8 komunikačních triků manipulátora a jak na ně odpovědět

4,5K

Manipulace, ačkoli se to možná nezdá, může být i dobře míněná. Ovšem i když se snažíme ovlivňovat v dobrém smyslu, není to správně. Každý jedinec má právo na svá rozhodnutí a jednání. Působit na kohokoli znamená zásah do jeho práv. Bohužel všude kolem nás je plno manipulátorů, kteří bravurně ovládají různé komunikační triky. Jak je rozpoznat se dočtete v dnešním článku.

Stručná odpověď. Manipulátora poznáte podle toho, že vás jeho věty tlačí k rozhodnutí, které byste bez nátlaku neudělali, a přitom vám nedávají prostor na vlastní úvahu. Mezi nejčastější signály patří pocit dluhu, citové vydírání, zobecňování, časový nátlak a takzvaný gaslighting, kdy vám někdo opakovaně popírá vaši verzi událostí. Článek dále popisuje, jak takové věty vypadají, co dělat, když se objeví tichá domácnost jako trest, jak manipulaci asertivně odmítnout a kam se obrátit, pokud manipulace přerůstá do domácího násilí.

Manipulace

Manipulace je takové chování, které vede k ovlivňování myšlení a jednání někoho jiného, většinou ve prospěch manipulátora. Není to žádná novinka, manipulace je tu s námi odjakživa. Dříve patřila mezi zcela běžné praktiky, např. u královského dvora, ovšem z mnohem bližší a známější minulosti, si zkuste vybavit některé velmi šikovné matky nebo otce. Jejich obratný jazyk dokázal přimět jejich potomky k mnoha rozhodnutím.

Taková manipulace pomocí správně zvolených slov, jež vkládá myšlenky do hlavy manipulovaného, není cizí ani dnešním rodičům. Často se stává, že rodiče působí na své malé děti v jejich vlastním zájmu, aniž by to tušili. Proto je dobré podotknout, že manipulace může být vědomá i nevědomá. Manipulování se můžeme dopustit, aniž bychom to tušili, bereme to pouze za „nasměrování někoho správným směrem“, jenže máme právo rozhodovat o tom, který je ten správný?

Nicméně pro nás je důležité rozpoznat nedobrou manipulaci a komunikační triky, které se na nás může někdo snažit použít. Není to nic výjimečného, k ovlivňování jiných dochází dnes a denně. Silný jedinec, který má ve věcech jasno takové jednání většinou lehce rozpozná, ale slabší lidé, s menší sebedůvěrou, jsou bohužel častými terči „manipulujících predátorů“, kteří dokážou změnit myšlení ostatních k dosažení vlastních cílů.

Manipulátor

Manipulátor je ten, kdo manipuluje. Tedy ten, kdo se snaží ovlivnit naše myšlení, jednání, názory, které nám nejsou vlastní, k dosažení svých cílů. Většinou ke svému záměru používá lichotky, obecné výrazy, uzavřené otázky, rozkazy apod. Manipulátor nás v komunikaci nasměrovává tam, kam potřebuje. Nedává prostor k domluvě. Manipulátorem může být kdokoli, většinou je potkáme jako rodiče, pedagogy, vychovatele, nadřízené apod.

Jsou různé druhy manipulátorů, např:

• Ten, který na to jde diktátorsky
• Ten, který ze sebe dělá oběť
• Ten, který se tváří aktivně, ale využívá omluvy
• Ten, který hraje nejlepšího kamaráda
• Ten, který je citový vyděrač

Jak poznat manipulátora podle řeči

Manipulátora často prozradí dřív způsob mluvy než obsah toho, co říká. Místo argumentů slyšíte hlavně absolutní tvrzení a generalizace, typicky věty jako „to přece víš“, „každý to tak dělá“ nebo „vždycky to takhle bylo“, které mají vypadat jako fakt, ale fakt to není.

Dalším signálem je, že se řeč vyhýbá konkrétnu. Manipulátor mluví v obecných pojmech, rychle přeskakuje z tématu na téma a na přímou otázku odpovídá protiotázkou nebo výčitkou. Pokud logika věty nesedí, ale pocit viny nebo nejistoty přesto zůstává, jde o projev manipulativní argumentace, kterou popisují i argumentační fauly.

Pomáhá si věty manipulátora zapisovat nebo si je v duchu opakovat přesně tak, jak zazněly, místo abyste je hned při rozhovoru interpretovali. Konkrétní seznam vět a taktik, které manipulátoři nejčastěji používají, najdete v článku věty a taktiky manipulátora. Jak manipulátory rozpoznávat i podle dalších signálů než jen podle mluvy, ukazuje přehled 7 tipů, jak lépe číst lidi.

Komunikační triky

Bavíme-li se o manipulaci, pak se bavíme o komunikačních dovednostech, resp. tricích, pomocí nichž manipulátor ovlivňuje myšlení druhých a snaží se jim podstrčit konkrétní způsob myšlení. Existuje celá řada komunikačních triků, které lze rozpoznat, jsou totiž postaveny na několika principech. Podívejme se na několik možných komunikačních triků, které manipulátoři používají:

Vyvolání pocitu, že jim něco dlužíme

Věty, které nás mají přinutit k pocitu, že jsme manipulátorovi něco dlužni poznáte jednoduše. Například: „Víš, že jsem tu pro tebe vždycky byl.“, nebo „Kolik už jsem toho pro tebe udělala!“. Ten, kdo nás chce ovlivnit, se snaží zdůraznit, že mu něco dlužíme, že teď „jsme na řadě zase my“. Taková komunikace hraničí mnohdy až s citovým vydíráním. Odpovědět stačí věcně, třeba „vážím si, co pro mě děláš, ale tohle rozhodnutí je moje.“

Zdůraznění, že „není jiná možnost“

V tomto případě uslyšíme něco jako: „klidně to udělej tak, jak myslíš ty, ale dřív nebo později, spíš dříve, uvidíš, že to jinou cestou nejde, že jsem měl pravdu.“ Tento nátlak často používají prodejci, např: „Nemusíte to samozřejmě koupit, ale příští sezonu na trhu nebude jiná alternativa a produkt budete muset pořídit a jistě to bude za vyšší cenu v té době.“ Na podobný nátlak funguje jasná věta, třeba „rozhodnu se, až budu mít všechny informace, ne podle termínu, který určuješ ty.“

Slibují nám odměnu

Respektive forma slibů nebo vyhrůžky. Manipulátor vám bude slibovat, že když vy uděláte to, on pak zase jindy udělá něco jiného. Nebo naopak, pokud nebudete jednat takto, stane se něco hrozného apod. „Pokud se nepřestaneš takhle chovat, tak mi způsobíš infarkt“. Většina komunikačních triků manipulátorů hraničí s citovým vydíráním a působí na emoce. Na slib i na vyhrůžku stačí odpovědět stejně, „moje rozhodnutí nezávisí na tom, co mi slíbíš nebo čím mi pohrozíš.“

Vytvářejí seznamy kumulujících se důsledků

Toto je zářný příklad, jak psychika dokáže vytvářet „scénáře“. „Když jim dovolíme se bavit, tak budou chtít za chvíli i chodit ven, a hned jak začnou chodit ven, budou tam dělat nepořádek, a když se všude bude válet nepořádek, někdo uklouzne a způsobí si zranění, a když si způsobí zranění, bude nás žalovat a když nás bude žalovat….!“ A katastrofa je na světě. Řetězec katastrofických scénářů stačí přerušit jednou větou, „tohle je jen jedna z mnoha možností, ne jistota.“

Příliš zobecňují

Toto je známé jako klasické „strkání do jednoho pytle“. Formu této komunikace můžeme rozpoznat podle vět jako „Přeci víš, jaké ženy jsou, tohle bych nedělal.“, nebo „Dnešní mládež nic nezajímá.“, „Staří lidé jsou nevrlí.“. Jde o ukázky typické manipulátorské řeči, ne o platná tvrzení, manipulátor jimi jen podsouvá zobecnění namísto argumentu. Vytváření předsudků je jednou z forem ovlivňování. Na takovou generalizaci pomáhá odpovědět, „to je tvůj názor na skupinu lidí, mluvíme ale o mně.“

Odvolávají se na naše předchozí vyjádření, souhlas

Jakmile uslyšíte něco jako: „Pamatuji si, že si s tím minule souhlasil.“ nebo odvolání se na výsledky studií a autorit, raději se mějte na pozoru. Manipulátoři také používají výrazy typu: „všichni vědí, že..“, nebo „Tohle přeci ví i malé dítě, že….“. Chce-li vás někdo přesvědčit o tom, že názor je obecný nebo jste ho již kdysi dávno přijali, zbystřete. Pomáhá odpovědět konkrétně, „tohle tvrzení si nepamatuju, ukaž mi prosím, kde to zaznělo.“

Vytvářejí časový nátlak

Nejčastější formou nátlaku je vytvořit časovou tíseň. „Když se teď nerozhodneš, tak už bude pozdě.“ Časový nátlak používají nejvíce prodejci formou slev do konkrétního data: „Kupte teď za 30 %, zítra už to bude zase 100 %“. Takový nátlak v nás má vyvolat pocit, že pokud to nebude teď hned, zítra se stane něco strašného. Na časový nátlak stačí reagovat tím, že si čas vezmete i přes protesty, „rozhodnu se zítra, i kdyby ta nabídka měla skončit.“

Svůj monolog začínají otázkami

Manipulaci poznáte mnohdy také tím, že ten, kdo se vás snaží manipulovat začíná hovor otázkami. Například „A myslíš na své děti, jaký to na ně bude mít vliv?“, „Jak by bylo tobě kdyby…“. Cílem takových otázek je zabránit nám v samostatném konstruktivním myšlení. Navodí nám směr myšlení tam, kam manipulátor potřebuje. Pomáhá otázku vrátit zpátky, „co tě k té otázce vede?“, a nenechat se zatáhnout do odpovědi na jeho téma.

Citové vydírání a věty, které ho prozradí

Citové vydírání je jedna z nejčastějších forem manipulace, protože cílí přímo na vztah a na obavu, že o něj přijdete. Manipulátor v něm spojuje vaše jednání s vlastními pocity nebo zdravím a dává vám najevo, že za jeho stav nesete odpovědnost vy.

Typické věty citového vydírání vypadají například takto.

• „Když mě máš rád, uděláš to.“
• „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal, bys mi to měl vrátit.“
• „Kdybys mě miloval, nemusel bych tě o to prosit.“
• „Z tvého chování mě bolí u srdce.“

Rozdíl mezi zdravou prosbou a citovým vydíráním je v tom, že prosba nechává druhé straně svobodnou volbu, citové vydírání ne. Pokud po odmítnutí přijde vina, výčitky nebo narážka na zdraví či vztah, jde nejspíš o manipulaci, ne o obyčejnou žádost. Podobné vzorce, jen ve vyhrocenější formě, popisuje i obrana proti mstivému jednání partnera. Širší přehled toho, jak se manipulace projevuje přímo v páru, nabízí článek o nejčastějších druzích manipulace ve vztahu.

Typy Manipulace

Způsobů ovlivňování druhých je mnoho. Klasifikovat takový druh komunikace je tedy trochu složité. Přehled typů manipulace přináší například Jeroným Klimeš, český psycholog:

• Přímá: Ten, kdo je manipulován si uvědomuje, že dělá něco, co nechce (často v rodině, nebo ve škole, v monopolním obchodu)
• Nepřímá: Manipulovaný si není vědom, že se děje něco, co pro něj není dobré
• Altruistická: Typický příklad rodičovského ovlivňování, kdy se snažíme manipulovat ve prospěch manipulovaného
• Egocentrická: Manipulace ve prospěch manipulátora (v obchodu, nebo partnerství)
• Spouštěcí manipulace: Ten, kdo manipuluje jako první
• Obranná antimanipulace: Ten, kdo se manipulaci brání také manipulací

Další typy manipulace můžeme vidět často v marketingu (tyto samozřejmě platí i pro běžné situace, ne jen marketing). Dle Glorie Beck, německé spisovatelky, můžeme rozpoznat například tyto techniky:

• Aktualizace: Prodejce se vám stále připomíná, drží se vám v paměti. Může se také stávat, že někoho až příliš podezřele často náhodně potkáváte.
• Autorita: Manipulátor vám vlastně dává příkazy, které ani neznějí jako příkazy.
• Disonance: Vyvolání v druhém pocit nejistoty nebo rozčílenosti.
• Bad guy/Good guy: Využití toho, že někdo něco provedl a vy mu z toho jako „good guy“ pomůžete, nejlépe pokud jeho konání pomůžete vzniknout.
• Atraktivita: Dělání se „hezkými“, hodnými, hraní na emoce druhých, kteří se k vám pak budou přiklánět.

Skrytá manipulace

Jak je vidět manipulátorů se mezi námi může skrývat mnoho a používají k tomu opravdu velikou škálu zbraní. Pokud si je manipulátor vědom svého umu, pak se z něj stává opravdový mistr v oboru. Takoví lidé nejen, že dokážou používat vhodné komunikační nástroje, ale stává se, že se nestydí být aktivnější a situace i vytvářet. Nejhorší pro nás je, když manipulace nedokážeme rozpoznat.

Skrytá manipulace je nejčastější formou manipulace. Někdo vás ovlivňuje ve vašem jednání a vy to ani netušíte. Takový manipulátor se snaží vytvářet nahodilé situace a podsouvá vám zcela nenápadně různé myšlenky a pocity. Většinou v nás vyvolává pocity pochybností, strachu, viny nebo soucitu. Sám manipulátor ale přitom působí altruisticky a nezištně. Mnohdy se skrývá za maskou hodného kolegy nebo dobrého kamaráda.

Co je gaslighting a jak ho poznat

Gaslighting je manipulace, při které vám někdo opakovaně popírá vaši verzi událostí, dokud nezačnete pochybovat o vlastní paměti a úsudku. Slovo vzniklo podle divadelní hry Gas Light z roku 1938 a jejího filmového zpracování z roku 1944, ve kterých manžel manželku přesvědčuje, že se zbláznila.

Koncept the gaslight effect popsala a termín rozšířila do běžného užívání americká psycholožka Robin Stern v knize The Gaslight Effect z roku 2007, kde popsala vztah mezi tím, kdo potřebuje mít vždy pravdu, a tím, kdo mu kvůli obdivu nebo závislosti začne věřit víc než sobě.

Typickou větou gaslightingu je „to se nestalo“, „jsi přecitlivělý“ nebo „to si jen vymýšlíš“, použitá i na události, které máte jasně zapamatované. Nejde o jednu nepříjemnou výměnu názorů, ale o opakovaný vzorec, po kterém si méně věříte a víc se ptáte druhé strany, jak si to má pamatovat.

Americká psychologická asociace definuje gaslighting ve svém Dictionary of Psychology jako manipulaci, která u druhého člověka vyvolává pochybnosti o jeho vlastním vnímání, zážitcích nebo chápání událostí. Podobným, obvykle tvrdším jevem je takzvaná coercive control, kterou ve své knize z roku 2007 popsal americký sociolog Evan Stark. Podle něj manipulátor touto cestou omezuje druhé straně svobodu rozhodování, aniž by museli použít fyzické násilí.

Psychická manipulace

Je rozdíl mezi psychologickou manipulací a logickou manipulací. Zatímco logická manipulace se opírá o argumenty a verbální umění, ta psychologická může využít i neverbální rovinu. Rozdělit je na černou a bílou ale zcela nelze. I logická je schopná využít některých psychologických efektů. Typickým příkladem psychologické manipulace je vytváření konkrétních pocitů. Ať už dobrých nebo špatných. Pocitů viny, strachu, vděčnosti, přátelství, zavázanosti apod.

U psychologické manipulace agresor využívá takových situací, které v nás vyvolají otázky, nejistoty, nebo právě pocit přátelství k manipulátorovi. Využívá k tomu obratné formy komunikace, viz výše uvedené a k tomu nejlépe přihodí nějaký dárek, lichotivý výraz, tváří se přátelsky. Neverbálně tak umocňuje a podporuje svůj verbální projev. Je to tedy klasický komunikační trik obohacený o různé neverbální vyjádření.

Manipulátoři si často hledají vhodné osoby pro své aktivity, jelikož nedokáží stejně účinně působit na všechny. To jsou pak ty případy, kdy v televizi vidíme sňatkového podvodníka, kterému se podařilo ošálit mnoho žen. Nebo člověka, který si dokázal opakovaně půjčovat peníze bez ručení a záruk. O obětech těchto manipulátorů se často mluví jako o naivních lidech, což ale přehlíží druhou stranu příběhu, totiž mistrně zvládnuté manipulační techniky, které je třeba nejdříve rozpoznat, a až potom se jim bránit.

Tichá domácnost jako trest

Tichá domácnost je forma manipulace, při které jedna strana úmyslně přeruší komunikaci, aby druhou stranu potrestala nebo donutila ustoupit. Liší se od běžné pauzy na vydýchání v tom, že trvá dlouho, nemá jasný konec a doprovází ji demonstrativní chlad, ne jen potřeba klidu.

Krátké odmlčení po hádce je přirozené a oběma stranám pomáhá se zklidnit. Problém nastává, když mlčení trvá dny, opakuje se po každém nesouhlasu a skončí teprve tehdy, když druhá strana ustoupí nebo se omluví, i když neudělala nic špatného.

Na tichou domácnost nemusíte reagovat vlastním mlčením ani prosbami o odpuštění, které nic nevysvětlují. Pomáhá jasně říct, že si takovou formu řešení konfliktu nenecháte líbit, a nabídnout rozhovor až ve chvíli, kdy druhá strana bude ochotná mluvit věcně. Jak podobné vzorce fungují i po rozchodu, popisuje článek o ignoraci manipulátora jako cestě, jak zvítězit.

Manipulace je všude, jak se bránit?

Manipulace je kolem nás čím dál nápadnější. Nejvíce to můžeme vidět na médiích a v obchodě. Jsme manipulováni politiky, výrobci, prodejci, marketéry apod. Psychologické a komunikační taktiky nejsou žádnou novinky. Každý se dnes učí tomu, jak správně cílit svou řeč i řeč těla. Každý náš pohyb, každé naše slovo dokáže být zaměřeno s konkrétním cílem. Kdo se vyzná v signálech je pánem manipulace.

Není to ale nic tragického. Je to zcela normální vývoj lidstva. Čím víc zkoumáme psychiku a typy lidí a chování, tím více jim rozumíme a jsme schopni naše znalosti využít. Proto je ale dobré vědět, jaké takové techniky mohou být, abychom byli schopni je včas rozeznat a pokud možno, se jim bránit. Každý z nás něco chce a každý se snaží svého cíle dosáhnout. Je ale na nás abychom si hlídali, že jdeme právě za tím svým a že nevytváříme cestu obratnému manipulátorovi.

Jak je možné se bránit? Dle Andrease Edmüllera a Thomase Wilhelma, autorů knihy: Nenechte sebou manipulovat!: jak rozpoznat manipulaci a prosadit svou vůli, lze k obraně proti manipulaci využít těchto 6 pravidel:

1. Zůstaňte věcní a čestní (mějte ryzé a reálné argumenty)
2. Zůstaňte klidní a trpělivý (nedejte šanci vás rozhodit)
3. Jednejte aktivně (nepřenechávejte iniciativu na protistraně)
4. Držte se svého cíle
5. Soustřeďte se na konkrétní formy chování (nenechte se ovládat předsudky)
6. Vybudujte zlatý most (držte rozhovor ve věcné a konstruktivní formě, i když zaznamenáte manipulace, dejte protistraně šanci jednat správně)

Jak manipulaci odmítnout pomocí asertivních odpovědí

Teoretická pravidla pro obranu proti manipulaci se nejlépe naučíte na konkrétních větách, které si doma nebo v práci skutečně můžete vyzkoušet. Asertivní odpověď na rozdíl od omluvy nebo útoku nezpochybňuje vaše právo na vlastní rozhodnutí a zároveň nenapadá druhou stranu.

• „Rozumím, že to vidíš jinak, ale rozhodnu se podle sebe.“
• „Tohle nepovažuju za fér argument, zkus to prosím věcně.“
• „Potřebuji si to promyslet, odpovím ti později.“
• „Chápu, že tě to mrzí, ale na mém rozhodnutí to nic nemění.“

Všechny tyto věty mají společné to, že neomlouvají, neútočí a nenechávají prostor na další kolo vyjednávání. Pomáhá nacvičit si pár takových vět předem, ideálně nahlas, a používat je i v situacích, které s manipulací nemají nic společného. Víc konkrétních cvičení na budování pevných hranic nabízí článek naučte se říkat ne.

Kde hledat pomoc

Většina komunikačních triků z tohoto článku se dá zvládnout vlastními silami. Pokud ale manipulace přerůstá do opakovaného citového vydírání, izolace od okolí nebo pocitu strachu z partnera či rodinného příslušníka, patří na místo asertivní věty odborná pomoc.

• 116 006, linka Bílého kruhu bezpečí pro oběti trestných činů a domácího násilí, nonstop a zdarma.
• 116 016, linka organizace ROSA pro ženy zažívající domácí násilí, nonstop a zdarma.
• 116 123, Linka první psychické pomoci pro dospělé v krizi.
• 116 111, Linka bezpečí pro děti a mladé lidi.
• 158, 155 a 112 pro akutní ohrožení života nebo bezpečí.

Pokud manipulátor zůstává ve společné domácnosti a ohrožuje vás, může policista podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, rozhodnout o vykázání na 14 dní ze společného obydlí i z jeho bezprostředního okolí. Po dobu vykázání máte nárok na bezplatnou pomoc v intervenčním centru, jehož služby zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zařazuje v § 72 pod písmeno m).