Domů » Závislost na partnerovi, 7 projevů a cesta k samostatnosti

Závislost na partnerovi, 7 projevů a cesta k samostatnosti

autor kristybrendlovax
Publikováno: Poslední aktualizace 0 komentář

Citová závislost na partnerovi je omezující vzorec chování, který provází mnoho lidí. Když si ho uvědomíte, uděláte první krok, jak se z něj dostat. Závislost na partnerovi omezuje nejen vás, ale i vašeho partnera, který to dříve či později pocítí. Proč byste se závislosti tedy měla zbavit?

Stručná odpověď. Citová závislost na partnerovi vám bere svobodu, sebedůvěru i radost ze vztahu a partnera často zatěžuje víc, než se zdá. Nejde o diagnózu ani o vaši vinu, ale o naučený vzorec, se kterým se dá pracovat. Pomáhá vrátit do života vlastní zájmy, přátele, peníze a rozhodování, a když to samo nejde, obrátit se na psychologa nebo registrovanou poradnu, kde je poradenství zdarma.

Jiná situace nastává, když vás partner na sobě záměrně drží závislou, třeba vám bere peníze, kontroluje telefon nebo vás odřízne od přátel. Pak nejde o vaši slabost, ale o kontrolu. Pokud se ho bojíte, zavolejte na linku 116 006 (Bílý kruh bezpečí, pro všechny oběti) nebo 116 016 (ROSA, pro ženy), ideálně z telefonu, ke kterému partner nemá přístup.

Co je citová závislost na partnerovi

Citovou nebo také emoční závislostí se obvykle myslí stav, kdy se vaše nálada, sebehodnota i každodenní rozhodnutí točí hlavně kolem partnera. Když je nablízku a odpovídá, je vám dobře. Když mlčí nebo je pryč, přichází úzkost, strach z opuštění a potřeba ho hned kontaktovat.

Vzorec se může projevit oběma směry. Někdo potřebuje, aby partner řešil jeho problémy a rozhodoval za něj. Jiný se naopak stará o partnera na úkor sebe, a právě tomu se říká kodependence.

„Závislost na partnerovi“, „citová závislost“ ani „kodependence“ nejsou diagnózy. Pojem kodependence podle americké organizace Mental Health America vzešel z dlouholetého zkoumání vztahů v rodinách alkoholiků. Kodependence není samostatnou diagnózou v DSM-5 ani v MKN, některé organizace ale slovo diagnóza používají volněji.

Slova slouží spíš jako popis vzorce chování, ne jako nálepka pro vás ani pro partnera. Od toho je potřeba odlišit závislou poruchu osobnosti. Jestli by mohlo jít o ni, posoudí jen psychiatr nebo klinický psycholog po vyšetření, ne článek, test na internetu ani partner.

Nezávislost a svoboda, kterou si s partnerem vzájemně poskytnete, jsou osvobozující.

Vaši závislost partner často vycítí a může mu začít vadit. Většinou se to projevuje tak, že na partnerovi „visíte“, když jste spolu, ale i když ne.

Závislý člověk často vyžaduje neustálý kontakt přes mobil, posílá časté dotazy typu kde co a s kým partner dělá, emotikony, gify a podobně. Častý kontakt přes mobil také snižuje kvalitu společně tráveného času.

Závislost na partnerovi často souvisí s nízkou sebedůvěrou. Potřebujete mít někoho, kdo vás bude mít rád, nemůžete být na vše sama, neumíte to a to, partner určitě potká někoho lepšího… Takovéhle myšlenky často běží hlavou závislému člověku. Vztah pak trpí, protože závislost omezuje oba.

Závislý člověk často vyžaduje, aby za něj nebo s ním partner řešil všechny jeho problémy.

To vše negativně ovlivňuje vztah. Pokud se závislosti člověk zbaví, vztah bývá vyrovnanější. Nezávislý člověk, který je svobodný a respektuje svobodu druhého, bývá atraktivnější.

Pokud závislost trvá dlouho, může vztah vyčerpat. Partner pak může dříve nebo později ztratit trpělivost a odejít. Se závislostí se ale dá pracovat, jak ukazují kroky níže.

Jak poznat citovou závislost

Hranice mezi láskou a závislostí není ostrá a mnoho projevů patří v mírné podobě k běžné zamilovanosti. Varovné je, když se opakují dlouho, berou vám klid a vztah kvůli nim víc bolí, než těší. Nejčastěji se popisují tyto projevy.

  • Úzkost, když se partner neozve. Kontrolujete telefon každých pár minut a v hlavě si malujete nejhorší scénáře.
  • Těžko snášíte samotu. Večer bez partnera je pro vás spíš čekání než volný čas.
  • Rušíte plány s ostatními. Kamarádkám a rodině se ozýváte čím dál méně, abyste nepřišla o chvíli s ním.
  • Cítíte se odpovědná za jeho náladu. Máte pocit, že musíte řešit jeho problémy a hlídat, aby byl spokojený.
  • Výčitky, když děláte něco pro sebe. Čas na koníček nebo odpočinek vám připadá sobecký.
  • Rozhodnutí necháváte na něm. Bez jeho souhlasu si netroufnete vybrat ani drobnost.
  • Strach z opuštění. Bojíte se, že odejde, a proto ustoupíte i tam, kde nechcete.

Projevy berte jako orientační otázky pro sebe, nejde o test ani diagnózu. Většina bodů odpovídá znakům, které uvádí americká Cleveland Clinic v článku o kodependentních vztazích. „Je tu přehnaný pocit odpovědnosti za chování a emoce toho druhého,“ popisuje klinická psycholožka Cleveland Clinic Coda Derrigová, PhD. Za další hlavní znak Derrigová považuje přehnanou vinu za cokoli, co člověk dělá pro sebe.

Okolí to podle Derrigové obvykle vidí docela jasně. Pokud vám blízcí opakovaně říkají, že jste se jim ztratila, stojí za to je vyslechnout. Když partnera spíš hlídáte, protože žárlíte, přečtěte si, jak přestat žárlit.

Všímejte si také, jak partner reaguje na vaše hranice. Cleveland Clinic považuje za jistý signál, že partnerovy potřeby mají přednost před vašimi, když se jeho chování zhorší v reakci na vaše hranice. Pak nejde jen o vaši závislost a čtěte i část o partnerovi, který ubližuje.

Odkud se citová závislost bere

Jednu z odpovědí nabízí teorie vazby. Původně popisovala, jak se malé děti připoutávají k lidem, kteří o ně pečují. Psychologové Hazanová a Shaver patřili v roce 1987 k prvním, kdo tyto myšlenky přenesli na partnerské vztahy dospělých.

Mental Health America zmiňuje i vliv rodiny. Kodependentní chování se podle ní učí tak, že ho člověk vidí u ostatních členů rodiny a napodobuje ho. Ani to ale není vina, kterou byste si měla vyčítat, jen vysvětlení, odkud se vzorec mohl vzít.

Co zjistili Hazanová a Shaver

Lidem dali krátký dotazník se třemi popisy a nechali je vybrat ten, který nejlépe vystihuje, jak se ve vztazích cítí a chovají. Podle přehledu psychologa R. Chrise Fraleyho z Illinoiské univerzity se asi 60 % účastníků, čtenářů novin, kteří dotazník vyplnili, zařadilo mezi jistě připoutané, asi 20 % mezi vyhýbavé a asi 20 % mezi úzkostně ambivalentní.

Popis úzkostného stylu připomíná to, co lidé zažívají při citové závislosti. „Zjišťuji, že ostatní se mi nechtějí přiblížit tolik, kolik bych si přála. Často se bojím, že mě partner doopravdy nemiluje nebo se mnou nebude chtít zůstat.“ Fraley dodává, že takoví lidé se bojí, že je druzí nemilují úplně, a snadno je frustruje nebo rozzlobí, když jejich potřeba blízkosti zůstane nenaplněná.

Vazba není osud

Neznamená to, že máte vadu nebo diagnózu. Podle Fraleyho většina výzkumníků chápe styly vazby jako něco, co se liší mírou, ne druhem. Úzkostnější tedy můžete být víc nebo méně a během života se to může měnit.

Fraley také píše, že se vzorec vazby může změnit, když vaše zkušenosti ve vztazích neodpovídají tomu, co čekáte. Pomoci může bezpečný vztah, blízcí přátelé i terapie. Podobný vzorec, kdy se blízkost střídá s odstupem a nejistotou, popisuje článek co je ambivalentní vztah.

závislost na partnerovi ohrožuje vztah

Zdravá blízkost, nebo závislost

Záviset na partnerovi do určité míry je normální. V popisu jistého stylu vazby od Hazanové a Shavera stojí věta „Je pro mě poměrně snadné sblížit se s ostatními a je mi příjemné na nich záviset a nechat je záviset na mně.“ Problém tedy není v tom, že partnera potřebujete, ale jak moc a za jakou cenu.

Podle Fraleyho jistě připoutaní dospělí častěji než ostatní hledají u partnera oporu, když je jim zle. Jejich vztahy podle něj vydrží déle a vyznačuje je větší důvěra, oddanost a vzájemná provázanost. Blízkost a samostatnost se tedy nevylučují. Rozdíl je vidět spíš v detailech.

  • Ve zdravém vztahu se na partnera těšíte. V závislém na něj hlavně čekáte.
  • Ve zdravém vztahu máte vlastní přátele a zájmy. V závislém se jich kvůli němu postupně vzdáváte.
  • Ve zdravém vztahu řeknete ne a vztah to unese. V závislém se bojíte, že vás za odmítnutí opustí.
  • Ve zdravém vztahu se rozhodujete spolu i každý sám. V závislém necháváte rozhodnutí na něm, nebo naopak rozhodujete za něj.
  • Ve zdravém vztahu jsou peníze domluvené a máte k nim přístup. V závislém o nich nevíte nebo o ně musíte žádat.

Pokud se víc poznáváte ve druhých větách a vztah vám dlouho spíš bere, než dává, pomůže pohled zvenčí. Při rozhodování, jestli má vztah budoucnost, se hodí přehled 15 znaků, jak poznat, že vztah nemá smysl.

Jak se ale závislosti zbavit?

To už je složitější. Nejprve je důležité výše zmiňované uvědomění si, že vás závislost omezuje. Sama si omezujete vlastní svobodu a čas, jelikož pořád přemýšlíte nad tím, co partner dělá, co chce, že ho potřebujete, co když odejde a podobně. Bude to chtít hodně tréninku svojí trpělivosti. Odložte mobil a nechte partnera být v klidu tam, kde právě je.

Uvědomte si, že závislost ohrožuje váš vztah.

Ohrozit vztah a přijít o svoji lásku určitě nechcete. Motivací může být hlavně váš vlastní klid, nejen vztah. Zkuste si představit situaci, že je partner závislý na vás a ne vy na něm.

Vžijte se do situace, kdy vás partner omezuje a potřebuje, abyste neustále řešila všechny jeho problémy. Je to nepříjemné, že? Ano, jsme tu jeden pro druhého a problémy v partnerství řešíme společně. Ale jsou záležitosti, které si každý musí vyřešit sám v sobě, ať už jde o pracovní problémy, nějaká rozhodnutí nebo vnitřní nastavení člověka.

Uvědomte si, jak působí nezávislý, samostatný člověk.

Je pro okolí často zajímavější a přitažlivější. Sebevědomý a soběstačný muž či žena bývají atraktivní, působí nezávisle a jen tak něco je nerozhází.

Důvěřujte partnerovi a dejte mu prostor, důvěra pak obvykle roste na obou stranách. Když mu dáte volnost, vztah může být uvolněnější a příjemnější. Vyzkoušíte si, co dokážete, když nejste na nikom závislá, dodá vám to sílu a sebedůvěru. Uvidíte, že si umíte spoustu věcí vyřídit sama i bez partnera, stanete se silnější a sebevědomější.

Jak získat zpět samostatnost

Samostatnost se nevrací jedním rozhodnutím, ale malými kroky, které opakujete. Nemusíte kvůli tomu vztah ukončit ani partnera odstrčit. Cílem je, abyste měla vlastní život, který vás drží i ve chvílích, kdy partner není nablízku.

„Myslím, že kodependentní vztah se může stát zdravějším, pokud jsou obě strany ochotné na tom pracovat,“ říká Derrigová. Proto pomáhá o změnách s partnerem mluvit, ne je dělat potají. Následující kroky platí pro vztahy bez strachu a násilí. Pokud se partnera bojíte, čtěte nejdřív část o partnerovi, který ubližuje.

Vlastní zájmy a čas o samotě

Vyberte si jednu činnost, která patří jen vám, a dejte jí pevné místo v týdnu. Může to být sport, kurz, dobrovolnictví nebo cokoli, co jste dělala dřív a kvůli vztahu opustila. Když nevíte, kde začít, inspiraci najdete v článku jak si najít hobby v dospělosti.

Zkoušejte také být chvíli sama a nic s tím nedělat. Začněte třeba hodinou bez telefonu, procházkou nebo večerem jen pro sebe. Úzkost, která se zpočátku ozve, neznamená, že děláte něco špatně.

Přátelé a rodina

Ozvěte se lidem, se kterými jste se kvůli vztahu přestala vídat. Stačí krátká zpráva a návrh na kávu, nic vysvětlovat nemusíte. Domluvte si s někým pravidelnou schůzku, třeba jednou za dva týdny, a nerušte ji kvůli partnerovi.

Pokud se staré kontakty obnovit nedají, můžete začít znovu. Tipy najdete v článku jak navázat nová přátelství. Čím víc lidí máte kolem sebe, tím méně leží celá vaše pohoda na jednom člověku.

PartnerRegistrace a test jsou zdarma, psaní zpráv se platí. Členství se samo prodlužuje, proto si hned po zaplacení zapište termín výpovědi. Přejít na registraci Be2 ›

Peníze

Samostatnost má i praktickou stránku. Vědět, kolik domácnost vydělává, kolik utrácí a kde jsou smlouvy, je základ, i když finance běžně spravuje partner. Pomůže společný rodinný rozpočet, na kterém se domluvíte oba.

Pokud nemáte vlastní příjem ani účet, řešte to dřív, než to budete potřebovat. Konkrétní kroky popisujeme v části o citové a finanční závislosti níže.

Rozhodování

Začněte u malých rozhodnutí, která uděláte sama a dopředu se neptáte. Co si dáte k jídlu, kam půjdete o víkendu, jaký kurz si vyberete. Každé takové rozhodnutí vám připomene, že to zvládnete.

Když se bojíte partnerovi říct ne, trénujte to nejdřív v situacích, kde o nic velkého nejde. Pomůže článek, jak se naučit říkat ne a nastavit si vlastní hranice, a u větších voleb pět tipů, jak se správně rozhodnout.

závislost na partnerovi omezuje svobodu

Citová závislost a finanční závislost

Citová a finanční závislost se často posilují navzájem. Kdo nemá vlastní peníze, často těžko odchází i ze vztahu, ve kterém je mu zle. A kdo se bojí, že partner odejde, snáz se vzdá příjmu nebo přehledu o penězích. Proto stojí za to hlídat obojí.

Společné finance samy o sobě problém nejsou. Varovné je, když o penězích rozhoduje jen jeden, druhý o ně musí žádat nebo nesmí pracovat. Britská zdravotní služba NHS mezi znaky domácího násilí uvádí, když vám partner kontroluje peníze, nedává vám dost na jídlo a další nezbytnosti nebo vám brání chodit do školy či do práce.

Pokud vás partner kontroluje, poraďte se nejdřív na lince 116 006 nebo 116 016, než si založíte vlastní účet nebo odnesete doklady. Jinak vám v penězích pomohou tyto kroky.

  • Vlastní účet na své jméno. I když máte společný účet, mějte i svůj, ke kterému máte přístup jen vy. Počítejte s tím, že výpisy poštou, zprávy a upozornění z banky mohou účet prozradit.
  • Vlastní příjem. Pokud nepracujete, třeba kvůli péči o děti, promyslete, jak se k práci nebo přivýdělku vrátíte.
  • Rezerva. Odkládejte pravidelně i malou částku. Jak si postupně vytvořit finanční rezervu, popisujeme zvlášť.
  • Přehled o společných penězích. Vězte, jaké máte společné úvěry, smlouvy a pojištění a kde leží důležité dokumenty.
  • Doklady u sebe. Občanský průkaz, pas a platební karty mějte u sebe, ne u partnera.

Pokud vám partner peníze nebo doklady bere a o vlastním účtu nesmí vědět, nejde už o rozdělení rolí v domácnosti, ale o kontrolu. Postupujte opatrně, jak bezpečně postupovat, popisujeme v další části.

Proto se zbavte závislosti na partnerovi.

Otázka je, zda to vůbec lze v nějakém zaběhlém vztahu zvládnout. Podle nás to jde, pokud o změnu stojíte a vztah je bezpečný. Někdy se ale vztah, kterému vládne závislost, rozpadne a člověk se naučí spoléhat jen sám na sebe až v době samoty. Nějakou dobu žije sám a nezbývá mu nic jiného než se opřít jen o sebe. Do dalšího vztahu pak vstupuje samostatný a nezávislý.

Závislost je nezdravá a zbavit se jí chce čas. Pomáhá ji hlídat od začátku vztahu a uvědomovat si, že každý člověk je nezávislý svobodný tvor, kterému nemá nikdo právo omezovat jeho prostor. Vztah se buduje kvalitněji a snáz, když v něm panuje oboustranné respektování svobody.

Závislost na partnerovi, který ubližuje

Někdy citová závislost nevzniká jen v hlavě toho, kdo je závislý. Partner ji může cíleně posilovat, třeba když vás odřízne od přátel, bere vám peníze, kontroluje telefon, ponižuje vás nebo střídá vřelost s tresty. Pak rady o samostatnosti nestačí a za situaci nemůžete vy.

Podle NHS jde u domácího násilí vždy o moc a kontrolu nad vámi. Mezi znaky řadí i to, že vás partner izoluje od rodiny a přátel nebo vám říká, co si máte obléct, s kým se vídat a kam chodit.

Pokud je vztah nebezpečný nebo násilný, fyzicky či slovně, radí Cleveland Clinic hned vyhledat pomoc a najít cestu, jak vztah ukončit. Odchod si ale naplánujte s linkou pomoci nebo intervenčním centrem, ne o samotě a ne narychlo.

Zavolejte na linku 116 006 (Bílý kruh bezpečí, pro všechny oběti kriminality a domácího násilí) nebo 116 016 (ROSA, pro ženy zažívající domácí násilí). Obě fungují nonstop a zdarma.

Volejte ideálně z telefonu, ke kterému partner nemá přístup. Pokud váš telefon kontroluje, myslete i na historii hovorů a prohlížeče, nebo volejte od kamarádky či z práce. Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112.

Párová terapie se v takové situaci jako první krok nehodí, protože partner může vaši otevřenost použít proti vám. Bezpečnější je začít u linky pomoci nebo v intervenčním centru. Na lince 116 006 vám poradí, kam se obrátit dál. Jak poznat nejčastější druhy manipulace ve vztahu, popisujeme zvlášť.

Kdy vyhledat odborníka

Odbornou pomoc stojí za to vyhledat, když vás strach z opuštění ovládá většinu dne, nedokážete být sama, kvůli vztahu jste přišla o přátele nebo se kroky výše nedaří. Nejde o selhání. Mental Health America mezi cesty z kodependence řadí vzdělávání, zážitkové skupiny a individuální i skupinovou terapii.

Pomoci může psycholog nebo psychoterapie, kde se dá pracovat i s tím, odkud vzorec pochází. Jak taková návštěva probíhá, najdete v článku kdy navštívit psychologa a co vás u něj čeká.

Pomoc nemusí stát peníze. Registrované manželské a rodinné poradny poskytují odborné sociální poradenství podle § 37 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a podle § 72 písm. a) téhož zákona je sociální poradenství bez úhrady. Poradnu najdete podle svého města nebo kraje a chodit můžete sama i s partnerem.

Pokud vás partner kontroluje nebo se ho bojíte, začněte raději u linky 116 006 nebo 116 016 nebo v intervenčním centru, ne u společné terapie. Tam vám poradí, jak postupovat bezpečně.

Další zajímavé články