Koho baví tvůrčí psaní, jistě si užívá vymýšlení povídek. Ale aby se čtenářům líbily, musí splňovat určitá pravidla. Jak napsat povídku, kterou budou lidé zbožňovat?
Obsah článku
Povídka: Co musí splňovat?
Pokud chcete napsat super povídku, vezměte na vědomí charakteristiku tohoto literárního žánru. Povídka je krátký epický příběh do 50 000 znaků s jednou dějovou linkou a nízkým počtem hlavních postav (kolem tří stačí). Na rozdíl od románu, který má mnohem více prostoru, se charakter hlavních hrdinů v povídce nemění. Typická je také jednota děje, jedno místo. Tématem povídky může být morální dilema, charakteristické je napětí.
Z čeho se skládá povídka?
Aby vše v povídce fungovalo, musíte dodržet kompoziční plán. Už starověký antický dramatik a učenec Aristoteles (384 př. n. l.–322 př. n. l.) vymyslel pět základních částí příběhu, které platí nejen pro dramata, ale i pro povídky či romány. Jsou to:
1) Expozice
Hezky česky je to úvod. Čtenáře musíte nějak vtáhnout do děje. Už první věta by měla být zajímavá – nudné a nicneříkající uvedení do děje čtenáře k povídce nepřipoutá. Seznamte ho s postavami nějak zajímavě. Obecně platí, že mnohem lepší, než něco popisovat, je ukázat to konkrétním příběhem. A pokud se rozhodujete, jaké slovo použít, existuje jedna dobrá rada: vždy je lepší (čtivější) to kratší.
2) Kolize
Dochází k zápletce. Stane se něco, co spustí lavinu událostí. Hrdinovi dejte za úkol vyřešit nějaký problém. Nešetřte své postavy! Aby byl příběh zajímavý, měli byste si dát záležet na vybudování dostatečně akčního děje.
3) Krize
Krize je vyvrcholení kolize. Problém se stupňuje, napětí se zvyšuje.
4) Peripetie
K dispozici je nějaké řešení. Ovšem pouze zdánlivé.
5) Katastrofa
Situace už vypadala dobře. Nicméně dochází ke zvratu a tragickému konci – tedy alespoň v Aristotelových divadelních hrách. Co se týče prózy, příběh by měl končit nečekanou pointou. Tu má „vyplivnout“ poslední odstavec, resp. poslední věta. Jak už jsem zmínila, na rozdíl od románu u povídky nedojde nutně ke změně charakteru hlavní postavy. Ale nějaké překvapení by na konci rozhodně být mělo.
6) Katarze
Po katastrofě přijde očištění čtenáře po šokujícím zážitku.
Jak začít psát povídku
Když už víte, jak má povídka vypadat, můžete se do ní s chutí pustit. Obecně při psaní čehokoliv je vhodné si o daném tématu zjistit co nejvíce informaci (udělat si důkladnou rešerši). Je totiž opravdu smutné, když do svého textu zanesete nepravdivé údaje a vaši čtenáři to poznají.
1) Zvolte si téma
Vymyslete téma a nějakou zápletku. Položte si otázku: „Co by se stalo, kdyby…?“
2) Utvořte kostru příběhu
Nejprve si vytvořte kostru příběhu (jakousi osnovu). Ideálně podle všech Aristotelových bodů (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa).
3) Zvolte si způsob vyprávění
Rozhodněte se, zda vaše povídka bude psána ich–formou (v 1. osobě), či er–formou (ve 3. osobě). Ujasněte si, kdo bude vypravěčem.
4) Proveďte důkladnou rešerši
Než se pustíte do psaní, zjistěte si o daném tématu co nejvíce faktů. Váš příběh musí být uvěřitelný. Pokud píšete třeba o americké snídani, uvědomte si, že v Americe se stravují jinak než u nás. Je-li váš příběh zasazen do minulosti, musíte znát historii. Vyhnete se tak nelogičnostem a neúspěchu po obsahové stránce.
5) Začněte psát
Základní věci máte vyřešené? Pak se pusťte s chutí do psaní. Mějte vždy po ruce spisovatelský zápisníček pro zapisování nápadů. Ne všude, kde vás múza navštíví, je vhodné se hned pustit do psaní. A díky tomu, že svůj nápad zaznamenáte, se vám nestane, že byste na něj zapomněli. Pište první draft a zatím to neupravujte.
6) Proveďte revizi
Hotovo? Dejte si časový odstup a pak se pusťte do úprav. Podívejte se na povídku cizíma očima – třeba redaktora či čtenáře. Díky tomu, že jste nějakou dobu do dokumentu nekoukali, si všimnete nedostatků, které jste předtím přehlédli.
7) Najděte si betačtenáře
Pokud už jste s povídkou spokojeni, dejte ji přečíst prvním čtenářům s požadavkem o „zbetování“. Betačtenář (zkráceně beta) by neměl být nikdo z vaší rodiny, přátel a známých, ale někdo, koho osobně neznáte. Jen tak dostanete opravdu upřímný názor na váš výtvor, rady a doporučení.
8) Zapracujte rady betačtenářů
Až vám betačtenáři dají zpětnou vazbu, můžete ji zapracovat do svého příběhu. Protože jste pravděpodobně začátečník, pište krátké věty. Feedback na své dílo můžete získat také v literárních soutěžích. Pokud vyhrajete, může vaše povídka vyjít ve sborníku. Další cestou, jak s kůží na trh, je vydat sbírku povídek. To už budete muset spolupracovat s nakladatelstvím. Je jen na vás, zda půjdete tradiční cestou a budete jim knihu nabízet, nebo se rozhodnete pro samonáklad (v tom případě víc vyděláte, ale vydání si budete muset zaplatit sami a postarat se i o prodej a propagaci).
9) Proveďte korekce
Před vydáním je nutné, aby rukopis prošel rukama zkušeného korektora. Chtělo by to opravdu zainvestovat do profíka. Korektor by měl být skutečně dostatečně fundovaný. V nakladatelství mají svého korektora, ovšem pokud zvolíte samonáklad, musíte si tohoto odborníka sehnat sami. A poctivě mu zaplatit. Mívá nějaký tarif za normostranu. Povídka je mnohem kratší než třeba novela či román, takže vás korektor určitě nezruinuje.
💡 Tip: Přečtěte si podrobnější informace, jak vydat knihu.
Kompoziční postupy
Když píšete příběh, měli byste vědět, jaká je jeho časová posloupnost. Existují tyto kompoziční postupy:
- chronologický,
- retrospetivní,
- rámcový,
- paralelní.
Chronologický postup se uplatňuje například při psaní kronik – popisuje události tak, jak šly za sebou. Retrospektivní má naopak jiný sled – třeba u detektivky se začíná koncem a začátek se dozvídáme v průběhu. Rámcový je menší příběh vložený do velkého – o Viktorce v Babičce. A v paralelním čtenář sleduje více příběhů vedle sebe.
Jak napsat detektivní povídku
Jak už bylo řečeno, detektivku píšeme retrospektivně. Najde se mrtvé tělo a úkolem je odhalit vraha. Čtenář se tedy hned na začátku dozví, jak to dopadlo. V průběhu příběhu pak zjišťuje, co se dělo před tím, než oběť zemřela.
V detektivním příběhu figuruje napětí a silné postavy. Vyšetřovatel musí mít rozličné znalosti z nesouvisejících oblastí, aby měl šanci z ničeho nic přijít všemu na kloub. Musí jít za svým cílem zuby nehty. Měl by to být podivín, outsider, osamělý vlk a bručoun. Tohle čtenáře baví. Musí také mít silný smysl pro spravedlnost. Komisařův kolega s opačnými osobnostními rysy a důvod k hádkám je na světě. Pro spisovatele to představuje příležitost k rozvinutí děje. Přidejte do příběhu své vlastní starosti. Vaše detektivní povídka získá přidanou hodnotu.
Jak napsat hororovou povídku
Čím se vyznačuje tento žánr? Horor je strašidelný příběh, který může mít i nechutné prvky. Právě pro svou děsivost a hrůzostrašnost si získává své přívržence, ale i odpůrce. Hororu je velmi blízký thriller, který ale vychází z reality, tedy nikoliv z toho, co by se nikdy nemohlo stát. Horor naproti tomu může obsahovat nadpřirozené postavy (vlkodlaky, upíry, chodící mrtvoly), které ve skutečnosti neexistují, takže se svým způsobem blíží spíše k žánrům fantasy a sci–fi.
Při psaní hororové povídky se inspirujte normálním životem, ale okořeňte to něčím děsivým. Přimíchejte tam smrt nebo nějakou zdravotní újmu hrdinů. Nuťte postavy, aby dělaly to, čeho se bojí. Zamyslete se, jakých míst se vy sami děsíte, a vrhněte tam své postavy. Někam je zavřete a rozpoutejte hotové peklo na papíře. Cílem je šokovat čtenáře a nechutnými děsivými scénami ho přimět odložit talíř s jídlem. Horor či triller jsou oblíbené žánry právě díky svému napětí a akčnosti.
Jak zjistím, zda je moje povídka dobrá?
Pokud chcete znát názory lidí na vaši tvorbu, máte následující možnosti:
- přidejte se do spisovatelských skupin na Facebooku,
- publikujte na literární servery či vlastní blog,
- dávejte svá díla číst betačtenářům.
Pro (začínající) spisovatele jsou důležité i následující kroky:
- Hodně čtěte a ještě více pište.
- Choďte na kurzy tvůrčího psaní.
- Čtěte všechno, co vám přijde pod ruku a zaujme vás.
- Půjčte si v knihovně tematické knihy o tvůrčím psaní.
- Posílejte příspěvky do literárních soutěží a testujte své příběhy na rodině.
💡 Tip: Chcete být lepším reklamním textařem? Nahlédněte do těchto nejlepších knih pro copywritery.
Vytrvejte
Nevzdávejte se. Každý nějak začínal. Načerpávejte zkušenosti. Kulturně se obohacujte. Pište.
💡 Tip: Přečtěte si také, jak napsat úspěšnou knihu nebo jak napsat dobrou reportáž.
