Vzdělání je nedílnou součástí každého člověka, který chce tzv. uspět ve společnosti. Ve společnosti, ve které žije. A v té naší je vzdělání přikládán velký důraz. Možná větší, než je ve své podstatě třeba. Školství si v české republice klade za úkol “vzdělávat a vychovávat”. Je ale vzdělávání v současné podobě dostačující? Reflektuje dynamiku a potřeby doby?
Obsah článku
Vzdělávací systém
Vzdělávací systém v české republice je postaven na 3 oblastech. Je to primární, sekundární, terciární. Tedy základní, střední a ta další. Základní vzdělání dopřáváme dětem ve věku od 6 do 15 let. V Česku je zavedena povinná devítiletá docházka. Sekundární, resp. střední jsou naše střední školy. Terciární jsou pak vyšší odborné školy, univerzity apod. Členění je ještě o něco detailnější, ale toto je pro obecný přehled dostačující.
Terciární stupeň je možné zakončit tzv. tituly. A pojem titul se v jisté době stal příčinou jakési “honby za tituly”. Dalo by se skoro až říci: “Kdo neskáče, není Čech a kdo nemá titul, není nic”. Obory jako instalatér, tesař, opravář apod. téměř vymizely. Tedy obory každodenní potřeby a obory, kde je titul platný asi tak jako plakát na zdi. Obory, kde se člověk musel doopravdy něco naučit, protože špatně zvolený kabel neschováte za chytrá slova.
Téma školství vybízí dvě roviny pohledu. Na jedné straně stojí vzdělaní lidé, kteří dokážou proplouvat světem diskusí, úsečných argumentů, kybernetiky a sociálního nátlaku. Na druhé straně stojí lidé, kteří dokážou zařídit to, aby se nám nezkazilo jídlo, pračka prala, auto jelo, dům nespadl, zelenina rostla. Nedocenění některých oborů a přeceňování jiných je ale bohužel téma, které by se do dnešního článku nevešlo.
Školství
Školstvím se u nás myslí organizace, útvary, školy, systém, který má za úkol vzdělávat a vychovávat naše děti. Vzdělání jim má být nezbytným základem pro budoucí život. Pro budoucí zařazení do společnosti, pro úspěch, pro tzv. postavení. Vzdělání má předurčit, zda se vašemu dítku “dobře povede”. Jenže v poslední době se tato slova zdají být přežitkem. Je tomu již mnoho let, kdy byli učitelé váženými osobami a lidé plně důvěřovali tomu, jak připravovali jejich děti na život.
Vzdělání v podobě z dob “černobílých filmů” dnes nečekejte. Učitelé tehdy znali dobře každého svého žáka, znali jejich rodinné poměry, jejich rodiče a rodiče jejich rodičů. Kontrolovali jestli děti chodily do školy upravené, čisté. Za každé nevhodné chování byly děti trestány. Tato část už dnes jistě nikomu nechybí. Avšak nutno podotknout, že měli svůj přehled a že počítání nebylo to první a poslední, co se snažili děti naučit.
Vzdělávání se v čase hodně proměnilo, ale přitom jakoby v něčem přeci jen ustrnulo. Možná je to náturou a vervou učitelů, kteří dnes nevidí učitelství jako své poslání, nýbrž jako “docela dobrej flek”. Možná je to systémem školství, který není dostatečně pružný. Je těžké toto vyhodnotit. Na vyučovaných předmětech a způsobu učení je ale vidět, že něco postrádá. Jakýsi pružný a “reagující” přístup.
Zbytečné učení nazpaměť
Forma učení je další otázka. Je dobré učit se věci nazpaměť nebo není? Některé asi ano, některé nejspíš ne. Jedna věc je, že žijeme v době internetu, kdy kamarád Google zodpoví téměř všechny naše otázky. Takže pamatovat si, kdy vyhodili, kterého státníka z okna, je možná malinko kontraproduktivní. Nicméně umět počítat a násobit “jako když bičem mrská” je pro život celkem důležité. Platit u kasy a mít u sebe kalkulačku není zrovna efektivní.
Další otázka je, zda je cílem učení nazpaměť znát všechna data bez nápovědy, nebo si brilantně procvičit paměť. Dítě tak získá malé povědomí o tom, co se kdy dělo apod. a zároveň cvičí svou paměť. Řekněme, že v momentě kolapsu kybernetického světa by se to mohlo hodit. Nicméně hodnocení dotyčného za množství zapamatovaných údajů, by mohlo stát za změnou názvu předmětu na “Zkouška paměti”.
Na kolik je dítě vzdělané při dobré paměti a na kolik pak při té špatné? Je chytřejší proto, že si lépe pamatuje? Zdá se, že systém hodnocení vědomostí není až tak pružný a odpovídající. Když se do posledního písmene naučím celou zkoušenou látku a bravurně ji přednesu, pak jsem nejchytřejším žákem ve třídě? Nad tímto by se dalo diskutovat. A jak vyhodnotit dva žáky, kdy jeden má za 1 z českého jazyka a druhý z matematiky, ale opačně to mají oba za 5?
Dejme tomu, že učit se něco nazpaměť je v jisté míře užitečné. Odpovědí, jak porovnat výsledky takové práce, by možná mohl být právě systém hodnocení. Některé školy vynechaly přístup známkování od 1 do 5 a zavedli slovní hodnocení. Jistě je to subjektivní názor, ale zdá se to jako správné řešení. Škola vyhodnotí celkový přístup a schopnosti každého žáka individuálně.
Slovní hodnocení ukáže rodičům, kde má dítě silné a slabé stránky. Na rozdíl od výsledků běžné školy, kdy tápete co to znamená, že vaše ratolest má “dvojku z češtiny” a “trojec z dějepisu”. Co vám takové hodnocení napoví? Takže za češtinu ho pochválíte, protože to je chvalitebné, ale z dějepisu co? 3 je horší než 2, ale stále je to “dobře”. Tudíž řeknete: “Dobře!”?
Malá práce s finanční gramotností
Na školách se děti učí tomu, jaká byla naše minulost, jaká byla historie celého světa. Učí se kde co leží, jakou houbu v lese můžou sníst a jakou ne (tedy zlomek z nich). Učí se počítat a psát. Ano, je to trochu zobecněné a malinko nadnesené. Některé školy se snaží jít v tématech hlouběji, některé rozšiřují výuku o inovativní předměty a jiné se snaží upravit systém hodnocení, aby byl více vypovídající. Nicméně na kolik připravené pro život, vyjde dítě ze školy?
Děti se ve škole učí sčítat, násobit, zlomky, rovnice apod. Nicméně, které z nich vám dokáže říct na kolik dobrý máte příjem a jestli plat maminky stačí na nájem i jídlo? Takové “vyšší počty” začínají děti chápat až mnohem později, než by možná mohly, nebo měly. Na výlet dostanou padesát korun a nic si nekoupí, protože “Hranolky byly za 25 mami, ale já měla jen padesátikorunu!”.
Často se setkáváme s velkými rozdíly v chápání hodnoty peněz mezi dětmi. Možná že právě tyto nedostatky ve vzdělání malých dětí stojí za posměchem a šikanou některých “majetnějších” spolužáků. Většinou to bývá tak, že děti z rodin, kde není nouze nemají pojem o hodnotě peněz, jako ty jejichž rodiče strádají. Je to nejspíš tím, že často doma slyší: “Tohle si nemůžeme dovolit, to je drahé.”.
Jenže kdy je ten správný věk dítěte, kdy by mělo být zasvěceno do finančních starostí? Je to pro ně stresující mít povědomí o tom, co má jakou cenu? Nebo je učíme finanční gramotnosti pozdě? Na kolik by za takovou výuku měly být zodpovědné školy a na kolik rodiče sami? Stojí za zvážení, že ve světě materiálních hodnot, ve kterém žijeme, by školy měli finanční gramotnosti přikládat větší význam.
Vzdělání reflektující potřeby doby
Vzdělání je založeno z velké části na “věcech minulých”. Na jakémsi nastavení z dřívější doby. V průběhu času ho upravuje a inovuje. Jenže jsou takové úpravy dostačující? Vedle finanční gramotnosti jsou tu další otázky, které nikdo nahlas neřeší. Možná je většina lidí stále ještě nevidí. Je to jistá otázka psychologie a sociální začleněnosti. Děti jsou ve školách učeny různým věcem, ale možná nelze říct, že jsou připravovány na život jako takový.
Život na sociální síti ve vzdělání
Například internet a “život v něm”. Světem stále častěji hýbe otázka sociálních sítí. Děti v podstatě žijí své životy tam. Nacházejí tam své tzv. přátelé, vykonávají tam aktivity, prezentují se tam, jsou tam napadány apod. Na sociálních sítích vlastně uskutečňují své životy. To, co žijí v realitě, vypadá často jako když si to “odbydou kvůli rodičům”. Ve školách ale tráví velkou část dne a školy by v této sféře mohly často efektivněji pomoct, než rodiče.
Není to převalování zodpovědnosti za výchovu našich dětí na školy. Je to ale celosvětový problém, který je součástí společnosti, která ho sama vytvořila. Instituce a rodiče by tak mohly pomoci vzájemnou podporou. Z jedné strany omezení používání přístrojů od rodičů doma. Zákaz jejich používání ve školách ze strany institucí. A v neposlední řadě řádné zasvěcení do problematiky na školách. Výhody, nevýhody, hrozby kyberšikany apod.
Psychická odolnost dětí ve vzdělání
Další otázkou je psychická výbava a připravenost dětí na život po škole. Na zodpovědnost sám za sebe. Na problémy, stres, povinnosti. Co přináší, které činy, jaké následky vyvolávají některé věci. Jak čelit stresu, kterému jsme v dospělém životě vystaveni každý den. Jak řešit problémy, jak se nevyhýbat komplikacím. Jak poznat sám sebe a cílit na své úspěchy. Jak být sebevědomí. Jak vyhodnotit co je důležité.
Všechny tyto věci byly kdysi tak trochu “jasné”. Ženy měly svou roli, stejně jako muži. O tom, zda to bylo nastaveno dobře, zde není prostor diskutovat. Ale každý měl svůj úkol a věděl, kam má mířit. Ke vztahu, k potomkům, k zaměstnání a domku se zahradou. Opět trochu nadnesené, avšak ve své podstatě to tak bylo. Bylo to krátkozraké, ale odpovídalo to potřebám doby. Dívky se ve škole učily vařit a chlapci opravovat věci. Doba to chtěla a škola na to připravovala.
Dnes doba žádá silné, sebevědomé lidi, kteří vědí co chtějí a jdou za tím. Chce manažery odolné vůči stresu a dravé prodejce, co umí komunikovat. Ale kdo je to učí? Kdo říká dětem, jak čelit stresu? Kdo je učí, jak mají poznat v čem jsou dobří a co je baví? Kdo je připravuje na nepříjemné situace a ukazuje jim, jak se v nich chovat? Kdo je učí, jak poznat kdo jim lže a komu se dá věřit? Děti se učí kolik žen měl Karel IV., ale když je nepochválíte, zhroutí se vám.
Výuka z domova
Výuka z domova je dalším velmi diskutovaným tématem. Je to dobře, nebo špatně? Je to dostačující? I rodiny, které se snaží vzdělávat své ratolesti doma, mají učební plán, který musí dodržet, resp. musí procházet zkouškami příslušné školy. To, jak dodržují učební plány, zda přidají své, to už je na nich. Důležité je splnit podmínky dané školy a projít zkouškami.
Všechno má své pro i proti. Pro výuku z domova musíte mít dostatek času. Znamená to tedy, že jeden z vás nejspíš nebude moci vykonávat zaměstnání. Vystačí rodina s jedním platem? Máte krizový plán i pro případ, že by se vám něco stalo? Kdo by vás zastoupil? Jste ochotni se sami vzdělávat? Protože to nejspíš budete potřebovat. Máte dostatečné technické zázemí? Dostatek vyučovacích pomůcek? Je toho ve finále dost, co musíte pořídit.
Na druhé straně, můžete svému dítěti předat přesně ty znalosti, které chcete, aby mělo. Nemusíte se omezovat rychlostí spolužáků nebo naopak stresovat jejich výkonem. Můžete věnovat dostatek času právě těm otázkám, které byly diskutovány výše a dám dítěti takovou výbavu do života, o které si myslíte, že je nejlepší. Nicméně taková výuka z domova z velké části eliminuje kontakt s ostatními. Jak se dítě začlení do společnosti? Bude v tomto ohledu jiné?
Kurzy online pro vzdělání
Ať už se rozhodnete pro domácí výuku, či nikoli. Dítěti i sobě můžete doplnit vzdělání různými online kurzy. Internet jich v dnešní době nabízí celou řadu a okruh témat je bohatý. Můžete si doplnit mezery i přidat něco navíc svému dítěti, pokud se domníváte, že škola mu nedává dost. Můžete si jen třeba rozšířit své dosavadní znalosti. Kurzy jsou také nabízeny v různých formách. Záleží na vašich potřebách.
Kurzy online jsou skvělým zdrojem informací z různých oblastí a velkou výhodou je, že jsou vytvářeny pro různé věkové skupiny. Čerpat z nabídky tak může každý. Je to také věc, kterou mohou značně ocenit např. introverti. Díky tomu, že jsou kurzy vedeny po internetu, nemusíte se v podstatě “hnout z domova”. Zůstáváte v pohodlí a soukromí. V návaznosti na výše uvedené, jsou právě kurzy jednou z možností, jak dodat sobě i dětem chybějící vědomosti.
