Tomáš Baťa, příběh syna ševce a 7 lekcí z jeho podnikání

Tomáš Baťa začal v roce 1894 ve Zlíně se dvěma sourozenci a kapitálem asi 800 zlatých zděděných po matce. Když 12. července 1932 zahynul při letecké nehodě u Otrokovic, pracovalo v jeho firmě přes 31 000 lidí a k její světové obchodní síti patřilo 2 500 prodejen, uvádí Nadace Tomáše Bati. Za úspěchem nestálo velké dědictví ani náhoda, ale levná obuv pro každého, nízké náklady, podíl zaměstnanců na zisku a služba zákazníkovi.

Ševcovský syn, který málem zkrachoval

Narodil se 3. dubna 1876 ve Zlíně v rodině ševce. Podle rodopisného pátrání po jeho smrti byli jeho předkové obuvníky po devět generací. Jako malý kluk drobné spropitné za pomoc kupujícím ukládal na poštovní spořitelnu.

Po vyučení, v osmnácti letech, přemluvil staršího bratra Antonína a sestru Annu, aby spolu založili vlastní obuvnickou firmu. Podle Nadace Tomáše Bati měli kapitál asi 800 zlatých. Po prvním roce přišli o celý vklad a měli přes 8 000 zlatých dluhů. Firma s 50 zaměstnanci tehdy stála před bankrotem.

Baťa později vzpomínal, že ho tahle zkušenost naučila „pracovati a šetřiti penězi i časem“. Dluhy podle svých slov splatil během dvou let a věřitelé o nic nepřišli. Z krize firmu vytáhly levné plátěné boty, kterým se začalo říkat baťovky. „Ty baťovky mu pomohly dostat se z krize. Textil byl levnější než kůže, boty mohly být levnější,“ řekl 3. dubna 2026 pro ČT24 Pavel Velev, emeritní ředitel Nadace Tomáše Bati.

Amerika, válečné zakázky a krize, která ho proslavila

V roce 1900 byla zaregistrována firma T. & A. Baťa a měla asi 120 zaměstnanců. Od ledna do května 1905 poznával podle nadace americké obuvnické továrny. Po smrti bratra Antonína v roce 1908 zůstal jediným vlastníkem. Na další cestě do USA v roce 1919 poznal Fordovu automobilku. Pásová výroba se mu podle Velova líbila, ale trvalo osm let, než pro ni ve Zlíně vytvořil podmínky. Produktivita práce pak vzrostla o 75 procent.

Za první světové války dodávala firma obuv pro armádu. Výroba podle sbírky Úvahy a projevy vyvrcholila v roce 1917, kdy se denně vyrábělo 10 000 párů a závod zaměstnával kolem 5 000 lidí. Po válce zakázky skončily a v roce 1920 měla firma podle nadace 2 210 zaměstnanců.

Skutečný zlom přišel v roce 1922. Koruna prudce posílila, vývoz se zastavil a zákazníci s nákupem čekali, až ceny klesnou. Baťa 26. srpna 1922 oznámil zaměstnancům opačnou cestu. Od 1. září snížil ceny obuvi ve všech prodejnách průměrně na polovinu, mzdy snížil o 40 procent a zaměstnancům zaručil potraviny a další životní potřeby za poloviční ceny.

Podle ČT24 se první den akce „Baťa drtí drahotu“ prodalo přes 99 tisíc párů obuvi za 8,1 milionu korun. „Sklady se vyprázdnily, začala pracovat výroba. Firma inkasovala deflací zhodnocené peníze, které investovala do výroby a nových forem prodeje,“ řekl ČT24 1. září 2022 Marek Tomaštík, tehdejší proděkan na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, který se věnuje dějinám Baťových závodů.

Zlín jako firemní město a cesta do světa

Podle Nadace Tomáše Bati byl Baťa od roku 1923 starostou Zlína a funkci zastával až do smrti. V roce 1924 zavedl samosprávu dílen a účast zaměstnanců na zisku i ztrátě. Od roku 1925 zajišťovala odborné vzdělávání firemní Baťova škola práce, v roce 1927 začala fungovat Baťova nemocnice a v roce 1930 přešly výrobní provozy na pětidenní pracovní týden o 45 hodinách.

Město rostlo s továrnou. Podle statutárního města Zlína mělo v roce 1921 celkem 4 678 obyvatel, v roce 1930 už 21 582 a v roce 1937 dokonce 37 342. Firma ve městě postavila obchodní domy, hotel, kino, nemocnici, školy i tisíce bytů.

Do zahraničí vyrazil Baťa brzy. V roce 1919 otevřel továrnu v americkém Lynnu, která běžela do roku 1921, a začal budovat zahraniční prodejny. V roce 1928 připadlo firmě 55 procent československého vývozu obuvi. V roce 1931 se z ní stala akciová společnost s aktivy 920 milionů korun a roční výrobou 36,3 milionu párů.

„Nebojíme se konkurence. Polovina lidí na světě chodí bosa a jen pět procent obyvatel světa chodí dobře obuto,“ řekl podle ČT24 na počátku třicátých let. Trh pro něj tvořily miliony lidí, kteří boty teprve potřebují.

Smrt v mlze a co přišlo po ní

Ráno 12. července 1932 se Tomáš Baťa vydal na obchodní cestu do Švýcarska. Malé letadlo Junkers se v husté mlze zřítilo u Otrokovic, bylo mu 56 let. Podle Nadace Tomáše Bati v té době pracovalo ve firmě přes 31 000 lidí. Vedení převzal tříčlenný tým, jehož součástí byl jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Syn Tomáš Baťa mladší podle České národní banky odešel v roce 1939 do Kanady, ke konci války převzal vedení firmy a po revoluci v roce 1989 se mohl znovu podívat do Zlína.

Firma rostla dál. V roce 1938 zaměstnávaly Baťovy závody podle statutárního města Zlína 65 064 lidí, z toho 41 814 v Československu a 23 250 v zahraničí. Jan Antonín Baťa odešel v červnu 1939 do exilu a od roku 1941 žil v Brazílii. V roce 1945 byly baťovské podniky v Československu znárodněny. V roce 1947 byl Jan Antonín Baťa odsouzen v nepřítomnosti, nadace proces označuje za politicky vykonstruovaný.

7 lekcí z Baťova podnikání

Baťa svůj systém nikdy neshrnul do jednoho seznamu. Sedm lekcí je náš redakční výběr z jeho projevů, z historie firmy a z programu zlínského muzea. U každé najdete, jak ji použít.

1. Zákazník je pán. Heslo „Náš zákazník, náš pán“ připomíná Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně jako základ baťovské péče o zákazníka. Sám Baťa v úvaze Obchod a důvěra napsal „Obchod je službou lidem.“ Pro malou firmu to znamená vyřídit reklamaci bez dohadování, protože spokojený zákazník přivede další.
2. Nejdřív šetřit na režii. V krizi roku 1922 Baťa podle svého projevu nejdřív hledal úspory na režii, uhlí a zbytečné práci a vedení obědvalo v továrně při práci. Na zlevnění obuvi na polovinu to nestačilo, a tak snížil mzdy o 40 procent. Zaměstnancům přitom zajistil potraviny a další potřeby za poloviční ceny. Když musíte škrtat ve firmě nebo doma, začněte u režie a zbytných výdajů. Pokud sáhnete i na příjmy lidí kolem sebe, vysvětlete jim proč a nabídněte vyrovnání.
3. Podíl na zisku pro každou dílnu. Dílny podle ČT24 fungovaly jako samostatně účtující jednotky a zaměstnanci se podle Nadace Tomáše Bati od roku 1924 podíleli na zisku. Účast na zisku měla podle Bati probudit „zájem na výdělku rychlé a dokonalé práce celého oddělení“. Pro podnikatele to znamená bonus navázaný na výsledek celého týmu. Co dalšího lidi v práci žene, rozebírá článek motivace zaměstnanců.
4. Péče o lidi se vrací. Byty, nemocnice, škola a pětidenní týden se firmě podle nás vracely. Zdravý zaměstnanec s bydlením u práce méně odchází. Debata o tom, proč je zkrácený pracovní týden budoucnost, je tak o sto let starší, než se zdá.
5. Vzdělávejte své lidi i sebe. Baťova škola práce připravovala mladé muže a později i ženy přímo pro firmu. Baťa sám se do USA jezdil učit, v roce 1919 poznával Fordovu automobilku i obuvnickou firmu Endicott Johnson. Pravidelné celoživotní vzdělávání se vyplatí i vám.
6. Spořte a učte to děti. Baťa psal, že rodiče mají nechat děti „již od šesti let samostatně nakládati s každým vydělaným haléřem“, ovšem pod dohledem. Firma měla od roku 1919 vlastní závodní spořitelnu. Dejte dětem kapesné, které samy spravují, a sami si držte finanční rezervu na horší časy.
7. Reklama a cena, která prodává. Baťa vsadil na velké reklamní kampaně a na ceny s devítkou na konci. Pod heslem „Na každou bankovku a minci vám vrátíme“ podle ČT24 snižoval cenu o nejmenší jednotku, takže místo 100 korun zákazník platil 99,90. Jako podnikatel takovou cenu využijte, jako zákazník si ji v duchu zaokrouhlete nahoru.

Ne všechno z Baťova systému se dá přenést do jiné doby. Plošné snížení mezd o 40 procent by trh práce přijal jen těžko. Princip ale zůstává, firma vydělává tehdy, když vydělává i zákazník a zaměstnanec.

Baťova firma v číslech

Čísla pocházejí z historie firmy Nadace Tomáše Bati, ze sbírky Úvahy a projevy a ze stránek statutárního města Zlína. Ukazují rychlý růst i propad po první světové válce.

Mezi lety 1920 a 1932 se počet zaměstnanců zvýšil zhruba čtrnáctkrát. Pro srovnání s dalšími podnikateli té doby se podívejte na přehled nejbohatších Čechů v historii 20. století, kde Baťa nechybí.

Co si z Baťova příběhu vzít pro sebe

Baťa v prvním roce podnikání málem zkrachoval, splatil dluhy a z chyby si udělal pravidlo. „Nepřítel našeho obchodního úspěchu sídlí v nás,“ napsal v úvaze Obchod a důvěra. Podle nás ta věta platí pro podnikatele i pro zaměstnance, který řeší vlastní rozpočet.

• Začněte s málem a hlídejte dluhy. Baťa začínal s 800 zlatými a první rok skončil ve ztrátě. Než si na podnikání půjčíte, spočítejte, kolik měsíců vydržíte bez zisku. Praktický postup najdete v článku v čem a jak začít podnikat.
• Měřte výsledky. Podle Antonína Cekoty Baťa v roce 1927 místo projevů nechával zveřejňovat statistiky mezd, cen obuvi a úspor zaměstnanců se slovy „Nejlepší řečí je dobrá práce“. Zapisujte si každý měsíc příjmy a výdaje, pomůže vám rodinný rozpočet.
• Učte se od nejlepších. Baťa se jezdil učit do amerických továren. Najděte si člověka nebo firmu, která je v tom, co děláte, o krok dál, a sledujte, co dělá jinak. Inspiraci od českého podnikatele nabízí třeba rozhovor s Tomášem Průšou.

Kdo chce Baťův svět vidět na vlastní oči, najde ve 3. podlaží budovy 14 ve Zlíně expozici Princip Baťa Muzea jihovýchodní Moravy. Baťovu sbírku Úvahy a projevy si můžete zdarma stáhnout na webu Nadace Tomáše Bati.