Karolína Kripnerová je architektka, která kromě práce na volné noze spoluzaložila neziskovou organizaci Architekti bez hranic. Věnuje se společenským otázkám a snaží se vylepšit společný prostor tak, aby byl vstřícný ke všem členům společnosti. Zajímá se také o otázky soužití ve společnosti a své projekty sdílí a prezentuje s veřejností prostřednictvím mnohých projektů, nejnověji ve filmovém cyklu Architektura soužití.
V rozhovoru se s námi podělila nejen o svou profesionální cestu, ale také o to, jaká je její vize úspěchu, čím ji nadchla improvizace a jaké má plány do budoucna.
Obsah článku
Jaká byla tvoje cesta k Architektům bez hranic?
Náš spolek jsme založili s kolegou Vojtou Sigmundem v roce 2015. Byla jsem tehdy těsně po škole a začínala pracovat na volné noze. Doznívaly ve mně otázky kterými jsem se zabývala ve svém diplomním projektu – jak může architekt pomoct řešit bezdomovectví – a zároveň ve mně rezonovaly otázky smyslu práce architekta.
Vojtu oslovovaly také sociální otázky v architektuře, zároveň ze zahraničních stáží ve frankofonním světě si přinesl přání založit v Česku “pobočku” Architektů bez hranic. U nás v té době takový spolek ještě neexistoval. A tak jsme jej společně začali tvořit, vložili do něj spoustu energie a očekávání. A teď se nám to postupně vrací.
Jaké jsou vaše cíle do budoucna?
Jak už zaznělo výše, důležitým tématem je pro mě bezdomovectví. Beru jej jako jeden z velkých nešvarů naší současné společnosti (čímž neříkám, že by neexistovalo dříve, jen snad v jiných formách). Spolu s dalšími faktory cítím, že se do ohrožení bezdomovectvím dostává více a více lidí.
Takže mým přáním je, aby s pomocí architektury a Architektů bez hranic bylo Česko další ze zemí, které se podaří bezdomovectví vyřešit a počty lidí vyloučených ze společnosti snižovat. Věřím, že architektura a vystavěné prostředí mají i v těchto sociálních problémech důležitou roli.
Představíš konkrétně vaše nejnovější projekty?
Soustředíme se na projekty vzdělávacího rázu. Edukace veřejnosti je totiž jedním z nástrojů, jak předcházet například i bezdomovectví. Takže mluvíme, píšeme a děláme workshopy o (ne) dobře fungujícím veřejném prostoru, jeho příčinách a důsledcích. Z posledních projektů bych vyzdvihla filmový cyklus Architektura soužití.
Je to mezioborový projekt, který tvoříme spolu s umělcem Jankem Rousem ze spolku Artyčok.TV. Mezioborovost, tedy spolupráci napříč obory, vnímám jako budoucí nutnost a velký zdroj inspirace. Cílem tohoto cyklu je ukazovat filmovou formou příklady tzv. dobré praxe z kontextu střední Evropy, ve kterých díky angažovanosti architektů a umělců vzniká funkční komunita složená z “rozdílných” společenských skupin. Dokumentujeme soužití Romů a ne-Romů v ostravské Bedřišce, soužití uprchlíků a místních v mnichovském Bellevue di Monaco a v neposlední řadě soužití (bývalých) lidí bez domova, studentů a uprchlíků ve vídeňském VinziRast-mittendrin.
Tento projekt mi dělá velkou radost. Spolupráce s Jankem, natáčecí výjezdy, potkávání a rozhovory s inspirativními lidmi a spolupráce na filmu je skvělý koktejl. V listopadu, konkrétně 18. a 19., budeme organizovat v pražském CAMPu filmový festival Město všech, kde uvedeme filmy z cyklu Architektura soužití a další snímky s podobnou tematikou a doprovodíme je diskusemi se zajímavými hosty, například architektem Alexandrem Hagnerem či pražskými re: architekty.
Co pro tebe byly přelomové mezníky v životě a v kariéře?
Napadá mě první zahraniční pobyt, kdy jsem byla ve 14 letech sama v Německu, abych se naučila jazyk. Přineslo mi to poznání jiné společnosti, a tím pádem i té naší. Objevila jsem nadšení jezdit poznávat jiná místa a lidi – a taky se pak vracet domů. A beze sporu také jazykovou vybavenost, za kterou jsem moc ráda.
A další byla stáž ve Vídni, kde jsem se potkala s Alexandrem Hagnerem, inspirativním architektem a autorem zmiňovaného VinziRast-mittendrin. Díky němu jsem si uvědomila sílu architektury a přispěl tak k tomu, že mi to přijde jako krásné a mnohovrstevnaté povolání, které mě baví a naplňuje.
Jaký je podle tebe klíčový faktor úspěchu?
Napadá mě, že to je směs vize, houževnatosti, optimismu a podpory blízkých.
Co ti jde snadno od ruky a s čím naopak bojuješ a máš pocit, že v tom máš stále mezery?
Ráda poznávám nové lidi a navazuji nové kontakty. A bojuju s tím umět říkat ne. Ale už je to lepší než dřív.
Koho bys doporučila sledovat na sociálních sítích?
Ráda objevuju nové osobnosti, například skrze hovory TEDx. Naposledy mě zaujala guvernérka americké Georgie, Stacey Abrams.
Jaké denní rituály doporučuješ?
Doporučuju hlavně nějaké mít! Já si třeba dávám ranní studenou sprchu, (převážně) zeleninové jídlo v plus minus pravidelný čas a také dodržuju hygienu pracovní, kdy se snažím večer a o víkendech nepracovat.
Co bys vzkázala svému mladšímu já?
Ať se víc uvolní, kývá na výzvy a užívá si každého dne. Mám velkou radost z objevení (aplikované) improvizace a všem ji doporučuji. Jeden z hlavních kamenů je princip “Yes, and” – tedy právě kladná odpověď na různé výzvy, které nás denně potkávají. Někdy jsou i mimo naší komfortní zónu, ale díky nim získáváme cenné zážitky a energii.
Jaké jsou tvoje osobní plány do budoucna?
Příští rok se chystám na výzkumnou stáž do New Yorku, získala jsem Fulbrightovo stipendium. Z čehož mám velkou radost a na tuhle zkušenost se už teď moc těším.
Máme také rozpracované (a další rozjednané) zajímavé projekty v našem ateliéru Kazimour Kripnerová architekti, těším se, že se zrealizují a budou dělat svým uživatelům radost.
A do třetice přidám plány v akademické oblasti. Začala jsem tento semestr učit na Fakultě architektury budoucí architekty a spolu s kolegou jim předáváme, jak navrhovat. Ve vzdělávání (mladých) lidí bych určitě chtěla pokračovat – ať už na půdě ČVUT nebo v rámci projektů Architektů bez hranic.
Stručné odpovědi:
A ještě v rychlosti pro tebe mám pět krátkých otázek na závěr.
1, Nejoblíbenější citát?
Omnia mea mecum porto. Všechno své nosím s sebou.
2, Nejoblíbenější autor?
Claude Bolling – například jeho Suita pro flétnu a jazzové piano trio. Jestli tedy nevadí hudební odpověď 😀
3, Koníček, u kterého si nejlépe odpočineš?
Hra na flétnu, ideálně si jít zajamovat s kamarády. A taky zahradničení!
4, Jaká investice (časová a finanční) si myslíš, že tě v životě posunula nejdál?
Určitě vzdělání (studium architektury, ale i jazyků).
5, Jaké jsou tři hlavní trendy tvého oboru?
Minimalismus, ekologie a sociální udržitelnost.
