V momentální době počet vězněných osob překračuje 20 000 a právě i oni mají možnost svým hlasem přispět do voleb. Není to všeobecně známo, ale odsouzením k odnětí svobody tito lidé neztrácejí volební právo. Existují samozřejmě různé dohady a ankety, zda je to správně, zda by o výsadu volit neměli automaticky dočasně přijít, ale zatím to zákon nezakazuje. A jak vlastně volby za mřížemi probíhají a na základě čeho se vězni při svém výběru rozhodují?
Průběh voleb za mřížemi vězení
Během uplynulých prezidentských voleb se k urnám dostavila zhruba polovina všech odsouzených osob straších 18 let. Tak jako ostatní občané mají vězni právo volbu odmítnout, ale nejde to pouze nedostavením se k volbám. Před samotnými volebními dny dostanou vězni papír, kde se vyjádří, zda volit chtějí či ne a ten také musí podepsat. Když tak učiní všichni, jsou sepsány ty osoby, které volit chtějí. Samotné volby probíhají regulérním způsobem.
Do věznice se dostaví pověřená komise s volební urnou, ovšem jejich práce je ulehčena tím, že nemusí kontrolovat občanské průkazy, které u sebe vězni nemají, tudíž jsou voláni podle jména. Zbytek už probíhá tak, jak jsme všichni zvyklí. Hlas je vždy připsán tomu kraji, ve kterém si odpykávají svůj trest, nikoliv místě trvalého pobytu. Takto uplatňují odsouzení vězni své volební právo po procedurální stránce.
Výběr svého kandidáta ve volbách
Zajímavější je ovšem to, na základě čeho si vybírají své favority. Téměř každý vězeň pečlivě prochází všechny volební programy, poslouchá v rádiích debaty, sleduje televizní programy věnované volbám, a to z jednoho důležitého důvodu. Hledají právě toho jednoho kandidáta, který alespoň náznakem přislíbí amnestii. A od tohoto momentu na chodbách a na cimrách ve věznicích neuslyšíte nic jiného než témata související s ní. Dokonce někteří z odsouzených jsou už tak zmanipulováni pouhou myšlenkou na svobodu touto cestou, že při každém státním svátku mají sbalené věci a čekají na propuštění, které se ovšem povětšinou nedostaví.
Výjimkou nebylo ani 1.1. letošního roku. Můžeme si jen domýšlet, jak můžou takové hádky o prezidentských kandidátech před prezidentskými volbami za mřížemi vypadat. Když uvážíme fakt, že nemůžou argumentovat jen komentářem na sociálních sítích v bezpečí za počítačovým monitorem, a i možností anonymity, může i kvůli těmto tématům dojít k „uklouznutí“ a záhadným pádům na rty a oči. Ve většině případů se však naštěstí odsouzení při svém výběru shodnout s ostatními, přece jenom každý chce to samé, dostat se ven co nejdříve.
