Měl bych jako překážka na cestě k úspěchu? Je to něco co nás brzdí a předhazuje nám naše selhání nebo je to hnací stroj, který dokáže motivovat? Výraz „měl bych“ zazvonil v hlavě snad každému z nás. Měl bych už vstát, měl bych začít běhat, měl bych možná přestat říkat měl bych. Jak nás tento termín dokáže brzdit? Na to se snaží odpověď tento článek.
Měl bych Aneb co to vlastně znamená?
Jaký je rozdíl mezi „měl bych“ a „skutečně jsem to udělal“? Dalo by se říct, že fatální. Ti, kdo si neustále říkají: měl bych, žijí vlastně ve vlastnoručně vytvořeném přeludu jakéhosi života nenaplněných možností. Vytváří seznam dalších a dalších povinností a plánovaných úkolů, které nesplní.
Tato formulace, je tak trochu jako zaklínadlo neúspěchu. Takový termín vám vlastně říká, že něco můžete, že by to pro vás bylo dobré a neříká že to neuděláte, takže myšlenka o daném činu neustále přetrvává, což ve finále může vytvářet pro naše podvědomí dojem, že jsem o nic nepřišli. Jenže skutečnost je jiná.
Pokud si stále říkáme, že bychom něco měli, a neuděláme to, přicházíme o všechny možné příležitosti, které se k nám ani nedostanou, protože jsme jim nešli naproti. Protože jsme se k nim ani nepřiblížili. Druhá rovina tohoto nešťastného výrazu je jistý podvědomí tlak, který tak na sebe vyvíjíme, aniž bychom si to uvědomovali.
“Úspěšní lidé si neříkají co bys asi měli udělat, rovnou konají.”
Tím, že řekneme “měl bych”, vytvoříme jakýsi skrytý signál, varovné světélko, které nám prakticky neustále říká, že jsme něco neudělali, že máme nějakou povinnost, že je něco špatně. Kdo si říká, že by něco měl udělat nebo měl přestat dělat? Úspěšný sebevědomý člověk? Ten kdo má ve všem pořádek a přehled? Sami jistě tušíte odpověď. Tohle slovo je pro ty, kteří nad sebou pochybují a kteří se zmítají v chaosu svých povinností.
Tento výraz funguje jako mantra, pro neustálé „odkladače“. Vím, že musím, ale! Ale teď se mi nechce, ale teď nemám čas, ale teď není vhodné počasí. Jenže každé takové předsevzaté měl bych, v nás vytváří vnitřní stres z toho, že jsme zase něco nedokončili nebo opomenuli, že jsme zase selhali. A nejhorší na tom, je, že si tento vnitřní stres ani neuvědomujeme.
Neříkejte si “měl bych”, říkejte si “udělám”
V dnešní době to začíná být trochu bláznivé a zmatené ohledně toho, co si kdo má myslet, co by měl kdo říkat. Neříkejte chci, ale mám, neříkejte měl bych ale udělám. Je toho celkem dost. Jsou to přístupy a pravidla pro naši klidnější a vyrovnanější mysl. Nejde o správnou mluvu a nastavení společensky přijatelných myšlenek. Jsou to spíše pomůcky kterými se snažíme chápat stres který kolem sebe vytváříme.
Každé nesplněné předsevzetí, každé nenaplněné přání, každá představa, očekávání, sny, které nedošly naplnění jsou jako hřebíky do pomyslné rakve naší klidné mysli. Proto není potřeba na sebe nakládat stále větší množství tlaku a povinností, než je nutné. Tím, že si sami říkáte co byste ještě měli si vytváříte předem nesplnitelný seznam cílů, kterých nedosáhnete. A tyto cíle budou připomínat neúspěch a slabou vůli něco dokázat.
Takový vnitřní pocit pak sráží naše sebevědomí a snižuje naše odhodlání k tomu, co jsme si předsevzali. Díky tomu se pak vyhýbáme dalším možným zkouškám naší schopnosti a tím se připravujeme o mnoho příležitostí, které by nás mohli dostat tam, kde chceme být. Měl bych je něco co nás sráží na cestě za úspěchem.
Ani nahradit tuhle formuli výrazem “udělám” moc nepomůže. Je to jen změna názvosloví. Pokud však nedojde k naplnění daných úkolů, stres tím vzniká tak i tak. Není to ani o tom, přestat si říkat že bychom něco měli udělat, bez toho bychom začali stagnovat a nikam bychom se nikdy neposunuli, ani tudy nevede cesta k úspěchu. Je ale možné pečlivě začít přemýšlet nad tím, jak vůbec smýšlíme. Sami o sobě, o tom co chceme a co je nutné proto udělat.
To je totiž to podstatné, vědět co je nutné udělat proto abychom docílili svého cíle. Pokud to víme, je výhodnější a účinnější nahradit ono měl bych, jistým seznam toho co je potřeba udělat. Ne měl bych, udělám, musím, ale zde je seznam toho co je k tomu dobré a bylo by fajn to splnit. Pokud to splním, přiblížím se pravděpodobně svému cíli, pokud ne, pak jsem bud zvážil nevhodnou taktiku, nebo mým cílem je něco zcela jiného.
Měl bych není jen výraz je to něco co nám říkáme, že máme další povinnosti
Tento slavný výraz není totiž zcela ani tak o samotném slovu, ale o tom co značí jeho neustále předkládání naší mysli. Pořád si říkáme co bychom měli udělat, jak bychom měli vypadat a co bychom měli získat. Jenže tento výčet nereálných výšin začíná být spíše honbou za pokladem než motivací a hnacím strojem .
Je svkělé mít plány a cíle a směřovat k nim, pokud ale pouze plníme seznam onoho měl bych, místo toho abychom odškrtávali malé splněné kroky, pak srážíme svůj výkon a naše odhodlání. Přestaňme si na chvíli říkat co bychom měli, zkusme si možná říct co bychom mohli. Mohli bychom být reálnější ve svých představách, uvážlivější ve svých požadavcích sami na sebe. Ne musím začít běhat, ale mohl bych běhat kdybych to tak cítil.
Neznamená to samozřejmě, že nemáme mít na sebe nároky, že máme přestat přemýlet nad tím, co je pro nás dobré, byť i ne zrovna pohodlné. Je to spíše o úhlu pohledu a nevytváření umělého seznamu povinností, který na nás podvědomě vytváří tlak. Měl bych je nástrojem stresu a tak je zřejmé, že pokud chceme být v něčem úspěšní, musíme se odprostit od věcí, které sráží naše schopnosti.
Je dobré mít zdravý stres, který nás udržuje bdělé, je dobré znát své přednosti ale i nedodstatky, abychom věděli, kde máme mezery a kde je prostor pro zlepšení. Co ale není dobré je vytváření prostředí pro zklamání a selhání. Pokud si říkám měl bych, už na počátku věty tuším, nesplnitelnost a nechuť k zadání.
Úspěšní lidé jsou si vědomi toho, co mají udělat pro své cíle, jsou si také dobře vědomi toho, že by něco měli udělat apod. Vytváří si ale takové cíle, které mohou splnit a nevynáší ono měl bych každý den ve stovkách variant, protože dobře vědí, že by tím říkali, že něco nejde, nebo nešlo dobře.
Managament jako pomůcka pro předcházení seznamu povinností
Seznamu poviností vytvořeného z měl bych se dá také dobře předcházet. Tím se vracíme k výhodám managementu v životě. Pokud si věci plánujeme dopředu, tak s nimi také dopředu počítáme. Nepřekvapí nás a i naše psychika s nimi tzv. počítá. Pokud nás něco překvapí, když na to nejsme připraveni, máme tendce nacházet různé výmluvy proč to neudělat. A tady vzniká mnoho měl bych.
Mnoho měl bych vzniká prokrastinací a odkládáním různých povinností. Tam, kde byl prostor pro rychlé splnění něčeho, do čeho se vám nechce a vy jste jej naplnili něčím nepodstatným, vniká také prostor pro další měl bych. Už by to chtělo konečně vyplnit tu tabulku, termín už hoří. Tady vzniká stres. Musím přestat jíst to tučné, není mi po tom dobře. Zde vznikají neduhy a tím opět stres.
Přestaňme si tedy zaplňovat pomyslný diář v naší hlavě seznamem měl bych. Zkusme žít tím co je pro nás dobré, dávat si splnitelné cíle a vytvořme tak prostor pro: Jo, tohle mám hotové, jo, tohle jsem zvádl, jo, tohle jsem splnil. A tím také prostor pro: jsem naprosto v klidu, nemám hlavu plnou statostí toho, co jsem měl a neměl a co jsem zase neudělal.
Přestaňme si říkat: měl bych a udělejeme to teď hned. A pokud to nebude ono, tak to prostě není ono, ale vy už to budete vědět a nemusíte se další týden přemlouvat k tomu co byste měli.
