Co je syndrom prázdného hnízda a jak se s ním vyrovnat?

Každý rodič zažívá mnoho etap ve výchově svých dětí. Jednou z nejvýznamnějších je okamžik, kdy se jejich potomci rozhodnou opustit domov a začít svou vlastní samostatnou cestu. Tento přechod může být pro rodiče emocionálně náročný, jelikož se musí vyrovnat s novou realitou, která přináší změnu jejich role a dynamiky rodiny. Tento stav, známý jako syndrom prázdného hnízda, je fenoménem, který se vyskytuje v mnoha domácnostech po celém světě. V článku se zaměříme na to, co přesně syndrom zahrnuje a jak mohou rodiče úspěšně zvládnout tuto novou fázi svého života.

Co je syndrom prázdného hnízda?

V životě rodiče dřív nebo později nastane doba, kdy musí nechat své děti vyletět z hnízda. Pro milujícího rodiče toto období bývá psychicky velice náročné a může pociťovat důsledky syndromu prázdného hnízda.

Termín “syndrom prázdného hnízda“ se začal používat v 70. letech minulého století. Popisuje pocit ztráty a smutku, který mohou rodiče pociťovat poté, co jejich děti opustí domov. Rodiče najednou čelí pocitu ztráty a osamělosti. Syndrom prázdného hnízda může také přinést pochybnosti ohledně vlastní identity. Rodiče přehodnocují svou roli mimo funkci výchovy a péče o děti.

Tento jev často nastává, když děti odcházejí na univerzitu, začínají pracovat nebo se odstěhují do vlastního bytu. Pro mnoho rodičů znamená tento okamžik konec éry intenzivní péče o své děti a přechod do nové role, která bývá méně výrazná a vyžaduje více individuálního sebevyjádření a plnění vlastních potřeb.

Nejnovější výzkumy se opírají o fakt, že “syndromem prázdného hnízda” trpí hlavně ti rodiče, kteří sami v dětství nezažili bezpečné připoutání k pečujícímu rodiči. Jejich citová vazba byla buď nejistá a nebo v dětství prožili bolestivou ztrátu jednoho či obou rodičů, čímž bylo toto spojení narušeno.

Otcové

Pro otce se tato doba může stát překvapivě velmi bolestivou životní etapou. Muži se v tomto časovém období, na rozdíl od ostatních vývojových fází, více orientují na rodinné a citové vztahy. Při odchodu dětí mohou zpětně litovat toho, že se svými dětmi netrávili dostatečné množství společného času.

Matky

Některé matky vidí odchod dětí jako příležitost pro uspokojení vlastních potřeb, které do té doby upozaďovali. Avšak může se stát, že některá z matek věnovala svým dětem veškerý svůj volný čas a rodina se pro ní stala smyslem života. Už si ani nepamatuje, kým byla před tím než se stala matkou. Ztrácí svou identitu. Pro některé z nich může odloučení znamenat potvrzení o jejich aktuální neužitečnosti a zbytečnosti. Ženy jednají emotivněji. Objevuje se u nich jednání v afektu, zuřivost, citové vydírání, vynucování pozornosti a jiné způsoby, jak si potomka nějakým způsobem udržet. Ve většině případu si tohoto chování nejsou vědomy a nebo si to ani nechtějí připustit.

Jak se mění partnerský vztah?

V podstatě dochází k obnovení soužití rodičů jako páru, kterému po mnoha letech odpadá starost o potomky s možností soustředění se jen na svůj vztah mezi sebou. Pár ale ve stejnou dobu prochází krizí zapříčiněnou osamostatňováním dětí, které byly dosud jakýmsi mostem.

Pokud partneři tuto krizi přečkají, tak se naopak po několika letech lze dočkat dalšího sbližování a užívání si společného času, který mají opět jen pro sebe.

Jak se vyrovnat se syndromem prázdného hnízda?

1. Povolte si své emoce: Smíšené pocity, jako je smutek, úzkost nebo ztráta, jsou běžné a zcela přirozené. Povolte si projevit tyto emoce a neberte je jako projev slabosti. Sdílení svých pocitů s partnerem, přáteli nebo rodinou může být užitečné.
2. Najděte si nové zájmy a aktivity: Po odchodu dětí z domova je čas se soustředit na vlastní zájmy a touhy. Najděte si nové aktivity, které vás baví, a věnujte se jim naplno. Může to být cestování, studium nových dovedností, členství v klubu nebo dobrovolnická činnost.
3. Upevněte vztahy s partnerem a přáteli: Prázdné hnízdo může být příležitostí pro prohloubení vztahu s partnerem nebo obnovení sociálních vazeb s přáteli. Trávení času s lidmi, které máte rádi, a sdílení svých prožitků s nimi může přinést pocit spojení a podpory.
4. Nabídněte podporu svým dětem: I když se vaše děti osamostatňují, stále potřebují vaši podporu a porozumění. Buďte jim k dispozici, pokud potřebují radu nebo emocionální oporu, ale respektujte jejich nezávislost a individuální rozhodnutí.
5. Zaměřte se na sebe: Syndrom prázdného hnízda může být příležitostí k sebereflexi a osobnímu růstu. Zaměřte se na svůj vlastní rozvoj a blaho. Pečujte o své fyzické zdraví cvičením a zdravou stravou. O své duševní zdraví pravidelným cvičením relaxačních technik, jako je meditace nebo jóga.

Odchod dětí mnohem lépe zvládají ti rodiče, kteří nachází potěšení i v jiných oblastech života než jen pouze v rodičovství.

Bohužel nastávají i situace, kdy se jeden z rodičů výrazně angažuje v životě svého již dospělého dítěte, které založilo vlastní rodinu. Výsledkem ovšem může být i rozvrat rodiny dítěte, což tito rodiče často chápou jako potvrzení své domněnky.

Syndrom prázdného hnízda je přirozenou součástí životního cyklu a může být příležitostí k osobnímu růstu a novým začátkům. S uvědoměním si svých emocí a aktivním přístupem k novým možnostem můžete tuto fázi života úspěšně překonat a nalézt radost a naplnění i v nové roli.

💡 Tip: Zajímají vás další články s rodičovskými problémy? Přečtěte si také článek: Obraz doby: Chorobná závislost matky na synovi.