Zuzana Hloušková je podnikatelkou a zakladatelkou firmy Bamboolik, která prodává látkové pleny pro děti a hygienické menstruační potřeby. Výjimečná je tato firma nejen důrazem na ekologii, ale i podporou žen a flexibilních úvazků, aby mohly úspěšně skloubit práci a mateřství. Platforma Byznys pro společnost, která vyhlašuje každým rokem prestižní ocenění TOP Odpovědná firma, udělila společnosti Bamboolik titul Trendsetter 2020. Zuzana Hloušková se s námi podělila o informace ze zákulisí svého podnikání a o to, jaká byla její cesta k úspěchu.
Obsah článku
1. Jaká byla vaše cesta k založení firmy Bamboolik?
Docela přímočará, řekla bych. Já jsem vždycky měla chuť podnikat – s manželem jsme tomuhle plánu říkali ‚‚malý byznys‘‘. Ve smyslu, že založím malou firmu, nejspíš během své rodičovské dovolené, a protože budu svým vlastním šéfem, budu se moct věnovat dětem, jak budu potřebovat a chtít.
Když jsem pak byla na mateřské s prvním synem, zalíbily se mi látkové plenky. Na tehdejším trhu s látkovými plenkami jsem ale nenašla takovou, která by mi 100% vyhovovala. Tak jsem si zkusila ušít vlastní, ideální plenku. V té chvíli to do sebe všechno zapadlo, vymyslela jsem výrobek. Tak proč nerozjet podnikání právě s ním.
Časem se portfolio zvětšovalo, aktuálně už se věnujeme také ekologické menstruační hygieně nebo třeba menstruačním kalhotkám, což je aktuální velký trend.
2. Jakým způsobem se Bamboolik vyvíjel a rozšiřoval a na co jste nejvíce pyšná?
Bamboolik se jako firma vyvíjí skoro jako podle nějaké podnikatelské příručky. Když si totiž čtu nebo kolem sebe slyším podnikatelské příběhy, jsou si všechny dost podobné.
Na začátku se firma vyvíjela celkem překotně, rychle jsme rostli, obraty narůstaly skokově. Myslím taky, že jsme trefili správný produkt ve správnou dobu, poptávka po plenkách se tvořila víceméně sama. Naše produkty jsou kvalitní, zákazníci s nimi byli spokojeni, vraceli se. Noví zákazníci často přišli na doporučení. První placenou reklamu jsme si zaplatili tuším až po 6 letech fungování firmy, do té doby to nebylo potřeba.
Nicméně po pár prvních turbulentních letech jsme začali řešit ty učebnicové věci z podnikatelských příruček. Jak správně nastavit procesy, aby byly maximálně efektivní. Museli jsme se naučit plánovat s výhledem minimálně na rok dopředu. Začali jsme přemýšlet, jak podnikání škálovat. Pak přišel covid a dost věcí změnil, takže jsme začínali zase znovu.
Jestli jsem se za těch 10 let podnikání něco naučila, je to že ‚‚změna je život‘‘. Musíme se smířit s tím, že se nám věci mění pod rukama. Ale to neznamená, že máme rezignovat na plánování, to vůbec. Potřebujeme plán! Klidně se od něj můžeme odchýlit, pokud jsou důvody pro tuto odchylku jsou odůvodněné. Plán znamená, že víme, na jakou cestu se po té odchylce vrátit. Nebo po které už se nikdy nevydat, to záleží.
Nejvíc pyšná jsem asi na stabilní tým spolupracovníků, který jsem si za ty roky vybudovala. Vím, že mám kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout – a ano, jsem si vědoma toho, že to zní dost jako klišé. Jenomže ona je to vážně pravda. Vím, že se můj tým nezhroutí, když něco nevyjde nebo se něco na poslední chvíli změní. Místo toho začnou aktivně vymýšlet, jak na to zareaguje firma.
Šéfovat firmě je celkem velká zodpovědnost a jsem ráda, že díky mému týmu mám často pocit, že na to nejsem sama.
3. Co pro vás byly přelomové mezníky v životě a v kariéře?
Tady se nevyhnu dalšímu klišé, největší mezník pro mě byl, je a nejspíš i navždy bude, narození dětí. Přerod z dívky v ženu a takové ty otřepané fráze – ale ono to tak prostě je. S mateřstvím dospějete, získáte na sebejistotě, uspořádáte si priority a naučíte se věci opravdu dobře organizovat.
No a v kariéře je to podobné – založení Bambooliku. Přechod ze zaměstnance korporátu do pozice šéfky malé firmy byl velký skok.
4. Jaký je podle vás klíčový faktor úspěchu?
Nevím, zda se to dá takto paušalizovat. Tohle se liší člověk od člověka, firmu od firmy. Možná správné načasování, vůle, odhodlání a správná sebedisciplína, ve smyslu pracovní morálka. Ale taky je to třeba schopnost se přizpůsobit, reagovat na změny, nelpět na tom, že ‚‚takhle to fungovalo od začátku, tak to tak budeme dělat až do konce‘‘. S takovým přístupem se daleko nedostanete.
5. Co vám jde snadno od ruky a s čím naopak bojujete a máte pocit, že v tom máte stále mezery?
Řekla bych, že mám dar vidět ‚‚big picture‘‘, rychle se učím a nedělá mi problém odhalit slabá místa, třeba nějakého procesu. Umím pokládat ty správné otázky.
A mou hlavní mezerou je time management, nebo spíš schopnost přijít na schůzku včas. Ale někdy za to fakt nemůžu – třeba jsem na obědě v restauraci, kde mají o 10 minut zpožděné hodiny, takže kvůli tomu přijdu pozdě na meeting s kolegyní. Schválně, kdy jste naposledy viděli zpožděné hodiny? V dnešní době?
6. Jaké jsou tři hlavní trendy vašeho oboru?
Asi ekologie, udržitelnost a jednoduchost. Dnešní mladí rodiče hodně hledí na ekologii, je to pro ně důležité téma. Zajímají se o to, co si dávají do těla nebo na tělo – vyžadují kvalitní potraviny i kosmetiku, pro sebe i pro své děti. Často se tenhle důraz na eko stránku věci s narozením dětí ještě posílí. Nesmí to ale být na úkor uživatelského pohodlí, protože lidé jen neradi mění svůj styl a to platí i pro nastupující generaci.
7. Koho byste doporučila sledovat na sociálních sítích? Kdo je pro vás inspirací a prezentuje zajímavé myšlenky?
Tak já bych doporučilla, abyste sledovali Bamboolik, pokud se zajímáte o látkové plenky nebo vložky. Naše sociální sítě nevedeme nějak extra ‚‚prodejně‘‘, spíš zákazníkům radíme, dáváme tipy, povídáme si s nimi. Vesměs je naše sociální bublina moc fajn.
Sama za sebe sociální sítě moc nesleduju; možná to zní zpátečnicky, ale není to typ volnočasové aktivity, kterou vyhledávám. Není to póza – prostě to tak mám. Spíš jsem aktivní (to v mém podání znamená: pozoruju to zpovzdálí) ve Facebookových zájmových skupinách — třeba non-toxic domácnost, permakultura a tak. Konkrétní osoby nesleduju.
8. Jaké denní rituály doporučujete a jakých byste se naopak chtěla zbavit?
Zbavit bych se chtěla té nedochvilnosti – jenomže mně se dějí takové věci, že mi přijde, že to snad ani není reálné! Dokonce jsem na to měla i kouče, který mi po důkladné analýze mojí osobnosti sdělil, že jsem prostě časový optimista. Obávám se, že nenapravitelný. Já fakt pokaždé upřímně věřím, že tentokrát to stihnu.
Co se týče rituálů, nejsem moc rituální člověk. Každý můj den je trochu jiný a mně je v tom mírném chaosu dobře – mám pocit, že každodenní neměnné rituály by mě zbytečně svazovaly. Roky jsem měla jako snad jediný rituál uspávání dětí. To se časem, jak děti rostly, překlopilo v takový večerní pokec a pomazlení. A teď mi to děti zatrhly, takže je po rituálu. Místo toho si teď skoro každý večer chvíli čtu knížku – aktuálně mě pohltila Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta. Žádný další rituál mě opravdu nenapadá. Možná ještě dobrá odpolední káva.
10. Jaká investice (časová a finanční) vás v životě posunula nejdál?
Finanční investice je jasná: investice do firmy. Hned ta první větší peněžitá investice do Bambooliku. Nečekala jsem, že se to až tak rozjede.
Časová investice je taky jednoznačná – do lidí! Ať už jde o kolegy v Bambooliku, o mého manžela, děti nebo rodiče. Čas, který s lidmi strávíte, který jim věnujete, je investice do vašich mezilidských vztahů a má vždycky pozitivní dopad.
11. Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Já mám plánů spoustu. Pořád. Jsem trochu snílek, takže z těch mých plánů se většinou realizuje tak čtvrtina a to je asi ještě pořád celkem optimistický odhad (vlastně asi nejsem jenom časový optimista, ale optimista celkově). Co se týče firmy, tam mám v plánu firmu víc rozvíjet v zahraničí, víc expandovat na německý či belgický trh. Tam jsou látkové plenky stále… v plenkách.
Soukromé plány mám především cestovní. Ráda poznávám nová místa, nové lidi, kultury a životní postoje. Občas máme tendenci mít naprosto jasné představy o tom, jak mají věci fungovat a pak přijedeme do zahraničí a naše představy se rozpadnou na kousky. Tenhle střet s realitou mi někdy přijde zdravý a jednou za čas vyloženě potřebný.
Stručné odpovědi:
1. Nejoblíbenější citát?
Všechno jde, jen děti se musí nosit.
2. Nejoblíbenější autor?
To se dost mění. Aktuálně je to už zmíněný Terry Pratchett.
3. Kniha, která vás v životě nejvíce inspirovala?
Radikální otevřenost od Kim Scott.
4. Nejoblíbenější aplikace?
Audiolibrix – audioknihy dokážou zajistit ticho v autě i u pětičlenné rodiny. K nezaplacení!
5. Koníček, u kterého si nejlépe odpočinete?
Pití dobré kávy s přáteli.
