Být perfekcionista se může jevit jako vlastnit opravdu skvělou super-schopnost. Ono vůbec není na škodu být pečlivý, ale jak se říká „všeho s mírou“. Navíc pečlivý se nerovná perfektní. Důležité je si uvědomit, že nic není ve skutečnosti dokonalé neboli perfektní.
Být závislý na neustálé dokonalosti je opravdu psychicky náročné a životu škodlivé. Celkově každá závislost a přehnanost není pro každého z nás vhodná. Zkrátka nic se nemá přehánět. Perfekcionista s sebou nese spoustu stresu a zátěže na lidský organismus.
Obsah článku
Perfekcionista: Jaké jsou jeho příznaky?
Jak poznat, že už touha a snaha o neustálou dokonalost je až moc přehnaná a spadá pod definici perfekcionisty? Jednoduše řečeno už se vymyká zdravému rozumu a začíná být více ke škodě než užitku.
1. Příliš vysoké nároky
Perfekcionista patří mezi skupinu lidí, která si neustálé nastavuje vyšší cíle, které jsou velmi těžko dosažitelné. Navíc tyto sny zasahují do jeho osobního i karierního života. Smutné ale je, že tyto cíle je málokdy schopen uskutečnit.
S plněním těchto snů se pak cítí v obrovské frustraci, úzkosti či depresi. Také se mu nedaří tyto úkoly naplňovat, protože příliš zasahují do běžného života, kdy neví, kam dřív skočit. Zda má dokonale uklidit koupelnu nebo začít už pořádně plánovat to nové podnikání? Chce splnit vše perfektně, a to nejlépe najednou nebo v přesně vymezených časech, jejichž nedodržení ho velmi stresuje.
2. Svazující pocity
Perfekcionista má myšlenky pouze ohledně své vlastní kritiky, po které následují pocity úzkosti, deprese, frustrace, ale i zloby kvůli své “nedokonalosti”. Pořád se stresuje z toho, že nedělá dostatečně dobrou (perfektní) práci, i přes veškerou snahu a píli, kterou do ní naložil. Perfekcionismus zkrátka ovlivňuje myšlení, chování i pocity.
Jeho myšlenky vypadají přibližně takto:
„Nikdy nesmím udělat chybu a už vůbec ne před ostatními.“
„Nemůžu si dovolit, aby byl na mě někdo naštvaný kvůli chybnému splnění úkolu.“
„Pokud mé dílo nebude dokonalé, nestojí za nic.“
„Pomoc od druhých je důkazem mého selhání. Vše zvládnu sám/a.“
„I když jsem do toho dal/a vše, stejně neuspěji.“
„Vždy musím vypadat dokonale.“
Zaujímá především katastrofické scénáře a touhu po dokonalosti, bezchybné samostatnosti a puntičkářství.
3. Častá prokrastinace
Ač se to zdá zvláštní, tak prokrastinace patří mezi časté jevy perfekcionismu. A to proto, že jeho nekončící touha po dokonalosti ho dokáže zastrašit až tak, aby vůbec nezačal dělat i tu nejběžnější a nejjednodušší aktivitu.
Perfekcionista se bojí neúspěchu, protože už má ve své hlavě předem předurčenou vidinu toho, že to stejně nebude provedeno dokonale, tím pádem to dopadne katastroficky, tak raději vzdá všechny snahy a ani nezačne něco podnikat. Velmi lehce se kvůli těmto nesmyslným obavám vzdává, nezkouší a nebojuje.
💡 Přečtěte si také: S úzkostí nebo depresí se potýká stále větší množství populace. Mrkněte na naše tipy, jak s těmito nepříjemnosti zatočit.
4. Strach z odmítnutí
Perfekcionista potřebuje být přijímán ostatními lidmi. Když tomu tak není, necítí se dobře. Snaží se vybírat si takové možnosti, kde ví, že uspěje (i když i tady v mnoha případech váhá). Tyto myšlenky definují strach z odmítnutí, který takového člověka velmi omezuje a stresuje.
Pokud někdo žije takovým způsobem, velmi marní svým potenciálem a možným osobním růstem. K zkrátka životu patří, že jsme občas odmítnutí, ale to neznamená, že to musí být poslední šance. Ovšem pro perfekcionistu je tahle úvaha naprosto nepřijatelná.
Navíc se vyhýbá všem novým příležitostem a výzvám, protože se bojí selhání a nepřijmutí. I když má ve své hlavě vysoké nároky a cíle, často není schopen s nimi vůbec začít.
5. Přílišná opatrnost a nadměrná kontrola
Být důkladný je důležité, ale přehnaná opatrnost, kdy nad jediným úkolem strávíte nejméně dvojnásobek času více, než by to běžně trvalo jiným lidem… Tady už začíná problém.
Perfekcionista musí mít vše pořád pod kontrolou. Ideálně mít rozvržený čas i na minuty, celodenní to-do list obsahuje nespočet šílených úkolů, u kterého už je na první pohled jasné, že není reálné je za jeden den splnit.
Kontrola práce po sobě samém mu trvá šíleně dlouho a stejně si ji raději ještě jednou pročte, aby nalezl další případné chyby, a tak není nikdy spokojen. Snaží se pořád vše vylepšovat, ale nakonec to dopadá tak, že je na tom práce pořád stejně (změní jednou text, poté jinak, potřetí mu vrátí původní podobu, a tak pořád dokola). Tento puntičkářský čin podniká za účelem získání naprosté dokonalosti.
6. Neschopnost přijetí zpětné vazby
Protože perfekcionista potřebuje, aby byl všemi uznáván, velmi špatně přijímá jakoukoli zpětnou vazbu, ale především tu kritickou. Jeho nezkrotná touha po úspěchu špatně snáší všechnu odezvu a nedej bože naznačení, že by jeho „dokonalá“ práce snad nebyla perfektní, naplňuje jeho největší obavy a přesvědčení. Takový člověk si bohužel neuvědomuje, že konstruktivní kritika je tím nejlepším pohonem pro jeho další krok vpřed.
Také nerad přijímá komplimenty, protože si zkrátka nevěří a nic pro něj není dokonalé a dostatečné. Sice ho na chvíli pozitivní připomínky pohladí po duši, ale pak si stejně začne vyčítat, že to mohl udělat ještě o něco lépe.
💡 Mohlo by vás zajímat: Ve svém životě je důležité stanovit si tzv. work-life balance. Co to je a jak takového stavu dosáhnout? Více se dozvíte v našem článku.
Pokud jste se v těchto řádcích našli, není třeba vyšilovat. Pamatujte, že prvním krokem k úspěchu je uvědomění si vlastního problému. Poté už je třeba se zaměřit na své myšlenky a pomalu je překonávat jako u jiných problémů. Důležitá je také sebeláska, mít sebe na prvním místě a myslet na své zdraví. Jestli je váš perfekcionismus opravdu vážný, raději vyhledejte odborníka.
Hlavně mějte na paměti, že dokonalost je velmi subjektivní pohled. To, co je perfektní pro jednoho, nemusí takto vidět jiný člověk. Zkuste se od těchto myšlenek na perfekcionismus oprostit a hned uvidíte, že život bude jednodušší a příjemnější.
