Proč pochybujeme? Proč se pokaždé, když přijde něco významného, zasekáváme na těch stejných myšlenkách? Nejsem dost dobrá, nezvládnu to. Nemohou mě povýšit, nedělám svou práci tak dobře. Všichni známe toho vnitřního našeptávače, který nás raději usadí zpět do pohodlného křesla, než aby nás poslal do světa konat velké věci. Proč tomu tak je, co se za tím skrývá? V našem článku vám řekneme 6 nejčastějších důvodů.
Obsah článku
Proč o sobě pochybujeme?
Je zcela běžné o něčem nebo o sobě pochybovat. Dokonce je zřejmé, že bychom se jako lidstvo nedokázali takto vyvinout, kdyby naši předci nepochybovali. Kdyby slepě věřili tomu, že Země je placatá, věřili bychom tomu nadále i my. Žili bychom v domnění, že najdeme konec světa nebo že se voda přelévá přes okraj Země.
Zdravá míra pochybností nás dokáže posunout kupředu. Díky ní si nastavujeme vyšší cíle a snažíme se tyto hranice pokořit. Pokud bychom věřili všemu, co slyšíme i sami sobě, nebyli bychom soudní a každý by s námi mohl lehce manipulovat. Proto pochybnosti nejsou zcela špatné.
Nic dobrého to ovšem není v momentě, kdy nás omezují a brání nám žít život na plno a tak, jak bychom chtěli. Když je pochybností moc, pak nás brzdí a někdy dokonce paralyzují. Často tvrdíme, že nás někdo shazuje, že nás brzdí, ale většinou jsme to právě kvůli pochybnostem my sami, kdo si je největším nepřítelem.
Pochybnosti nejsou jen špatné
Uvědomte si hned na začátku, že každý pochybuje. Je to zcela normální a běžné. Dokonce právě ti nejúspěšnější z nás o sobě pochybují nejvíce. Je to právě pochybnost, která je žene kupředu. Proto nezoufejte, když i vás přepadají pochybnosti.
Berte je ale jako pomůcku. Nesmíte jim propadat a zcela se jim poddávat. Takové pochybnosti z vás udělají jen uzlíček nervů s nízkým sebevědomím. Když necháte pochybnosti, aby řídily váš život, pak se ani nebudete umět rozhodnout jestli máte hlad nebo žízeň.
Jako lidstvo jsme, z nějakého neznámého důvodu, tak nějak automaticky přitahováni k negativním věcem. Proto se například média zaměřují na negativní věci. A my tak dostáváme pravidelnou denní dávku negací a katastrof. Není divu, že pak pochybujeme i sami o sobě, když je na tom svět tak špatně.
Jenže tady je právě to místo, kdy má přijít na řadu ta správná pochybnost a říct, že není vše tak, jak se vám to podává. Vidíte tedy, že pochybnosti mají dvě roviny. Je to jejich nedostatek, který z nás dělá zranitelné a využitelné ovečky. A pak je to jejich přemíra, která nás drží zamčené doma v bezpečí.
Proč pochybujeme v důležitých rozhodnutích?
Věřit všemu bezhlavě je nebezpečné a pochybovat o všem nás brzdí. Kde je tedy správná míra? Je to pro každého jiné a také u každé situace je to jiné. Nevěřit partnerovi je špatně, nevěřit cizím lidem na první dobrou, už tak zlé není. Je jasné, že je dobré zachovat si zdravý rozum a naslouchat intuici.
Fakt: Všichni pochybujeme. O vzhledu, o práci, o vztazích, o rozhodnutích, o koupi, o činech, o všem.
Další věc ale je, že nejčastěji a nejlépe dokážeme pochybovat, když máme učinit nějaké důležité rozhodnutí. “Mám jít na vysokou? No radši ne, stejně na to nemám”, “Mám si říct o vyšší plat? No, ale zas tolik toho nedělám, tak to raději nebudu dělat”. Poznáváte se? Je to tak časté, že? Ale proč tomu tak je?
Výraz pochybností je vykládán také jako nejistota nebo nedůvěra. Když pochybujeme, máme obavy, strach. Začneme vidět jen negativní dopady a špatné výsledky. Naše zaměření na pozitivní věci se vytrácí. Proč to ale děláme? Stojí za tím mnoho faktorů. Můžou to být věci minulé i naše vlastní hlava. Podívejme se na 6 největších důvodů proč pochybujeme.
6 důvodů: Proč pochybujeme
1. Myšlenky
Zase za to může ta naše hlava. Jak jinak. Jsme to nejčastěji právě my, kdo nás brzdí a shazuje. Většinou se vidíme mnohem hůř, než vidíme ostatní nebo než ostatní vidí nás. Máme přirozenou tendenci shazovat vlastní úspěchy a myslet si, že nejsme dost dobří, že je vždycky potřeba přidat.
Takový přístup není na škodu. Díky tomu na sobě pracujeme a snažíme se. Jenže nás to dokáže i zničit. Takové myšlenky pak vedou k přehnanému perfekcionismu a ve finále vidíme chyby úplně všude. Neustále se k něčemu ženeme a nikdy nemůžeme dosáhnout kýženého cíle.
TIP: Přijměte, že je lepší být tak akorát, než naprosto perfektní.
Je to také neustálé přemítání o situaci, která ještě nenastala. V hlavě vytváříme všechny možné katastrofické scénáře a vidíme všechny důvody, proč něco neudělat. Každá nová myšlenka vytváří další a pořád dokola. V takové chvíli je nejlepší přestat přemýšlet nad tím, co vše se může stát.
Než vytvářet nové a nové scénáře, je lepší vzít situaci do rukou a udělat si její analýzu. Nenechte svůj mozek vytvářet myšlenky na možné dopady, raději se věnujte reálným předpokladům. Hlava je báječné místo, které dokáže vytvořit úžasné světy, ale v rámci pochybností ji to raději nedovolte.
2. Rady ostatních
Tohle je velmi oblíbená část mužské části lidstva. “Co ti ta tvoje kamarádka zase poradila?” Znáte tu otázku? Je velmi častá a bohužel velmi efektivně poukazuje na to, že ne vždy bychom měli dát na ostatní. Není to sice úplně hezké, ale bohužel ne každý to s námi myslí dobře.
Na kolik znáte lidi kolem sebe a na kolik jim můžete důvěřovat? Je každá rada dobře míněná? A na druhé straně, je dobře míněná rada dobrá? Jedna věc je, že se vám někdo snaží dobře poradit a nemyslí to zle. Například když si myslí, že na něco nemáte a chce vás ochránit tím, že vás od toho odrazuje.
Na druhé straně stojí lidé, kterým by se možná dobře hodilo, kdybyste se pustili do něčeho, na co nemáte, aby pak mohli těžit z vašeho selhání. Ani jedno ani druhé není nic dobrého pro vás. Pokud stojíte před důležitým rozhodnutím, dejte na svůj pocit a instinkt a zdravý rozum. Koneckonců jste to právě vy, kdo bude s takovým rozhodnutím žít. Proto byste o něm měli rozhodovat sami.
3. Nízké sebevědomí
Nízké sebevědomí je základní stavební kámen snad všech neduhů a neúspěchů, které se nám dějí. Je to jako zaklínadlo. Veliká spousta lidí trpí nízkým sebevědomím a veliká spousta z nich kvůli tomu nežije kvalitním životem. Díky tomu, že si nevěříme neděláme věci, které nás baví a po kterých toužíme.
Za částí nízkého sebevědomí stojí minulost, za částí náš vlastní přístup a neschopnost s tím něco udělat. Je logické, že když si myslíte, že nejste dost dobří nebo dost chytří, nepůjdete na zajímavý kurz nebo do nějakého nového klubu. Zkuste trénovat a občas vystoupit ze své komfortní zóny a uvidíte, že se věci zlepší.
Kamarádka je ale hubenější. Kolega má vysokou a já ne. Soused je šikovnější, sestra je chytřejší, kamarád má lepší tohle a někdo jiný zase tamto. Kolik argumentů je třeba vypsat, abychom viděli, že srovnávání se s ostatními přináší nejvíce pochybností?
Je skvělé se někým úspěšným nechat inspirovat. Můžete se podívat, co vše dělal pro to, aby dosáhl toho či onoho. Pak třeba něco z toho zkusit. To je dobrý přístup. Sledovat všechny kolem sebe a říkat si, že nikdy nemůžete být tak dobří. Vidět neúspěchy některých a pak se do dané věci radši nepouštět. To vše je špatně.
Srovnávání má být nástrojem inspirace a má přinést možné způsoby, jak něčeho docílit. Nesmí se z toho stát přehled věcí, které nikdy nedokážete. Nebo dokonce přehlídkou všech skvělých vlastností, které nikdy nebudete mít. Vždy si važte toho jací jste, poznávejte se a držte se své reality a života.
5. Nedostatek informací
Jednou z věcí, díky které pochybujeme při rozhodování, je nedostatek informací. Velice často stojíme před zásadním rozhodnutím a lamentujeme nad tím, jestli jít nebo nejít. Jestli vzít novou práci nebo ne. Nakonec místo toho, abychom věnovali čas hledání podstatných informací, ztrácíme čas vytvářením domněnek.
Když stojíme před velkým rozhodnutím, není nic lepšího, než si najít všechny dostupné informace. Dát si čas a pořádně se jim věnovat. Každou zvážit, zanalyzovat a pak učinit rozumné rozhodnutí. Zbavíte se pochybností a budete vědět, že jste to zvážili ze všech praktických a možných stran.
TIP: Udělat vše, co je ve vašich silách je jedním z nejlepších nástrojů, jak zklidnit nervy.
6. Zapomínáme na své úspěchy
Často pochybujeme také proto, že zapomínáme na své úspěchy. Máme tendenci myslet si, že věci, které se nám podařily, se staly náhodou. Říkáme, že to bylo štěstí apod. To ale není moc dobré. Měli bychom si být vědomi svého snažení a následujících výsledků.
Často to souvisí s imposter syndromem, tedy právě s tím, že naše úspěchy přisuzujeme náhodě. Když si začneme vážit svého snažení a budeme si vědomi toho, že za našimi úspěchy stojí naše práce, nebudeme o sobě tolik pochybovat. Každé nové rozhodnutí bude mít tak pevný základ v našem předchozím snažení.
Co dělat, abychom se bránili nechtěným pochybnostem?
Proč pochybujeme, už víme. Co ale s tím? Jako je tomu u většiny našich slabých stránek i tady bychom se měli zaměřit na posílení sebedůvěry. K tomu slouží mnoho knih o osobním rozvoji, pomohou nám koučové, nebo si můžeme pomoci my sami například trénováním meditace.
Měli bychom také přestat řešit svou minulost. Lpět na věcech, které se staly a myslet si, že ostatní stojí za našimi nezdary, nás brzdí. Vždy je dobré uvědomit si svou zodpovědnost. Takové pocity a myšlenky vytváří skvělé prostředí právě pro pochyby. Dnes jste sami za sebe a také někdo zcela jiný. Není potřeba se neustále zaobírat tím, co bylo. Žijte tím, co je nyní.
Změňte negativní scénáře na pozitivní očekávání. Až vám příště zase vleze do hlavy ta stará známá myšlenka o tom, jak něco nevyjde, zkuste ji zahnat novou myšlenkou. Novou krásnou pozitivní myšlenkou na to, jak to vyjde, jak to bude super a jak se vám to skvěle podaří. Trénujte si pozitivní očekávání a výsledky se brzy dostaví.
