Domů » TOP 11: Co nám říká řeč těla a neverbální komunikace

TOP 11: Co nám říká řeč těla a neverbální komunikace

autor Jana Kavalírová
Publikováno: Poslední aktualizace 0 komentářů
Neverbální komunikace prozradí Vaše emoce

Chtěli byste prokouknout, na co druzí lidé myslí? Rádi byste se dozvěděli, co to je neverbální komunikace? Tak tohle je článek přímo pro Vás.

Všichni jsme zvyklí dorozumívat se slovy, ale málo z nás si uvědomuje, že většina komunikace probíhá neverbálně. Řeč těla nám o druhém člověku prozradí vždy mnohem více, než řekne a než sám vůbec chce.

Neverbální komunikace je hra, když ji pochopíte, vyhráli jste. Jak při setkání s přáteli, doma s rodinou, tak v pracovním životě. Jak ale lze vyhrát? Když porozumíte řeči těla, lépe poznáte, co se druhým nelíbí, snáze vycítíte špatnou atmosféru nebo naopak pochopíte, po čem partner touží. Na základě těchto nových informací, se můžete vyhnout nepříjemnému tématu během rozhovoru nebo vycítíte, že kolega nemluví pravdu. Zní to dobře, že?

11 tipů v pouhých 11 odstavcích. Po přečtení článku totiž získáte základní znalosti o projevech pozitivních a negativních emocí, poznáte, když se s Vámi někdo nechce bavit nebo jak se projevuje stres při nonverbální komunikaci.

Pozitivní emoce v neverbální komunikaci

Pozitivní projevy nálady ukazujeme tím, že ignorujeme, respektive popíráme gravitaci. Veškeré pohyby jdou vzhůru, nahoru k oblakům. Tento směr pohybu lze pozorovat u rukou, nohou, ramen, v obličeji nebo u celkového postavení těla. Vzpomeňte si na veselé děti při chůzi, poskakují do vzduchu a někdy i mávají rukama nad hlavu.

Velmi charakteristický rys je smích. Koutky úst se posunou směrem nahoru a s nimi i tváře, obočí a někomu i uši. Neverbální komunikace očí je velmi zajímavá, pohyby v oblasti očí jsou malé, ale prozradí mnohé.

Při vyprávění veselých příběhů naše ruce stoupají směrem nahoru. Gesto nemusí být velké, ale směr je zřetelný. To samé platí o nohách, jak během chůze tak v sedě. Představte si, že sedíte v čekárně s několika dalšími pacienty a v rádiu hraje veselá píseň. Paní naproti má nohu přes nohu, špičku chodidla má směrem vzhůru a s nohou si houpe směrem nahoru (ano zase nahoru) v rytmu hudby. Jasný projev dobré nálady.

S negativními emocemi klesáme ke dnu

A to doslova. Gesta a pohyby směřují opačným směrem, než když jsme veselí, a to dolů. Jste otrávení, unavení, smutní? Všimněte si, co to dělá s Vaším tělem. Hlavu nemáte vzpřímenou a oči míří spíše dolů. Ramena i ruce gravitace stahuje níže a níže. Při chůzi nohami spíše šoupete, rozhodně neskáčete nahoru.

Při vzteku a naštvání nonverbální komunikace vypadá trochu jinak. Pokud jsme s někým v přímé slovní konfrontaci a oba dva si stojíme za svou pravdou, snažíme se vypadat, co nejvyšší a nejmohutnější. Snažíme se druhým nahnat hrůzu. Gestikulace rukou často bývá rychlá a ostrá a nohy jsou mírně rozkročené, čímž osoba získává větší stabilitu na případný fyzický útok.

Jak z neverbální komunikace poznat, že je konec rozhovoru?

Jednoduše, dotyčný nám to řekne sám. Ve většině případů to neprozradí hned, ale až po určitém čase trapné chvíle. Jak se mu dostat do hlavy a poznat to hned? Představte si, že v práci máte kolegu Karla, který si s Vámi povídá a rád by už šel. Nejdříve bude vysílat mnoho neverbálních signálů a gest, které bychom si měli přeložit jako – již se s tebou nechci bavit. Dá se to přeložit jako řeč emocí a teprve po určitém čase, nám Karel řekne i slovy.

Na, co se mám během rozhovoru zaměřit? Postoj těla, otáčení hlavy i pohled očí dokáže prozradit, že už chce jít pryč. Třeba pokud Karla potkáte na ulici, chvíli si budete povídat a jeho oči začnou kmitat mezi Vámi a vlakovou stanicí, je to jasné. Často se k pohybu očí přidá i otáčení celé hlavy, tyto dva pohyby značí, já pospíchám na vlak, tady už nechci být.

Jsem páté kolo u vozu?

Zase si vypůjčíme kolegu Karla, který se v práci často baví s Marcelou a pravidelně kromě pracovních záležitostí řeší i ty soukromé. Jak poznat, kdy se k nim mohu přidat a kdy mám raději odejít? Ukáži na modelové situaci.

Karel a Marcela si povídají, mají tělo a hlavu otočenou přímo na sebe. Po chvíli vstoupím do hry já. Karel se na mě otočí celým tělem, a tím mi dává najevo, že mě rád vidí a bavit se se mnou chce. Ale Marcela se nepohne, stále je natočená na Karla, jen ke mně stočí hlavu. Marcela vysílá jasný signál, obtěžuješ mě, jdi pryč. Počítá s tím, že za chvíli odejdu, a proto je zbytečné, aby na mě otáčela celé tělo, stačí jen hlava.

Co s námi dělá stres?

Každý z nás by občas rád věděl, zda mu druzí lžou či ne. Pokud Vám někdo lže, bude vykazovat známky stresu. Ale pozor, když je někdo ve stresu, neznamená to hned, že lže, stres může pramenit třeba z neúspěchu v práci.

Když jsme vystaveni stresu, musíme se něčeho chytit, získat oporu, abychom to ustáli. Dotýkáme se různých věcí, stolu, židle, oblečení, otíráme si dlaně o nohy atd. A tím vysíláme jasný signál pro ostatní. Pohyby v obličeji a zvláště v okolí očí je dobré pozorovat, pokud od druhých chceme získat pravdivou odpověď.

Co říci závěrem? Neverbální komunikace je všemocná

Chtěli byste se naučit lépe číst v myšlenkách druhých? Přečtěte si více v knihách, ta má oblíbená je – Jak prokouknout druhé lidi. Informace sbírejte každý den. A kde? Přeci všude kolem nás, lidé jsou jako otevřená kniha, v které se dá číst, jen ten konkrétní jazyk se musíte naučit. Každý jsme unikát, a proto neexistuje jeden originální překlad nonverbální komunikace.

Pokud byste se chtěli dozvědět více informací nejen o neverbální komunikaci, ale celkově o chování lidí, etologie člověka je věda, které byste měli věnovat svůj čas.

Též nezapomínejte, že všichni kolem nás dělají určité pohyby či zvyky, které mohou být matoucí a nesouvisejí s projevem skutečných emocí. Též je potřeba upozornit na to, že řeč těla ženy je odlišná od muže. Jen si představte řeč těla při svádění u ženy a pak u muže. Je v tom velký rozdíl, nemyslíte?

Před tím, než učiníte závěry, dejte pozor též na zdravotní stav dané osoby. Projevy neverbální komunikace mohou být jiné od “běžného standardu.”

A proč ty uvozovky? Kdyby řeč těla měli všichni lidé na zemi totožnou, už by ji znal každý. Ale není tomu tak. Každý je výjimečný, a proto všichni máme různá gesta, pohyby a odlišnou mimiku. Nenechte se však odradit, buďte zvídavý, učit se číst v lidech je velmi chytrá zábava, která se jistě vyplatí.

Další zajímavé články

Žij úspěšně nové logo

Jak uspět v době internetu v životě i podnikání.

Copyright © 2024 | ŽijÚspěšně.cz