ADHD je známé hlavně jako nálepka pro zlobivé a neposedné děti. To je ale omyl. Chybným a zjednodušujícím výkladem se ztrácí pravá podstata této poruchy chování, ke které se často přidružují poruchy učení či deprese.
Mým dnešním úkolem bude vysvětlení toho, co je to skutečně ADHD. Popíšu, jak rozpoznáte jeho příznaky u sebe nebo u svých blízkých a z vlastní zkušenosti vám přiblížím, jak vypadal můj život před diagnostikováním. Tak se do toho pusťme dřív, než mě chytne nějaký nápad nebo mi vyprší deadline.
Obsah článku
Průvodce ADHD
Musíme začít s nudnou přednáškou, takže se pohodlně usaďte a nenechte se ničím rozptylovat. Attention Deficit Hyperactivity Disorder neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou (pozn. pokud jste přeskočili nebo přelétli celý tento název, nemáte ADHD, pouze rozum) je neurovývojový syndrom, který je dědičný. To znamená jednak, že se člověk s ADHD již narodí a také, že mu ho rodiče předali v genech.
Porucha se objevuje u všech pohlaví a genderů bez ohledu na inteligenci. Začíná se projevovat od narození, avšak diagnostikovat ji je velmi obtížné. K tomu dochází nejčastěji mezi čtvrtým až šestnáctým rokem života. To, že máte ADHD, můžete zjistit i ve starším věku. U mužů dochází k odhalení dříve než u žen (ty bývají k diagnostikovány orientačně mezi pětatřicátým až pětačtyřicátým rokem života). Důvodem je to, že ženy zpravidla skrývají příznaky, zatímco muži je přiznávají.
ADHD je soubor specifických symptomů (např. nepozornost, roztržitost, impulzivita, hyperaktivita) začínajících v raném věku člověka, které jsou neobvyklé ve srovnání s vrstevníky a které se obvykle vyskytují kdekoliv (např. doma, ve škole) a způsobují značné problémy.
Pavel Graves Hammerness, ADHD. ABC-CLIO, 2009, s. 2.
ADHD a jeho symptomy
Abychom pochopili ADHD, je důležitější to, co se schovává za těmito čtyřmi písmenky, která se zde pořád opakují. Jaké jsou typické příznaky? Mezi hlavní patří kromě hyperaktivity a impulzivnosti také nepozornost, snadná rozptýlenost, zapomětlivost a také netrpělivost.
Příznaky se s věkem mění. Děti s ADHD mají problém sedět v klidu (ruší ostatní, houpou se na židli nebo pohupují nohami) a dávat pozor. To vede k napomínání a kázeňským přestupkům. Odmítají dělat vše, co je nebaví nebo v čem nevidí význam Důvodem je nedostatečný stimul v pohybu. To ovšem neznamená, že se takový malý jedinec musí za každou cenu chovat jako dinosaurus z Jurského parku.
V následujícím videu můžete porovnat verbální i neverbální projevy ADHD u dětí.
S tím, jak člověk dospívá, “dospívá” i jeho porucha. Teenager je neorganizovaný (jak jeho pokoj, tak i vizáž), nezvládá odpovědnost, což vede k neúměrné konzumaci alkoholu nebo drog, bezohledného řízení či těhotenství mladistvých.
V dospělosti dochází u některých jedinců ke zmírnění poruchy, což neznamená, že by ADHD úplně zmizelo. Dospělý člověk nemá energii dítěte, které se chce neustále pohybovat. Spíš je zapomětlivý, neklidný, špatně se soustředí a snadno se rozptýlí. Zároveň negativně reaguje na frustraci, ke které se mohou vyvinout i přidružit nemoci jako deprese, úzkost, poruchy přijmu potravy a další. Kvůli (díky?) jejich vzniku dojde k diagnostikovaní příčiny, jíž je ADHD.
Jestli v určitém období života objevíte příznaky ADHD, znamená to, že buď jste jím vždy trpěli, nebo u vás propukla jiná porucha. Ať je to jakkoliv, před on-line testy na internetu raději vyhledejte vhodného lékaře, který stanoví diagnózu.
Není porucha jako porucha
ADHD je komplexní porucha pozornosti, která se rozděluje do tří kategorií na základě symptomů.
- 1. Nepozorné ADHD – Tato kategorie je nejčastější. Jedinec s tímto typem se snadno přestane soustředit a dělá neopatrné chyby. Těžko následuje instrukce, tudíž skříň z IKEA si postaví po svém. Také má sklony k nepořádku a hromadění věcí. Většinou ho místo práce najdete zasněného nad čímsi, co se nikdy nestane.
- 2. Hyperaktivní/impulzivní ADHD – Typickým příkladem je člověk, který je až moc aktivní nejen fyzicky (nedokáže sedět na jednom místě), ale i psychicky. Často skáče do řeči, až moc mluví a má sklon hovořit z cesty.
- 3. Kombinované ADHD – Nejsložitější typ poruchy pozornosti, při němž se všechny příznaky zkombinují. Člověk nevěnuje dostatek pozornosti audiovizuálním podnětům, za to vykazuje přehršel spontánní fyzické aktivity. Symptomy se mohou projevovat v náhodných blocích, ale i po celý den.
Dříve byl první typ ADHD zaměňován s ADD kvůli “nedostatku” hyperaktivity. Toto chybné usuzování přetrvává až doteď. Co je to ADD? Člověk s poruchou pozornosti bez hyperaktivity sice vykazuje obdobné příznaky jako ten s ADHD – nedokáže se soustředit na jednu věc, mívá problém s plněním a dokončováním úkolů, je zapomnětlivý a často ztrácí věci atd., avšak neprojevuje se v něm naléhavá impulzivnost a touha po pohybu. Dítě s ADD se pro okolí může zdát stydlivé, tiché a rezervované, a především klidné. V dospělosti se jeho postoj zdá chladný, jelikož svému okolí připadá znuděný nebo nezaujatý.
Diagnostika a léčba poruchy pozornosti
Sledujete sami, že máte příznaky ADHD? Říká vám vaše okolí, že jste hyperaktivní? V tom případě… si dojděte k psychologovi!
To, že skutečně máte či nemáte ADHD (popřípadě ADD), musí stanovit pouze lékař. Od on-line testů jsem vás již odrazovala a budu v tom pokračovat. Nedělejte si je, nezkoušejte je, nemrhejte svým časem. Jejich výsledkům nemůžete důvěřovat ze dvou důležitých důvodů. Předně neobsahují lidský faktor, tedy hodnotící aparát pověřené osoby, která má odborné znalosti a zkušenosti se stanovením diagnózy. Druhým, neméně podstatným důvodem jste vy sami. Jestli si otevřete test a řeknete si: „Mám ADHD,“ tak váš výsledek tomu bude odpovídat. Otázky jsou jasné a leckdy až podbízivé.
Jak poznám, že moje dítě má ADHD?
U stanovení diagnózy dětí se to má trochu jinak než u dospělého. Příznaky ADHD se leckdy neberou vážně, protože jsou přičítány typickému dětskému chování.
Prvotní symptomy jsou viditelné už v batolecím a předškolním věku, avšak skutečně jim můžeme důvěřovat až od 7. roku života. U starších dětí, které chodí do školy, jsou příznaky zřetelnější. Jestli máte podezření, že by vaše ratolest mohla mít ADHD, vyhledejte dětského lékaře, který vám doporučí dětského psychiatra.
Diagnóza se stanovuje podle kritérií amerického psychiatrického manuálu DSM-5, při němž se zkoumají hlavní příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity. Z pozorování vyjde najevo, zda dítě poruchu pozornosti má a jestli ano, tak v jaké míře. Kritéria se rozlišují do tří stupňů mírná – střední – velká.
Detaily toho, jak vypadá kompletní série vyšetření, si ušetřím. Některé z vás by mohly určitě vyděsit. Podrobné informace vám sdělí pediatr či se o nich dočtete na stránkách jakéhokoli dětského psychiatra.
Diagnóza dospělých
Dospělí často vyhledají lékařskou pomoc kvůli vzniknuvším poruchám, jako jsou deprese, úzkost a další. Jejich příčinou může stát ADHD. Před kompletní diagnózou je proveden mezinárodní diagnostický test DIVA, který je postaven na rozhovoru mezi lékařem a pacientem za doprovodu jeho rodiny či partnera. Zkoumají se v něm projevy poruchy pozornosti od dětství do dospělosti v rámci současného chování.
Léčba
Jak již bylo zmíněno, ADHD je porucha pozornosti a není nemocí. To znamená, že se nedá léčit třeba jako bolest hlavy. Z toho nevyplývá, že s ADHD nemůžete bojovat. Buď se naučíte s poruchou žít po svém (podle vašeho typu), nebo můžete sáhnout po některém ze způsobů “léčby” (v alternativním slova smyslu). Přístupy se odvíjí podle věku a závažnosti poruchy.
Jak řešit poruchu pozornosti s dětmi? V první řadě s ním můžete docházet na psychoterapii, jejímž úkolem je dítě naučit o životě. Vážnějším případům jsou od šesti let doporučeny léky. Další možností je vést dítě k organizovanosti, která ho nesmí nudit nebo uvádět do stereotypu. Využívat přitom můžete z celé škály nejrůznějších pomůcek – barevné nalepovací papírky, obrázkové poznámkové bloky, harmonogramy atd.
Neposedné dítě je zapomětlivé. Abyste došli k výsledkům, je nutné postupovat pomalu. Nenakládejte na něj zbytečně moc úkolů se zdlouhavým nebo nejasným cílem. Dítě se těmito úkoly naučí systematicky uvažovat, zvládat lépe plánování a bude mistrem ve ztrácení papírků.
U dospívajících a dospělých je způsob léčby obdobný. Kromě psychoterapie, všemožných papírků a medikamentů lze vyzkoušet cvičení na podporu koncentrace, sebeovládání a zvládání každodenního života.
ADHD ve škole a v práci
Lidé s ADHD mají problém číst bez toho, aby zapomněli, co zrovna čtou nebo přitom nezačali přemýšlet nad něčím jiným. Zdlouhavá práce, nad níž musí sedět nad jednom místě, je ubíjí, jelikož se nemohou pohybovat. To ovšem neznamená, že by byli nepoužitelní v běžném životě. Jak zvládat poruchu pozornosti?
Ve škole
Učení s poruchou pozornosti je těžší než běžné studium. Neexistuje žádná zázračná metoda, která by vám pomohla koncentrovat se, protože každý je jiný.
Většina ADHD studentů radí poslouchat hudbu ve sluchátcích. Důvodem je struktura hudby, při níž se mozek soustředí na rytmus. Podle trvání skladby získáte pojem o času, který je jindy kvůli poruše zmatený. Avšak ne každá skladba tohle dokáže. Někdo dává přednost klasické hudbě, jiní zase popovým hitům. Pro některé žáky a studenty je vhodné přeříkávat si poznámky nahlas nebo využívat vizuální pomůcky jako jsou obrázky, videa či kartičky. Jiní se zase učí za pohybu (např. při chůzi nebo v posilovně), aby vybili svoji energii. Jestli ani to není pro vás, zkuste se učit ve studijní skupině nebo za přítomnosti někoho jiného či v měnícím se prostředí.
Na pracovišti
Pro jedince s poruchou pozornosti je rutina sprostým slovem a noční můrou zároveň. Proto je nejlepší takové pracovní prostředí, které je variabilní a v němž si pracovní dobu upraví podle sebe. Hlavními potížemi jsou rozptýlenost, impulzivita a hyperaktivita. Jak si poradit s těmito překážkami?
- 1. Rozptýlenost – Abyste se skutečně soustředili, doporučuji vypnout telefon, zablokovat všechny internetové stránky, na nichž prokrastinujete a zaobírat se pouze jedním nápadem najednou, který je ještě lepší rozložit na menší části. Pomohou i přestávky a odměny. Abyste nezapomněli na důležitý termín, lépe zvládli rozvržení času a nelenili, plánujte si vše. Doslova. K tomu vám pomohou aplikace, třeba Google Calendar, Outlook nebo To-Do-List.
- 2. Impulzivita – Porucha pozornosti má vliv na nálady, které se mění velmi často, o to více na pracovišti. Lidé s poruchou pozornosti mají zvláštní vlastnost, kvůli které si berou osobně i to, co tak nebylo myšleno. Proto se ptejte po feedbacku a naučte brát vše s nadhledem a přespříliš nepřemýšlet o maličkostech.
- 3. Hyperaktivita – Pohyb, pohyb, pohyb. Přesně to chybí člověku s poruchou pozornosti. Jestli pracujete v kanceláři, využívejte jakoukoliv možnost opustit svůj stůl a ujít pár metrů ke kopírce nebo se projít po kanceláři. Nezapomeňte si i při práci z domova plánovat přestávky. Váš pes bude nadšený.
Jednou z dalších obtíží, s nimiž se musíte vypořádat, je špatná paměť. Proto si dělejte seznamy toho, co musí být splněno, zápisky o tom, co je skutečně vaším úkolem a kdy je deadline, který nesmíte propásnout. Další potíží, na kterou si musíte dát pozor, jsou špatné komunikační schopnosti. Skákání do řeči a nepřítomný pohled nevytváří nejlepší pracovní atmosféru. Pomůže vám psát si neustále pomůcky (budete vypadat, jako kdybyste skutečně vnímali).
Skryté výhody
ADHD negativně ovlivňuje soustředění, pozornost a chování. Víte, že přináší i výhody? Lidé kvůli poruše pozornosti mají velkou energii, v některých případech se zdají nezastavitelní. Jestli potřebujete umýt okna, zkuste vhodně namotivovat souseda s ADHD.
Jelikož jsou velmi spontánní a vynalézaví, nebude s nimi nikdy nuda. Vždy vymyslí něco, s čím vás překvapí (občas i v negativním slova smyslu). Lidé s ADHD jsou obdaření velkou kreativitou. Tato kvalita se hodí jak v pracovním životě, kdy dokáží nalézt řešení i tam, kde není, tak i v osobním. Jsou skrytými detektivy, kteří si pohotově všimnou všeho od změny odstínu barvy vlasů, oblečení nebo nálady v místnosti.
Nad poslední výhodu pravděpodobně užasnete. ADHD lidé se mohou neuvěřitelně soustředit (pouze) na to, co je skutečně baví. Ať je to pracovní projekt, rozepsaná práce nebo pečení. I toto soustředění je “poáhédáčtěné”. Na rozdíl od běžného jedince se dokáží soustředit i několik hodin v kuse bez ohledu na vlastní potřeby.
Jaké jsou další výhody poruchy pozornosti? V následujícím videu se dozvíte o pěti benefitech spojené s kreativitou.
Jaké jsou moje zkušenosti s ADHD?
Jako dítě jsem školu neměla ráda, přestože jsem zbožňovala zkoumání světa a poznávání nových věcí. Raději jsem vysedávala někde s knížkou, tancovala na písničky z pohádek nebo hrála na piano. S dospíváním se změnil můj pohled na svět a smysl pro humor, kvůli němuž jsem skoro každou hodinu němčiny končila v zadní lavici pro průšviháře nebo na chodbě. V mých sešitech učitelky střídaly variace na téma “Děláš si jen to, co chceš!”, čemuž jsem nevěnovala žádnou pozornost. Na gymnáziu jsem začala s rebelií. Hádky s němčinářkou (nevím, co proti mně mají němčináři) byly na denním pořádku.
Moje mladistvé problémy vyřešily knihy, které jsem četla pouze s hudbou. Bez ní bych se zbláznila. U nezajímavých knih jsem pouze přelétala očima po slovech a myslela na vše kromě nich. Dalším zázrakem byl alkohol, který na mě měl nevídaný vliv a jehož množství jsem zkonzumovala víc než moji kamarádi. Přes to jsem se mezi spolužáky cítila jako ošklivé káčátko. Tento pocit přerostl nakonec v poruchu příjmu potravy, která se mi vrátila do života několikrát, a silné deprese.
A pak najednou přišla vysoká, první období svobody. Některé předměty jsem milovala a po celou přednášku dávala pozor. Ale u těch, které mě nebavily, jsem otravovala pár spolužáků, s nimiž jsem se úzce spřátelila. Mezi cizinci jsem působila jako Michael Scott. Zkrátka jako mimoň. Můj časový rozvrh byl hrozný. Často se mi ale stalo, že jsem seděla u špatné učebny a na výuku přišla pozdě.
Během distanční výuky se ze mě stal jiný člověk. Za obrazovkou monitoru jsem se schovávala. Pozornost jsem věnovala hrám na telefonu, brouzdání po internetu a nakupování oblečení. Moje deprese se zhoršily. Po roce jsem už nemohla dál a rozhodla se zajít k doktorovi. Překvapivě mi lékař místo deprese diagnostikoval ADHD.
Proč si nikdo nevšiml příznaků?
Pravděpodobně vás napadlo, proč si nikdo už na základní škole nevšiml do očí bijících příznaků ADHD. Důvodů je několik. Předně jsem měla dobré známky. Poruchou pozornosti se vždy osočovaly ty děti, které měly špatný prospěch. No jo, špatný výklad. Dále jsem se vždy snažila o zapadnutí mezi kolektiv a všechny symptomy jsem skrývala. Místo běhání venku jsem klepala nohama, houpala se na židli nebo házela malé papírové kuličky s vtipnými myšlenkami po spolusedící. A za třetí, abych se přiznala, nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla mít poruchu pozornosti. Já? Obhájkyně tří titulů o nejhodnější dítě?
Co si vzít z článku?
Jestli jste dočetli až sem, říkáte si asi, jaká je pointa tohoto článku. Předně byste si měli odnést ponaučení v tom, že ADHD je porucha pozornosti, se kterou se člověk rodí a musí s ní žít celý život. Na každého působí jinak. Zatímco se ji někdo naučí využívat ke svému prospěchu a vytvoří si díky ní kariéru, jiného přivádí do potíží od základní školy. Nezapomeňte také na to, že každá strana má dvě strany. Přestože si kvůli některým příznakům musíte připadat jako blázni, díky jiným získáváte speciální kvality, jimž se běžní lidé nevyrovnají.
Jestli máte podezření, že byste vy, váš partner, dítě, rodinný příslušník nebo kamarád mohli mít ADHD, zkontrolujte další příznaky a navštivte lékaře. Je lepší to alespoň zkusit, nežli nic.
💡 Tip: Před návštěvou psychologa si přečtěte tento článek, který vám objasní na co se připravit a co čekat.
