Vidíte sklenici z poloviny prázdnou nebo z poloviny plnou? Jedno úsměvné přísloví na toto téma říká: “Optimista vidí skleničku z půlky plnou. Pesimista vidí skleničku z poloviny prázdnou. Realista uchopí sklenici a napije se.”
Obsah článku
Optimismus vs. Pesimismus vs. Realismus
Konzervativní skupina psychologů říká, že optimismus, pesimismus a realismus patří mezi mentální stanoviska. Jiní tvrdí, že jde dokonce o celoživotní postoj. Na tyto osobnostní typy existuje celá řada názorů, odnepaměti se formují vědecké skupiny odhodlané přijít těmto mentálním skutečnostem na kloub, vzniká i celá řada psychologických filmů rozebírající toto téma. Psychologové říkají:
S optimismem, ani pesimismem se nerodíme. Není to vlastnost vrozená, nýbrž získaná životními zkušenostmi.
Proti tomuto názoru se celkem nedávno vymezila úzká skupina genetiků, kteří tvrdí, že „optimismus a pesimismus máme částečně zakódovaný v DNA. Konkrétně by se mělo jednat o specifickou společnost genů řídících produkci oxytocinu, tzv. hormonu lásky a štěstí.“ Podle této teorie by jedinec s vyšší hladinou oxytocinu žil optimistický život, na druhou stranu člověk s nižší hladinou by spíše podléhal pesimismu. Tato teze zatím nebyla potvrzena, ani vyvrácena – stále podléhá zkoumání.
Co víme o následujících životních postojích my, normální lidé? A dá se vůbec s určitostí říci, který z nich je lepší? Zkusme na to přijít v následujících odstavcích.
Tip: Viděli jste již náš porovnávač online seznamek a srovnávač půjček?
Čím je každý osobnostní typ charakteristický?
Na internetu narazíte na nespočet článků s názvy jako „Optimismus vs. pesimismus: Co je výhodnější?“, „Je optimista jen špatně informovaný pesimista?“, nebo „Jak se pozná pesimista? Jde to vůbec?“. Každý text přitom „omílá“ to samé dokola:
- Optimista je člověk, co vidí vše nadějně a rozdává radost.
- Pesimista je jeho opakem, každý úspěch považuje za náhodu a neustále se mračí.
- Realista dlí někde na pomezí mezi nimi.
Pokud jste viděli kreslený seriál Spongebob v kalhotách, tak na jednotlivých postavách můžeme vidět všechny tři příklady. Spongebob je až extrémním optimistou za všech možných okolností. Ze života si bere to dobré a miluje svojí práci, kdežto Sépiják je naprostým pesimistou ve všech situacích. Jako realistu můžeme označit Evžena Krabse, který nemá iluze a honí se pouze za penězi.
Existují ale i serióznější vysvětlení těchto pojmů, které zaujímají neotřesitelné místo v odborných psychologických publikacích? Co o těchto mentálních statusech říkají odborníci?
Optimista = ten, co i v těžkostech vidí možnost získání cenných zkušeností
Monty Pythonové zpívají: „Always Look on the Bright Side of Life!“ neboli „Vždy hleď na světlou stránku života“. To by mohlo být dokonalé motto každého optimisty. Věčný optimista skutečně je schopen i v negativních věcech vidět něco pozitivního.
Následující pětice pravidel dokonale popisuje každého optimistu:
- Věří, že budoucnost přinese samé dobré věci.
- Věří, že uspěje ve všech životních situacích.
- Věří, že i z negativní zkušenosti si lze odnést něco pozitivního.
- Věří, že překážky představují možnost naučit se něco nového.
- Má zdravé sebevědomí a nedělá mu problém pochválit sebe i jiné.
Chcete proniknout do tajů optimismu? Základní informace načerpáte v článku 11 tipů, jak být šťastný.
Světoznámí psychologové upozorňují, že optimistický pohled na svět přináší nespočet výhod. Mezi nejzásadnější pozitiva patří:
- Lepší duševní kondice
- Méně stresu
- Psychické zdraví
- Trpělivost
- Větší úspěchy
- Větší zvídavost
Pokud Vás toto téma zajímá více, tak si určitě také přečtěte o pozitivní psychologii.
Může být optimismus přítěží?
Na druhou stranu ale upozorňují, že bezmezný optimismus s sebou může přinášet i na první pohled neočekávaná negativa. Například:
- „Přeceňování“ optimismu – neboli absolutní ztráta sebereflexe a správného úsudku. Některé situace jsou zkrátka špatné natolik, že je potřeba k nim tak přistupovat. Nezkrotní optimisté mají tendence ve všem špatném hledat dobré, což dokonale stírá jakékoli „hranice“ a vede k podcenění dopadů negativních událostí. Výsledkem může optimistův přístup vést ke kaskádě neúspěchů a špatných rozhodnutí.
- Špatné vyhodnocení rizik – pokud jsou lidé přehnaně optimističtí, zákonitě neberou v potaz žádná rizika, která jsou s tou či onou událostí spojena. V zásadě se tedy ani nepokusí provést kroky k zmírnění možných problémů, což ve výsledku znamená, že ve svém úsilí selžou, nebo si alespoň způsobí nemalé nepříjemnosti.
- Toxicita pozitivismu – někteří lidé jsou natolik omámeni svým optimismem, že se naučí absolutně ignorovat všechny negativní pocity a dokonce je začnou i negovat. Mohou se pak chovat neslušně k těm, co právě procházejí špatným obdobím.
Zajímavost: Přehnaný optimismus je jedním z hlavních rizik mezi investory. Nasadit si růžové brýle a např. vkládat přehnané ambice do určité geografické oblasti, kde byznysmeni očekávají “ohromné zisky”, se nevyplácí.
Pesimista = ten, co každý úspěch považuje za pouhou shodu okolností
Pesimista (české synonymum škarohlíd jej vystihuje celkem přesně) je popisován jako dokonalý opak optimisty. Americká asociace psychologů popisuje pesimisty jako „osoby, které neustále očekávají, že se věci pokazí, jejich přání se nikdy nesplní a úkoly zůstanou nedokončené“.
Zajímavý ovšem je následující citát z příručky psychologie, kde se v sekci Pessimism píše:
Osoba s pesimistickým pohledem na svět inklinuje k negativnějšímu – nebo bychom spíše řekli realističtějšímu – pohledu na život, zatímco optimista vidí život veskrze pozitivně.
Z této poučky vyplývá jedno – psychologové přibližují pesimistické vnímání života k tomu opravdovému, realistickému. Ruská prominentní herečka Faina Raněvská možná měla pravdu, když prohlásila, že „optimismus je pouze nedostatek informací“, co myslíte?
Každopádně, podle následující pětice pravidel pesimistu dobře poznáte:
- Cítí se překvapen, pokud věci dobře dopadnou.
- Nikdy se nežene za svými touhami, protože předem předpokládá, že se nesplní
- Myslí si, že rizik je vždy více než pozitiv.
- Podceňuje se a domnívá se, že nikdy nic nedokáže. Postrádá sebereflexi.
- Když se mu něco povede, považuje to za náhodu.
Zajímavost: Artur Shopenhauer poukazuje na rozmach pesimismu v dobách, které paradoxně nejsou tak špatné. Upozorňuje, že se rozšiřuje právě v dobách “luxusu”, kdy si jej lidé tzv. mohou dovolit.
Může pesimismus představovat výhodu?
Pesimista je černou ovcí každé party, říkáte si. Co s někým, co vše vidí jen černě, do ničeho se nepouští a čeká samou katastrofu? Jisté je, že přemýšlet jen negativně, úspěch považovat za shodu okolností a mračit se na svět není ideální – hlavně z hlediska vašeho zdraví. Dlouhodobý pesimismus může způsobit depresi i syndrom vyhoření. Nicméně jeden „kvalitní“ pesimista ve skupině je více než žádoucí. Víte proč?
- Pesimisté jsou dokonale „vycvičeni“ na špatné časy.
- Umí se připravit na rizika, která optimisté okázale ignorují.
- Snáz předvídají možné překážky – mohou se na ně tedy předem připravit.
- Nezhroutí se, když se něco pokazí. V takových chvílích dokáží chladně dedukovat a přijít s řešením.
- Studie ze žurnálu Psychology and Aging přišla s převratným objevem, v němž nalezli korelaci mezi podceňováním šťastného života a dlouhověkostí. Jinými slovy existuje celkem veliká skupina lidí, u nichž byla myšlenka, že život nestojí za nic, spojena s určitými benefity pro zdraví.
Realista = ten, který jako jediný dokáže na záležitost pohlédnout kritickým okem
Optimista je přehnaně pozitivní. Pesimista naopak až příliš negativní. A co realista, ptáte se? Ten je na jakémsi „zdravém“ pomezí mezi nimi.
Realismus v sobě snoubí uznávání univerzálních konceptů s kritickým pohledem na vnější svět. Dalo by se říci, že takový člověk se nenechá strhnout emocemi, naopak vše dopředu pečlivě promýšlí. Psychiatři dodávají:
Realista je člověk, který dokáže být imunní vůči názorům jiných lidí na svou osobu. Je schopen si poradit i bez připomínek a rad ostatních, je tzv. nezávislý. Realista je někdo, kdo respektuje skutečnost takovou, jaká je, nijak ji nepřikrášluje, ale ani zbytečně nevyzdvíhá negativa.
Podle Freuda je realismus velice blízký pesimismu, jak bylo řečeno v předchozí kapitole. Nejde ale o přesnou definici. Můžeme tvrdit, že realista bagatelizuje své úspěchy a považuje špatné za nevyhnutelné, ale tento popis skutečně více sedí na pesimismus. Realista si počíná spíše takto:
- Hledí na věci bez „filtru“.
- Je schopen pohlédnout na samotnou „dřeň“ problému.
- Nic neobaluje pozitivním ani negativním marastem.
- Je schopen čelit realitě bez vzbouřených emocí.
- Neklame okolí, ani sám sebe.
- Pomíjí osobní hrdost – je schopen dívat se na problémy nezaujatě.
- Zbytečně se nepodceňuje, dokáže se konstruktivně hodnotit.
Spojením všech osobnostních typů získáte harmonický celek
Jak sami vidíte, každý z životních postojů má svá pozitiva a negativa. Duchovní sféra upozorňuje, že každý osobnostní typ byl stvořen, protože “představuje určitou hodnotu, a teprve spojením těchto hodnot vzniká cosi celistvého“. Nemusíte být právě věřící, ale tento poznatek stojí za úvahu. Po všem výše řečeném by se dala problematika optimismus vs. pesimismus vs. realismus shrnout nějak takto:
- Věčný optimista vidí vše růžově, rozdává dobrou náladu, ale okázale ignoruje všechna rizika a nepřipouští si neúspěch.
OPTIMISTA = podmanivý snílek + lehkomyslný řešitel.
- Pesimista očekává za každým rohem katastrofu, když ale přijde, je na ni dokonale připraven.
PESIMISTA = beznadějný trpitel + pozoruhodný stratég.
- Realista nemá čas na přemýšlení o emocionálních dopadech, cele se věnuje kritickému rozboru problému.
REALISTA = prostý myslitel + neporazitelný profesionál.
Cítíte se poslední dobou nešťastní a demotivovaní? Inspirujte se v našem článku Nejlepší motivační filmy všech dob.
V následující kapitole se dozvíte, jak psychologové testují vaši osobnost. Víte o sobě bezpečně, do které ze tří kategorií patříte?
Jakým způsobem otestovat, zda jste optimista, pesimista nebo realista?
Americký psycholog Martin E. P. Seligman v roce 1995 přišel s teorií tzv. atribučních stylů (z angl. Explanatory Styles). Zjednodušeně se jedná o způsoby, jakými lidé popisují a vysvětlují události v životě. Existují tři aspekty, po jejichž vyhodnocení se ukáže, zda člověk inklinuje k optimismu, nebo k pesimismu.
Náš tip: Víte, že psychiatři tvrdí, že to, jaký osobnostní typ jste, prozradí vaše oči?
Jedinec odpovídá celkem na tři otázky (uvedené pod jednotlivými body v uvozovkách) a na základě odpovědí psycholog zařazuje člověka do následujících kategorií:
- Stabilní vs. nestabilní
„Mohou se věci měnit v čase, nebo zůstávají stejné bez ohledu na čas?“
- Globální vs. lokální
„Je daná situace odrazem momentálního období vašeho života, nebo života jako celku?“
- Interní vs. externí
„Máte pocit, že jsou události způsobené vámi, nebo nějakou vnější silou?“
Seligmanův test přináší překvapivě spolehlivé výsledky
Pokud odpovíte, že události okolo vás jsou způsobené vámi (interní typ), věci se mění v čase (konkrétně směřují k lepšímu; stabilní typ) a situace (samozřejmě pozitivně) ovlivní váš celkový život (globální typ), jste 100 % optimista. Dobře se to projeví např. v zaměstnání. Povýšíte-li, jako optimista dojdete k přesvědčení, že se tak stalo, protože si šéf váží vaší dobré práce, z čehož do budoucna kouká mnoho dalších výhod. Naopak nepovýšíte-li, řeknete si, že zrovna nezažíváte nejlepší měsíc v životě, ale ten další určitě bude lepší.
Pokud odvětíte, že nějaká událost (většinou ta pozitivní) se udála nikoli vaší zásluhou, ale vnějšími okolnostmi (externí typ), negativní skutečnosti považujete za neměnné v čase (tj. jsou stále přítomné, nikdy nevymizí; nestabilní typ) a jakákoli dobrá věc je jen náhodnou událostí poslední doby (lokální typ), jste učebnicový pesimista. Pesimista povýšení uvidí jako šťastnou událost, která se už nezopakuje, naopak začne přemýšlet, zda ho kvůli tomu nečeká nějaká důkladná prověrka. Přeskočení v povýšení zase znamená, že odvedená práce je nedostatečná a možná brzy dorazí výpověď.
Hojně citovaný psycholog Seligman navíc doplňuje:
Realisté vidí věci relativně jasně, ale většina z nás realisty není. Místo toho máme tendenci popisovat události v našich životech spíše optimisticky nebo spíše pesimisticky.
Jsou on-line testy osobnosti spolehlivé?
Na internetu naleznete mnoho rychlotestů, které po zodpovězení (často velikého počtu) otázek nabídnou rozhřešení, tedy to, zda jste spíše optimista, nebo spíše pesimista. Říkáte si: Jak se to pozná? Dá se z otázek typu…:
- Jezdíte rádi na dovolenou?
- Přijímáte doma často hosty?
- Berete sedativa?
- Sportujete?
- Máte obavy z globální ekologické katastrofy?
- Věříte v nesobecké přátelství?
- Věříte, že jste strůjcem svého štěstí?
…skutečně rozpoznat, kdo je co za člověka? Odpověď zní ne – takovéto otázky jsou celkem vágní, ale skutečně je na internetu najdete. Jak sami vidíte, profesoru Seligmanovi stačí tři otázky a podle odpovědí bezpečně pozná, jaký archetyp jste.
Zkušení on-line psychologové radí navštívit ordinaci zkušeného a kvalitního psychologa a podstoupit jednoduchý test, který ukáže, jaký osobnostní typ jste. Pokud přece jen chcete zkusit on-line test, doporučeným postupem je vybrat takový, kde neodpovídáte pouze „ano“, „ne“. Lepší je stimulovat svou mysl a skutečně se nad otázkami zamyslet. Vybírejte proto takový test, kde vybíráte mezi:
- Naprosto souhlasím
- Trochu souhlasím
- Nevím
- Trochu nesouhlasím
- Naprosto nesouhlasím
Do systému náhle vstupuje daleko více proměnných. Považte odpověď na otázku: „Očekáváte vždy dobrý výsledek?“ – odpovíte-li „Ano“, okamžitě budete hodnoceni jako optimisté. Odpovíte-li ale „Trochu ano“ a na další otázku „Věříte stoprocentně svému úsudku? Připadáte si neomylní?“ zakliknete „Trochu ne“, systém bude muset vzít v potaz oné malé nuance, a vy nakonec možná zjistíte, že jste spíše realista.
Je lepší být optimistou, pesimistou nebo realistou?
Spontánní odpověď na tuto otázku by byla „Nejlepší je být optimistou“. Nicméně vy už jste nyní chytřejší a uvědomujete si, že přehnaný optimismus není to pravé ořechové. Matt Ridley ve své knize Racionální optimista: o evoluci prosperity popisuje politické problémy, ekologická témata i evoluci druhů příjemným a lehce sarkastickým způsobem – z jeho slov čiší optimismus, ale jakýsi váhavý a takový, co „stojí pevně nohama na zemi“.
Ze všech výše zmíněných kapitol vyplývá, že pro život jakožto soubor větších či menších problémů nutných k řešení je nejlepší být realista, ale sami psychologové upozorňují, že „být dokonalým realistou chce roky a roky přísné disciplíny a někomu se to za celý život nepovede“. Jsme zkrátka tvorové ovládaní emocemi. Vždy budeme inklinovat spíše k optimismu, nebo k pesimismu.
Náš tip: Přečtěte si náš článek o rozvíjení pozitivních povahových vlastností a nahlédněte do jádra optimismu.
Celé téma by se dalo ozvláštnit výpisem nejzajímavějších citátů o všech osobnostních typech, např.:
- „Pesimista je člověk, který se necítí dobře, když se cítí dobře, jelikož se obává, že se bude cítit hůře, až se bude cítit lépe.“ G.B. Show
- „Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě, a pesimista se obává, že je to pravda.“ H. Hesse
- „Pesimista si stěžuje na nepříznivý vítr; optimista čeká, až se změní na příznivý; realista přizpůsobí plachty.“ Ch. F. Browne
- „Když optimista vidí svatozář, pesimista pod ní hledá čertovská kopýtka… a realista je tam najde.“ Z. Ortová
- „Lidé, kteří si své nejlepší víno nechávají pro lepší příležitosti, jsou optimisté. Pesimisté je pro jistotu vypijí hned. Realisté své nejlepší víno nechávají na dárek pro nadřízeného.“ G. Laube
“Svatá trojice” vyřeší jakýkoli problém
Z kapitoly o jednotlivých mentálních postojích bylo řečeno, že přehnaný optimismus je špatný. To platí i pro přehnaný pesimismus. Někteří by možná podotkli, že nejlepší je být realistou, ten je „tak v půlce mezi pesimistou a optimistou“. To ale zcela nepopisuje pravdu. Realista se málokdy nechává strhnout radostnými myšlenkami, po každém úspěchu se mu spíše „uleví“, kriticky zhodnotí výsledky své práce a opět se připravuje na další možnou kolizi. V tomto ohledu je realista opravdu blíže k pesimistovi, jen s tím rozdílem, že sukces nepovažuje za náhodu, ale za logické vyústění vynaložené energie.
Woody Allen kdysi prohlásil:
Čím jsem starší, tím víc se mi potvrzuje, že být pesimistou je naprosto správný přístup k životu. Přišel jsem na to už někdy v pěti letech a od té doby se nestalo nic, co by můj názor vyvrátilo.
Jasné je, že z hlediska výkonnosti je nejvhodnější pesimista. Proč? Pesimista je stratég. Někdy to sice vypadá, že potřebuje spíše zvyšovat sebevědomí, leč nepodceňujete ho! Uvažuje dopředu, předjímá problémy, připravuje se na krizi, hodnotí aspekty tak, aby případné problémy způsobily co nejméně škod. Pokud se k němu do skupiny přidá ještě realista, přispěje svým kritickým myšlením, schopností odpoutat se od emocí a řešit úkoly věcně, nádavkem dokáže zkrotit své ego ve prospěch dané věci.
Neopomeňme ale následující – svatá trojice společně s optimistou vytvoří onu „harmonickou esenci“. Protože dvojice realista vs. pesimista, to zavání skoro pohřební atmosférou, kde se jeden s druhým předhání v negativismech. Optimista vnáší do party „svěžest“, radost, odlehčenost. Dobrou náladu.
Realista poukáže: „Ten přístroj nefunguje správně. Ve vzorci musí být nějaká zásadní chyba!“
Pesimista zaúpí: „Bože můj, špatně jsem to vypočetl. Jsem neschopný!“
Optimista mávne rukou a zašveholí: „Hoďte se do pohody, pánové, jdeme na oběd! Zbavte se stresu, problém vyřešíme potom.“
