Deprese a psychické problémy naštěstí již dávno nejsou tabu. Dnes se o nich doslechneme snad z každého koutu informačních médií a toto téma se týká každého z nás. Představuje civilizační chorobu nového milénia. Když vezmeme v potaz, jakým způsobem společnost akcelerovala svůj rozvoj od vzniku informačních technologií, psychickým následkům se dá jen s těží vyhnout. S nástupem internetu máme vše na dosah ruky a náš mozek je zahlcen nepředstavitelným množstvím dat. Život se výrazně zrychlil a požadavky na výkon jednotlivce se zvýšily, přestože žijeme ve větším pohodlí, než kdy jindy.
V tom všem můžeme mít pocit, že život není nic než práce a snadno se dostáváme do mechanického koloběhu povinností, který nebere konce. Každá pracovní pozice s sebou navíc nese jistou roli, kterou je potřeba dodržovat. Abychom v našich rolích dobře obstáli, přizpůsobujeme se jak v práci, tak i v rodině. Ve snaze být stále více produktivní a žonglovat s mnoha záležitostmi najednou dochází mnohdy k přetažení, v horších případech až k duševnímu a fyzickému vyhoření. Zatnout zuby a držet krok však není vždy tím pravým ořechovým. Co s tím dělat, aby právě k tomu nedošlo?
Obsah článku
Ruku na srdce
Kolik z nás se v podobném momentu zastaví a věnuje vlastním pocitům upřímnou pozornost? Co nám chybí, čeho se nám nedostává, co chce vyplavat na povrch? Která emoce se hlásí o slovo, co potřebujeme sdělit šéfovi, manželce či kamarádovi? Máme snad strach z toho, že si o nás budou ostatní šuškat, když necháme prostoupit to, co skutečně cítíme a co se v nás odehrává? Bojíme se slabosti, říct si o pomoc? V tomto článku se zaměříme na to, co má deprese společného s dlouhodobým potlačováním emocí a autenticity.
💡 Tip: Více o depresi a jak ji poznat
Deprese a time out
Na začátku bylo ticho. Vlastní nitro vnímáme v maximálním zapřažení jen horko těžko. Proto je důležité se nejdřív zastavit, zhluboka se nadechnout a chvíli sami se sebou pobýt. Co se nám odehrává v těle? Jaké pocity v nás převládají? Tento přechod z akčního stavu do stavu silného vnímání může nějakou dobu trvat, proto si na něj vyhraďte čas. Někdy může trvat i několik hodin, než se tělo ‘přetaví’ z módu přežití a začne s vámi komunikovat. Dech je vaším největším pomocníkem.
Upusťte páru
Ve chvíli, kdy dlouhodobě ignorujeme vlastní emoce, může dojít k jejich potlačení a internalizaci. Americký psycholog James Pennebaker vypracoval studii, podle které potlačování emočního projevu souvisí s negativními zdravotními důsledky, jako jsou zvýšené psychické úzkosti a příznaky deprese. V následujících řádcích si řekneme více o způsobech, jak nabídnout našemu vnitřnímu životu svobodnější průchod.
Najděte si ventil
Procesy v našem těle jsou nastaveny tak, aby vše neustále plynulo. Stejně tak naše emoce potřebují svůj průchod. V západní společnosti, kde máme veškerý komfort na dosah ruky, jsme zvyklí na tzv. emoční náplasti jako je cukr, Netflix nebo jakékoliv jiné dopaminové spouštěče, které jsou nám dostupné na povel. U nich však dojde pouze k potlačení emocí, nikoliv k jejich průchodu. Proto si najděte vlastní ventil, který pro vás bude přirozený. Podle Pannebakera skvěle funguje např. tzv. journalling, neboli psaní vlastních myšlenek a pocitů na papír. U journallingu je důležité, že neděláme korekturu vlastních pocitů a nesnažíme se o žádný literární sloh. Prostě píšeme, cokoliv nás zrovna napadá. V ten moment se vnitřní ventil otevře a začíná ozdravný proces.
💡 Tip: Dočtěte se více o dopaminovém půstu a jak na něj vyzrát.
Jedna paní povídala
Když se bojíme, že nás ostatní lidé kolem nás odsoudí, může to značně zamávat tím, jak se v našem životě projevujeme. Brené Brown ve své knize Odvaha žít naplno zkoumá spojitost mezi zranitelností a studem, přičemž poukazuje na to, jak strach ze soudů ostatních lidí brání vyjádřit to, co skutečně cítíme. Jelikož jsme všichni součástí jisté společnosti, od útlého dětství se učíme potlačovat určité projevy, abychom příliš nevyčnívali nebo snad nepohoršili souseda. Jistě se nechceme chovat jako zvířátka, ovšem někdy tenhle program zachází přes čáru a začne nás omezovat.
Začneme takzvaně ředit své projevy, což může dojít až jistému otupění, kdy se pomalu ale jistě stahujeme z mezilidských interakcí k izolaci a osamělosti – prostředí příznivému pro vznik deprese. Zkuste příště říct kolegovi v práci, jak se dnes opravdu máte místo té samé odpovědi, která zní jako metronom pořád dokola. Povězte partnerce, jak se skutečně cítíte, když vás nenechá domluvit a vaše názory často zpochybňuje. Začněte mravenčími krůčky, každý den udělejte jeden a pozorujte, zda se něco pohnulo ve vašem vnitřním rozpoložení.
Kreativita jako prostředek sebevyjádření
Tvůrčí činnost v různých jejích podobách je vůbec tím nejhravějším způsobem, jak ventilovat vlastní emoce. Dostáváme se zde do kontaktu s naším vnitřním dítětem, což je sama o sobě velmi léčivá aktivita. Mihaly Csikszentmihalyi ve své knize “Flow: Psychologie optimálního prožitku” ilustruje, jak tvůrčí činnosti podporují stav “flow”, kdy jsou jedinci plně ponořeni do vlastní aktivity, která po nich nevyžaduje pracovní výkon nebo konkrétní cíle.
💡 Tip: Dočtěte se více o síle tvořivosti v našem článku Proč je kreativita a tvořivost důležitou vlastností?
Příroda nesoudí
Přírodu vnímám spíše jako očistný prostor, nežli aktivní ventil. Třeba takový les je všeobjímající oáza klidu, která nás vždy přijímá takové, jací jsme. Rostlinstvo v sobě skýtá určitou kvalitu přítomného okamžiku bytí. Dokáže nás vycentrovat a zklidnit. Když se podíváte kolem sebe, strom je stromem a nesnaží se být muchomůrkou. Stejně tak ježek neaspiruje na daňka. Příroda prostě je. Podobná energie se do nás vsákne a nabírá až terapeutické úrovně.
Terapie bez předsudků
V neposlední řadě se nabízí klasická psychoterapie, na kterou dnes dochází čím dál více lidí. Považuji za skutečnou úlevu, že se dnes lidé již nebojí své zkušenosti s terapií sdílet. Profesionální terapeut si nezaujatě vyslechne, co se ve vás odehrává a pomůže vám vaše pocity a myšlenky rozkličkovat a zpracovat. Nabídne třeba jiný úhel pohledu a určitě vás nebude soudit. Člověk se pak necítí jako mimozemšťan a uvědomí si, že v tom není sám. Deprese a úzkosti se týkají mnoha z nás. Říct si o pomoc je v pořádku. A pamatujte, nemusíte čekat na pokraj zhroucení, abyste se na terapii přihlásili.
💡 Tip: V čem mi pomůže psychoterapie a jak poznat, že ji potřebuji.
Lidé jsou expresivní bytosti a pokud tuto vlastnost dlouhodobě potlačujeme, může to vést až k depresivním projevům nálady. Možností, jak se na tuto linku naladit je více a tak doporučuji si s tím trochu pohrát. Ne každému je tvůrčí činnost vlastní a proto se raději vydá do přírody a hlubokými nádechy navnímá floru a faunu kolem sebe. Někdo preferuje klasickou psychoterapii, kde se mu dostane profesionálního, konstruktivního přístupu. Každý máme to své, kdybych ale tento článek měla uzavřít jednou větou, zněla by: ,Neduste to v sobě, zaděláváte si na papiňák.’
