Umění chtít, proč je dobré mít přání? Protože přání nás naplňují a také motivují k výkonům, které bychom od sebe ani nečekali. Z něčeho tak obyčejného a zároveň báječného, jako je přání, se stávají vize a z vizí činy a z činů legendy. Když něco chceme, jsme ochotni pro to překonat sami sebe. Přání nás v životě posouvá dál.
Obsah článku
Umění chtít: Dnes jsme k přáním podněcováni ze všech stran, ale ne vždy tomu tak bylo
Dříve bylo běžné, že ten kdo něco chtěl, byl nevděčný, hamižný, materialista apod. Chtění, touhy, přání, to vše bylo považováno za něco, co nepřísluší střídmému skromnému člověku, který má být s pokorou vděčný za to co má. Bylo to bráno jako něco co je špatně, něco co nemá místo v dobré společnosti. Když jste něco chtěli už jste byli závistí a chamtiví.
Bývaly doby, kdy se za takové přání, resp. prosbu dokonce platilo. Byly to politické i náboženské nástroje, jak učit lidi být vděční za to, co mají a pokud něco chtěli, přáli si, pak prakticky prosili svého pána, případně Boha, aby jim jejich tužbu vyplnil. A za to bylo třeba zaplatit. Přát si něco navíc bylo bráno spíše jako “neznabožství”.
Jenže kdyby si nikdy nikdo nic nepřál, pak by nevznikaly různé věci, nedocházelo by k objevům ani k pokroku. Něco si přát, něco chtít je to co nás pohání. Díky tomu že něco chceme a jdeme si za tím, vytváříme na své cestě spoustu báječných věcí. Potkáváme skvělé lidi, zažíváme zajímavé situace a získáváme zkušenosti.
Mnohým lidem i tak stále ještě přijde přání jako výraz nevděčnosti. Jakoby snad to, že si přejete něco nového znamenalo, že to co máte už nechcete. Ale tak to není. To že chceme něco navíc nebo něco jiného pouze značí náš vývoj. To že se i my sami se měníme, že se mění naše potřeby a naše preference.
Přání jako hnací síla, která nás žene kupředu
Je dobré a praktické něco chtít, protože díky tomu děláme jiné věci. Abychom docílili našeho přání učíme se fyzickým aktivitám, psychickým dovednostem, novému jazyku apod. Seznamujeme se s cizími lidmi, pokoušíme vlastní hranice, a dozvídáme se často sami o sobě.
Samozřejmě ne vždy jsme spokojení docílíme-li toho co jsme chtěli, avšak i to patří k přáním a i to jsou cenné lekce.
Díky chtění se zlepšujeme a vyvíjíme. Učíme se novým věcem a poznáváme nová místa. A dojde-li na, to že nejsme s výsledkem spokojeni, vznikají nová přání a ty opět vytváří prostor pro nové dovednosti a nové zkušenosti. Bez přání by nebylo vynálezů a objevů. Pokud by nikdo nic nechtěl, nikdo by nic nedělal a nehledal nová řešení.
Už jen základní a banální příklad. Dospívající teenager, který chce skateboard, který mu rodiče odmítají koupit. Půjde na brigádu, aby si na něj vydělal. Učí se tak na své cestě za tím co chce zodpovědnosti, materiálním hodnotám. Učí se, že někde musí být v určitou hodinu, dělat tam určitou práci a nějak se tam také chovat, aby dostal kýženou odměnu, za kterou si pak koupí chtění skateboard.
Občas se také stane to, že když pak teenager dostane první výplatu a má ji celou dát na jednu věc kterou chtěl, zjistí že to možná pro něj nemá takovou hodnotu, aby za to dal vše co zrovna má a své preference, svůj zájem změní. I to je pro něj úžasná lekce, kterou se nenaučí bez toho, aniž by po něčem toužil na tolik, že kvůli tomu šel na brigádu.
Něco chtít je dobré, avšak pozor na úskalí posedlosti
Přání by se nemělo zaměňovat s posedlostí. Někdy se totiž může stát, že svému přání věříme natolik, že jsme jim přímo posedlí. Máme pocit, že pokud se nám nesplní, svět je černý a nic nemá smysl. Takový stav je nežádoucí. Je dobré mít vždy na paměti že i u přání bychom se měli držet reality a toho čeho můžeme docílit.
Přát si např. křídla, jistě chápete, že není zcela splnitelné. Někdy propadáme svým představám natolik, že ztrácíme uvážlivost a soudnost v představě o splnění našeho přání. Člověk tak může snadno upadnout do deprese, protože stále lpí na tom, co chtěl i přesto, že by si měl uvědomit, že to prostě nepůjde. Bohužel i to k přáním patří.
Žít v myšlenkách a snech, se může stát žitím v přeludu
Internet a média nás nutí přistupovat k chtění jako k něčemu na co máme výsostné právo a prý stačí jen chtít a přát si, věřit tomu a ono se to splní. Jenže to je právě zcestný způsob, jak se dostat do negativních emocí v případě že se nám nedaří přání splnit. Přání je něco, na co máme právo, ale vždy bychom měli mít na paměti zda je reálné a zda je v souladu s tím jací jsme a kým chceme být.
Proč je dobré něco chtít?
To že něco chceme znamená že jsme, že žijeme a že máme emoce a fantazii. Bohužel to ale také znamená že nám něco chybí, něco po čem toužíme, o čem si myslíme že by mohlo naplnit naše životy pocitem štěstí. I tento přístup k přání může být zrádný. Štěstí je něco jako přístup k životu není to něco co “naskočí” po vyzvednutí balíčku z pošty.
Avšak i přes tato úskalí je přání něco co nás neskutečně pohání a motivuje. Když něco chceme tak máme jistý smysl. Jsme tu pro něco a víme že máme směr a pro psychiku člověka je nesmírně důležité mít směr. Pokud člověk nemá směr, má pocit že neví kudy kam a co má v životě dělat, pak se ztrácí ve svých obavách a nejistotách a upadá do letargie.
Chtějte a přejte si jak jen můžete, protože vidina splněného přání, chtíče, je ta nelepší motivace. Vidina pozitivního výsledku vašeho úsilí, je to co vás dokáže zvednout, když jste zrovna na dně. To že něco chcete také znamená že máte zdravou mysl, že vidíte důvod žít a něco dělat.
Většina lidí, kteří jsou v depresi a v těžkých životních situací, kdy je jejich psychika velmi špatná, si ani nic nepřejí. Nic nechtějí, protože v tu chvíli cítí že to nemá smysl. Proto se nebojte chcete-li toho moc, klidně chtějte i nemožné, jen se vždy držte toho, že tu máte přání proto aby vás hnalo dál, ne aby vás pohltilo a sebralo vám zdravý úsudek.
Přání z nás dělají to, kým jsme
Čím víc si přejete tím víc jste člověkem, tím více utváříte, tím více se stáváte tím kým jste. S každým novým přáním přichází nový nával hormonů a euforie. Tím zvyšujete svou radost a celkovou náladu. Nebojte se svých přání, pokud nejsou v rozporu s tím co považujete za slušné a správné
Tím, že si něco přejete neříkáte: “ale to co mám mi nestačí.” Říkáte jen že chcete něco dalšího, něco jiného, něco navíc. Říkáte tím, že jste se vyvinuli, že stárnete, že jste zmoudřeli, že jste se změnili a měnit se je přirozené. Stejně tak jako se měníme my v průběhu let fyzicky, mění se i naše psychika.
Nehledě na to, že když víte, že něco chcete pomáháte i ostatním. Například klasická otázka: “co si přeješ k narozeninám?” A nic! Kdo se cítí po takové odpovědi bezradný, není sám. Je těžké dávat dárky někomu, kdo tzv. nic nechce.
Pokud víme že se stárnutím mění naše psychika, víme také že se tím dost možná mohou změnit naše priority a tím i právě to co chceme. Když nám bylo 5 let chtěli jsme možná panenku Barbie a nebo traktor, když nám bylo 12 let bylo to možná být tanečnicí, ale když je nám 30 let už je to možná dům se zahradou a v 70 letech jen skvělá večeře. Preference se mění a přání také, je to zcela v pořádku.
Pokud by vám někdo chtěl namluvit že neustále měníte názory, pak jen odpovězte že měníte své preference a tím tedy i to kam směřujete. Bylo by nepřirozené pokud bychom se neměnili a tím nevytvářeli nové požadavky protože i svět se točí a mění a pokud bychom to nedělali stejně, pak by nám stále byl např. 1 rok a naším snem by byl nový dudlík.
Chtějte, přejte si, má to své výhody
Čím nereálnější naše přání jsou, k o to větším výkonům jsme schopni se vyburcovat stejně tak jako bořit své hranice a vystupovat ze své komfortní zóny. Fantastická přání nás také často zavedou k originálním nápadům. Jako oslovit někoho nezvyklým způsobem. Nebo typické „tak já to prostě zkusím“ a ono něco banálního nakonec funguje lépe než promyšlený oficiální způsob.
Přání nás tedy dokáže:
- Motivovat
- Vyburcovat k výkonům
- Nacházet originální řešení
- Vynalézat
- Objevovat
- Seznamovat
- Vytvářet nečekané příležitosti
- Učit o nás samotných
- Získávat nové zkušenosti
A mnoho dalšího. Pokud něco chceme a pak to získáme, jsme bud šťastní, nebo zjistíme, že jsme to vlastně vůbec nechtěli, že to bylo něco jiného. Není to však rozmarnost, není třeba se za to hned negativně ohodnotit. Není to ani lehkomyslné. Pokud v jednu chvíli něco tak cítíme, pak to tak cítíme, pokud se to později změní, je to pouze proto, že se změnilo něco jiného. Naše priority nebo okolnosti.
Přáními, těmi splněnými i těmi nesplněnými, se tedy učíme i sobě samých. Můžeme zjistit, že chceme ve skutečnosti něco jiného nebo se také můžeme naučit jací jsme ve své podstatě. Na cestě za splněnou touhou můžeme objevit vlastnosti, o kterých jsme si mysleli že ani nemáme. Můžeme zjistit, že jsme trpěliví nebo třeba jen závidíme, nebo jsme horliví apod.
Chtějte a nestyďme se za to že chceme, protože chtít je dobré. Je to proaktivní a motivující.
