strachu a stresu.
• Buďte na straně svého partnera. Pokud někoho milujete, měli byste nejdříve věřit jemu. Když přijde nějaká kamarádka /kamarád a začne vám vykládat své negativní závěry o vašem protějšku, neberte je hned za své. Pokud s někým máte žít, pak by důvěra měla patřit nejdřív jemu. Kamarádi nemusí mít vždy ty nejlepší záměry, však právě i oni mohou být obětí své vlastní chorobné žárlivosti.
• Poznejte se. Věnujte si navzájem čas, poznejte se a mějte vždy na paměti priority toho druhého. Buďte laskaví a milí ve svém vztahu. Je to nejčastěji právě žárlivost, která vztahy zabíjí. Neustálé hádky, odloučení z důvodu nepříjemností apod., to vše vede k rozchodům. Když budete dělat to nejlepší, co je ve vašich silách pro vztah, pak máte čisté svědomí. A pokud se i tak stane, že o partnera přijdete z jakéhokoli důvodu, budete aspoň vědět, že to není vaší chorobnou žárlivostí.