Waldorfská škola se snaží vytvořit přirozené a kreativní prostředí pro učení. Je založena na respektu k vývojové psychologii a k potřebám, které v dané vývojové fázi dítě zrovna má. Zvažujete, že zvolíte alternativní přístup ke vzdělání svého dítěte? Nastudovali jsme pro vás, jak to ve Waldorfských školách funguje.
Obsah článku
Co znamená Waldorfská škola?
Waldorfská škola je alternativní metoda vzdělávání, založena v Německu v roce 1919 Rudolfem Steinerem. Tato metoda se zaměřuje na rozvoj celé osobnosti dítěte, včetně jeho tělesné, duševní a duchovní stránky. Ve školách se snaží vytvořit přirozené a kreativní prostředí pro učení, kde jsou děti vedené k samostatnosti, přemyšlení a kritickému uvažování. Vyučování se zaměřuje na přírodní vědy, umění a hudbu. Velký důraz se klade na komunitní akce, kde se očekává aktivní zapojení rodičů. Rodiče se podílí na přípravě učebních pomůcek a doporučuje se, aby se účastnili seminářů a přednášek. Je totiž žádoucí, aby dítě mělo podporující prostředí k rozvoji i doma. Pokud nechcete věnovat čas přípravě pomůcek a účastnit se akcí školy, pravděpodobně pro vás tento typ školy nebude úplně vhodná volba.
Přístup k dětem
Přístup k dětem ve waldorfské škole se zakládá na respektování individuálních potřeb každého dítěte. Waldorfské školy vytváří příjemné a podporující prostředí pro učení, ve kterém děti mohou rozvíjet své schopnosti a zájmy. Učitelé ve waldorfských školách se snaží pochopit děti a navazovat s nimi úzké vztahy, aby mohli lépe rozumět jejich potřebám a pomoci jim v růstu.
Školy poskytují co nejvíce praktických zkušeností, aby si děti mohly osvojit a takzvaně zažit znalosti a dovednosti. Využívají hry, hudbu, tělesnou aktivitu a práci s rukama jako způsoby, jak poskytnout dětem přímé zkušenosti s učením. Žáci se učí eurytmii, což je pohybové umění vyjadřující řeč, tóny a duševní nálady. Přirovnává se k výrazovému tanci.
Ve waldorfské škole se věnuje pozornost nejen intelektuálnímu rozvoji, ale i rozvoji emocionální inteligence, kreativity a duchovních hodnot.
Pravidla a výuka ve školách
Pravidla ve waldorfské škole se obvykle zakládají na principu respektu k ostatním lidem a k životnímu prostředí. Waldorfské školy vytváří komunitu, ve které se děti učí spolupracovat, být ohleduplné a respektovat se navzájem.
Pravidla ve waldorfské škole mohou zahrnovat:
- Respektovaní ostatních lidi a jejich vlastnictví.
- Vyvarovaní se jakéhokoli násilí nebo šikany.
- Uklízení po sobě.
- Ohleduplnost k životnímu prostředí.
- Přistupovaní k učení s úctou a odpovědností.
Vše se ve waldorfské škole obvykle dětem vysvětlí a následně proběhne diskuze, takže děti rozumí důvodům, proč jsou pravidla stanovena a jak je mohou dodržovat. Učitelé ve waldorfské škole se snaží vést děti k samostatnosti a odpovědnosti. Děti se učí, jak řešit problémy a jak se chovat zodpovědně.
Waldorfské školy u dětí a mládeže vyváženě rozvíjejí rozumové, kreativní, umělecké, praktické a sociální dovednosti. Vyučování probíhá formou epoch, což jsou měsíční bloky zaměřené na jeden konkretní předmět. Od první třídy se žáci učí dvěma cizím jazykům. V hodinách ručních prací děti háčkují, pletou a šijí, v řemeslech řežou, šroubují a kovají, a to jak chlapci, tak dívky bez rozlišení pohlaví. V umělecké výchově zvládají více hudebních nástrojů, sborový zpěv a dramatickou výchovu. Na rozdíl od jiných státních škol děti nepoužívají učebnice, protože nevyhovují dynamickému pojetí výuky. Vytváří si vlastní slabikáře a pracovní sešity a učí se používat encyklopedie, atlasy a jiné dostupné zdroje informací.
Učitel je hlavní organizátor výuky. Má velkou volnost a jeho role ve vzdělávání dětí je obrovská, obzvlášť v raném období, protože se zakládá na napodobování.
Velice obsáhlý učební plán, v některých směrech přesahuje osnovy a vzdělávací plány státních škol. Podrobně se vyučuje historie a mytologická prehistorie. Žáci symbolicky, ale i prakticky prochází procesy a vývoj, které prodělalo lidstvo (např. staví model domu, pěstují obilí a pečou vlastní chleba).
Waldorfská škola vs. Montessori
Waldorfská i Montessori škola jsou obě alternativní metody vzdělávání, které se zaměřují na individuální potřeby dětí a na rozvoj celé osobnosti. Rozdílem je však přístup k učení a filozofie, na kterých tyto metody stojí.
Waldorfská škola je založena na antropozofické filozofii, která vychází z názoru, že člověk má tělesnou, duševní a duchovní stránku, které se musí rozvíjet současně. Školy se snaží poskytnout dětem co nejvíce praktických zkušeností a rozvíjet jejich kreativitu a fantazii.
Koncept Montessori pedagogiky založila Maria Montessori. Zakládá se na principu, že děti mají vrozenou potřebu se učit a rozvíjet své schopnosti. Montessori školy, poskytují dětem volnost a svobodu vybírat si aktivity, při kterých se chtějí učit. Učitelé v Montessori školách jsou pouze průvodci a pozorovatelé, kteří pomáhají dětem najít a rozvíjet své vlastní schopnosti. Děti velmi brzy pracují samostatně za pomoci speciálních učebních pomůcek.
Kritika Waldorfského přístupu
Waldorfské školy bývají často nepochopené, protože tento model vzdělávání je poměrně složitý a výrazně se liší od výuky na běžných školách.
Sám zakladatel Rudolf Steiner je v očích kritiků waldorfského školství velmi pochybnou osobností. Tento přístup se považuje za kontroverzní, jelikož nepodporuje raný intelektuální rozvoj a učí respektu ke kořenům a kultuře minulých století.
Jako problematická je hodnocena waldorfská pedagogika za to, že se zakládá na antropozofii, což je náboženský směr. Někteří podotýkají, že tento náboženský prvek do vzdělávání dětí nepatří. Školy také čelí kritice za to, že jejich přístup ke vzdělávání není postaven na vědeckých základech a přehlíží význam vědy a technologie. Mají odmítavý postoj k používání počítačů a internetu u mladších dětí.
I přes tuto kritiku waldorfské vzdělávání stále získává na popularitě a má mnoho spokojených rodičů a studentů, kteří se domnívají, že tento přístup ke vzdělávání pomáhá rozvíjet celkovou osobnost dítěte a poskytuje mu jedinečné zkušenosti a dovednosti.
Vzdělávací plány waldorfských škol v Česku odpovídají požadavkům Ministerstva školství a platné legislativě a na základě toho jsou pravidelně kontrolovány Českou školní inspekcí (ČŠI).
